Někdy v první polovině osmdesátých let, v nějakou chvíli mezi Speak and Spell a Black Celebration, se Depeche Mode zařadili do kategorie, kam patří třeba James Bond, Hvězdné války nebo motorky od Harleyho-Davidsona.
tak p.Formankovi davam 100 bodov, jedna z mala recenzii krotoru som dočítal do konca..parada a smekam
SUBhuman
2
14. máj 2009 o 16:41
suhlasim so vsetkym enter ...pardon amen :D
Dangerous
3
14. máj 2009 o 16:44
to chmelko: škoda žes nedal 101, hrajme tu depešáckou hru dál, já dávám 101
chmelko
4
14. máj 2009 o 16:45
tak 101 si dostal len ty
Dangerous
5
14. máj 2009 o 16:47
to chmelko: joj:) díky!:)) Goood evening Pasadena!
tommy
6
14. máj 2009 o 18:49
veľmi dobrý článok, páči sa mi takýto štýl písania, nuž dangerous máš veľké plus v týchto krušných časoch pre dm+fans.
Zana
7
14. máj 2009 o 20:39
Konecne normalna vec o Sotu. Vrele diky.
deepspace101
8
14. máj 2009 o 21:23
Formánek nějak ztrácí dech, “sebelítostivý sexuální loudil” minule byl lepší
smartodm
9
14. máj 2009 o 22:38
presne mierene udery z klavesnice autora clanku opat dokazuju, ze sounds of the universe nezostal nepochopeny. dM mozu byt od radosti celi bez seba, lebo ich dielo je prijimane tak ako to oni asi aj chceli, ale mozno ani necakali. supeeer…
Flexible
10
15. máj 2009 o 09:21
Spojení těchto dvou elementů dokázalo udržet v zásadě jednoduchý hudební model životaschopným a učinit z “depešácké” naivity, patosu a snění něco, co okouzluje stejně jako James Bond, který zachraňuje svět, aniž by si při tom pomačkal kravatu.
velmi vystizne ako aj cele to hodnotenie kultu DM v clanku za 101 bodov, na rozdiel od tej predchadzajucej akoze recenzie…
Jakub73
11
17. máj 2009 o 15:38
Ač mám Ondřeje rád, tak tato recenze se mu moc nepovedla. Je mělká, neříkající nic nového. A napsat, že to hlavní byl vždy “charismatický hlas Davea Gahana a zvukové aranžérství Martina Gorea” je pomýlené. Martin je genitální autor. Ale aranžér? O mnohém vypovídají krátké filmy na nově vydaných remasterovaných albech. Několikrát je tam řečeno, a sám Martin to nesčetněkrát potvrdil, že ho aranžování, produkování nebaví. Co mě uchvátilo (jako první album jsem slyšel Black Celebration) byl zpěv, písničky a atmosféra, která ze mě udělala doživotního fanouška. Na albech CTA, SGR a BC byli producenty v podtstaě Wilder/Miller/Gareth Jones. Na MTFM oficiálně Dave Bascombe, ale já myslím, že hlavní slovo měl Alan. Pak přišel Flood a duo Flood/Wilder fungovalo. Co následovalo poté, je všeobecně známo.
Mně je to líto kvůli muzice, která nevznikla. Alan Wilder je z hlediska pop-music obrovský talent, jenž je ztracen. Po odchodu bubeníka Billyho Berryho řekl Stipe, že R.E.M. jsou teď třínohý pes. Myslím, že to jejich tvorbu nepoznamenalo tolik jako DM odchod Alana.
Doporučuji knihu Kořeny dubu od Vsevoloda Ovčinnikova - bývalého zpravodaje Pravdy v UK. Kniha pojednává o Angličanech a jelikož byla napsána v roce 1980, obsahuje propagandistické žvásty, ale v míře, jenž je k mému překvapení, snesitelná.
Jakub73
12
17. máj 2009 o 15:47
Prodali DM za poslední desetiletín 50 milionů alb/singlů? Co myslíte? Nevím, zda to už někdo komentoval, ale v tiskové prohlášení k Exciteru hovořilo o více než 50 milionech “records” prodaných za kariéru, v době Playing The Angel to bylo už víc než 70 milionů a ted nám Mute/EMI servírují úspěchy DM v minulosti a ohromují cifrou 100 milionů prodaných nahrávek ))
Jestli si náhodou někdo na firmě necucal prst…
Daniel79
13
19. máj 2009 o 11:57
Zajimalo by me, co ma autor na mysli temi plastovymi melodiemi
“Jindy se pouští hlouběji a sebejistě do krajin blues a soulu, kde - na rozdíl od některých starších alb - nepůsobí jako bezradný zbloudilý cizinec.” Vystizne. Jak uz jsem psal jinde, pokud Gore vykroci mimo sve vysostne skladatelske teritorium, tak casto neprijemne narazi…
“konec mládí, dospívání, novátorství a překvapení a začátek vyzrálosti, nadhledu a určité spolehlivosti.” Nesouhlas.
