Jak již jsme Vás informovali, nahrávání nového alba Depeche Mode se trochu zkomplikovalo. Původně plánovaný nástup do studia byl kvůli blíže nespecifikovaným osobním problémům odložen. Naštěstí to není nijak hrozné.
Depeche Mode se rozhodli vrátit do studia a natočit 12. album. Jako producenta si opět zvolili Bena Hilliera, s kterým si velmi dobře rozuměli v roce 2005 při nahrávání alba Playing The Angel. Jak bude vypadat výsledek jejich nové spolupráce, se lze jen dohadovat, pojďme si ale připomenout pocity skupiny i Bena Hilliera, krátce po ukončení nahrávání před 3 lety.
Jelikož byl druhý singl z alba Hourglass - Saw Something/Deeper And Deeper vydán ve Spojených státech jen a pouze jako dvoutrackový placený download přes iTunes a ani pilotní singl Kingdom nebyl v USA představen v množství remixů, tak jako na Starém kontinentu, rozhodl se tým Davida Gahana vše vynahradit americkému tancechtivému publiku, vydáním alba Hourglass Remixes exkluzivně určeného pro americký trh. Nakonec se ale Mute umoudřila a vydává toto LP+CD i Evropě.
Druhá edice vzpomínek Daniela Millera na léta se skupinou Depeche Mode, se liší od první (Daniel Miller - Stories of Old) velmi významně, jelikož od roku 1987 se Miller nepodílí na studiové práci se skupinou jako spoluproducent. V jistém smyslu se dá říct, že od alba Music For The Masses, jsou Depeche Mode konečně dospělou kapelou. A na druhou stranu, ztráta ochranné "otcovské" Millerovi ruky, dala prostor pro vznik budoucích problémů..
Všichni jsme věřili, že Violator je univerzálně přitažlivý a s obrovským potenciálem, ale nikdo nemohl předvídat jak enormně úspěšným se stane. Je mnohem více klasickým electro albem než předchozí album Music For The Masses, které znělo více epicky. Kdykoliv Depeche Mode cítili, že znějí trochu více rockově, vždy se proti tomu silně postavili, zvláště Martin. Ačkoliv má moc rád hraní na svou kolekci výběrových kytar, tak si je Martin velmi dobře vědom hranice, kterou Depeche nikdy nepřekročí. Jsou elektronickou skupinou, která používá kytary a ne rocková skupina s elektronikou.
Mezinárodní depešácký server Home přinesl exkluzivní rozhovor s Alanem Wilderem. Otázky Alanovi připravili návštěvníci webu a on na velkou část z nich písemně odpověděl.
Začalo to v roce 1986, zaslechl jsem v rádiu písničku, nevěděl jsem kdo ji zpívá, ale věděl jsem, ze ta husi kůže, kterou z ní mám, o něčem svědčí a to nejspíš o tom, ze mne absolutně dostala. Dlouho jsem netušil, kdo tu skvělou písničku má na svědomí, vlastně skoro rok, až do doby, kdy jsem měl tu možnost slyšet jinou, ještě lepší píseň, husí kůže byla vysoká jak nejvyšší domy v Praze, ta písnička byla divná, a já věděl, že je to divná láska na první poslech.
Už jen pár dní nás dělí od 11.3.2008, tedy 20. výročí 1. koncertu Depeche Mode v Československu. 11.3.1988, zdánlivě obyčejné datum v kalendáři, ale pro tisíce mladých lidí se v ten den otevřely na dvě hodiny všechny brány, spadly všechny opony zpevněné socialistickým železem, neskutečné a nepředstavitelné se stalo realitou.
Black Celebration, není snad jediného příznivce Depeche Mode, na kterého by tato dvě slova nepůsobila přímo magicky. Skrývá se za nimi album a jeho titulní skladba, album které bylo vyústěním předchozích tří desek a Depeche Mode jím definovali sami sebe. Ale také to bylo poslední album na kterém se přímo jako producent podílel Daniel Miller spolu s Garethem Jonesem. A jak po dvou dekádách, na přípravu černé oslavy vzpomíná šéf Mute?
Ve čtvrtém díle svého vzpomínání na léta s Depeche Mode, nás Daniel Miller provede obdobím natáčením a přípravy alba, které bylo ve všech směrech průlomové v tvorbě této skupiny, nejen hojně využitým samplováním, ale také velkými i provokujícími hity a v neposlední řadě obrovským posunech v textech, které jsou pestrým obrazem mezilidských vztahů.
Milovník Chucka Berryho, Elvise Presleyho a dalších rock'n' rollových hvězd 50. a 60. let, vydal v roce 1980 pod názvem fiktivní skupiny Silicon Teens album Music for Parties, které obsahovalo klasické r'n'r skladby hrané v pop syntezátorovém stylu. Jeho třetí rok spolupráce s Depeche Mode, se ale nesl v řinčivém stylu úderů do kovadlin a do kolejnic. A také se na Millerovu labelu Mute poprvé objevuje jméno Alana Wildera, nového člena Depeche Mode...
Miller, pracoval jako filmový střihač, když založil label Mute, aby mohl vydat svůj vlastní singl pod jménem The Normal s názvem "T.V.O.D."/"Warm Leatherette". A přestože se singl nedostal do UK chart, byla skladba Warm Leatherette, jež byla inspirována Ballardsovou novelou Crash, převzata mnoha skupinami. Ještě v roce 2006 ji dokonce nahrál Trent Reznor (NIN) spolu s Jeordie White, Peter Murphym a v roce 2007 ji naživo představili Duran Duran v New Yorku. Jenže největším Millerovým hudebním a i obchodním úspěchem je spolupráce s Depeche Mode, kterým už v druhém roce existenci musel pomoc řešit krizi po odchodu hlavního autora.
Minulý týden 14.2, oslavil již své 57.narozeniny Daniel Miller. Majitel nahrávací společnosti Mute, který dal Depeche Mode šanci, aby nahráli v roce 1981 pod jeho křídly první nahrávky, když velké společnosti nad jejich demosnímky jen ohrnovali nos. Daniel Miller má obrovskou zásluhu na tom, že Depeche Mode přežili všechny své pády a tak ještě 27 let poté co světlo světa spatřil jejich první singl se po celém světě tisíce příznivců této skupiny, třesou na jakoukoliv jejich novou nahrávku.
Již jen poslední čtyři dokumenty k remastrovaným edicím, nám chybějí, než svojí pozornost plně obrátíme, jak všichni doufáme, na současnou produkci Depeche Mode. Cestování časem zpět, nás zavádí až do roku 1984, k albu, které plně využilo znalostí moderních postupů a technologií té doby. Album, které přineslo velké hity, skandály, ale hlavně všechny přesvědčilo, že teeny band z let 81-82 je zapomenutou minulostí a že rouhavým řečem Depeche Mode je třeba pozorně naslouchat. Album Some Great Reward je pro nenapravitelné romantiky, nejlepším albem skupiny Depeche Mode dodnes.
Před 20 lety skupina Depeche Mode završila svůj frontální útok na Ameriku a na Východní Evropu zároveň. Členové skupiny dokázali prorazit v USA, kde nikdo elektronickou hudbu nehrál a téměř nikdo si nekupoval desky s tímto stylem hudby. A také dokázali definitivně prorazit železnou oponu a přivést své pojetí hudby pro 21. století do izolovaných komunistických metropolí.
