11.6. Depeche Mode v Bratislavě ...již 2 roky

První letní měsíc jún/červen je na velmi významné koncerty Depeche Mode bohatý, ať je to Pasadena 88, Praha 93 a nebo zatím nejčerstvější zážitek Bratislava 06. Tisíce slovenských depešáckých fans se konečně dočkali - Depeche Mode přivezli svojí božskou show se střapatým andělem na stadion bratislavského Interu a připravili nezapomenutelný zážitek. Za pár dní, tedy 11.júna to bude už dva roky...

Pojďme se společně ponořit do té oslňující neděle, kdy se bratislavskými ulicemi neslo "Depeš mód!", na chvíle kdy se od zakryté hrací plochy odrážely tóny nohy podlamujícího úvodního Intra a také na to, když jsme během Never Let Me Down Again stvořili vlnící se ostrov, který Davidovi, Martinovi a Andymu ukázal, že tito přátelé je nikdy nezklamou.. Není asi lepšího úvodu než úryvku ze článku, který napsal Monghi pár hodin po koncertě: "Načo komentovať predkapely, aj keď viac ako výborné, načo komentovať playlist, ktorý väčšina skalných fanúšikov poznala vopred naspamäť, išlo tu predsa o niečo úplne iné. Na takmer dve hodiny sa nám všetkým, ktorí sme v ten magický nedeľný večer spoločne zdieľali priestory bratislavského Interu, otvoril okúzľujúci svet Martina Goreho, tak plného bolesti, túžby po obyčajnej láske, priateľstve a pochopení, či obyčajných ľudských popudov končiacich tým najjednoduchším, čo ponúka tento svet, sexom. Áno, o tom bol pre mňa samého celý famózny koncert Depeche Mode - pootvorené dvere do sveta, v ktorom sa viem orientovať, ktorému rozumiem a do ktorého má človek možnosť nahliadnuť len zriedka. Martin Gore, hanblivá postavička veľkého mena, ktorý vám nikdy nedá najavo svoju slabosť, snaží sa okolo seba rozdávať radosť a smiech, a predsa, keď sa zahľadíte do jeho očí a započúvate do jeho spevu, pochopíte, že jeho svet, tak ako svet každého z nás, je poprepletaný niťami bolesti, sužovania, utrpenia a neopätovaných túžob, ktoré nás nútia vždy vstať a pokračovať na tej tŕnistej ceste životom ďalej." celý článek zde Obrázok Magazín MusicZone, Jakka Neděli 11. června již dlouhé měsíce nedočkavě očekávali tisíce fanoušků kapely Depeche Mode nejen ze Slovenska, ale i z Maďarska, České republiky, Rakouska, Anglie a mnoha dalších zemí. Je to až k nevíře, ale nakonec se v Bratislavě na Depeche Mode sešlo něco přes 33 tisíc platících diváků a podle toho též vypadala nálada. Pokud bych měl koncert srovnat s Prahou, v neděli večer ze sebe vydali Dave, Martin a Andrew o 100% víc! Nevím, nechci do dojmu dávat mnoho emocí, ale celá ta nedělní show včetně výborných předkapel Sunshine a hlavně Sisters Of Mercy byla mnohem uvolněnější, více nenucená, a proto i příjemnější. I když se to říká o mnoha zemích, jsem toho názoru, že na Slovensku jsou opravdu jedni z nejvěrnějších a nejakčnějších fanoušků. Svědčí o tom i to, že čekání na DM neprovázel ani pískot či nadávání, ale zástupy fanoušků si čas krátily celkem ppovedenými pokusy o vlnu, zpěvem či házením obrovských balónů s logem nejmenovaného výrobce telefonů. Prostě i když pro mnohé bylo čekání na své miláčky dlouhé, nebylo na nich vidět ani únavu ani mrzutost. Ano, lze to přikládat i k rozsahu akce, ale i tak se nemohu zbavit dojmu, že vše bylo o několik tříd lepší nežli v Praze. Přesně ve 21:18 se po dunivém intru na pódiu objevily hlavní hvězdy večera. Stejně jako v Praze na úvod zazněla "Pain That I'm Used To", která z publika udělala divou zvěř. Bylo velmi zajímavé pozorovat všechny ty černě oblečené fanoušky, které hltali každé Daveovo slovo a texty písní zpívali bez sebemenšího zaškobrtnutí. Druhou písní Depeche Mode ale opravdu překvapili. Většina těch, kteří již na nějakém koncertu turné byli, čekala stejně jako v Praze "John The Revelator", ale dočkala se již první klasiky, hitu "A Question Of Time", která v novém aranžmá zněla úžasně. Třetí písní byla tanečně laděná "Suffer Well", při které zábrany jednotlivých sektorů prožívali první zatěžovací zkoušku. Koncert plynum jednou perlou za druhou – "Precious", "Walking In My Shoes", "Nothing's Impossible" nebo "I Feel You". Samozřejmě došlo i na skladby, při kterých se u mikrofonu objevil Martin Gore, odehrál mimo jiné svou oblíbenou "Home". Ať už si každý z nás o novější produkci Depeche Mode myslí cokoliv (Já osobně aktuální desku "Playing The Angel" považuji za to nejlepší od doby alba "Violator".), stejně i nadále nejlépe fungují osvědčené hity. Těmi ani v Bratislavě Depeche Mode nikterak nešetřili. Zaznělo to nejlepší z alba "Violator", tedy hity "Personal Jesus", "World In My Eyes" a "Enjoy The Silence", nechyběla třeba ani "Behind The Wheels" nebo "Stripped". Kapela dostála svým informacím, že během turné bude částečně některé tracky obměňovat, a proto koncert přinesl dozajista něco i těm, kteří kapelu na turné přímo pronásledují a vidí každý druhý koncert (sám znám několik nadšenců, pro které byl bratislavský koncert patnáctý v pořadí). Během přídavku se fanoušci dočkali dalšího překvapení, Depeche Mode se rozhodli zahrát i úplně první píseň, kterou kdy ještě za podpory Vince Clarka dali dohromady, skladbu "Photographics". Koncert však ukončili klasikou "Never Let Me Down Again". Nikdo si nechtěl připustit, že je opravdu konec a doufání dalšího přídavku se projevovalo tím, že tisíce fanoušků i po odchodu kapely stálo na místě a ne a ne skončit s tleskáním a pískáním. Když se na koncert dívám s odstupem několika dnů, nenapadá mně opravdu nic, co bych mu vytkl. Dle svých slov si Dave, Martin a Andrew koncert v Bratislavě nadmíru užili a velmi se na něj těšili. Zatím, co jsem v lednovém koncertu v Praze cítil trošku křeče a přetvářky, neděle všem členům opravdu sedla se vším všudy. Dave, který s ostatními členy kapely přiletěl do Bratislavy jen pár hodin před koncertem soukromým letadlem, se po koncertě velmi vřele vyjádřil k slovenským fanouškům a jako velmi dobrý tah se ukázalo i rozhodnutí kapely a managementu, první tři písničky koncertu živě přenášet slovenským zpravodajským kanálem TA3, což si nenechalo ujít většina Slováků. 75 zvukařů a techniků pracovalo bez přestání již od soboty na tom, aby celé pódium v neděli večer vypadalo tak, jak si představoval a tradičně i navrhnul Anton Corbijn. Celá výbava se po koncertě okamžitě začala balit, neb již druhý den čekal kapelu koncert v Budapešti, kam se Dave a další členové skupiny ještě v noci přesunuli. Dle Zuzany Habodászové neměli členové kapely žádné přehnané nároky, snad jen velkou plazmovou obrazovku v zákulisí, na které by mohli před svým koncertem sledovat Mistrovství světa ve fotbale. Osobně si myslím, že pořádající agentura XL promotion zvládla svoji úlohu vzhledem k rozsahu akce a popularitě Depeche Mode nadmíru bravurně. Nedocházelo k dlouhým frontnám u vstupů, první návštěvníci mohli začít o nejlepší místa u pódia bojovat již od 17 hodiny (čehož velká řada z nich i využila), piva bylo taky dost a celkově nedošlo v mých očích k žádnému kiksu, které by se dal při takovéto akci očekávat. Dobrovolně přiznávám, že starší koncerty Depeche Mode znám jen z DVD, ale to, co tato parta za tradičního doprovodu hostujících muzikantů předvedla v neděli v Bratislavě, byl pro mne neopakovatelný zážitek. A pokud slovenské deníky psaly, že se jednalo o jednu z největších hudebních událostí na Slovenku, mohu s těmito slovy opravdu jen souhlasit. Mohu jen doufat, že pauza mezi další koncertní zastávkou kapely Depeche Mode u nás či na Slovensku nebude mít z vydáním výběrové desky, které je naplánováno na podzim letošního roku, tak dlouhé trvání. Obrázok Kamil Mouček z bavtese.cz podobně neskrýval své nadšení: V neděli 11. června se v Bratislavě představila kultovní skupina Depeche mode se svým aktuálním turné Touring the angel 2006. Jak se „Depešákům“ povedl koncert a jak hlubokou stopu to v nás zanechalo? Skupina Depeche mode představuje ve světové hudební historii výrazný milník. Pomineme-li začátky jednotlivých hlavních členů kapely (v současné době Dave Gahan – zpěv, Martin Gore – kytara, zpěv, vokály, Andrew Fletcher – syntetizér), začala se historie skupiny psát v roce 1981, kdy natočili svou první nahrávku