2005 - Playing in the studio
Depeche Mode se rozhodli vrátit do studia a natočit 12. album. Jako producenta si opět zvolili Bena Hilliera, s kterým si velmi dobře rozuměli v roce 2005 při nahrávání alba Playing The Angel. Jak bude vypadat výsledek jejich nové spolupráce, se lze jen dohadovat, pojďme si ale připomenout pocity skupiny i Bena Hilliera, krátce po ukončení nahrávání před 3 lety.
Rok 2005
ANDY FLETCHER
Začali jsme nahrávat v lednu v roce 2005 v Kalifornii. Martin i Dave přinesli písně, které psali v předchozích několika měsících
DAVE GAHAN
Cítil sem, když jsme začali pracovat na tomto albu, nebo vlastně ještě předtím, jako bychom zanechali nedokončenou práci. Udělali jsme společně několik opravdu dobrých alb, ale stejně tam zůstává chuť udělat nejlepší desku jakou můžeme a proto ten pocit, že to vše ještě není kompletní, z nějakého důvodu.
MARTIN GORE
V prvních pěti týdnech, jsme pracovali na 11 skladbách
ANDY FLETCHER
Což je světový rekord z pohledu Depeche Mode (smích)
MARTIN GORE
Myslím, že to bylo po páté skladbě, kdy jsme si uvědomili kam chceme album směřovat
ANDY FLETCHER
Strávili jsme spoustu času vybíráním producenta a nakonec jsme se rozhodli pro Bena Hilliera. Nebylo to přesně řečeno kvůli hudbě, kterou dělal předtím, bylo to spíš o jeho postoji
DAVE GAHAN
Víš, Ben pracuje pěkně rychle, ve studiu bylo cítit neustále proudící energii, více než na našich několika předchozích deskách. Myslím, že měl představu, kdy chtěl, aby vše běželo pěkně v tempu
DANIEL MILLER
Práce na dvojici předchozích alb, Ultra a Exciter, zabraly hodně dlouhý čas a nemyslím, že by jim to nějak prospělo.Cítil sem, že by potřebovaly být hotové rychleji. A na Playing The Angel sem měl pocit mnohem větší energie a kreativity
BEN HILLIER
Chtěl jsem něco co bude rozmanitější než předchozí deska, a také trochu více neuhlazené a křípavé, s hrubším soundem.
DAVE GAHAN
Ben ovládá mnoho nástrojů, jako analogové mašinky, staré analogové synťáky
MARTIN GORE
Myslím, že to mnohem více odkazuje na staré depešácké kousky, což je docela překvapením, jelikož Ben koneckonců není žádný velký příznivec Depeche Mode a nejen, že není naším fanouškem, ale také o nás moc nevěděl
ANDYFLETCHER
Což bylo vlastně takové pěkné. Neměl žádnou koncepci, jak co bude dělat. Postavil se a řekl, "Fajn, máme tady tyhle písně, dejme jim sound. Asi to tak dělá vždycky.
DAVE GAHAN
Mart šel do zvláštní místnosti a přehrával své nápady, my jsme to poslouchali a snažili se rozvinout. Nebyli jsme si jistí, kam to směřuje, ale během následující session už to bylo jasné. Začali jsem s těžkými bicími, Ben se za ně posadil a začal. Říkali jsme mu Benny Bonham. Ben moc rád pracuje tímto způsobem, já sem zpíval na živý mikrofon přímo ve studiu mezi ostatními. Bylo to zábavné. Obvykle se začíná hledáním a tak vznikají trhlinky
BEN HILLIER
Depeche Mode jsou zvláštní (doslova strange), v porovnání s jinými skupinami. V tom jak dokáží přijít do nahrávacího studia. s velmi ucelenou myšlenkou a řemeslně připravenými jednotlivými skladbami. Co jsme následně museli udělat, je něco nazpůsob rozbourávání písně a poté sestavení, způsobem, který nám pomůže vytvarovat zvuk nahrávky. Je zřejmé, že když píšou skladby a demosnímky, tak se nestarají o to jak znich dostat správný sound nebo jak budou ladit společně s ostatními tracky, prostě pracují stylem, že se nechávájí inspirovat skladbami.
