Písně a alba Depeche Mode byli vždy zajímavé i okolnostmi svého vzniku, samply a zajímavými souvislostmi. Pojďme se podívat na zlomek toho co trochu skrývají opusy Depeche Mode a pokud přijdete na nějaké doplnění či úplně novou zajímavost, určitě ji napište.
Do země hrdiny Sandokana, tedy Malajsie, nejspíš právě dorazila poslední výběrová deska Depeche Mode. Jak ji vidí recenzent anglicky psaného deníku Malaysia Star se můžete přesvědčit na následujících řádcích.
Božský Dave celý v bílém Široké rukávy bílé saténové košile doširoka vlají v umělém větru. Vlnitá hříva Davea Gahana téměř úplně zakrývá vyhublý obličej s bradkou. Dave celebruje koncerty jako mši. Jako Ježíš, který vstal z mrtvých, stojí 31letý zpěvák skupiny Depeche Mode s doširoka rozpaženýma rukama na okraji jeviště a zapřísahá své příznivce. „Obětuji své srdce i duši vyššímu cíli," vyjadřuje v první písni „Higher Love" svou novou životní filozofii jako bílý rockový Bůh.
Pátek, 18.6.93, od ranních hodin je okolí letenského stadionu obklopeno tisíce postavičkami v černém oblečení, většina z nich je ve věku teenagerů a určitě museli mít na ten den omluvenky do školy. Postávají, občas něco skandují, zblízka vypadají všichni nějak podivně, kožené bundy, vystříhané vlasy vytvarované do kostky, oční linky. Lidé kteří projíždějí kolem v tramvajích či autech nemohou pochopit co se to děje. Nemohou chápat, že pro 17 000 mladých lidí nastal konečně den na který tak dlouho čekali. Že se do Prahy se po 5 letech vrátila nejspíš nejkultovnější hudební formace historie, skupina která žije na víře a oddanosti svých fanoušků...
Návštěvu Depeche Mode v Praze v roce 1993 označovala media za rockovou událost roku. A také se samotné skupině dostalo značné publicity. Sedmá velmoc vesměs hodnotila koncert Depeche Mode v rámci Devotional Tour s nadšením, snad až legendární recenzi Jany Kománkové...
Návštěvníci webu depechemode.sk ukázali svůj vkus a vybrali nejlepší dosavadní počiny Depeche Mode. V kategorii alb, sedmimilionový Violator, jednoznačně převálcoval veškerou konkurenci a to včetně, mezi fanoušky velmi adorovaného alba Songs of Faith And Devotion, které skončilo druhé, na třetím se umístilo album Black Celebration z roku 1986. Zajímavostí je, že první čtyři pozice zabraly desky které Depeche Mode vydali v klasické sestavě, tedy s Alanem Wilderem, do první pětky se dostalo jediné neWilderovské album - Ultra z roku 1997.
Roku 1992 napsal Martin Gore písně, které Depeche Mode možná zajistily nesmrtelnost, možná znamenaly jejich konec, písně, které byly o rok později vydány na albu, které připravilo velký šok pro všechny fanoušky této skupiny. Elektronickou čistotu černých oslav skupina nahradila rockovou nahrávkou. Album se začalo prodávat od půlnoci 22.3. 1993 i v Praze a pamatuji jak sem čekal v prodejně desek dokud nezazní i úvod druhé skladby, abych zjistil zda aspoň něco zůstalo zachováno z elektronické krásy.
První letní měsíc jún/červen je na velmi významné koncerty Depeche Mode bohatý, ať je to Pasadena 88, Praha 93 a nebo zatím nejčerstvější zážitek Bratislava 06. Tisíce slovenských depešáckých fans se konečně dočkali - Depeche Mode přivezli svojí božskou show se střapatým andělem na stadion bratislavského Interu a připravili nezapomenutelný zážitek. Za pár dní, tedy 11.júna to bude už dva roky...
Depeche Mode měli v kariéře tolik zlomových momentů, že s trochou nadsázky se dá říct, že na každý rok jejich kariéry připadají minimálně dva. Ale těžko se s něčím může srovnávat, aspoň po hudební stránce, rok 1983. Skupina má nového člena, jednoho z nejtalentovanějších hudebníků, který se kdy na poprockové hudební scéně objevil. Alan Wilder přinesl svou muzikálnost a umění s takovou silou, že i Martin Gore, kterému bylo vyčítáno, že neumí Alana ocenit, jej dnes nazývá učitelem...
V roce 1991 se objevil na titulní straně, v tehdy v novinovém formátu vycházejícím časopisu Rock &Pop - David Gahan a uvnitř magazínu popsal redaktor Josef Vlček Corbijnovi fotografie velmi zajímavým čtením o skupině Depeche Mode.
Vzpomínáte na naprosto úžasné šílenství, když se stadionem na Letné rozléhalo "I can taste more than feel ..." ? Za měsíc, přesně 18.6. to bude již dlouhých patnáct let, co jsme od ranních hodin postávali u stadionu Sparty, abychom prožili dvě hodiny z "nejzkaženějšího turné v dějinách rocku". Byl to nepředstavitelný a nezapomenutelný zážitek.
O tom, že fanatické fanoušky skupiny Depeche Mode nenajdete pouze u nás, svědčí následující článek a rozhovor ze známého hudebního magazínu Musikexpress z počátku roku 2005. Nutno podotknout, že řady příznivců této skupiny se po celé Evropě znovu rozšířili po vydání alba Playing The Angel a že tato zvláštní láska, zasáhla už další generaci.
Napätie medzi tradičnými autoritami a mládežou existuje odjakživa. Nie všetkých uspokojuje konvenčný život podľa vzoru väčšinovej kultúry. Preto vznikajú rozmanité životné štýly označované ako subkultúry. Jednu z najpočetnejších v našich končinách tvoria fanúšikovia skupiny Depeche Mode.
Jak informuje zdroj nejbližší skupině, bližší než samotné jejich partnerky, tedy depechemode.com, když skupina natáčela Black Celebration, tak si chlapci vzali přestávku a nahráli album starých kousků, pojmenované Toast Hawaii (po Fletchově oblíbeném jídle ve studiové kafetérii).
Depeche Mode, se mohou pochlubit opravdu oddanými fanoušky. Ale tvorba této kapely je velmi rozmanitá a tak se i názory příznivců Depeche Mode velmi liší v určení toho, jaký počin a které období je opravdu to nejlepší. A proto tu máme tuto anketu. Nepište žádné komentáře, vložte jen v daném pořadí, to co považujete za nejlepší od DM. Hlasování potrvá přesně do 1. 5. 2008