Photographic. Popis celé historie Depeche mode by jistě spotřeboval víc než jeden článek, proto v kostce uvedu, že v průběhu následujících let kapela se svým elektronickým projevem, jedna z nejúspěšnějších skupin tzv. Nové vlny, ovlivnila nejen hudbu a poslech, ale nastolila mánii či kult své doby. V dobách největší slávy bylo možno „Depešáky“, tedy fanoušky kapely, poznat na první pohled – neveselí lidé oblečení v černém, vlasy vyčesané nahoru a vzadu vybrané mašinkou (nikoliv na ježka, ale na kostku). Od minulého roku koncertují DM na koncertní šňůře Touring the angel, prezentující jejich nové úspěšné album Playing the angel. Nám se bohužel nepovedlo sehnat lístky na jejich koncert v Praze (leden 2006 – lístky na internetu byly pryč během 2 týdnů), tak jsme nezaváhali s druhou nejbližší možností – vystoupením v Bratislavě v neděli 11. června 2006. V neděli večer jsme tedy z tašek jsme vyprostili co možná nejvíce černého oblečení a, potkávajíc skupinky obdobných individuí, jsme vyrazili busem č. 63 směr stadión Inter Bratislava. Po výstupu z autobusu šlo všechno ráz na ráz – kde se vzal, tu se vzal, uchvátil nás černý proud, vinoucí se sídlištěm a odnášel nás směrem, kde jsme tušili místo akce. Několikrát nás přepadly obavy, zda někde prostě radikálně nezlevnili banány, ale po desetiminutové procházce dav začal houstnout před stadionem. Obvyklá lístková procedura nás vpustila dovnitř. Před koncertem jsme si tajně mysleli na tričko s nápisem DM (nadsazeně jsme mluvili o ceně kolem 800 Sk), ovšem ceny triko 1500,- a mikina 3500,- Sk předčily naše nejtemnější očekávání. Další překvapení byly žetony – uvnitř nebylo možno platit hotově, pouze žetony v ceně 50 Sk. Pivo Heineken :-( 1 žeton, voda v PET 0,3l 1 žeton. Humorný nápis „děkujeme, že necháváte obsluze spropitné ve formě žetonů“. Nakonec je ale žeton s nápisem „dm – Bratislava 11. júna 2006 Slovakia“ pěkný suvenýr. Od sedmi hodin šla na věc první předkapela – Sunshine. Úděl dělat předskokana obecně kapelám moc nezávidím, zvláště když koncertují za světla. Sunshine asi nejsou špatní, ale v podstatě jsme jim nevěnovali pozornost. Druhá „hlavnější“ předkapela byla slavná a kultovní kapela Sisters of Mercy. Valící se dunivé riffy posluchače trochu rozpohybovaly. Nicméně tuto kapelu raději vyslechnu ve svém discmanu, v průběhu jejich vystoupení už v nás totiž převládala nervozita a touha po hlavní a jediné hvězdě večera, po Depeche Mode. A ti si nechali na čas! Pódiové vybavení kapely bylo odkryto (futuristické pulty se syntetizéry a jakási koule s LED panely) a my čekali. Slunko zašlo za ochozy, arénou létaly mexické vlny a skandování po DM až do unavení. A pak, když už se konečně dostatečně setmělo, koule na pódiu nás pozdravila nápisy „hello“ a show vypukla za syrového úvodního samplu z desky Playing the angel. Dav vybuchl nadšením a od této chvíle už bylo vše naprosto v pořádku. Výborné složení skladeb nechávalo prostřídat pomalejší věci z nové desky se svižnými hity staršími i novými. Unášeli jsme se na vlnách A question of time, Precious, Walking in my shoes, Personal Jesus, John the Revelator, I feel you, Behind the wheel a dalších a dalších výtečných skladeb, často ve zcela novém, remixovém provedení. Koncert doprovázely skvělé projekce na několik velkých pláten za pódiem i vedle něj. Na plátnech běžely jak úryvky z klipů, tak živé projekce z koncertu. Pro většinu lidí byla pak projekce hlavním vizuálním pojítkem vystoupení, protože přes zvednutý les rukou nebylo postavičky na pódiu vidět (a to jsme stáli asi ve třetině plochy). Jak popsat tu nepopsatelnou atmosféru koncertu? Asi marná snaha. Možná pro přiblížení – celou pondělní cestu z Bratislavy zpět jsem poslouchal z discmanu jedno LP Depeche Mode za druhým, včera večer jsem si objednal 3 DVD nahrávky DM a článek píšu za poslechu alba Ultra. Mimochodem, dokážete si představit, jak je dneska těžké sehnat černé kalhoty??? Obrázok A co Vy? Jak jste prožívali své emoce během Bratislavské neděle? Obrázok Obrázok Obrázok Obrázok Obrázok Obrázok Obrázok

