Songs Of Faith And Devotion - Svatý grál či nádoba plná hněvu?

Roku 1992 napsal Martin Gore písně, které Depeche Mode možná zajistily nesmrtelnost, možná znamenaly jejich konec, písně, které byly o rok později vydány na albu, které připravilo velký šok pro všechny fanoušky této skupiny. Elektronickou čistotu černých oslav skupina nahradila rockovou nahrávkou. Album se začalo prodávat od půlnoci 22.3. 1993 i v Praze a pamatuji jak sem čekal v prodejně desek dokud nezazní i úvod druhé skladby, abych zjistil zda aspoň něco zůstalo zachováno z elektronické krásy.

Když sem si Písně víry a oddanosti poprvé poslechl celé, byl sem zklamán: "Tak na tohle sem čekal tři roky?"

Šéf kdysi nezávislých Mute Daniel Miller o Songs.. říká :

Songs of faith and devotion bylo následníkem alba Violator, náhravky, které se prodalo
7, 000 000 kopií a posunula Depeche Mode na úplně odlišnou úroveň. Oni byli úspěšní od začátku, ale „Violator“ přinesl mimořádný úspěch.

Martin měl už napsáno několik silných písní, ale skupina stále hledala nový zvuk, oni opravdu cítili, že se musí od Violatoru posunout.

Není tajemstvím, že Dave byl v té době už těžce závislí na drogách a stranil se ostatních. On se zosobnil s představou zpustlé rock star a jeho osobnost začínala podléhat klamu. Dave je jedním z nejzábavnějších lidí co znám, ale on v té době úplně ztratil svůj smysl pro humor a svou schopnost smát se sám sobě. Dave se přestěhoval s novou manželkou do L.A. a uzavřel se naprosto do sebe. Na americké rockové scéně probíhalo zrovna vrcholné období grunge a on žil přesně uprostřed toho všeho. Zbytek skupiny samozřejmě byl úplně jinde. Hudebně byl mezi nimi Atlantský zlom, a i hudebně byl Dave naprosto oddělen od ostatních. Skupina chtěla na albu pracovat v odlišné zemi než u předchozích počinů, kdy natáčeli v Německu, Itálii, Francii a v Dánsku, proto jsme jako místo pro první nahrávací session vybrali Madrid.

Bohužel tam nikde v té době nebylo odpovídající studio, proto jsme si pronajali velký dům a zbudovali studio uvnitř něj. Ten dům ve čtvrti s bránou a vlastní policejní složkou - předpokládám, že právě teď tam žijí Beckhamovi. Album bylo produkováno Floodem, který s nimi pracoval už na albu Violator. Já jsem je všechny nechal prvních 14 dní samotné. Když sem přijel do Madridu, abych se podíval jak pokročili, zjistil sem, že ty dva týdny nedělali vůbec nic. Dave byl zamčen ve svém pokoji, maloval, obklopen svíčkami a dalšíma jeho věcičkami, Martin a Fletch si četli The Sun, zvukový inženýr spal s nohama nataženýma na mixážním stole, Flood ležel na podlaze skládající nějaké příslušenství, Alan byl úplně jiné místnosti, kde si pro sebe hrál na bicí.

To vypadalo hodně špatně a to byl začátek nahrávání – to měla být ta nejvíc vzrušující fáze. Od začátku nemohli najít ten správný zvuk, na rozdíl od natáčení alba „Violator“, kde si jím byli jistí od demosnímků. Moje zodpovědnost byla jim pomoci se tím prodrat. Zkoušel ukazovat věci pozitivně. Musím dát velkou zásluhu Floodovi jako producentovi, protože houževnatě a tvrdě pracoval s nimi. Madridská část nešla vůbec dobře, ale jakmile se přesunuli do Hamburgu, věci se začali lepšit a album se začalo skládat dohromady. Martin a Alan měli myšlenku navázat na elektronické blues, které začali s Personal Jesus na albu Violator a byl to i způsob, jak mohl Dave otevřít svou rockovou stránku. Condemnation je stále jeden z jeho nejlepších vokálních výkonů.

Mixování bylo rovněž velmi obtížné, obvyklá session byla velmi zpožděna. Skupina byla vyčerpána a navíc postavena před možnost, že pojede na turné okamžitě po dokončení nahrávání, bez jakékoliv přestávky. Album mixoval Mark "Spike" Stent, starý kamarád, v současnosti jeden z nejlepších světových mixerů vůbec, pracoval s Oasis, U2 a Madonnou. Nicméně, stejně byl konečný mix alba výsledkem boje mezi členy kapely. Je to skvělé album, ale myslím, že některé písně nikdy plně nedosáhly svého potenciálu. „Songs Of Faith And Devotion“ dopadlo dobře, ačkoliv jsem si vždy myslel, že šance udělat obstojného následníka komerčně úspěšnému albu „Violator“ jsou nepatrné, protože Depeche Mode nikdy nepsali vyloženě popové singly.

