1984 - Provokativní móda
Již jen poslední čtyři dokumenty k remastrovaným edicím, nám chybějí, než svojí pozornost plně obrátíme, jak všichni doufáme, na současnou produkci Depeche Mode. Cestování časem zpět, nás zavádí až do roku 1984, k albu, které plně využilo znalostí moderních postupů a technologií té doby. Album, které přineslo velké hity, skandály, ale hlavně všechny přesvědčilo, že teeny band z let 81-82 je zapomenutou minulostí a že rouhavým řečem Depeche Mode je třeba pozorně naslouchat. Album Some Great Reward je pro nenapravitelné romantiky, nejlepším albem skupiny Depeche Mode dodnes.
BERLÍN, HLAVNÍ MĚSTO DEPECHE?
My little girl
Won't you come with me
Come with me
Tell me
DAVE GAHAN
Chtěli jsme jít jiným směrem, pokusit se pracovat jiným stylem a myšlenka pracovat v jiné zemi nás velmi lákala. Vždy jsme měli rádi Německo.
MARTIN GORE
Západní Berlín, byl uzavřený prostor, ale nacházelo se v něm plno zajímavých lidí.
ANDY FLETCHER
Chtěli jsme natočit desku někde kde to žije a ne v tak mrtvém městě jako je Londýn
ALAN WILDER
Dohromady se skutečností, že nás těšilo v té době cestovat, to byl přece jen trochu rozdíl v nahrávání
DAVE HENDERSON/hudební novinář
Myslím, že si lidé byli vědomi toho, že do Berlína se jezdí natáčet skvělá alba nebo dokonce, že umělci přijíždějí do Berlína dělat skutečně velké umění. Nechápal si tu atmosféru, dokud si do Berlína skutečně nepřijel, samozřejmě v té době, tak moc kreativní, vzrušující a magické to bylo místo. Zeď stále ještě stála, věci, kterým bys jinak neuvěřil, mohl si o nich číst, ale dokud si tam nepřijel a nedošlo ti "To je skutečnost, to je tak šedé a strašidelné místo". Ne až tak jako v Bladerunner, ale velmi stísněné
DANIEL MILLER
Pracovali jsme společně, na jednom místě, měli jsme tendece chodit ven neustále společně.
ANDY FLETCHER
Bylo to naprosto bláznivé. Byli jsme ještě mladí. Byli jsme spojenci jako nikdo jiný.
DAVE GAHAN
Myšlenka jít pracovat do Hansa Studios, kde pracovali Bowie a Iggy Pop, jejichž jsme já a Martinem velcí fanoušci, to bylo, ...to bylo něco. Opravdu jsme byli v rozpoložení, že jsme se cítili jako gang, jako my, proti zbytku světa
WALTER FARBER, zástupce Intercord
Berlínská scéna, byla velmi intimní, protože kolem stála zeď. Západní Berlíňané byli pouze malou skupinkou, kde každý znal každého, to platí i o tvářích, které jste potkávali v klubech, více méně to byli stále stejní lidé, proto v té době byl Berlín, opravdu zvláštním, zábavným místem.
DAN SILVER, koncertní zástupce
To vše vyhovovalo navíc skutečnosti, že Depeche měli obrovský úspěch v Německu,Martin měl za přítelkyni Němku a celke plynule hovořil německy. Takže to vše zapadalo pěkně do mozaiky.
MARTIN GORE
Berlín v té době byl opravdu velmi zvláštní místo a měl velmi zvláštní atmosféru
DANIEL MILLER
V té době jsme hodně poslouchali Systems music (typ minimalistické experimentální hudby), trochu Steve Reiche (průkopník minimalismu v hudbě, vyvinul několik vlivných kompozičních postupů, např. fázování (jedná se o techniku, při které dva nástroje hrají tentýž part, jeden ve stálém tempu a druhý stále rychleji, až nakonec druhý nástroj předběhne první nástroj o celou fázi a tím ho vlastně opět jakoby „dožene“ o jednu fázi napřed). Já sem tuhle hudbu měl rád po dlouhá léta. Klukům se tahle hudba také opravdu líbila, Alan měl moc rád věci od Philipa Glasse (další minimalista). Bylo tam takovéto klepání v pozadí.
