Rozhovor s Alanem Wilderem - 2008

Mezinárodní depešácký server Home přinesl exkluzivní rozhovor s Alanem Wilderem. Otázky Alanovi připravili návštěvníci webu a on na velkou část z nich písemně odpověděl.

Nedávno jsi pracoval na reedici alb Depeche Mode, dalo ti to nový pohled na ně nebo na tvé působení ve skupině? Byla práce na těchto reedicích něco o co si byl požádán a nebo si se k tomu přihlásil dobrovolně?

ALAN WILDER: Nemohu říct, že bych získal nový pohled na ty desky. Jejich poslouchání, mne ale přeneslo zpět k mnoha vzpomínkám, odrývání jistých jednotlivých zvuků. Započetí práce na reedici, mi dalo vzpomenout na to jaké jsme měli vztahy jeden k druhému během jednotlivých období DM.
Konceptem bylo získat k reedici pro konzultaci jednotlivé producenty, kteří na albu pracovali. Já jsem byl požádán ke konzultaci, a také jsem jako jediný měl přístup ke zvukům, které nebyly nahrány na pásku během původních natáčení. Měl sem vše zálohované na DAT páskách, protože jsem s nimi pracoval při tvoření live verzí skladeb

S výhodou pohledu zpět, jsou nějaké písně či alba, která máš více (nebo méně) rád než jak byla původně nahrána?

ALAN WILDER: Pár, ale ne mnoho. Třeba Rush, která se zdá, že musí být věkem vylepšená. Obecně, to ale cítím stejným způsobem jako sem to cítil v dané době. Některé se mi líbí a některé nesnáším.

Jak si v kontaktu s továrnou jménem Depeche Mode, vzhledem k reedici starých alba atd a jak si v kontaktu se současnými členy skupiny?

ALAN WILDER: Jsem něco málo v kontaktu s „továrnou DM“. Myslím, že nepotřebuji přímý kontakt s ostatním členy skupiny pro konzultacemi o reedicích či honorářem za ně. Mám dohodu přímo s Mute jako labelem pro vydání těchto alb. Před pár lety bylo jedno nebo dvě menší setkání se skupinou, když potřebovali odsouhlasit vydání sbírky singlů (2.díl) a mám emailový kontakt na Davea, používaný čistě na přátelské úrovni.

Proč si se nezúčastnil na DVD verzi filmu 101. Myslíš, že ten film byl špatný?

ALAN WILDER: Byl jsem osloven (ve skutečnosti, jsem byl požádán), abych se zúčastnil, ale neměl sem pocit, že by to bylo k něčemu dobré. Nesnáším představu sezení společně v místnosti a sledování filmu a dělání hloupých komentářů. Zdálo se mi, že Mute se snažila nalézt něco rychle jako bonus, než přijít s opravdu dobrým nápadem. Co se týká samotného filmu, mám pocit, že film byl natočen jen na jedné úrovni, zachycené momenty byly docela zábavné, ale také tam mohlo být mnohem víc. Nedávám vinu Pennebakerovi – udělal film o tom co viděl – ale skupina mohla přispět více, přidat hloubku.

Tahle otázka nemluví přímo o Depeche Mode, ale mám pocit, že odpověď bude, takže kterých 3 skladeb lituješ, že ses na nich podílel?

ALAN WILDER: ‘It’s Called A Heart’, ‘Pleasure, Little Treasure’, ‘But Not Tonight’.

Které album či song od Depeche Mode jsi naposledy poslouchal a kdy?

ALAN WILDER: ‘Rush’ - Amyl Nitrate mix - protože Hep se v tuto chvíli tahle skladba moc líbí a pořád ji pouští.

Když jsi opustil Depeche, zmínil si nedostatek uznání a ocenění Tvé práce ve skupině. Byla tam nějaká rozhodující událost, která byla tou pověstnou poslední kapkou? Můžeš nám to říct, stěží někdo ze skupiny bude číst tyhle stránky.

ALAN WILDER: Nebyla to jedna událost. Bylo to nahromadění spousty věcí, které vyvrcholily během práce na Songs of Faith and Devotion. Nebyl jsem šťastný v té době a slíbil sem si během toho nahrávání, že nikdy už to nechci zažít znovu. Skupina byla v těžkých problémech, bez nadšení, všude drogy, apatie, napětí a hádky. Příliš tomu nepomohlo, že jsme se pokoušeli, žít společně. (pozn. během nahrávání SOFAD, žili členové DM společně ve vile poblíž Madridu)

Na kterém „post Wilderovské“ písní Depeche Mode bys rád pracoval?

ALAN WILDER: Pravděpodobně na „Home“, ačkoliv Tim Simenon odvedl vážně skvělou práci. Mám opravdu rád to smyčcové aranžmá i samotnou píseň, jak po textové tak melodické stránce, Myslím, že se Martin inspiroval stavbou slok na „Lucy in The Sky“ od Beatles. Schválně koukněte na strukturu akordů.