„Songs Of Faith And Devotion“ se prodávalo dobře, vyhrávalo britské hitparády a stalo se nakonec jejich druhým nejprodávanějším albem, přesto nikdy nedosáhlo výšin alba Violator“. „Devotional Tour“ – které album hned následovalo, bylo největší turné skupiny vůbec a koncerty byli fantastické a to přesto, že vše kolem bylo silně depresivní a utrápené. Každý si v tom období prošel sebe-destruktivní fází a potřebovali na turné psychiatra, Dave to později popisoval jako duševní útočiště. Není náhoda, že Alan nedlouho po skončení turné skupinu opustil. Práce na „Songs Of Faith And Devotion“ byla traumatizující zkušenost pro každého, kdo se jen přiblížil. A já stále to trauma cítím, kdykoliv poslouchám toto album, ale nevím zda to tak cítí i ostatní.

Každý zvuk na každé písni byl diskutován – někdy přátelsky, někdy velmi svárlivě – počítám, že je to tak bylo u každé desky Depeche Mode, ale tohle bylo obzvlášť neskutečně obtížné a já si nemyslím, že kdokoliv by si tím chtěl projít ještě jednou.
D.M.


A názor hlavních aktérů:

Flood: Bylo neskutečně těžké tu desku natočit. Neskutečně těžké.

Gahan: Nikdo z nás nechtěl udělat Violator 2, zaručeně ne Flood.

Bamonte: Myslím, že to bylo: „OK, zřejmá věc je zopakovat Violator, ale my to tak neuděláme, pohneme se ještě výš.“

Fletch: Alan, myslím, měl nápad použít skutečné bicí a tak, to byl druh velmi sebevědomého rozhodnutí.

Flood: myslím, že Martin nejvíc cítil tlak udělat úspěšnější desku než byl „Violator“

Gore: Andy vždy říká, že já lépe pracuji pod tlakem, ale já si nejsem tak jistý, že je to pravda.
Ale je fakt, že ačkoliv sem se cítil pod velkým tlakem, měl sem pocit, že píšu dobré písně.

Flood: Všichni cítili jako příjemný fakt, že bylo mnoho materiálu a že byl skutečně dobrý,
„I Feel You“ a „Walking In My Shoes“ z těch měli všichni pocit, že jsou z nejlepších písní, které Martin kdy napsal.
Měli jsme krátké setkání a poslouchali Martinova dema, ale neudělai jsme žádnou před produkci a to byla velká chyba.

Bamonte: Předtím, Marin vždy připravil dema a my jsme poslouchali, vždy vypracovali kterým směrem se písně budou ubírat a které se budou upřednostňovat, ale nemyslím, že na Songs.. dělali programovací setkaní, které vždy dělávali. Neudělali žádnou před produkci a nebyli ve studiu.

Wilder: Mluvili jsme o tom jak budeme nahrávat, a Flood se právě vrátil z nahrávání s U2 na jedné z jejich desek, oni ji točili ve svém vlastním studiu, bydleli v budově, kterou vlastnili a on říkal, že to šlo docela dobře, proto jsme to chtěli zkusit stejným způsobem, rozhlíželi jsme se po vhodném místě kolem, a říkali si budeme žít společně, nahrávat společně a to bude báječné. Ale takhle to nešlo.

Bamonte: Myslím, že jsem si vybrali studio ve Španělsku, že?

Franks: Ano.

Bamonte: Alan a Flood se vydali poohlédnout kolem, ale nemohli najít odpovídající studio a potom lidi z Mute našli vilu na předměstí Madridu, Flood řekl: „Tady je obývací pokoj, to bude řídící místnost“

Franks: ta vila byla v diplomatické čtvrti, že?

Bamonte: No, nemyslím, že se tam potom odehrávalo příliš diplomacie
Sešli se vlastně po nejdelší době kdy byli za 11 let do sebe.

Franks: Nemluvili spolu příliš často

Bamonte: Oni nikdy nebyli „přátelé na telefonu“ a potom náhle v únoru 92 se sešli ve vile v Madridu a to bylo jediný.