Pridávať komentáre môžu iba zaregistrovaní a prihlásení depešáci.
Názory Devotees (13)
chmelko
1 14. máj 2009 o 16:37
tak p.Formankovi davam 100 bodov, jedna z mala recenzii krotoru som dočítal do konca..parada a smekam
SUBhuman
2 14. máj 2009 o 16:41
suhlasim so vsetkym
enter ...pardon amen :D
Dangerous
3 14. máj 2009 o 16:44
to chmelko: škoda žes nedal 101, hrajme tu depešáckou hru dál, já dávám 101
chmelko
4 14. máj 2009 o 16:45
tak 101 si dostal len ty
Dangerous
5 14. máj 2009 o 16:47
to chmelko: joj:) díky!:)) Goood evening Pasadena!
tommy
6 14. máj 2009 o 18:49
veľmi dobrý článok, páči sa mi takýto štýl písania, nuž dangerous máš veľké plus v týchto krušných časoch pre dm+fans.
Zana
7 14. máj 2009 o 20:39
Konecne normalna vec o Sotu. Vrele diky.
deepspace101
8 14. máj 2009 o 21:23
Formánek nějak ztrácí dech, “sebelítostivý sexuální loudil” minule byl lepší
smartodm
9 14. máj 2009 o 22:38
presne mierene udery z klavesnice autora clanku opat dokazuju, ze sounds of the universe nezostal nepochopeny. dM mozu byt od radosti celi bez seba, lebo ich dielo je prijimane tak ako to oni asi aj chceli, ale mozno ani necakali. supeeer…
Flexible
10 15. máj 2009 o 09:21
velmi vystizne ako aj cele to hodnotenie kultu DM v clanku za 101 bodov, na rozdiel od tej predchadzajucej akoze recenzie…
Jakub73
11 17. máj 2009 o 15:38
Ač mám Ondřeje rád, tak tato recenze se mu moc nepovedla. Je mělká, neříkající nic nového. A napsat, že to hlavní byl vždy “charismatický hlas Davea Gahana a zvukové aranžérství Martina Gorea” je pomýlené. Martin je genitální autor. Ale aranžér? O mnohém vypovídají krátké filmy na nově vydaných remasterovaných albech. Několikrát je tam řečeno, a sám Martin to nesčetněkrát potvrdil, že ho aranžování, produkování nebaví. Co mě uchvátilo (jako první album jsem slyšel Black Celebration) byl zpěv, písničky a atmosféra, která ze mě udělala doživotního fanouška. Na albech CTA, SGR a BC byli producenty v podtstaě Wilder/Miller/Gareth Jones. Na MTFM oficiálně Dave Bascombe, ale já myslím, že hlavní slovo měl Alan. Pak přišel Flood a duo Flood/Wilder fungovalo. Co následovalo poté, je všeobecně známo.
Mně je to líto kvůli muzice, která nevznikla. Alan Wilder je z hlediska pop-music obrovský talent, jenž je ztracen. Po odchodu bubeníka Billyho Berryho řekl Stipe, že R.E.M. jsou teď třínohý pes. Myslím, že to jejich tvorbu nepoznamenalo tolik jako DM odchod Alana.
Doporučuji knihu Kořeny dubu od Vsevoloda Ovčinnikova - bývalého zpravodaje Pravdy v UK. Kniha pojednává o Angličanech a jelikož byla napsána v roce 1980, obsahuje propagandistické žvásty, ale v míře, jenž je k mému překvapení, snesitelná.
Jakub73
12 17. máj 2009 o 15:47
Prodali DM za poslední desetiletín 50 milionů alb/singlů? Co myslíte? Nevím, zda to už někdo komentoval, ale v tiskové prohlášení k Exciteru hovořilo o více než 50 milionech “records” prodaných za kariéru, v době Playing The Angel to bylo už víc než 70 milionů a ted nám Mute/EMI servírují úspěchy DM v minulosti a ohromují cifrou 100 milionů prodaných nahrávek
))
Jestli si náhodou někdo na firmě necucal prst…
Daniel79
13 19. máj 2009 o 11:57
Zajimalo by me, co ma autor na mysli temi plastovymi melodiemi
“Jindy se pouští hlouběji a sebejistě do krajin blues a soulu, kde - na rozdíl od některých starších alb - nepůsobí jako bezradný zbloudilý cizinec.” Vystizne. Jak uz jsem psal jinde, pokud Gore vykroci mimo sve vysostne skladatelske teritorium, tak casto neprijemne narazi…
“konec mládí, dospívání, novátorství a překvapení a začátek vyzrálosti, nadhledu a určité spolehlivosti.” Nesouhlas.