Pokud bys mohl oživit nějaký moment u Depeche Mode, který bys vybral?

ALAN WILDER: To je obtížné – na tvůrčí úrovni, by to byly určitě chvíle, kdy jsme věděli, že děláme něco opravdu dobrého. Například, když jsme spojovali In Your Room’ (což bylo obtížné), účinně jsme spojovávali tři verze a dělali z nich jednu. Každý byl u toho, poslouchali jsme a společně jsme říkali, Wow, ano, to je ono. Ale kdybych měl opravdu něco oživit, tak by to byla některá ze skvělých after show party.

Řekni nám, něco z tvých zákulisních video natáčení před lety?

ALAN WILDER: Mnoho z toho je velmi soukromé a nemůže být nikdy zveřejněno – hodně záběrů je z období natáčení v Berlíně, dost rovněž z turné a z letišť, hotelů, cesty na koncerty, křičící fanoušci – zvukové zkoušky, kde každý vypadá zbídačeně a nemocně. A také mnoho zábavného materiálu z cestování do Japonska a jiných zvláštních míst. Neviděl sem ty záběry po mnoho mnoho let.

Chápeme, že si myslíš, že se na takovém materiálu vytratí Depeche kvalita, ale souhlasil bys s vydáním retrospektivní sady obsahující dema a podobné rarity?

ALAN WILDER: Ne, nesouhlasil. To je klasický případ nekontrolované kvality, dema jsou přesně tím, co říkají, že jsou, tedy demonstrační k práci na hudbě, kterou slyšíš v písni v nerozvinuté formě. Nikdy nejsou zamýšlena pro veřejnost a tak by to mělo zůstat. (dobrá, dokud budu živ)

Nejsi už nemocný a unavený z otázek ohledně Depeche Mode?

ALAN WILDER: Jsem.

Které z alb Recoil máš nejraději? Které z tvých alb bys doporučil někomu novému, kdo by chtěl slyšet tvojí hudbu? Jaké máš dojmy z jednotlivých alb Recoil. Preferuješ obzvlášť jedno, které bylo nejobtížnější atd..

ALAN WILDER:Nemám nejoblíbenější. Pro první poslech bych doporučil, některé z posledních nebo ‘Unsound Methods’. Mám pocit, že ‘Liquid’ nechalo trochu více prostoru a možná bylo více obtížné, ačkoliv jej mám rád stejně moc jako ‘Unsound Methods’ nebo ’subHuman’. Ta alba předtím, jako ‘Hydrology’ a ‘Bloodline’ nejsou podle mne plně rozvinutá, přestože mám rád mnoho částí na ‘Bloodline’. Myslím, že v době, kdy Depeche Mode, dokončili ‘Violator’ a ‘SOFAD’ byli moje producentské schopnosti dokonalejší.

Co je tvou motivací, když začínáš natáčet novou desku? Máš přesně ucelenou představu, když jdeš točit nebo něco vyvíjíš během procesu nahrávání?

ALAN WILDER: Nemám žádnou ideu nebo motivace, je to pro mne bez nadsázky opravdu problém, jít a začít dělat na něčem novém. Připadají mi velmi skličující vyhlídky, když vím, jak daleko od dokončení jsem a nemohu se soustředit na psaní. To je přesně situace, v které se teď nacházím a upřímně řečeno, velmi s tím bojuji. Ale jednou to překonám a věci znovu začnou plynout.

Pracuješ na něčem novém právě teď?

ALAN WILDER: Viz výše.

V minulém roce jsi dělal mnoho promotion k Recoil album ’subHuman’, setkával si se s tolika fanoušky, jak jen to bylo možné! Co bylo výhodou/nevýhodou těchto setkání, jak v osobní tak profesionální rovině?

ALAN WILDER: Dalo mi to šanci střetnout se s mnoha lidmi a být společenský, což byl pro mne přínos, jelikož většinou jsem někde uzavřen a celkem nespolečenský. Jsem často obviňován, že jsem mrzutý, dokonce mými blízkými přáteli. A to je něco, co se pokouším na sobě změnit. Dělat promotion mi pomáhá se stýkat s lidmi a to je pro mne dobré. Profesionálně, pokouším se dělat cokoliv, co je potřebné k propagaci mé hudby, (vyjma live vystoupení). Občas to má malý efekt, ale je obtížné dnes udělat významné promotion. Je jen pár odbytišť pro více vybíravé, pro projekty jako je Recoil.

Alane, mohl bys prosím Tě požádat Hep, aby Tě vykopla z pohovky častěji? Mohli bychom tak mít mnohem více z tvé kreativity a častěji.

ALAN WILDER: Nedělej sis starost – mohu Tě ujistit, že mne vykopla tvrdě nedávno. Budu brzy v příkopu, pokud s tím bude pokračovat.

Xbox 360, PS3 or Wii, která je Tvá oblíbená?!

ALAN WILDER:Nikdy jsem neměl ani jedno, i když Wii, zní, že by mohlo být zábavné.