GARETH JONES, producent
To předpokládalo být pracovitější, nechtěli jsme být svázaní. Chtěli jsme dělat nahrávky plné síly s velkou atmosférou. Pracoval jsem s Einstürzende Neubauten v té době, kteří byli jeden z archetypů skupin kovového údernictví, tím nechci zjednodušovat jjeich hudbu, naopak, sem velký příznivec jejich textů a Neubauten vůbec, ale mnoho z toho co oni dělali bylo vyhledávání předmětů a udeření na ně a zahrnutí těchto úderů mezi nástroje a to je přesně co jsme dělali na Construction Time, bez znalosti Einstürzende Neubauten. Natočil sem s Neubaten Halber Mensch a potom sem se s nimi střetnul opět v Berlíně, když jsme dorazili s Depeche pracovat na Some Great Reward. V mém životě to byl velmi významný moment, já jsem uvedl Neubauten do práce se sekvencery a samplování a byl sem schopný přinést něco z té práce jako výrazné prvky do zvuků a melodií a struktury práce s Depeche.Takže tam byl velký crossover.
DAVE GAHAN
Technologie se hýbali kupředu velmi rychle a my jsme toho využívali. Myšlenka vytváření nového zvuku, který nikdo předtím neslyšel bylo to co nás velmi zajímalo a nálada toho zvuku, který jsme vytvořili se stala vzorem pro směřování celé skladby
MARTIN GORE
Daniel koupil Synclavier, který nám otevřel nové cesty a samplování se stalo mnohem lepší
ALAN WILDER
Nezkoušeli jsme být trendy či vynalézaví, jen jsme prostě zvedali věci co ležely kolem nás a říkali, "Nasamplujem to" a tak jsme zkoušeli údery kovovými předměty jelikož jich bylo kolem nás spousta, prostě věci co nalezneš v kuchyni, sampluješ nože a vidličky nebo nůžky a podobné věci.
1984
MARTIN GORE
OK, máme neurčitý nápad, který jsem použil na demu, mám tady ten oblázek, který sem vytáhl tady z hlíny,nicméně, myšlenkou je, valit ten ten oblázek po tomto kovovém rámu okna. Tak to vydá takovýto druh zvuku, myšlenka je vzít tu sekvenci a udělat z ní zajímavý rytmus a tu sekvenci prohnat celou skladbou tak, aby na to lidi tancovali
DANIEL MILLER
To přehráváš co si stáhnul ze Synclavieru?
MARTIN GORE
Ano, nahráli jsme to a hrajeme to v pozadí. Zní to docela chytlavě.
DANIEL MILLER
Celá věc o nahrávání s Depeche byla o tom zatlačit na ně. Ty skladby byly již silné, takže to chtělo zabalit je do něčeho zajímavého, neobvyklého, originálního, na způsob hudebního obrazu. Zkoušel to posunout v před, Gareth byl velmi dobrý.
ALAN WILDER
Gareth vždy byl víc než pouhý zvukový inženýr.Měl mnoho nápadů, znamenal mnohem víc než, že by tam jen seděl a říkal: "Tak spusťe, já to nahraju" Rád přicházel s radikálními nápady. Hansa je čtyřpodlažní studio a my jsme byli úplně na hoře, ve čtvrtém podlaží, studio mělo dva velké nahrávací prostory, Gareth chtěl nastavit PA systém a tak jsme měli natažené vedení ze studia čtyři do studia dvě, abychom prohnali náš sound přes 2K PA v nestandardních zvukových hladinách.