Flood: Den předtím než jsme měli konečně odletět do Madridu začít pracovat, jsme se všichni sešli v baru v Londýně a to bylo po dlouhé době poprvé, kdy se všichni čtyři sešli v jedné místnosti. A tam bylo mnoho překvapení…

Gahan: Přestěhoval sem se do Los Angeles a v té době sem chodil neustále do Strip (Cat Club 8911 on Strip) na koncerty skupin jako „Jane´s Addiction“, to bylo pro mne skutečně vzrušující, nic takového sem neviděl od dob „The Clash“, proto jsem zaujal postoj „Musíme udělat rockovou desku“ a „musíme se pohnout“ a „musíme se naučit hrát na nějaké nástroje“

Bamonte: Jeden z nich, myslím, že to byl Fletch byl docela zhrozen, tím když Dave říkal: „I really dig them“ místo „I really like them“, „dig“ to byl jasně rock ´n´ rollový výraz.

Franks: Velmi americký

Bamonte: Velmi americký, „ Co vlastně myslíš tím „dig“ ?

Gahan: Objevil sem se s dlouhými vlasy, velmi pohublý, tak zpětně to muselo být pravděpodobně dost šokující pohled

Wilder: Jakmile jsme začali pracovat na albu, bylo zřejmé, že si to protrpíme, byli jsme dlouho od sebe a pořád jsme měli jako zátěž úspěch Violatoru
Hrál sem basy, Martin myslím hrál na kytaru, byl tam bicí automat, někdo hrál na bonga, normálně jsme jamovali, to jsme nikdy předtím nedělali. Možná, jen tak pro zábavu, v jiné místnosti jako přestávku mimo studio, ale tohle, to nikdy. Vždy jsme seděli u počítačů, keyboardů, programovali bicí, myslím, že bylo nevyhnutelné takto pracovat, bylo to sice frustrující, protože výsledky nebyli okamžitě, ale vždy nás usadilo: „ Koukněte, tohle je způsob jakým mnoho skupin nahrává desky“.

Fletch: Vzpomínám, že první čtyři týdny byli naprosto nevyužitelné.

Flood: Pamatuji si, jak jsme já a Alan seděli na letišti v Madridu, po první části nahrávání a naše letadlo mělo 4 hodiny zpoždění nebo co, a Alan řekl: „Dáme pivo“ a poté „Tady to je dokonale fucxxxx mrhání časem.

Gore: Vibrace, mezi nahráváním „Violator“ a „Songs..“ byli jako dva rozdílné světy.
V Miláně, když jsme natáčeli album „Violator“ jsme doopravdy chodili každý večer společně ven, jako gang, víš, párty a práce během dne to byla zábava.
Když jsme byli v Madridu byl jsem příliš slepý a naivní.
Věděl jsem, že Dave zmizel na pár dní, ale nikdy jsem si pořádně nevšiml jak on pokročil v závislosti na heroinu.

Gahan: My opravdu odpalovali za rozdílné týmy a Flood byl uvězněn uprostřed toho.

Flood: bojoval a bojoval a bojoval a bojoval a bojoval a bojoval a bojoval jsem s tím.

Gahan: žili jsme na tom místě, byl to velký starý dům, prali jsem si tam oblečení, byla tam malá prádelna a pamatuji si jak sem tam přišel a tam byl Flood a já přísahám, že mu tekly slzy, víš, do takové se dostal lítosti, že už nevěděl co dělat, aby věci fungovali dohromady.

Wilder: V náročném období, lze často udělat to nejlepší a věřím, že během období, které bylo nejobtížnějším vůbec od doby co jsem přišel do skupiny, jsme udělai ty nejsilnější písně vůbec, jako „Walking In My Shoes“ a „In Your Room“ dvě moje nejoblíbenější skladby všech dob.
Dave měl zřejmé potíže, ale protože on nikdy neměl ve studiu zvláštní „ruční“ roli, nebyl nezbytný při skládání hudby dohromady.

Gahan: Nějak byla deska dokončena, já musím říct, že můj podíl na ní byl pravděpodobně velmi malý.
Jedinou věc co cítím, že jsem udělal, byl pravděpodobně můj nejlepší vokál vůbec na písni “Condemantion“

Wilder: “Condemantion“ píseň, který by za normálních okolností zpíval Martin, Ale dave měl silné nutkání, že ten song musí zpívat.

Gahan: zpíval sem tu píseň párkrát a něco ve mně sepnulo a dal sem do ní své srdce a svou duši a Flood byl skutečně unesen.

Gore: Ačkoliv byl na heroinu a nebyl tam skoro vůbec, kdykoliv přišel do studia a nazpíval vokál, tak to bylo něco úžasného.