Názory Devotees (27)

minio

 1    2. jún 2008 o 10:44

Až na to Behind The “Wheels” z recenzie sa mi celý koncert páčil, naša partia mala pred koncertom iba jeden problém, zohnať taxíka, ale po pár “čiernych” cestách v “mestskej doprave” sme zohnali nakoniec na “hlavnej stanici” staručkého Renaulta 21 a potom to už išlo celé...
Určite by ma potešil ešte nejaký “štadión” v budúcnosti na Slovensku…

Dangerous

 2    2. jún 2008 o 10:47

to minio: recenze jsou tak jak byly zveřejněny, je tam i Photographics.

Dangerous

 3    2. jún 2008 o 13:21

to Substance242: chachá, a byl jsi tam?

Monghi

 4    2. jún 2008 o 15:34

bol to sialeny den, sialene dobry koncert, absolutne megasuper afterparty a zdrvujuce nasledujuce rano… proste spomienka na cely zivot smile

suspy

 5    2. jún 2008 o 22:07

Substance242: koncert DM, 1. koncert DM na Slovensku, niekolko oblubenych skladieb v setliste pocut nazivo…...sorry kamo, ale uz len minimalne toto je dovod zachovat si spomienky na tento koncert. Po par rokoch budes nieco ine tvrdit., tak si este uchovaj ten priestor pre pozitivne reakcie. 

Dangerous: Co myslis, ako som sa citil po zisteni, ze DM budu koncertovat v BA den po mojej vlastnej svadbe? Organizacne nebolo mozne zajst na tento koncert iked tak blizko od domova….....ach jaj…
Dik za recenzie.

chmelko

 6    4. jún 2008 o 13:33

ty jo, už je to 2 roky od mojho naj koncertu v živote? bola to route 66 zo všetkým čo k tom upatrilo, vyrazili sme na dlhu cestu v piatok a vratili sa až v pondelok, tolko zažitkov, tolko novych ludí, byt uplne v predu, doma..no niečo neskutočne…snažim sa byt objektivny, ale ako David v inchebe, tak DM na inter mi ukazali zatial naj show mojho života

hide what you have to hide

 7    4. jún 2008 o 13:42

k tomu fotbalová atmosféra MS ve fotbale, v centru Bratislavy se vařily kotlíkové guláše, všude plno anglánů...supr atmosféra

až na to pivo, to bylo skvělé všechno, hehe ..ne dělám si srandu pivo bylo super, když se čepovalo české tedy smile

Efka Gore

 8    6. jún 2008 o 20:36

jooo..tak to bolo super… smile) ked sa zotmelo aj nevolnost z toho tepla presla… a jak začal depeeeeš, tak to som uz bola v absolutnom tranze.. :DDDD Ale najsamlepsia bola ta atmosfera v kotli…paraada..lem neviem, ci sa to tak pacilo tomu madarskemu metlakovi pred nami, ked sme ho furt stuchali a pucili smile)) cisto z depesackej lasky :D
A najkrajšou bodkou za koncertom bolo posedenie s najkamkou na tribune s výhľadom na prazdne pódium, nad ktorym ziaril krvavy spln mesiaca…ani ta mala ladova kola za 50,— nevadila mojmu “zidovskemu syndromu”... :D
MILUUUUVAM DEPEEES a tak isto J.DM smile cisto ludsky smile

jozefst

 9    8. jún 2008 o 20:53

To sem síce nepatrí, ale v let´s dance 2 na tv Markíza Enjoy the silence v tango verzii, niečo ako senor coconut a ich prerabky Kraftwerk.

