Depeche v Rock a Pop-u 1997

Devotional Tour byla monstrozni a nekonecna - tahla se ctrnact mesicu a citala 156 koncertu. Album Songs Of Faith And Devotion (1993) se totiz necekane stalo nejuspesnejsim albem jejich diskografie a bylo potreba teto skutecnosti vyuzit az do dna. Ale Depeche Mode, zjevne zaslepeni faktem, ze konecne je jejich slava primo umerna poctu prodanych nosicu , precenili svou odolnost.

Kazdodenni mejdanky (zvlast kdyz jim jednu dobu predskakovali parici z Primal Scream), unava a ponorkova nemoc, to vsechno dokazalo ochromit i jejich dlouholeta pratelsvi, Zpevak David Gahan (1962) se pry dokazal hadat o vlastni satnu i behem samotneho koncertu, ale to mela byt vuci budoucim udalostem jen drobnustka. Stejne jako vesele horurky Alana Wildera (1959)- operace zlucniku a malem se zritivsi letoun, jehoz byl on a Martin Gore (1961 ) pasazerem. Andyho Fletchera ( 1961 ), skromneho praktika kapely, postihl nervovy kolaps a musel prerusit turne - nahradil ho uzky spolupracovnik kapely Daryl Bamonte (bratr Perryho z The Cure) a s trochou ironie se da rict, ze to diky Fletchove povestnemu (ne)hrani nebylo tak katastrofalni. Andymu joga a relaxace snadno pomohly, ale s Davidovou zavislosti na heroinu a Alanovou, cituji, "hlubokou nespokojenosti s osobnimi vztahy a pracovnimi postupy" to bylo tezsi: Hruzostrasne turne ochromilo kapelu az do poloviny roku 95. Alan Wilder se nasledne rozhodl vzdat clenstvi a pravdepodobne se venovat svemu projektu Recoil, s nimz vydal uz dve alba. Odmita se k tomu podrobneji vyjadrovat a i kapela se vyhyba vsem vysvetlenim, nicmene uz kdysi prohlasil, ze si nedokaze predstavit. ze by byl clenem kapely jeste v roce 2000. Dohady o tom, zda Songs Of Faith And Devotion zustanou symbolickym rekviem britske legendy, zacaly mit smysl.

Gahanova heroinova kariera
Tesne pred vypuknutim Devotional Tour Gahan prohlasil:" Kdysi jsem bral drogy, diky nimz jsem se...". Ale jsem rad, ze ted uz jsem z toho venku a muzu intenzivne pracovat. Prekypuju energii a predtim jsem vubec nevedel, co s ni - snad bych byl schopen i vrazdit. Jedine, co Depeche Mode dnes chteji, je zprostredkovat cestnost, soudrznost a pozitivni mysleni." No, nechci se vysmivat, ale budoucnost byla stoprocentne opacna. Dave uz par let zil v Los Angeles a i kdyz se tvrdilo, ze to vztahy v kapele spis utuzuje, americky svet ho brzy dostal. Ovsem ani za casu basildonskeho dospivani nebyl jen nejakym neskodnym punkerem, co se obcas opil a stravil noc na zachytce. Od dvanacti let kradl mamince barbituraty proti epilepsii, v sedmnacti ochutnal prvne heroin. Kdyz se Depeche Mode rozjeli, dlouha leta mu stacil pouze alkohol a k heroinu se vratil az v hlavnim meste americkeho zabavniho prumyslu. Rozvedl se s celozivotni partnerkou, zbrkle (a jen na par let) se znovu ozenil, zdrsnil a zrockovatel svoji image. "Byl jsem bohatej narkoman, a to je ta nejhorsi kombinace," rika dnes. Nekolikrat se snazil jit na leceni, ale nikdy mu to dlouho nevydrzelo - v sanatoriu mu zacali prezdivat Kocka, protoze pry musi mit taky alespon devet zivotu. V jeho heroinove kariere dominovaly dve stezejni udalosti - pokus o sebevrazdu a klinicka smrt. V dubnu `95 si podrezal zily, protoze mel neovladatelnou potrebu jasne demonstrovat svuj smutek a bezmocnost, a prave proto se tak nastesti stalo v dome plnem lidi. Ovsem na sebezniceni pomyslel uz dlouho predtim: "Kdyz jsem se dozvedel, ze si Kurt ustrelil hlavu, byl jsem hrozne nastvanej. Citil jsem, ze mi ukradl vlastni myslenku."A kdy Gahan zemrel? Presne 28.5.96, kdy se predavkoval speedballem (koktejl heroinu a kokainu) a jeho srdce se na dve minuty zcela zastavilo. Zachranili ho tou znamou nekompromisni metodou, kterou aplikoval i Vincent Vega v Pulp Fiction, kdyz ozivoval manzelku velkeho sefa. Tato zkusenost byla nejsilnejsi motivaci v cele rozkouskovane odvykaci kure, a tak od leta `96 o sobe hrde prohlasuje, ze je cisty. Svemu synu Jackovi se uz muze "podivat zprima do oci" a kdyz je s ostatnimi DM, citi se trochu mimo, protoze "porad chlastaj" a on uz nemuze.