ÚDERNÍ LIDÉ
GARETH JONES
Akustika v People Are People a zvuk těch úderů a toho všeho co to vyplňuje, to je zvuk z místností, a ty údery jsou z okolí Hansa Studia. O tři poschodí níže zachycené basové bicí, bubínek z prvního patra, další z místnosti nad ním. Celá ta budova se třásla
ALAN WILDER
To byla pořádně hlasitě znějící nahrávka, vlastně úplně nejvíc v tomto smyslu. Nejhlasitější, kterou jsme kdy udělali
DAVE HENDERSEN
Je tam zabrán sociální a politický podtext a přesto v nahrávce, která zněla popově a prodejně
GARETH JONES
Každý si myslel, že je to úžasný track poloviny osmdesátých let. Neříkám, že to byl Martinův nejlepší song, ale pro ten účel, který měl, to byl v té době úžasný song. Myslím, že sem mu podařilo zachytit vše důležité v jedné skladbě. A také, podle mne bylo k této písni natočeno povedené video, pěkně industriální, na bojové lodi, a odráželo, podle mne, výstižným způsobem, jak jsme zkoušeli sestavi zvuk této skaldby a jak jsme ji nahrávali.
DANIEL MILLER
Jednoduše jsme stiskly play, běželo to a každý si to prozpěvoval. Vypadalo, že to bude znít skvěle, dokonce ještě před tím než jsme to nahráli na čisto.
ANDY FLETCHER
Byl to dobrý song, teď z něj už nejsme tak nadšení. Je to prostě náš největší hit, který nehrajeme
JURGEN KRAMAR, šéf A&R, Intercord Německo
Ano, nějak nás to pohltilo, věděli jsme, že to to bude velmi silný song. Protože byl velmi jednoduchý, ta píseň je tak jednoduchá a ten rytmus je fantastický, tu melodii, si prostě zpíval každý
WALTER FARBER
Ta hra se slovy, "lidé jsou lidé" byla Němci okamžitě pochopena. To byl jeden z důvodů proč ta skladba měla tak obrovský úspěch, jak jen bylo možné
NEIL FERRIS, zástupce skupiny
People Are People byla nahrávka, která okamžitě prorazila do rádií. Bylo to okamžitě součástí každého vysílání
CRAIG KOSTICH, Senior Vice-President Reprise Rec
People Are People zasáhl náladu veřejnosti. Píseň o rasismu, sexismu, akceptování jeden druhého. To bylo apelováno v mainstreamových programech popových rádií, v té době.
JURGEN KRAMAR
No, překvapilo nás, jak velkým hitem se ta skladba stala. Monumentální věc. People Are People byl absolutní, drtivý hit.
TAK MI LŽI
Truth is a word
That's lost its meaning
The truth has become
Merely half-truth
So lie to me
MARTIN GORE
Lie To Me. Nevím, zda-li jsme udělali nejlepší verzi jakou jsme mohli udělat. Mám, ale tu skladbu rád
DANIEL MILLER
Lie To Me byl jeden z nejsilnějších songů, které Martin do té doby napsal, ta skladba má skvělou atmosféru
MARTIN GORE
To byla jedna z prvních skladeb, která měla pozměněný akord, což používám po léta
DAVE GAHAN
Lie To Me, jsme hráli léta živě a já sem si vždycky tuhle skladbu užíval, mám ji rád. Upřímná a přímočará. Pohrávali jsme si s myšlenkou, zahrát ji na posledním turné (Touring The Angel).
STUDIOVÝ BOSS ALAN
MARTIN GORE
Alan byl již velmi zapojený do producentské práce ve studiu. Myslím, že to byl zlomový bod. Často, Alan seděl ve studiu s Danielem a Garethem do dvou do tří do rána. My jsme raději vypadli do nějakého baru či klubu v okolí
DANIEL MILLER
Úplně se do toho ponořil, nikdy se neunavil. Byl šťastný, když seděl, poslouchal a nastavoval, aby dostal ten správný zvuk. Alan byl skutečně studiový hráč, kamkoliv jste ve studiu pohlédli, všude byl Alan
ALAN WILDER
Moje přednost, je uspořádávat zvuk a manipulovat s ním, pokud chcete, hledajíc způsob, dostat z toho to nejlepší. Mám to mnohem raději, než přicházet s originálními nápady a usměrňovat song myšlenkami. Proto jsem se rozhodl, že nejlepší bude toto nechat na Martinovi, on je v tom skutečně dobrý jako skladatel je mnohem více plodnější.