Gabriel

 10    8. jún 2008 o 21:21

jozef: a ako to suvisi s tymto clankom????

Dangerous

 11    9. jún 2008 o 08:50

to Substance242: myslím, že na Měsíc nikdo nezapomněl, ani na hvězdy během Nothing´s Impossible, jen možná trochu obavy, aby to nebylo považováno za patetické, co myslíš? smile

Dangerous

 12    9. jún 2008 o 10:44

to Substance242, no vidíš, přijď někdy mezi nás pod podium, myslím, že by sis tam bratislavský koncert užil úplně jinak…. smile

FletchOfOL

 13    10. jún 2008 o 13:15

Koncert v Bratislavě byl naprosto suprovej,  i když osobně musím říci, že pro mě nejlepší koncert tohoto turné jsem zažil ve Varšavě, ale Bratislava jí šlape v tomto ohledu na paty grin  Dokonce jsem si tento koncert i více užil než tradičně skvělou Prahu, ale každej koncert má svoje pro i proti.
Z Olomouce jsme vyjeli se zpožděním, ale díky kamarádově černýmu (stylově grin ) superbu jsme byli v Bratislavě rychle, na hranicích tradičně otravní celníci (ve srovnání s jinými státy, třeba i např. s Rakouskem, což mě osobně vždy mrzelo), třeba si nás chtěli jen prohlídnout grin jak jsme “namaškaření”. Tak to bylo jediný takový malý mínus, no co, je to vlastně jejich práce.
Již na hranicích jsme potkávali tlupy depešáků, a při zastavení před městem na benzínce a při vjezdu do něj se to jen stupňovalo, samé černé postavičky grin  paráda, už teď jsem byl mimo, což teprve příjezd ke stadionu, čekání a samotnej koncert,  atmosféra byla parádní!!!
Byl jsem nadšenej z mexických vln, již méně z reklamních balónů, lidi kolem v kotli byli úžasní, hlavně během koncertu (pro mě lepší kotel než v Praze). Samotná kapela byla opět famózní, a snad i uvolněnější a vysmátá než v Praze. A pokud budu porovnávat atmosféru před koncertem s Varšavou (s Prahou ne, protože to nebyl open air koncert, byl leden a navíc ten ten byl opravdu holomráz), tak lidi v Blavě od začátku se víc bavili a byli akčnější, ale to jen do chvíle asi tak +-hodinu před koncertem, pak ve Varšavě nastalo něco neskutečnýho, i během koncertu, pro mě díky tomu nej koncert.
Jinak den po Bratislavě jsem se s dalšíma lidma zúčastnil koncertu v Budapešti, ktrerej byl co se týče lidí trochu mrtvější než předchozí dva mega koncerty. Ale toto je vše jen můj osobní názor, tak jak jsem to já cítil.

Dangerous

 14    10. jún 2008 o 13:34

FletchOfOL: tomu říkám pěkná vzpomínka, díky Ti!

Dangerous

 15    10. jún 2008 o 14:29

to Substance242: já mám Tvoje příspěvky rád, ale tady si podle mne trochu vedle, víš hudba by přece měla být o emocích, o tom co Ti přináší a nebo také nepřináší hudba Depeche Mode, je spousta fanoušků, kteří by mohli stát třeba po kotníky v blátě, ale když by viděli usměvavou, ale přitom smutnou tvář Martina Gore během Home či Precious, tak by je to naplnilo štěstím, aspoň pro tu chvíli…
Všechny body, které si napsal jsou jistě pravdivé, ale pro mne osobně naprosto nicotné, pokud mám možnost slyšet Depeche Mode v plné síle, vidět Gahana, který dává do každého slova každé písně tolik energie, a také když se mohu nechat dojmout smutným klaunem Martinem Gorem.

Vím, že se vždy najdou lidé, kterým vadí hrbolatý trávník, příliš ostré Sluníčko, příliš pomalé otáčení Zeměkoule atd…ale tyhle lidé by měli hledat problém možná u sebe, you know… smile

Night

 16    10. jún 2008 o 14:44

To Dangerous: úžasne výstižne si to napísal, súhlasím s tebou.

