1984 - Provokativní móda
Již jen poslední čtyři dokumenty k remastrovaným edicím, nám chybějí, než svojí pozornost plně obrátíme, jak všichni doufáme, na současnou produkci Depeche Mode. Cestování časem zpět, nás zavádí až do roku 1984, k albu, které plně využilo znalostí moderních postupů a technologií té doby. Album, které přineslo velké hity, skandály, ale hlavně všechny přesvědčilo, že teeny band z let 81-82 je zapomenutou minulostí a že rouhavým řečem Depeche Mode je třeba pozorně naslouchat. Album Some Great Reward je pro nenapravitelné romantiky, nejlepším albem skupiny Depeche Mode dodnes.
Názory Devotees (21)
Dangerous
1 12. február 2008 o 11:05
Ke článku jen doplním, že People Are People napsal samozřejmě Martin Gore, ale za jejím úderným dancovým výrazem stojí podobně jako u Enjoy The Silence Alan Wilder.
A ještě k dokumentu, je zážitek vidět Dave Gahana jak se pokouší zpívat Somebody a vůbec mu to nejde, pokud Gahanovu verzi Somebody nespálili, tak by to skvělý bonusový materiál
chmelko
2 12. február 2008 o 11:55
to jo to bolo fakt dobre jak sa o to pokuša…:-)
jednoznačne tento song by si ako Mart napísal sam pre seba..
tommy
3 12. február 2008 o 12:59
Tak Lie to me vraj nie je celkom optimálna podľa Martina? Jeden z tých málo eposov od DM, ktorí robia z DM žijúcu legendu. Zvláštne ako Dave spomína, že uvažovali nad jej hraním na poslednom turné - v kútike duše som veru veril, že ju občas oprášia. Zvlášť potom, ako ju vynikajúco zremixovali na tej výberovke s remixami…
Dangerous
4 12. február 2008 o 13:20
to tomy: LIE TO ME je nejlepší song ze Some Great Reward, o tom není pochyb, osobně si myslím, že tahle skladba je extrémně nedoceněná i mezi fanoušky DM. To že Dave jí má rád je patrné třeba z Live in Hamburg 85… a je škoda, že jsme ji neslyšeli předloni živě, to by byla bomba, třeba se to za rok povede
Martin se vyjádřil ve smyslu, že si není jistý, zda-li z ní dostali to nejlepší, uvědom me si, že od roku 84 se Depeche stali bipolární skupinou, tábor kolem Alana (+Miller+producent) měl svůj pohled na písně a na druhé straně Martin Gore, jako původní autor. Následující období bylo pro DM proto velmi kritické a rozpad hrozil vlastně kdykoliv….
Btw.Pro mne je Lie To Me dokonalá, sorry Martin
Dangerous
5 12. február 2008 o 13:54
A ještě jedna drobná poznámka, když sem ten článek připravoval, tak jsem Some Great Reward pečlivě poslouchal a až mne překvapilo, jak tohle album má podobnou stavbu a strukturu s albem Violator.
tommy
6 12. február 2008 o 15:23
no myslím, že aj ja si pripomeniem tento skvost, pamätám si ako som ju tesne pred novembrom 89 počúval so svojimi fanynkami v klubovni a namotal som celý panelák na DM. No a potom keď prišiel Violator, tak všetci v dome mali na jednej strane SGR a na druhej Violator, takže súvislosť medzi týmito dvoma lp vidím aj ja (i keď po svojom).
chmelko
7 12. február 2008 o 15:39
SGR bol moj prvý album,ktorý som od DM počul…doteraz patrí k mojim naj..
Dangerous
8 12. február 2008 o 15:46
to chmelko: a tvoje nejoblíbenější ze Some great?
chmelko
9 12. február 2008 o 16:01
1/ Lie to me
2/ Blaspehemous Rumours
3/ It doesn´t matter
4/ If you want
5/ Somebody
6/ Stories of old
7/ Pople are people
8/ Something to do
9/ Master and servant
a co ty?