NEJNITERNĚJŠÍ MYŠLENKY NAHÉHO MARTINA
Though my views may be wrong
They may even be perverted
She will hear me out
And won't easily be converted
To my way of thinking
In fact she'll often disagree
But at the end of it all
She will understand me
(Dave se pokouší zpívat Somebody na videozáznamu)
DANIEL MILLER
Bylo mnoho pověstí, o tom jak bylo Somebody natočeno, Dave se pokoušel tuto skladbu nazpívat, ale nefungovalo to. Martin napsal pár skladeb, které lépe fungují s jeho hlasem
ANDY FLETCHER
Nakonec se natočili obě věci a mysleli jsme si, že Martinovu hlasu sedí lépe zvlá pokud udělal něco velmi osobního jako Somebody
ALAN WILDER
To byl pravděpodobně první akustický track na albu. Ve skutečnosti, Somebody Martin nazpíval úplně nahý to byl jeho nápad. (směje se). Otočil sem si piano druhým směrem a hrál sem. Nahrávali jsme to živě, jen Martin a já, v obrovském dvouhalém studiu. A on se úplně svlékl.
DANIEL MILLER
Měli jsme tam obrovské pásky kolem studia, s nahranými hlukem Berlína. Byl to experiment, zkoušeli jsme věci a neměli jsme potuchy zda-li fungují. Nevím, jak to Martin cítí takhle zpětně, ale Somebody je skvělý song.
ZPOŽDĚNÉ PRÁZDNINY
DANIEL MILLER
Myslím, že jsme to zvukově přetáčeli různými způsoby. Jako obvykle, jsme měli zpoždění oproti plánovanému kalendáři, skupina, přesněji Dave, Martin a Fletch měli zamluvené dovolené a to už začínali být nervozní a pěkně napjatí, protože album nebylo dokončeno a čas dovolených se blížil
1984
ALAN WILDER
Pár slov, o produkci?
DANIEL MILLER
Nemáme čas, vůbec ho nemáme.Nemyslím, že to kdy dokončíme, to je jasné. Jedeme domů.
MARTIN GORE (předstírá pláč)
Nedostaneme se na dovolenou.
DAVE GAHAN (předstírá šílený pláč)
Chceme prázdniny, já se zblázním!
DANIEL MILLER
To bylo na způsob,"Jedem na dovolenou, uvidíme se za pár týdnu, čau" tak nějak. Ostatní odjeli na dovolenou a my jsme dokončili nahrávání alba
1984
ALAN WILDER
Jaký je datum, je 12.8., takže pánové odjeli na prázdniny jsou pryč snad 5 dní a my jsme mezitím museli jít zpátky v čase, nhrávali jsme prostě každý part písně ve správné době. Další zábavnou věcí bylo, že Martinovi se podle Telexu, který nám poslal, ztratili všechna zavazadla nejprve putovaly do New Yorku a potom do Johannesburg, to se jeho karma pomstila, že se vykašlal na mixování, o, ano, ty bastarde!
NEJDELŠÍ MIX
DANIEL MILLER
Postrach alba, vždy je na albu jeden strašák, ve smyslu, že je obtížné tu skladbu dokončit, bylo Master And Servant, což byla reakce na úspěch People are people "začímá se to stávat příliš popové, Dane, musíme být opatrnější" Cítili jsme, že další singl musí být mnohem tvrdší a také jiný
ALAN WILDER
Strávili jsme na té skladbě moře času. Jen ji prostě nahrát bylo komplikované. A také když jsme ji začali mixovat, tak jsme strávili 7 dní! jen na jednom mixu.
DANIEL MILLER
Myslím, že mixujeme směšně dlouho.
1984
GARETH JONES
Cítím se trochu zvláštně. Nemyslím si, že mohu pokračovat. Chci pokračovat, ale nevím, zda-li toho budu schopen.