Wilder: Komunikace mezi mnou a Martinem byla v té době nejhorší jaká kdy byla, opravdu.
Nikdy jsme nebyli velcí komunikátoři, ale my se nemohli podívat ani jeden druhému do očí, nebylo nezbytné shodování se na myšlenkách. Ale…. A vše to nevyřčené mezi námi leželo a napětí bylo všude kolem, víš, že někdo není spokojený, ale nikdo to nikomu neříká, tak strkáš problémy pod povrch, ale ty se vracejí mnohem hůře řešitelné. Myslím, že bylo mnoho schovávaného..
Proto to bylo tak obtížné období.
Ale dostali jsme se přes to. A když jsme se přesunuli do Hamburgu, věci se o mnoho zlepšily.
Bamonte: Nevím, co to bylo ale v Madridu byla špatná atmosféra.

Franks: Byla tam špatná karma, na začátku.

Bamonte: Nemyslel jsem přesně toto slovo, ale myslím, že to vystihuje dokonale. To byl neutěšený čas. Ale to druhé období vypadalo jako by se přepnuli, nebo tam bylo více tolerance.

Flood: „Judas“ byl poslední song, který jsme mixovali, a to si budu vždy pamatovat, tenhle poslední den mixování., jak Alan a Martin sedí na sedačce a hádají se o tom.
A když říkám hádají, myslím hádají.
„Violator“ a „Songs..“ přesně popisují chemii mezi lidmi během jejich nahrávání.

Gahan: Bruce Kirkland mi volal, žil jsem v té době v Earl´s Court v Londýně v bytě, a jak sem říkal byl sem na drogách a to tak, že jsem ani nebyl schopen opustit svůj byt.
Ale tohle volání od Bruce si pamatuji, zvedl jsem telefon a to nebylo to co jsem v té době často dělal a byl to Bruce a řekl: „Tady Bruce. Jste na prvním místě ve Spojených státech! Jste na prvním místě v UK!“…


A jaká byly vaše první reakce po poslechu tohoto slavného alba? Jak vnímáte éru rockových Depeche Mode?


zdroj: SOFAD remaster

Názory Devotees (48)

chmelko

 1    26. február 2007 o 10:00

pecka článok, díky dangerous..
moj prvá dojem na SOFAD?
pamatam si ako dnes, ked som sedel vo svojej detskej izbe a učil sa štýlom, zapnutá TV a na ušiach radio:-)))
no a zrazu v studiu kontakt pustili nejakeho vlasatého potetovaného maníka, tak som tomu vobec nevenoval pozornost, až ked sa objavil Martin a ja vykríkol..čo tam ten robí???
zapol zvuk a už to išlo I fííííl you:-)))


Dangerous

 2    26. február 2007 o 10:16

to chmelko: ale I Feel You jsem zachytil podobně smile) ráno ve studiu 6 na ČT a taky sem poznal až Martina, vyskočil sem a zvuk dal max smile)
Můj názor na SOFAD je teď úplně opačný, ale když sem to slyšel poprvé byl sem vážně zklamaný.. teď bych skladby I feel you, Walking, Mercy, Higher Love a obzvlášť In your room a Rush dal do své první desítky vůbec nejoblíbenějších písní smile


Ringo

 3    26. február 2007 o 10:17

Porad delali neco, co nebylo pro ne obvykle a spise jim bylo proti srsti, byli na sebe nasrani a snazili se pripodobnit nekomu jinemu a taky svetovemu trendu. Rekl bych ze ta snaha podobat se nekomu velkemu byla nesmyslna a spise bych ji chapal u kapely, ktera usedla poprve v zivote do studia a premylsela nad tim, co vlastne budou hrat. A presne tohle udelali DM v 93 a chovali se jako by se videli poprve. Kam az muze velika kapela ktera ma za sebou hity jako Blasphemous Rumours, Stripped, Never Let Me Down Again, Strangelove, World In My Eyes, Personal Jesus a Enjy The Silence spadnout…Velka kapela, plna slavy, defakto urcujici moderni hudebni trend se najednou chova jak neumetelove, kteri hledaji zvuk a potrebuji se podobat nekomu, kym nejsou a ani to nemaji vlastne zapotrebi. Skoda. Ale album nakonec vypotili hodne dobre.


chmelko

 4    26. február 2007 o 11:40

SOFAD zostane pre mna niečím very special..myslím, tiež, že to bolo aj obdobie vrcholu Antonovej vizualizace..


alanaw

 5    26. február 2007 o 12:29

začiatok zlý koniec dobrý...aj keď to vyzeralo dosť o nespolupráci, každý žil v tom svojom kúsku sveta, toto album stálo a stojí za to….oni sú jedineční skutočne tým, že nič a nikoho neopakujú a do hudobného sveta vnesú úplne novú “dimenziu” a pritom v jadre zostávajú starý dobrý DM…....


