Daniel Miller - Stories of Old část 5.

Black Celebration, není snad jediného příznivce Depeche Mode, na kterého by tato dvě slova nepůsobila přímo magicky. Skrývá se za nimi album a jeho titulní skladba, album které bylo vyústěním předchozích tří desek a Depeche Mode jím definovali sami sebe. Ale také to bylo poslední album na kterém se přímo jako producent podílel Daniel Miller spolu s Garethem Jonesem. A jak po dvou dekádách, na přípravu černé oslavy vzpomíná šéf Mute?

1985 - 1986

Black Celebration patří mezi fanoušky skupiny mezi nejoblíbenější alba vůbec. A také je to velmi důležité album, v tom jak upevnilo kultovní status Depeche Mode. Ale také práce na albu Black Celebratin byla jedna z nejtěžších.
´Shake The Disease´a ´It´s Called A Heart´byly nahrávány odděleně, ještě před albem a ačkoliv ten druhý byl velmi jednoduchý song, pořád jsme jej nemohli dokončit jak jsme si představovali a to nás dost vyčerpávalo. To se odehrávalo uprostřed turné, takže skupina musela studio opustit než to bylo kompletně hotovo a já jsem to dokončil společně s Garethem Jonesem. Bylo velmi náročné udělat to, aby to bylo to prvé a přestože se to nakonec povedlo dobře, zanechalo to nepříjemnou pachuť před natáčením ´Black Celebration´

Na konec roku 1985 jsme si zamluvili dlouhou nahrávací session v Londýně a Berlíně, které zvýšily napětí a pocit klustrofobie. Bylo to třetí album, které jsme dělali společně jako tým - Gareth, já a skupina - a začalo se to podobat každodennímu chození do práce. Nebylo téměř žádné nadšení, jít a udělat tu desku.
Už od jejich počátků bylo jasné, že jsme se vždy snažili dostat na album popové singly, ale Martin teď prostě chtěl psát náročnější, temnější až ponurejší skladby, ale nebyl to úmysl, vycházelo to tak rovněž i z přirozeného tlaku uvnitř skupiny. Přesto na jednu stranu říkali: "K čertu s tím, udělejme desku, takovou jakou my chceme" ale na druhou stranu chtěli stejně tak hitové singly. Byli taženi dvěma směry najednou - ne jednotliví členové proti jiným, ale uvnitř sebe.

Začali jsme točit ve Westside Studios v Londýně mimo Ladbroke Grove. Pokoušel sem se přistupovat k tomuto natáčení odlišně, jako aby všechny nástroje byli přímo ve studio a ne v řídící místnosti, ale když sem se setkal s prázdnouodezvou, tak jsme je zase přenesli a uělalali to tak jako vždy. Přesto jsme zkoušeli i některé velmi zajímavé věci ve Westside. Pro Stripped jsme nasamplovali mnoho skutečných zvuků z okolního světa, třeba jako hřmot Daveova Porsche, které můžete slyšet na začátku. Celý song je poskládán na základě zpomalených samplů motocyklového motoru, které použil Martin již na svém demu a mělo to tak skvělou atmosféru, že jsme to použili při nahrávání. Když jsme chtěli hukot, nastartovali jsme Daveovu káru a nechali běžet na volnoběh. Nastavili jsme to různými způsoby na sampleru a dostali jsme z toho skvělý zvuk.

Také během Guy Fawkesovi noci (Guy Fawkes Night - noc, během níž ohňostroje připomínají, neúspěšný pokus, vysoce postavených katolických vzbouřenců, v čele s Guy Fawkesem, vyhodit do povětří budovy Parlamentu za pomoci výbušnin a třaskavin), jsme dělali na Stripped, a když si poslechneš 12 palcový remix, tak dobře uslyšíš ohňostroje, které jsme nahrávali v okolí Westside na parkovišti obřích aut. Bylo několi remixů Stripped, v kterých bylo několik nových nápadů pro tu dobu. Zrychlili jsme jeden a přepracovali a udělali z něj b-stranu Breathing In Fumes.Byl sem velmi potěšen, jak Depeche Mode stále bavilo experimentování.

Ale také se objevilo napětí během práce ve studiu, zvláště co jsme opustili Londýn a přesunuli se do Hansa. To bylo již páté album Depeche Mode a oni museli znovu na sebe po zvukové stránce pořádně zatlačit. Myslím, že jsme to občas cítil silněji než samotná skupina, to není samolibost, cítil sem, že oni už začínají být unaveni tím světem kolem nich. Natočili 3 alba ve velmi krátké době, jezdili dlouhá turné, takže teď potřebovali, trochu postrčit.

Alan Wilder byl velmi aktivní ve studiu, a měl odvahu prosazovat svoje nápady, ale samozřejmě tak jak bylo bližší jemu a ne tolik ostatním. Zase jsme měli s natáčením alba neuvěřitelně velké zpoždění, zabralo to dvakrát tolik času než mělo. A jako obvykle skupina měla zamluvené dovolené k datu, kdy sme čekali, že album už bude dokončeno, a tak jeden po druhém odjížděli, kromě Alana, který zůstal do konce.

Black Celebration zaznamenalo jen mírný posun k vyšším prodejům v UK oproti předchozím albům, ačkoliv šlo až na 3. příčku UK albums chart, jejich nejvyšší pozici do té doby. Je to velmi temné a experimentální album, není popové - není tam jediný opravdový popový singl. A Question of Time, Stripped (která je opravdovou hymnou) a A Question of Lust, jsou skvělé písně, ale ne obvyklé singly Depeche Mode. Ale pro lidi, kteří mají Depeche Mode rádi, album Black Celebration více než jiná alba upevnilo jejich kultovní status. Fanoušci cítili, že je to album udělané bez náznaku komerce, a že je pravdivé každou svou částí. Depeche Mode udělali něco co chtěli udělat, a lidé se s tím mohli ztotožnit. Byla to deska "outsiderů"

Ve školních třídách, nebo prostě v okolí, to byli vždy zvláštní lidé, kteří milovali Depeche Mode. Lidé v hlavním proudu poslouchají Duran Duran a podobné, ale deska Black Celebration od Depeche Mode byla pro ty "divné", ty kteří postávají vždy vzadu, jsou oblečeni v černém, mají namalované linky pod očima a make-up a plánují zavraždit svého učitele.

Pro všechny problémy, které jsme překonali, lze album Black Celebration nazvat klíčovým.

Daniel Miller / 2007