DANIEL MILLER
Pamatuji si jak jsme tam s Garethem zůstali celou noc poslední den nahrávání, editováním pásků a hned ráno jsme odjížděli na letiště. Celou noc byla sněhová bouře, venku bylo mrazivé počasí, bylo 7 ráno, byl jsem vzhůru už tři dny, protože vše bylo zpožděné a nemohl sem to nikomu přehrát, připravil sem vše pro příchod do mastering roomu, poslouchali jsme to a když dohrál poslední sbor, něco zvláštního se přihodilo, uvědomili jsme si, že tam chybí bubínek, strávili jsme na tom mixu 10 dní. Bylo to tak komplikované, že jsme se na konci cítili úplně vyhořelí a nebyli jsme schopni zaregistrovat, že jsme oněměli malé bicí. Seděli jsme kolem pět minut, a říkali jsme "co budeme teď dělat? Neměli bychom to znovu zmixovat?" Všichni říkali: "Ale ne, toho si nikdo nevšimne"
M&S OBLÍBENÁ HRA?
Domination's the name of the game
In bed or in life
They're both just the same
Except in one you're fulfilled
At the end of the day
GARETH JONES
Martin žil v té době v Berlíně a chodili jsme do těch klubů kam se chodí jen v koženém oblečení, a proto M&S tak vyčnívá a má nádech perverznosti. Master And Servant, je něco jako pop interpretace SM s tím zvukem biče a křičením a také tou pěknou dívkou ve videoklipu.Bylo to trochu, dráždivé...trochu dráždivé, ale vtipným popovým způsobem.
1984
GARETH JONES
Ahoj, Nic mne nevzruší, vždy zůstávám klidný. (Dave Gahan objímá a hladí Garetha). Zvláště, když sem obklopen tak skvělými lidmi.
DAVE GAHAN
Tak pojď, baby
GARETH JONES
Máme, to co můžeš nazvat, blízkým pracovním přátelstvím, tady s chlapci, ale teď to nechce jít.
DAVE GAHAN
Zahraj to znovu, Garethe
GARETH JONES
Ty to zahraj, Dave
DANIEL MILLER
To byl důležitý moment protože skupina získala sebedůvěru, že je schopná udělat songy jako People are people a také song jako Master And Servant, a nalákat na ně fanoušky
BŮH VE SVĚTĚ PLNÉM STROJŮ?
Fighting back the tears
Mother reads the note again
16 candles burn in her mind
She takes the blame
It's always the same
She goes down on her knees
And prays
ALAN WILDER
Pokud jde o mne, tak sem nikdy neměl výčitky ohledně těch slov a abych byl upřímný moc mně nezajímalo, zda-li to bude komerčně úspěšné. Myšlenka být provokující, mi přijde velmi přitažlivá, přesně na tom stupni jako byly Master and servant a Blasphemous rumours.
GARETH JONES
Bylo mnoho obav, ohledně Blasphemous Rumours. Mart s Fletchem chodili do nedělní školy a jejich rodiny byly velmi silně nábožensky zaměřené. No a v té době vypadala Blasphemous Rumours jako útok na církev. Píseň o tom, jak nás Bůh nechává trpět. to bylo silné téma. Dějí se hrozné věci, a ty si říkáš: "Jestliže Bůh existuje, tak proč dopustí, aby tohle špatné odehrávalo mým přátelů, nebo mně nebo půlce světa?"
DAVE GAHAN
V té době jsme byli pěkně drzý, v tom co jsme chtěli dělat a Neil se nám to pokoušel vyžehlit, pokoušel se přesvědčit lidi z Radia 1.
NEIL FERRIS
Problém, přišel s Blasphemous Rumours. To byla velmi problémová nahrávka a mnoho lidí mělo pocit, že s takovým titulem, ta skladba nemůže být hrána v radiu. Bojovali jsme, aby se to hrálo v rádiích a pár lidí to opravdou pouštělo.
DAVE GAHAN
Alternativní rádia po celých USA to hrála. Stanice na Long Islandu WDRE, nás začala hrát, jako underground, a další alternativní rádia
MARTIN GORE
V roce 1982 jsme se v Americe téměř odepsali. Mysleli jsme, že nikdy nemůžeme být v Americe oblíbení a když jsme se tam vrátili v roce 1985, tak jsme najednou byli kultovní fenomén. Hráli jsme každou noc pro 15,000 lidí
ANDY FLETCHER
Americká rádia procházela proměnou. A na nás bylo nahlíženo jako na představitele nové scény.