Zero202

 6    26. február 2007 o 12:40

chmelko.. pravda Anton sa ako na SOFAD albume, singloch ci stage designe riadne vysantil.. a poviem, ze uz viac sa od neho asi nedockame :-(
podla mna najkrajsie balenia singlov a famozne podium .. niet co dodat.
Kedze to ale asi aj vyzeralo na koniec DM, tak do toho vlozil dost zo svojich sil.
Predsa len.. nepripomina vam klip k In Your Room nieco ako rozluckovy? (pouzite namety su v nom aj z inych klipov)


alanaw

 7    26. február 2007 o 12:47

možno to bol jeho zámer, ukázať ich ako celok, keďže doslova každý fungoval sám za seba…


Dangerous

 8    26. február 2007 o 12:50

to Zero 202: ale jistě, sám Corbijn přiznal, že nevěřil, že Dave přežije, proto takovéto ztvárnění klipu.. retrospektiva+elektrické křeslo….opuštěné nástroje….


Dangerous

 9    26. február 2007 o 13:00

Anton Corbijn said the video was a retrospective at the work he had done with Depeche Mode. He said he made it that way because he was sure Dave Gahan (the lead singer) was going to die before Depeche Mode could release more songs….


macadm

 10    26. február 2007 o 13:58

Tak isto aj môj prvý kontakt s I FEEL YOU bol taký istý.Presne sa na to pamätám.Sedela som pred televízorom a dávali tam videoklipy. Už som to chcela vypnúť, keď som tam zbadala dlhovlasého, chudého a zarasteného mladíka a zamyslela som sa” do kelu, koho mi to pripomína”. Zdalo sa mi to povedomé, tak som do tej telky hľadela a hladela a potom to prišlo. Spoznala som Martina. To čo vtedy cez mňa prebehlo sa nedá opísať slovami.Celá som sa triasla a po tvári mi tiekli slzy.Už som nevnímala ani tú hudbu.Mama vtedy došla za mnou a preľaknutá sa ma spýtala ” čo sa stalo, prečo plačeš”?Nebolasom schopná nič povedať , len som ukázala na televízor a až po dlhej dobe vyšlo zo mňa"to , to je nový depeš , to nieje pravda , ony sú tu, po tolkých rokoch"A trvalo mi hodne dlho, kým som sa vnútorne s tým dokázala vyrovnať” sú živý  a sú tu z novým albumom ktorý ma úplne pohltil”. A potom to už išlo, boli pre mňa ako bohovia, vlastnoručne som si ušila štólu s nápisom DM presne takú istú aká bola v “I FEEL YOU” a nosila som ju všade. A pravdaže veľa ľudí to nechápalo. Ešte že rodičia ma v tom nebrzdili a chápali ma.

Aj teraz po toľkých rokoch, sú to pre mňa veľmi silné emócie, a pri písaní tochto článku zažívam niečo také aké som zažívala aj v tedy.
Ďakujem, ďakujem a ešte raz ďakujem!!!!!!!!!!!!! :cry:


tesla100

 11    26. február 2007 o 15:28

no ja si taky pamatuju IFY na CT, nicmene v tej dobe jsem toho o DM jeste moc nevedel, moc me to teda nevzalo… dost jsem ale v tej dobe poslouchal Ocean… DM na me dolehly az asi o rok pozdeji (94/95) s tim, ze muj favorite album byl Violator, coz se casem zmenilo a uz dlouho je to jednoznacne SOFAD se vsim, co k tomu patri (hlavne koncerty)... mj souhlas ze Corbijn byl v tej dobe s DM na vrcholu, pro me je to vrchol jejich tvorby, to co nasledovalo uz me moc neoslovuje, bohuzel :(


macadm

 12    26. február 2007 o 16:15

Pre mňa jednoznačne “SVATÝ GRÁL”!!!!!!!!!!


