Božský Dave celý v bílém Široké rukávy bílé saténové košile doširoka vlají v umělém větru. Vlnitá hříva Davea Gahana téměř úplně zakrývá vyhublý obličej s bradkou. Dave celebruje koncerty jako mši. Jako Ježíš, který vstal z mrtvých, stojí 31letý zpěvák skupiny Depeche Mode s doširoka rozpaženýma rukama na okraji jeviště a zapřísahá své příznivce. „Obětuji své srdce i duši vyššímu cíli," vyjadřuje v první písni „Higher Love" svou novou životní filozofii jako bílý rockový Bůh.

Jevištní show s úspornými videoefekty na devíti obrovských obrazov­kách přesně odpovídá mottu turné: „Devotional" (zbožný). Nepřehledný dav fanoušků nábožně vzývá „Ježíše" Davea a hlasitě s ním zpívá slova hitů jako „Personal Jesus", „Policy Of Truth" nebo úplně nový singl „Walking In My Shoes". Alan Wilder a An­dy Fletcher se při Daveově show musí spokojit s rolí pouhých statistů, jen Martin Gore se občas k Daveovi při­druží a přiblíží se s ním k okraji jeviště. Při koncertu se také poprvé před­stavily nové členky souboru Samantha Smith a Hildia Campbell. Obě zpěvač­ky v dlouhých afrických hábitech se na vysokém podstavci v pozadí jeviště uplatňují především při písních v po­dání Martina Goreho, například „Condemnation", „Judas" a při jedné kla­vírní vložce. Jeviště v záplavě červeného a pur­purového světla působí jako scéna z neblahého soumraku Bohů. Dříve tak divoký Dave se dnes po jevišti pohybuje nábožně a úsporně, nikde není ani stopy po divokých gestech a výkři­cích na adresu fanoušků. Exploduje pouze při hitech jako „I Feel You" ne­bo „Personal Jesus" a předvádí někte­ré ze svých pověstných tanců. Jako zhypnotizovaný se při každé skladbě postaví na okraj jeviště s doši­roka rozpřaženýma rukama a připomí­ná Ježíše na kříži. Dlouhé vlasy mu pa­dají do obličeje a rysy tváře jsou zbrázděné bolestí. V polovině koncer­tu vhodí Dave svou propocenou košili do obecenstva a zbytek večera už do­zpívá jen v nátělníku. Všichni si tak mohou prohlédnout jeho tetování. Ve srovnání s gigantickým turné „Devotional Tour" působí předchozí koncertní šňůry jen jako pouťové pro­dukce. Zatímco v roce 1980 mohla sku­pina jezdit na své první koncerty ještě vlakem, dnes má 150 zaměstnanců, kteří pracují 18 hodin denně. Deset ná­kladních vozů, pět autobusů a tři limuzíny přepravují hudebníky a jejich do­provod z místa na místo. Stavba jeviš­tě trvá přes 12 hodin, tři hodiny jsou potřeba jen na přípravu gigantického technického zázemí. Zatímco ještě při světovém turné „Violator" mohla sku­pina koncertovat každý den na jiném místě, musí si tentokrát dopřát vždy mezi koncerty alespoň jeden volný den na přepravu a instalaci technické­ho zařízení. Po Evropě přijdou v záři na řadu USA. Obrovské 18měsíční světo­vé turné skončí teprve v prosinci 1994. „Naše turné nezačalo právě šťastně, měli jsme problémy s elektronickým řízením videozáznamů, byli jsme pří­šerně nervózní a museli jsme si po tří­leté přestávce znovu zvyknout na at­mosféru živých vystoupení. Ovšem od koncertů ve Švédsku jsme si jisti, že všechno běží podle našich představ. A je fantastické, jak nás fanoušci přijí­mají," horuje Martin. Černě odění fanouškové čekají na Davea, Andyho, Martina a Alana před každým hote­lem, u vchodu na jeviště, na letištích pátrají po tom, zda už je soukromý letoun skupiny připraven ke startu. „Teď už chápu, jak se cítili Beatles. Líbí se mi to, jsem tím úplně opojen. Je fantastické být idolem - ačkoliv jinak jsem úplně obyčejný kluk," říká Martin „Je nádherné stát opět ve světle ramp. Po každé show slavíme až do časných ranních hodin. I když spíme hrozně málo, turné na mě působí podobně jako obrovská injekce adrenalinu." BRAVO Mistři popu na stadionu mistrů fotbalových Na fotbalovém stánku našeho mistra Sparty Praha se sešlo přibližně tolik diváků, jako před pěti lety. Nutno však podotknout, že tehdy bylo žádostí o vstupenky desetkrát více, než dovolovala