"Můžou umřít. Já bych si neodpustila, kdybych nevyužila možnost být na koncertě Depeche Mode", řekla kamarádka a odpočítala kurýrovi 12 tisícibankovek za dva lístky. Vzala by si jeden, ale musela by za ten samý sektor zaplatit 8 tisíc. Spekulace okolo třetího moskevského koncertu Depeche Mode, nastaly po vyhlášení místa konání – vyšlo najevo, že místo tradičního Olympijského stadionu s kapacitou 18 tisíc lidí se koncert bude konat v Lužnikách s 8 tisícovou kapacitou. Bylo jasné, že se na všechny, kteří by chtěli vidět poslední největší pop-kult na Zemi, nedostane.
Běloruské stránky depechemode.by zveřejnily exklusivní interview s Alanem Wilderem. Pro depechemode.by, 22. května 2007.
Alan Wilder, který je i po deseti letech od opuštění skupiny Depeche Mode stále vážený a postrádaný, se ke konci května 2007 nacházel v Berlíně, aby světovému tisku podal informace a odpovědi na otázky ohledně nového Recoil-alba "subHuman".
Divadelní hra Járy Rudiše a Petra Pýchy "Strange Love" má za sebou velmi úspěšnou páteční pražskou premiéru. Vyprodaný sál "Divadla Komedie" se stal na dvě hodiny pozorovatelem dění v lesní chatě s poetickým jménem Družba, kde probíhá klání nejvěrnějších fanoušků britské skupiny Depeche Mode v soutěži "I love DM" a kde na vítěze čeká cena snů: setkání s Davidem Gahanem na jeho ranči v Texasu.
Úterý 20.3.1990 začalo jako obyčejný den. Nehledě na to, že následující den, tedy první jarní den, bude významný tím, že Depeche Mode vydají jejich nejnovější album Violator. V souladu s jeho vydáním se ale členové Depeche Mode rozhodli ve spolupráci s jejich vydavatelskou společností pro Spojené státy - Sire / Reprise Records, s rádiovou stanicí KROQ v Los Angeles a obchodním domem Wherehouse sídlícím uprostřed Beverly Centre, uspořádat setkání se svými fanoušky. Následující události změnili obyčejné úterý 20.3.1990 ve velmi významný den rockové historie... (Richard Blade, moderátor rádia KROQ)
Říká se tomu už turné k "Písním o rvačkách a uvězněných". Nejprve, zpěvák Depeche Mode Dave Gahan se dostal do vězení v Quebecu, poté co udeřil hotelového zaměstnance. Následoval jej zpěvák a skladatel Martin Gore, který byl odvlečen do vazby v Denveru, když ve čtyři hodiny ráno odmítal ztlumit puštěnou hudbu ve svém pokoji při pobytu v luxusním hotelu a nebyl příliš přátelský k přivolaným policistům.
Ako sme vás informovali, Alan periodicky uverejňuje odpovede na otázky položené fanúšikmi. Budeme vám postupne prinášať preklady, ktoré vám dajú odpoveď na mnohé zvedavé otázky.
Zaiste si mnohí z vás všimli rider (zoznam požiadaviek kapely) pred blížiacim sa bratislavským koncertom Depeche Mode, ktorý sme uverejnili aj na týchto stránkach. Bola v ňom zaujímavá požiadavka na masérku v zákulisí. Určite uveríte, že keď sa niekoho dotýkate, je k vám otvorený a ústretový. A akí sú členovia Depeche Mode? Na to vám odpovie samotná fyzioterapeutka a masérka Iveta Holešová.
Black Celebration dosáhlo krátce po vydání 3. místa v UK Album Chart, což bylo pro Depeche Mode do té doby vůbec nejlepší umístění. Je to velmi temné a experimentální album, není to popové album, nejsou na něm ani žádné popové singly. "A Question of Time", "Stripped"(která je skutečnou hymnou) a "A Question of Lust", to všechno byly skvělé písně, ne však úplně standardní singly Depeche Mode. Ale pro lidi, kteří byli zaujati touto skupinou, bylo toto album víc než ostatní, vytvořilo totiž kultovní status Depeche Mode.
V roce 1985 vydali Depeche Mode svou první kompilaci. Také to byl po čtyřech plodných letech první rok, kdy si dali přestávku ve vydávání studiových alb.
Na jaře roku 1986 zahalila značnou část Evropy radioaktivní mračna obsahující desetkrát více radioaktivních látek než bomba svržená na Hirošimu. Berlín stále rozdělovala betonová zeď. Přes politiku sbližování východu a západu a příslibu jednání o částečném snížení jaderných arzenálů se nezdálo příliš pravděpodobné, že hrozba fatálního, definitivního válečného konfliktu někdy pomine.
Píseň Strange Love britských Depeche Mode se stala jednou z inspirací pro stejnojmennou hru Petra Pýchy a Jaroslava Rudiše. Text o fanouškovské lásce k černému kultu inscenoval v ústeckém Činoherním studiu THOMAS ZIELINSKI.
Podívejme se na hudební scénu let sedmdesátých. Psychedelický rock prezentovaný převážně skupinou „Pink Floyd“, která se přes alba „Animals“ a především „The Wall“ blíží k vrcholu své kariéry (ale také k rozporům, které ji téměř zničí) je už věcí doznívající a jeho funkci přebírá disco nebo též europop. Jako by se svět rozhodl otevřít posluchačům hlavy a vyházet z nich všechny myšlenky a nahradit je rytmickým dusáním, které je základem všeho.
Music for the Masses je v pořadí šesté studiové album skupiny Depeche Mode. Vydáno bylo u Mute Records 28. září roku 1987. Přineslo skupině mainstreamový úspěch ve Spojených státech poprvé od Some Great Reward a prezentovalo nový hudební styl, započatý na Black Celebration a plně zužitkovaný na jejich zlomovém albu Violator. To vše byl důsledek tří základních pilířů, dva lze připsat továrně na písně Martinu Goreovi a jeho textům a melodiím, a třetí Alanu Wilderovi za jeho syntezátorové kompozice.
Alba Violator se prodalo 7,500,000 kopií. Je komerčně nejúspěšnějším albem Depeche Mode. Mnoho fanoušků jej vidí jako nejlepší album vůbec, jiným na něm chybí živelnost a živočišnost, která se objevila na následujícím albu Songs Of Faith And Devotion.