macadm

 13    26. február 2007 o 17:14

Nahrávanie SOFAD bolo riadne peklo. Bola to skúška ohňom.  Každý z nich bol riadna kôpka nervou, tykajúca bomba, ktorá mohla vybuchnúť a všetko mohlo skončiť.Obdivujem všetkých , že aj pod takým tlakom nahrali možno najlepší album.Martin pod tlakom napísal perfektné songy a Dave tá kôpka plaziacej sa kože vedel omnoho viac precítiť tie texty. Išlo to z neho úplne samo, nemusel sa ani snažiť. Mám povedať ,že v tomto prípade drogy mu pomohli hlbšie precítiť tie texty? Pre mňa strašná predstava, ale asi to naozaj bolo tak.A najlepšie čo mohol Alan spraviť ,tak to sadnúť si za bicie.
Myslím si že to ako boli od seba strašne vzdialený a uzavretý vo svojom svete im pomohlo k dokonalosti. Splnilo sa im to, čo si želali všetci na začiatku.Spraviť lepší album ako bol Violator.wink


Lukas Rosprim

 14    27. február 2007 o 09:36

Mé překvapení z prvního shlédnutí klipu I Feel You bylo podobné jako u většiny z vás. Také si pamatuju jak jsme se s kámošema sešli u prodejny z CD a udiveně hledeli na na obal právě koupené MC kazety (na CD jsem tenkrát neměl), bylo mi zhruba 15 a už 3 roky jsem byl fanatický fanoušek DM. Jakákoliv jiná hudba byla pro mě špatná. Myslím si, že právě album SOFAD mě jako fanouška ovlivnilo nejvíc, tím nechci, že je to nejlepší album, ale ukazuje kapelu v největší nahotě a i ze špatných stránek. Také následný vývoj kapely byl pro mě velmi důležitý. Stal jsem se dospělým a začal poslouchat spousta jiné muziky, mnohdy i na hony vzdálené hudbě DM. Do dnes se ale považuju za oddaného fanouška, zkrátka proto, že při poslechu DM hudby mám stejně mrazivé a palčivé pocity, jako právě v této době, kdy jsem si urovnával pohled na svět. DM, ale i jiné kapely my v tomto velmi pomohli. SOFAD mám rád pro syrovost a obnaženost, ale precisnost zvuků. Také se myslím, že Walking…, In Your Room či Higher Love patří do top 10 skladeb DM.


Dangerous

 15    27. február 2007 o 10:22

Dnes s odstupem si také myslím, že je to Svatý grál, album, které jim zajistilo nesmrtelnost. Dokonce z něj čerpali i pro další úspěšné desky ULTRA a PTA. Před natáčením Exciteru trvrdili, že chtějí navazovat na Violator a moc to nepovedlo..


Ringo

 16    27. február 2007 o 10:59

DANGEROUS: tak v Ultra nevidim po hudebni strance ani kapku z SOFAD. Je to diametralne odlisne album. Absolutne jiny elektronicky sound, naprosto odlisny zvuk kytar i bicich.


Dangerous

 17    27. február 2007 o 11:54

to Ringo: Cože?? Kde máš třeba v Rush (či v Higher Love..) kytary?? Songs of Faith and Devotion není přece čistě rock ´n´ rollové album!!!!!!!!

Podle mne skladby jako Barrel of a Gun, Useless, Insight dokonce i Freestate a Home odkazují na SOFAD!


alanaw

 18    27. február 2007 o 12:15

Substance242: tak s tým sa dá súhlasiť, ja tiež zisťujem, že po 22 rokoch svojej “závislosti”  na DM vždy po vypočutí skladby, ktorú počuješ snáď na stý krát, objavím nový zvuk ...a teším sa ako malé dieťa:-)))


Ringo

 19    27. február 2007 o 12:33

DANGEROUS: textove mozna, hudebne to tak necitim. Nepsal jsem jen o kytarach, psal jsem o elektronice a bicich.


chmelko

 20    27. február 2007 o 12:54

Ringo a čo tak porovnat napriklad insight a higher love?


Dangerous

 21    27. február 2007 o 13:05

to chmelko: jo, skvělý postřeh, díky! smile


Ringo

 22    27. február 2007 o 13:17

CHMELKO: typove ano, zvukove nikoliv.


tesla100

 23    27. február 2007 o 13:26

no, ja bych teda taky po zvukove strance ULTRA a SOFAD vedle sebe nestavel… ULTRA neni spatny album, z tech co prisly po SOFAD ho mam asi nejradsi, ale SOFAD je nekde uplne jinde, ta kouzelna atmosfera se uz proste znovu neobjevila… :(


chmelko

 24    27. február 2007 o 13:34

tesla100: presne, stale mam pocit, že SOFAD je tak nejako fikane zašumeny..viete čo tým myslím, tak tajomne zafarbeny..ultra pri nom pre mna posobi omnoho čistejšie, krištalickejšie..


chmelko

 25    27. február 2007 o 13:36

nezabudajte ale, že až na par vynimiek dm používa pre každé nahrávanie uplne iné zariadenia..preto sa nedá porovnavat zvukovo, ale atmosferou..a napriklad taku insight si dokažem v poho predstavit na SOFAD..