Dangerous

 17    11. jún 2008 o 08:08

to Substance242: Ale snívání a racionálno se vlastně ani tak nevylučují, díky velmi rozumným lidem, kteří měli sny, dnes můžeme létat na dovolené pěkně letadlem, díky velmi rozumným lidem, kteří dovedli snít a mít fantazii můžeme dnes komunikovat pomocí družic z jednoho konce světa na druhý...atd. musíš dosáhnout velmi vysoké hladiny racia, abys mohl mít sny….Mně naopak děsí lidé, kteří nesnívají, ty jsou právě nejsnazším terčem k zfanatizování, k ochočení, lidem, kteří nemají vlastní sny se lehce dají vnuknout cizí, které oni následně považují za své....be careful

chmelko

 18    11. jún 2008 o 09:24

tak presne dnes je to už dva roky :-(

Dangerous

 19    11. jún 2008 o 09:28

to chmelko: no a možná přesně za rok bude koncert č.2 smile

Objevila se někde výsledná čísla z koncertu v Bratislavě? Myslím, zda-li byl ziskový atd..

Dangerous

 20    11. jún 2008 o 13:34

pěkná fotogalerie dmblava

nějaká další?

lili ruza

 21    11. jún 2008 o 13:38

...no najskor to bola dlha a unavna cesta busom z Ruzomberka do BA.  Trvala vyse styroch hodin. V ten den bolo naozaj teplo,  takze to stalo za to.
Po hodinovom cakani pred branami stadionu , nasledovalo dalsie nekonecne cakanie na DM. Cely ten cas mi na hlavu svietilo slnko, z coho som bol mimo. Potom prislo male vykupenie ked okolo prechadzali baby, co predavali Red Bull. V tej chvili mi bolo jedno kolko stal a hned som si ho kupil….
...samozrejme som sa bavil na mexickych vlnach a aj tie velke lopty boli dobry napad. ale postupne som citil, ze som coraz viac unaveny a to este ani nezacal koncert….
...ako som uz nizsie cital, aj ja som dostal vela novych sil ked som pocul prve “nabrusene” zvuky intra. V duchu som si stale opakoval: “toto je koncert na ktory som tak dlho cakal, toto su DM” . Bol som skutocne dojaty. Stal som niekolko metrov od velkoplosnej obrazovky a reproduktorov takze v usiach mi to hucalo az-az…..
...Ja som bol spokojny so vsetkym. A najviac ma prekvapila Nothings Impossible. Setlist som dopredu nevedel.Chcel som sa nechat prekvapit. A tento song ma sokoval. Ta amtosfera bola dokonala. ako tu uz vela ludi pisalo,  tie hviezdy na nebi hovorili za vsetko….a aj ten mesiac
a ked skoncila NLDA????? nevedel som co mam robit. vsetci uz pomaly odchdzali, no ja som stal ako priklincovany…Bol som unaveny a ani som nemohol rozpravat. Potom som Zaspal ako male babo….
...Rano som vstal a v tej chvili som vedel, ze ak bude najblizsie koncert v Prahe alebo BA , isto tam budem. A najlepsie bude keby som sa zucastnil na oboch…
11.6. 2006 to skutocne stalo za to… Nasledujuci tyzden som bol dokonale stastny…..

Dangerous

 22    11. jún 2008 o 14:00

koktail.dm
partyzone dm

Gabriel

 23    11. jún 2008 o 14:08

Zabudnuta galeria na dm.sk smile

2strange2

 24    11. jún 2008 o 17:27

Ach jaj, ten Fletcher na tych fotkach s fanusikmi vyzera ako nahodny okoluiduci…

Night

 25    12. jún 2008 o 00:03

Ďakujem Dangerous aj Gabrielovi za perfektné fotogalérie, trvalo mi chvíľu, kým som si prešla všetky fotografie. Musel to byť úžasný zážitok. Verím, že keď to budúci rok príde, tak budem mať aj ja to šťastie vidieť naživo chlapcov z DM. (tým fanúšikom, čo sa fotili priamo s nimi úprimne závidím….aj ja chcem takú fotku….)

minio

 26    12. jún 2008 o 18:01

http://www.acapela-group.com/Greetings/1-b921ff225458e

yo-yo

 27    13. jún 2008 o 13:46

2strange2:
ano vyzera, ale predsa nie je
to je to prave tajomno, ktore by nam vsetkym asi chybalo. hehe

After Party, Roxy, Praha

Diskutovať môžu iba zaregistrovaní a prihlásení užívatelia.

  Vytvorte si účet   Prihláste sa