Depeche Mode v Severní Americe - highlights
2. část Tour of the Universe a to po Severní Americe skončila a na další, která Depeche Mode zavede do Mexika a Jižní Ameriky si počkáme ještě více jak dva týdny. Vraťme se ještě na chvilku k té severoamerické, Depeche Mode hráli v amerických amfiteátrech a halách pro znatelně menší publikum než na starém kontinentu, přesto se odvážili k větším a častějším zásahům do setlistu.
I v Americe došlo ke zrušení koncertů, celkem dvou a to díky potížím s hlasivkami frontmana kapely. Také se objevily potíže na některých místech s publikem, několik koncertů nejenže nebylo vyprodaných, ale byly i dvě, tři show které se odehrály před poloprázdnými halami.
Ale až na Boston bylo publikum dobré a v některých, tedy tradičně DM nakloněných, lokalitách přímo vynikající. Ale ať už bylo publikum ospalé nebo divoké, všechny odehrané show po Severní Americe mají jedno společné, a to báječného frontmana kapely Dave Gahana, který si koncerty výborně užíval, sršil energií, úsměvy, ale i velmi emotivními projevy. A asi není lepší nastartování nejzajímavějších či nejzářivějších momentů z USA a Kanady než nádherným ponořením se Gahana do vesmíru ohraničeným jen syntezátorovými tóny hymny Stripped a fascinujícím prostředím Red Rocks.
A v Red Rocks to bylo jedno z nejlepších vystoupení po Americe během aktuální tour, Martin Gore vystřihl Somebody v takové hlasové formě, že se mi oamžitě vybavila vzpomínky na to, jak sem poprvé sledoval Somebody live a to z Live in Hamburg 85 již před více než 20 lety..
Depeche Mode vstoupili do Severní Ameriky v Torontu, kde se snažili místní publikum překvapit velkou změnou v setlistu a to skladbou Fragile Tension, ale byl to zřejmě, takový šok že publikum téměř nereagovalo, kapela také v reakci skladbu ze setlistu okamžitě vyřadila a tak Toronto zatím jako jediné slyšelo příští singl v živém provedení.
Komentátorka deníku Toronto Sun si neodpustila na duo Come Back a Fragile Tension uštěpačnou poznámku:" S písněmi Depeche Mode je to tak, když jsou povedené, tak znějí skvěle, ale když ne, tak se vám zdá jakoby trvaly věčnost"
Ale na stejném vystoupení, se Martin dočkal přání k narozeninám nejen od vyprodané arény, ale především od parťáka Gahana, který přidal i polibek
Krátce po vyřazení Fragile Tension kapela zařadila do setlistu další píseň z nové desky The Truth is/Miles Away a vedlo se jí mnohem lépe, energická píseň dostal v live kabátku ještě více důrazu, ostatně posuďte sami ať už z vystoupenív Dallasu
nebo na vystoupení z před pár dnů ve floridské Tampě
nebo
Klasická a často hraná Behind The Wheel vystřídává na amerických show, skvělou a 19 let živě nehranou Strange Love, což spoustu fanoušků nepříliš potěšilo, ale Behind The Wheel se samozřejmě okamžitě prosadila na jeden z vrcholů show, není divu...
Behind The Wheel v Hollywood Bowl
Depeche Mode po zrušení dvou show díky Gahanovým problémům s hlasivkami, odstranili ze setlistu pro Gahana namáhavou Master And Servant a pozici v setlistu navíc obsadili Gorem zpívanými Somebody a Shake The Disease, jejíž přijetí v Las Vegas hovoří za vše
Vystoupení ve Vegas bylo neuvěřitelné a kapela i publikum si show výborně užívali, jako třeba další Martinovu baladu A Question of Lust
či největší hit Depeche Mode Enjoy The Silence
nebo naprosto omamnou Stripped, během níž se Dave usmívá přímo do kamery...
To v dříve Reaganově, dnes Goreho Santa Barbaře, se podiem při Personal Jesus protančil i jeden z místních fanoušků, jen to stihl tak rychle, že ani nestihl Gahanovi odpovědět na otázku: "What are you going to do now?" (čas 3:50)
V Santa Barbaře byla vůbec zábava, a to i když vypadl proud během Walking in my shoes, kapela skladbu nakonec odehrála i bez projekce, která nenaskočila.
Anaheimský koncert byl rozhodně dalším z vrcholů koncertování DM po USA už od úvodní In Chains
nebo Never Let Me Down Again
Vzpomínka na Master And Servant z Bostonu, která již je nejspíš definitivně vyřazena z Tour of the Universe
Rozhodně zajímavý pohled na stage newyorské Madison Square Garden během Policy of Truth
Rozloučení Depeche Mode s celou Severní Amerikou pro tento rok ve Fort Lauderdale Dave absolvoval jak za mladých let v černém tílku,
Personal Jesus!
Depeche Mode mají naplánovány zatím další dvě části Tour of the universe, po Střední a Jižní Americe a po Evropě, stále ale není vyloučeno, že se ještě během tohoto turné do USA a Kanady vrátěji. V mnoha městech by si to skvělé publikum zasloužilo.
Názory Devotees (5)
Dimo
1 13. september 2009 o 23:51
Pěkný článek, díky.
Poslední fotka mě fakt pobavila
Tak teď se těšme na 1.10., s čím DM vystoupí. Protože pokud se budou dělat nějaké změny v setlistu a zkoušet nové písně, musí to udělat v téhle pauze. Pak už nebude čas.
chmelko
2 14. september 2009 o 07:11
Dangi:s tým prehladom si sa fakt vyhral a posledna fotka je fakt hodna 50 ročneho mladíka :-D
gulo
3 15. september 2009 o 07:12
jo, v Red Rocks som bol, somebody bola vyborna ale ze nehrali Strangelova, M&S a Comeback ma dost sklamalo
Night
4 16. september 2009 o 00:02
Díky Dangerous super prehľad….
Jakub73
5 24. september 2009 o 22:18
Kolik mohlo severoamerické turné vidět diváků? Já jen, že alba se prodalo dosud méně než 200 tis. kusů v USA… i když DM měli vždy pověst kapely, která prodá víc lístků na koncerty a triček než nosičů, stejně musí v Americe na jejich koncerty chodit spousta lidí, kteří prostě novou desku neznají.
Mně mrzí, že kapela nehraje víc věcí z poslední doby. Playing The Angel bylo skvělé album a hrajou z něj jen Precious, která je ..ehm…no prostě takové Sinner In Me či Nothing’s Impossible mají větší sílu. Také Martyr by si zasloužil živé provedení. Z Ultra bych si přál slyšet Barrel nebo Useless…
Naopak jsem rád, že Master and Servant vyřadili. Lie To Me či Blasphemous Rumours bych si dal radši ze SGR. A co se týče Strangelove - také jsem asi jeden z mála, který tady nejásá, že jí konečně hrajou. Nothing nebo třeba Rush jsou věci, které by mě potěšily víc, ale nedá se vyhovět všem.
V Jižní Americe čeká hochy vřelé přijetí. Argentina, Mexiko a Chile - tam je fakt neskutečně zbožnujou.
V USA je ta konkurence větší, ale co by za současné návštěvy na koncertech DM v USA dali všechny britské hvězdy (snad krom Coldplay či Radiohead, kterým se v US podařilo prorazit).
Doufám, že v Evropě předvedou méně věcí ze SOTU a naopak pár skladeb z post-alanovského období...je jich dost, které jsou víc než dobré