Ringo

 26    27. február 2007 o 13:51

CHMELKO: Insight je hlasove prilis cista na to aby mohla byt na SOFAD:-)


chmelko

 27    27. február 2007 o 14:00

Ringo:pred ULTROU začal Dave využívat toho svojho hlasového učitela tak je to určite kvoli tomu, až na barrel je to velmi čisté album, to je pravda…


Dangerous

 28    27. február 2007 o 14:09

já nevím, třeba u Barrel či Useless je ta naprosto identifikovatelné typické zabarvení Gahanova hlasu.. ale u těch pomalejších se skutečně snaží o čistý zpěv.

to tesla100: tak kouzelná atmosféra tam nemůže být, Dave totiž už přestal malovat smile))


Ringo

 29    27. február 2007 o 14:10

CHMELKO: co se tyce vyssi Davove podoby v takove te ciste podobe, tak takova Freestate, to je mnamka + sloky v Its No Good. Co se tyce drsnych hlubokych poloh, tak tam exceluje Useless a refren Its No Good. Love Thieves, to je taky lahudka, i kdyz z ni mam takovy pocit odevzdanosti, kdy Dave zpiva jako by se z neceho kal a litoval svych cinu:-) Ultra neni prevratne album, ale je to depesacka lahudka, ktere od nich ted ocekavam po te, co je jasne ze svuj vrchol nejspise uz neprekroci. LHavne ne zadne Excirterovske experimenty.


Ringo

 30    27. február 2007 o 14:11

*vyssi Davove hlasove podoby tam ma byt


tesla100

 31    27. február 2007 o 14:51

2 dangerous:
to nebylo malovanim, ale meditacema se svickama wink


chmelko

 32    27. február 2007 o 14:53

a nad tou svíčkou lžíce:-)


Dangerous

 33    27. február 2007 o 14:53

a na lžičce asi dětská kašička, že? smile)


macadm

 34    27. február 2007 o 18:24

Na porovnanie som si pustila obidva albumi a ULTRA sa mi vidí naozaj ako čistejší a uvolnenejší čo sa týka Davevovho hlasu. No ani sa nedivím že pri SOFAD to bolo iné“zatiahli sa nad nimi ťažké , čierne mračná”.


macadm

 35    27. február 2007 o 18:31

Ten nadpis k článku sa vydaril, len tam nemusel byť ten “?” Ten nadpis si sám odpovedal, pretože obidve možnosti sú správne:

-pre nás jednoznačne “svätý grál”
-pre DM pri nahrávaní jednoznačne “čaša plná hnevu”


Tinka

 36    27. február 2007 o 21:37

DM som zacala pocuvat trocha neskor a SOFAD bolo uplne prve cd,ktore som od nich pocula.prave kvoli tomuto uzasnemu cd som ich zacala milovat….nech si hovori kto co chce,podla mna je to to najlepsie,co DM za tie roky vytvorili…


TomCZ

 37    28. február 2007 o 19:17

SOFAD byl do této doby jejich vrchol…...


Ado

 38    5. marec 2007 o 22:04

SOFAD - to boli zimomriavky. Po prvom počutí na originál kazete, ktorú som si kúpil v deň svojich menín 23. marca pred 14 rokmi (ach, to letí) som doslova šalel. Celkom iná tvár Depeche Mode - neskutočne osobné vyznania v Condemnation, úžasné Daveove vokály v Mercy In You, temnota a zároveň nádej v In Your Room, takmer EBM v Rush, sláčikové pohladenie One Caress, no a metafyzika Higher Love. Bolo jasné, že refrén Walking In My Shoes mi v ušiach bude znieť ešte celé mesiace. Potom prišli úchvatné videoklipy, asi vôbec najlepšie B-čko My Joy. Je to nádoba plná hnevu, ale zdravého hnevu, ktorý z nich vykypel a oni ho pretavili do týchto tónov. U mňa najlepší album DM, najosobnejší, aký kedy vydali.