Dangerous
10 12. február 2008 o 16:25
1/ Lie to me
2/ Stories of old
3/ Blasphemous Rumours
4/ Something to do
5/ If you want
6/ Somebody
7/ It doesn´t matter
8/ Master and servant
9/ People are people
chmelko
11 12. február 2008 o 18:21
tak potom nechapem, ako to, že lie to me nebol singel:-))
jozefst
12 12. február 2008 o 19:23
Je to skutočne GREAT album. Oproti Construction time again viacej pesničkovejší. Dosť silne na mňa pôsobí Stories of old, nesinglová skladba, ktorá potvrdzuje, že na albume nie je žiadna vata. It doesn´t matter je fakt emotívny slaďák. Zaujímavé je použitie ruchov u Somebody, niečo ako u Sibeling (paralela medzi SGR a Violatorom), čo skladbu dosť oživilo. Skvelé sú taktiež B-strany In your memory a predchodkyňa But not tunight, čo sa týka menej depresívnej nálady (Set me free) Remotivate me.
alanaw
13 13. február 2008 o 07:27
moja prvá skladbu zo SGR bola Blasphemous rumours, ale po vypočutí celého alba je No.1 Lie to me, potom Stories of old, Something to do a zvyšok…táto platňa ostane vždy mojou srdcovkou aj vzhľadom na to, že tam boli použité skvelé zvuky ( typické údery ), ale predovšetkým pre nádherné a ako vždy pravdivé slová...myslím, že aj preto si viac užívam Live in Hamburg, hlavne Matove výšky pri Lie to me ....
hide what you have to hide
14 13. február 2008 o 10:44
pro mne
Nr. 1 : If you want
Dangerous
15 13. február 2008 o 13:27
tak to je právě u Depeche skvělé, že “každý” fanoušek si z alba může oblíbit jinou píseň, to je důkaz, že podle mne už od Construction není na albech DM žádná vata…vyjma, Exciter, kdy se členové DM nechali praštit zvonem do hlavy.
Beladona
16 13. február 2008 o 15:25
dangerous:
tak teď už vím, proč Dave na ONIP zpívá, jak když řve bolestí 
ROBOTER
17 13. február 2008 o 19:27
JJ, Einstürzende Neubauten jsou božští... škoda že se i DM neposunuli až do takové míry do industrialu a elektra jako Neubauten a Kraftwerk. Načnuli to se SGR, ale nedotáhli to do konce…
ROBOTER
18 14. február 2008 o 16:17
marec:
Mě právě připadá, že ta “pestrá mozaika” je akorát neustálé hledání sebe sama a že jim to akorát škodí...
Beladona
19 15. február 2008 o 08:04
Podle mě kdyby se nevyvíjeli a nehledali pořád nový zvuk, tak by tu už dávno nebyli. V nejlepším případě by nudili posledních pár skalních.
Rajny
20 15. február 2008 o 23:35
Dobrí sú takí akí sú... Lepšie to už nebude. každý nadáva na Exciter a buďte radi, že bol, lebo inak Playing the angel by bol odpad!
cabik
21 19. február 2008 o 17:32
Suhlasim s Roboterom. Dm mali ostat cisti elektronicki puristi. Kult DM je definovany ich produkciou z 80-tych rokov. Nastastie si uvedomili, ze pseudorockovy experiment z roku 1993 bol krok vedla a sami sa stale povazuju za elektronicku kapelu s obcasnym mna aj mnoho dalsich fans iritujucim pouzivanim gitarovych prvkov. To je vsak len zamerne ozivenie ich hudby. DM nie je U2. Tiez si myslim, ze sa od roku 93 stale hladaju a vedel by som si predstavit novy album [po rokoch] v mierne industrialnom style a ich samotnych v ciernom kozenom looku ala 1987…