ANDY FRANKS, Tour manager
Pokud si tam chtěl prodávat desky, tak jsi tam musel jet a pracovat. MTV byla v té době ještě v plenkách,
takže jediný způsob jak o sobě dát vědět bylo jet tam na turné
1984
ALAN WILDER
Pár slov, pane Silvere?
DAN SILVER
Naprosto vyprodáno. Neuvěřitelné a teď čekáme na Evropu.
DAN SILVER
Mládež, která byla jako publikum na těch koncertech, volala do rádií a ptala se? "Proč nehrajete Depeche Mode?" Tak vznikl fenomém na objednávku. To znamenalo, že 40 stanic které ignorovaly poslední album skupiny, bylo náhle uvědoměno kdo je současná jednička.
CHRIS CARR, tiskový zástupce pro Velkou Británii
V té době, bylo zřejmé, že jsou velmi jedinečným hlasem. Martin zřejmě cítil, že musí říkat věci o kterých psal a on tím co říkal ve svých textem, mluvil za obrovské množství lidí.
GARETH JONES
Cítili jsme, že musíme dělat odolnější, zajímavější a více neobvyklé nahrávky. Ta tři alba, vyústila až k Black Celebration, přirozenou progresí a vývojem skupiny
zdroj: Some Great Reward Remaster
Názory Devotees (21)
Dangerous
1 12. február 2008 o 11:05
Ke článku jen doplním, že People Are People napsal samozřejmě Martin Gore, ale za jejím úderným dancovým výrazem stojí podobně jako u Enjoy The Silence Alan Wilder.
A ještě k dokumentu, je zážitek vidět Dave Gahana jak se pokouší zpívat Somebody a vůbec mu to nejde, pokud Gahanovu verzi Somebody nespálili, tak by to skvělý bonusový materiál
chmelko
2 12. február 2008 o 11:55
to jo to bolo fakt dobre jak sa o to pokuša…:-)
jednoznačne tento song by si ako Mart napísal sam pre seba..
tommy
3 12. február 2008 o 12:59
Tak Lie to me vraj nie je celkom optimálna podľa Martina? Jeden z tých málo eposov od DM, ktorí robia z DM žijúcu legendu. Zvláštne ako Dave spomína, že uvažovali nad jej hraním na poslednom turné - v kútike duše som veru veril, že ju občas oprášia. Zvlášť potom, ako ju vynikajúco zremixovali na tej výberovke s remixami…
Dangerous
4 12. február 2008 o 13:20
to tomy: LIE TO ME je nejlepší song ze Some Great Reward, o tom není pochyb, osobně si myslím, že tahle skladba je extrémně nedoceněná i mezi fanoušky DM. To že Dave jí má rád je patrné třeba z Live in Hamburg 85… a je škoda, že jsme ji neslyšeli předloni živě, to by byla bomba, třeba se to za rok povede
Martin se vyjádřil ve smyslu, že si není jistý, zda-li z ní dostali to nejlepší, uvědom me si, že od roku 84 se Depeche stali bipolární skupinou, tábor kolem Alana (+Miller+producent) měl svůj pohled na písně a na druhé straně Martin Gore, jako původní autor. Následující období bylo pro DM proto velmi kritické a rozpad hrozil vlastně kdykoliv….
Btw.Pro mne je Lie To Me dokonalá, sorry Martin
Dangerous
5 12. február 2008 o 13:54
A ještě jedna drobná poznámka, když sem ten článek připravoval, tak jsem Some Great Reward pečlivě poslouchal a až mne překvapilo, jak tohle album má podobnou stavbu a strukturu s albem Violator.
tommy
6 12. február 2008 o 15:23
no myslím, že aj ja si pripomeniem tento skvost, pamätám si ako som ju tesne pred novembrom 89 počúval so svojimi fanynkami v klubovni a namotal som celý panelák na DM. No a potom keď prišiel Violator, tak všetci v dome mali na jednej strane SGR a na druhej Violator, takže súvislosť medzi týmito dvoma lp vidím aj ja (i keď po svojom).
chmelko
7 12. február 2008 o 15:39
SGR bol moj prvý album,ktorý som od DM počul…doteraz patrí k mojim naj..