kapacita Spotovní haly, kde se první vystoupení Depeche Mode v Praze konalo. Slabší návštěva byla možná trochu zklamáním a nocování nejvěrnějších fans Depeche Mode před branami stadionu a pozdější proražení bezpečnostních zátarasů tak dostalo trochu komický nádech. Nic z toho nemění na skutečnosti, že koncert přinesl perfetní show s ukázkou současného vrcholného popu podpořeného skvělým technickým zabezpečením, zejména světly. Depeche Mode hráli hlavně sklady ze svých posledních dvou desek a až v přídavku došlo na staré klasiky Fly On The Windscreen, resp. Everything Counts. Celkově koncert potvrdil příklon kapely k rockovějšímu pojetí, na jevišti se objevila dříve nemyslitelná kytara (Martin L.Gore) a dokonce bicí, za které usedl Alan Wilder. Ani tak však Depeche Mode neztratili ze svého křehkého kouzla a osobitosti. Věřím, že málokdo z patnáctitisícového publika ztratil víru a oddanost v jejich nevšední produkci. Roman Jireš Los Angeles, Blockbuster Pavillon Stadion, 21.30.Sešlo se tu 17 000 diváků, s napětím očekávající živé vystoupení Depeche Mode, jedno z po­sledních v rámci světového turné. Když ale zhasla úniková světla a Dave spustil zahajovací číslo „Rush", nevěřili fanoušci svým očím. Žádné bom­bastické vi-deobloky, žádné nápadné světelné efekty. Namísto 11 videoobrazovek pouze jedno videoplátno v po­zadí jeviště, na němž se kmitaly psychedelické barevné obraz­ce. Překvapením byl i nový Martinův účes a lví hříva, kterou si pořídil kolem své­ho plnovousu Dave.A v očích všech diváků celý večer svítil nezodpovězený otazník, který iritoval všechny fanoušky: Kde je Andy Fletcher? Na jeho místě stál neznámý hudebník Daryl Bamonte, který skupinu zná a dopro­vází ji od počátku kariéry. Ten nahradil dosavadního hráče na klávesy. Ostatně Darylův bratr Perry hraje na klávesy v kapele The Cure. Andy sám dal přednost domovu, aby mohl být u své ženy a novorozeného dítě­te. Jeho příznivci se teď obávají, že Andy skupinu opustil. Na pódiu však ka­pela na sobě nene­chá nic znát. Nikdy předtím nehráli tito Britové s takovou chutí a tak spontán­ně. Po půldruhém roce nepřetržitého koncertování vydal Dave ze sebe to nej­lepší. Zpíval na plné pecky a dodal show tu správnou atmosféru. Řádil jako derviš, pobíhal zleva doprava. Vyvrchole­ním večerní show pak byla jeho stylizace do osoby Ježíše. Publikum dráždil smyslnými pohyby a pózami, které by­chom bez nadsázky mohli nazvat ne­mravnými. Tyto sexuální extáze stály v příkrém proti­kladu ke klidnému obrazu, který skýtali jeho tři kolegové. Ti stáli víceméně ne­hybně u svých ná­strojů a tvořili tak ne­nápadnou, ale doko­nalou kulisu Daveově divoké produkci. Následujícího dne se kapela odreagovala na bujaré party, pořádané jejich předkapelou Primal Scream v Los Angeles. Když se přítomní ptali Marti­na Goreho na Andyho Fletchera, jen velmi neochotně vysvětlil: ,Andy se chce sta­rat spíš o obchodní záležitosti skupiny." Dave Gahan prozradil více: „Fletcher teď potře­buje čas, aby řešil své vlastní problémy." Proslýchá se to­tiž, že se Andy dal na pití. Andrew založil skupinu v 70. letech spolu se svými přáteli ze školy - Martinem Gorem a Vincem Clarkem (dnes v če­le Erasure). Tento 1,90 m vyso­ký hudebník s rezavými vlasy je rozvážný typ, rád čte a hraje fotbal. Už od počátku se staral o organizaci a management kapely. Martin také prozradil, že skupina po svém velikém turné udělá delší přestávku. „Po tomto stresovém období nemá nikdo z nás chuť nahrá­vat novou desku." Depeche Mode byli na cestách od května minulého ro­ku. Turné zahájili koncem května 1993 v Curychu dále pokračovali v Evropě (vy­stoupili v Praze), odkud odjeli do Latinské Ameriky a Asie a nakonec byli 2 měsíce na cestách po USA. Je to nejdelší turné, které kvartet podnikl. Mnoho fa­noušků Depeche Mode si nyní klade otázku, zda toto tuné bylo jejich posledním.... BRAVO Připravila DeeBeeDM