Dave rozehříval svůj hlas každý den, což je úžasná a tvrdá práce. Získával doslova ocelové plíce
DAVE GAHAN ve studiu zpívá:
"Mary had a little lamb
Its fleece was white as snow
And everywhere that Mary went
The lamb was sure to go"
MARTIN GORE
Pro mne je to vždy trochu děsivá představa přemýšlet o celém albu. Myšlenka, že musím mít napsáno 9 nebo 10 písní je vždy, no ano, děsivá
DAVE GAHAN
Myslím, že Mart je prostě nervózní, stejně jako já, upřímně, když přehrává svoje skladby ostatním. Je to opravdu, pořádně bolestivá zkušenost
MARTIN GORE
Nikdy sem neviděl naši hudbu jako příliš temnou. Pokaždé je možné, v našich písních nalézt kousek naděje. To vždy opakuji. Naděje prochází celou naší hudbou. Jedna z překvapujících věcí na albu je tempo. Je mnohem rychlejší než naše dvě předchozí alba, možná dokonce tři, ale dvě poslední určitě. Tempo se zrychlilo možná proto, že vystupuji stále častěji jako DJ a z toho plyne, že si kupuji mnohem více taneční muziky. Nesešel sem ze své cesty psaním rychlejších skladeb, myslím, že to přišlo zcela podvědomě. Vždy tě ovlivňuje to co posloucháš
DANIEL MILLER
Myslím, že je to zajímavá deska. Mé pocity z toho jak bude znít, se postupně stávaly lepší až teď na konci jsou velmi pozitivní. Podle mne, je to extrémně dobrá nahrávka, ukazuje, že tahle skupina má stále ještě účinnou sílu, je plná nápadů, skládá kvalitní písně a také má skvělá vystoupení. Playing The Angel má velmi moderní sound a jsou na ní skvělé skladby.
Názory Devotees (5)
kamil d.m
1 29. marec 2008 o 18:39
Nevím jestli je dobře,že Ben Hiller bude produkovat další desku.PTA je pecka album a on se bude určitě snažit a více experimentovat a tím může jen další desce jen uškodit.Jak to dopadne to uvidíme,každopádně se moc těším.
Emulator
2 29. marec 2008 o 19:54
tym ze bude experimentovat tak nemusi automaticky pokazit album,si myslim. Niekedy ked chces kavalitu musis experimentovat. Ja si myslim ze novy album bude rovnako dobry ako PTA,ked nie lepsi.
Emulator
3 29. marec 2008 o 19:57
jedine co by sa mohlo zmenit od minuleho albumu je aby na novom albume bolo menej gitar.
bubak
4 30. marec 2008 o 21:48
Myslím že nové album v produkci Bena nasadí laťku zas o kus výš tak jak to bývalo do dob SOFADu pak dvě alba trošku skok dolu až Ben laťku opět posunul na špici mezi které já osobně řadím MFTM, Violator, SOFAD a i teda PTA. Dokonce jsem v hlasování o nej album, píseň, klip atd. co teď zrovna probíhá na stránkách DM zvažoval že napíšu nej album PTA a nej song TSIM nebo NI, nakonec tede zvítězila nostalgie, dal jsem SOFAD a WIMS, ale pokud se Ben práce ujme tak jako u PTA tak myslím že se máme na co těšit. Takže sem rád že si vybrali opět zrovna jeho.
Zanzdm
5 31. marec 2008 o 23:46
to Emulator: Podla mna gitarove party albumu PTA iba prospeli ( určite Suffer well, APTIUT, I want it all, The sinner in me ). Spomen si na “everblack” songy ako napr. ETS, PJ, NLMDA, IFY, BTW atď., bez gitary by boli ovela chudobnejsie. Viem, ze z Martina asi nebude ziadny Jimi Hendrix, ale staci par jeho brknuti na strunu a skladba dostane ten spravny smer. Neberiem nikomu jeho nazor, DM pocuvam 18 rokov a paci sa mi ako ich vyrazna gitara posuva dalej - od NLMDA cez IFY po Suffer Well, proste skvosty. Takze na Martovu gitaru sa tesim aj na novom albume.