Dangerous
8 12. február 2008 o 15:46
to chmelko: a tvoje nejoblíbenější ze Some great?
chmelko
9 12. február 2008 o 16:01
1/ Lie to me
2/ Blaspehemous Rumours
3/ It doesn´t matter
4/ If you want
5/ Somebody
6/ Stories of old
7/ Pople are people
8/ Something to do
9/ Master and servant
a co ty?
Dangerous
10 12. február 2008 o 16:25
1/ Lie to me
2/ Stories of old
3/ Blasphemous Rumours
4/ Something to do
5/ If you want
6/ Somebody
7/ It doesn´t matter
8/ Master and servant
9/ People are people
chmelko
11 12. február 2008 o 18:21
tak potom nechapem, ako to, že lie to me nebol singel:-))
jozefst
12 12. február 2008 o 19:23
Je to skutočne GREAT album. Oproti Construction time again viacej pesničkovejší. Dosť silne na mňa pôsobí Stories of old, nesinglová skladba, ktorá potvrdzuje, že na albume nie je žiadna vata. It doesn´t matter je fakt emotívny slaďák. Zaujímavé je použitie ruchov u Somebody, niečo ako u Sibeling (paralela medzi SGR a Violatorom), čo skladbu dosť oživilo. Skvelé sú taktiež B-strany In your memory a predchodkyňa But not tunight, čo sa týka menej depresívnej nálady (Set me free) Remotivate me.
alanaw
13 13. február 2008 o 07:27
moja prvá skladbu zo SGR bola Blasphemous rumours, ale po vypočutí celého alba je No.1 Lie to me, potom Stories of old, Something to do a zvyšok…táto platňa ostane vždy mojou srdcovkou aj vzhľadom na to, že tam boli použité skvelé zvuky ( typické údery ), ale predovšetkým pre nádherné a ako vždy pravdivé slová...myslím, že aj preto si viac užívam Live in Hamburg, hlavne Matove výšky pri Lie to me ....
hide what you have to hide
14 13. február 2008 o 10:44
pro mne
Nr. 1 : If you want
Dangerous
15 13. február 2008 o 13:27
tak to je právě u Depeche skvělé, že “každý” fanoušek si z alba může oblíbit jinou píseň, to je důkaz, že podle mne už od Construction není na albech DM žádná vata…vyjma, Exciter, kdy se členové DM nechali praštit zvonem do hlavy.
Beladona
16 13. február 2008 o 15:25
dangerous:
tak teď už vím, proč Dave na ONIP zpívá, jak když řve bolestí 
ROBOTER
17 13. február 2008 o 19:27
JJ, Einstürzende Neubauten jsou božští... škoda že se i DM neposunuli až do takové míry do industrialu a elektra jako Neubauten a Kraftwerk. Načnuli to se SGR, ale nedotáhli to do konce…
ROBOTER
18 14. február 2008 o 16:17
marec:
Mě právě připadá, že ta “pestrá mozaika” je akorát neustálé hledání sebe sama a že jim to akorát škodí...
Beladona
19 15. február 2008 o 08:04
Podle mě kdyby se nevyvíjeli a nehledali pořád nový zvuk, tak by tu už dávno nebyli. V nejlepším případě by nudili posledních pár skalních.
Rajny
20 15. február 2008 o 23:35
Dobrí sú takí akí sú... Lepšie to už nebude. každý nadáva na Exciter a buďte radi, že bol, lebo inak Playing the angel by bol odpad!
cabik
21 19. február 2008 o 17:32
Suhlasim s Roboterom. Dm mali ostat cisti elektronicki puristi. Kult DM je definovany ich produkciou z 80-tych rokov. Nastastie si uvedomili, ze pseudorockovy experiment z roku 1993 bol krok vedla a sami sa stale povazuju za elektronicku kapelu s obcasnym mna aj mnoho dalsich fans iritujucim pouzivanim gitarovych prvkov. To je vsak len zamerne ozivenie ich hudby. DM nie je U2. Tiez si myslim, ze sa od roku 93 stale hladaju a vedel by som si predstavit novy album [po rokoch] v mierne industrialnom style a ich samotnych v ciernom kozenom looku ala 1987…