Dangerous

 39    6. marec 2007 o 09:10

to Ado: moc hezky napsané, vážně...


deepspace101

 40    7. marec 2007 o 13:18

K SOFAD můžu napsat jediné - nic lepšího jsem v životě neslyšela. Dodnes nechápu, jak mohli DM v tak nešťastné atmosféře natočit něco tak úžasného a po všech stránkách perfektního. Celé album mi přijde jako temnota v dokonale přesném poměru prostoupená paprsky světla - jako když člověk po dlouhém hledání konečně spatří záblesk naděje. Texty mě už od první chvíle ohromily, protože mi vyloženě mluví z duše. Takové Condemnation, WIMS, Mercy In You… v každém z nich nacházím kus sebe. A In Your Room je má nejoblíbenější písnička vůbec.
Pro DM to asi nebyla zrovna nej doba, ale to se stává, hudebníci jsou ostatně taky jenom lidé, chybující stejně jako my ostatní, a nakonec z toho nevyšli nejhůř. Alan sice odešel, což mě nikdy nepřestane mrzet, ale na druhou stranu DM pokračují dál, Recoil taktéž, a vede se jim oběma dobře, Dave se dokázal osvobodit od drogové závislosti a já pevně věřím, že mu to vydrží. Snad je jen škoda, že vztahy v kapele zůstanou nejspíš jejich temným obdobím poznamenány už napořád.
Každopádně, SOFAD pro mě je a vždycky bude balzám pro uši i pro duši, protože DM prostě vědí, co potřebuju, když mé srdce krvácí wink


Alizza

 41    10. marec 2007 o 20:18

no to fakt z toho vyplyva, budem citovat z jedneho clanku, ktory som tu citala, ze “cistota je iba svetlejsim tienom spiny”. to je fakt.


macadm

 42    13. marec 2007 o 19:14

Ivkosky:velmi pekné prirovnanie. Páči sa mi to;-) .


Dangerous

 43    22. marec 2007 o 14:44

Dnes je to přesně 14 let co světlo světa uzřelo právě toto album…


Jakub73

 44    29. marec 2007 o 01:23

Někde sem ztratil svý starý poškrábaný CD SOFAD s odrbaným bookletem, mám jen live album. Tak dlouho jsem Songs neslyšel! Si to album budu muset pořídit. Pro mě je posledním z trojice jejich po sobě jdoucích nejlepších alb.. i když mám rád Ultra, tak prostě Alan a jeho přínos kapele už v další tvorbě chybí. Po producentský stránce považuju SOFAD za Alanovo (a Floodovo) nejvyzrálejší a nejdotaženější dílo! Většina geniálních děl pop-music se narodí buď neplánovaně v naprosté spontánní rychlosti, nebo za velkých bolestí z problémů, napětí a nejistot.  A to je případ Songs. Walking In My Shoes považuju za jednu z nejkrásnějších skladeb všech dob! Higher Love zase patří k nejlepším pomalým písním od DM! Nádherná atmosféra, úžasná melodie. Takže Songs určitě ano a 5 hvězdiček!!!


Jakub73

 45    29. marec 2007 o 01:25

joooo a taky si pamatuju přesně na svůj první poslech Songs ... ten pocit, že poslouchám nové album od DM. Úplně to vidím! Svůj pokoj, byla tma..


Wanna

 46    27. júl 2007 o 15:37

o Songs Of faith And Devolution sa hovorí že je to najdepresívnjejšý album tejto kapely….. a pritotom mne vždy zlepší náladu….


Efka Gore

 47    18. jún 2008 o 10:29

...SOFAD je úžasný... Je to ako chvíľka v temnomodrej miestnosti, kde si vlastne sám, a pritom je tam tá neopakovateľná DM atmosféra, je to domov vlastnej duše, kde nemusíš hrať žiadnu rolu a v podstate tam nachádzaš všetky svoje tváre, pozoruješ odtiene, ktoré vrháš na tie tmavé steny a vôbec Ťa to nezaskočí...jednoducho prijímaš všetko…


Zana

 48    19. jún 2008 o 20:25

SOFAD je uzasny. Pamätam sa na sok, ktory som prezila, ked som si prvy raz vypocula I Feel You a videla klip na MTV. Platna je skvela, mam na nej vela oblubenych veci a moja srdcovka je Walking .... Aj klip, text, refren… proste pecka.  In Your Room, Condemnation. O Higher Love ani nehovorim, ta sa mi spaja z koncertom v Prahe, este teraz mam zimomriavky, ked si na to spomeniem. Presne ako vtedy ..... Nadcasova vec a stale prudko pocuvatelna aj po tych rokoch.


Diskutovať môžu iba zaregistrovaní a prihlásení užívatelia.

  Vytvorte si účet   Prihláste sa