Strategie
"Nadhera elektroniky je v tom, ze muzete delat muziku v loznici a nemusite honit ctyri lidi, aby spolecne cvicili,"priznava Andy a dokazuje, ze se k syntezatorum priklonili hlavne z praktickych duvodu. A tak je to u Depeche Mode skoro se vsim. Proc se prave oni stali symbolem elektronicke sceny? Proc prave oni vytvorili modni styl, kdyz se tak oblekali jen proto, ze se dobre citili? Jak se mohli stat pro tolik fanousku nadlidmi, kdyz jsou ve skutecnosti docela obycejni? To nelze jasne zodpovedet, spis jen nejiste vytusit. Depeche Mode jsou od prvniho singlu pevne zakotveni u Mute Records, odolali tucnym nabidkam od zrave konkurence a udrzeli si moralku. A moralku, tu ma i Daniel Miller a jeho vydavatelsvi, a tak kapela nebyla nikdy nucena do niceho, co by ji mohlo poskodit. Jedni ji proto berou jako neomylne proroky, druzi jako zasmusile nudne patrony a uz nikoho nenapadne hledat v jeji tvorbe prirozenost a obcas i humor. "Jsem pesimista a domnivam se, ze zivot je nudny. Chci reprezentovat nudu zivota,"rikal sarkasticky Gore, unaveny skutecnosti, ze at udelaji cokoli, vzdycky to nekdo pochopi iinak. A tak zacal provokovat, ale neprestal se pritom tvarit pokorne. Kdyz se pak chvilku rad extremne maloval a oblekal do zenskych satu, vsichni v tom videli jasnou homosexualitu a kazdy clen Depeche Mode potreboval alespon jedno vlastni dite k tomu, aby vyvratili, ze jsou gay kapela. Na Some Great Reward take Martin obnazil dva hlavni inspiracni zdroje svych textu - sex a viru. A ackoliv dnes propirany pokus Larryho Flinta skloubit pornografii s krestanstvim byl krajne sileny, Martin v techto protikladech objevil velmi pevne propojeni (od pradavna nejhybnejsi sily lidstva, jez byly jen umele staveny do konfrontace) a neprimy filozoficky podklad image DM. Kdyz se nad tim zamyslime, najednou vsechno zacalo fungovat. A pochopil to i vehlasny Holandan Anton Corbijn, ktery s nimi spolupracuje od roku `86 a co se prace na verejne podobe DM tyce, stal se skoro dalsim clenem kapely. Jeho (nejcasteji) cernobile fotografie, videoklipy i obaly desek nebo vytvarna pojeti koncertnich scen propojuje s hudbou i vyrazem kapely stejny specificky duch, v nemz je spiritualni sila, sexualni napeti i jakoby nezucastnena zasmusilost hudebniku. Nebyt Corbijna nikdy by asi nedosahli takoveho vehlasu.

Hudba pro mas(n)y?
Ano, kapela vedela, ze takhle je to ono - ale co dal? Depeche Mode se ocitli v polovine osmdesatych let v prvni vazne krizi. Na to, aby zopakovali predchozi hudebni model, meli prilis vlastni hrdosti a touhy neustrnout. Martin se na cas odstehoval do Berlina a prave diky vlivu teto ponure chladne metropole zni Black Celebration (1986) tak mysteriozne. Depeche Mode nikdy nebyli tanecni kapela, a to i presto, ze stylove meli vzdy nejbliz k popu. Vezmeme si treba Stripped, nejlepsi a zaroven nejznamejsi kousek z Cerne oslavy. Hit se silnou melodii, chytlavymi klavesovymi rejstriky, pritom hratelny i na tom nejpodbizivejsim radiu, ale zaroven zvukove syta skladba plna uchvacujici atmosfery bez sebemensiho sklouznuti ke komerci. A to je jen cast dukazu, ze Depeche Mode jsou snad jedinou elektronickou skupinou osmdesatych letech, jejiz veskera tvorba od roku `84 vys dnes nepusobi zastarale, nepatricne nebo smesne. Sorry, ale to neplati ani pro New Order. Album Music For Masses (1987) bylo predelem - uz jen ironicky zamysleny titul naznacuje, ze popularita chlapcu jeste neskoncila na mrtvem bode. Neco z chmurnych balad a la Black Celebration (eroticky ufunena I Want You Now, instrumentalka Pimpf, a na druhe strane nastiny noblesniho popu budouciho LP Violator (Never Let Me Down Again, Strangelove), ovsem dohromady nezni deska prilis celistve. Presto byla podporena svetovym turne, behem jehoz americke casti vzniklo zive dvojalbum 101 a stejnojmenny filmovy dokument. Chapete tu nestoudnost? Elektronicka kapela a live nahravka? Vzdyt'ti tri tam stoji za klavesami a sve party hraji zive jen z rozmaru, protoze stejne musi hrat alespon polovina muziky z DAT kazety. A ze zive zpivaji? No az To jeste porad neni rock'n'roll a Depeche Mode navic prohlasuji, ze turne berou jen jako ulitbu fanouskum. Jenze pres to vsechno je 101 vazne ohromujici. Gahan to cely sam utahne, bere na sebe tu masu studiovy techniky, pusobi jako Elvis uvezneny ve vypocetnim stredisku a lidy se mohou ukricet. Kdyz zavyrecna Everything Counts (pochazejici z Construction Time Again) dozniva jen v husitskem choralu sedmdesati tisic navstevniku stadionu v americke Pasadene, tusite, ze tu Depeche Mode nejsou a nebyli nadarmo. V ramci tohoto turne probehl i jejich prvni prazsky koncert v breznu `88 a znamenal pro mnohe vrcholny dukaz perestrojky. "Musime rovnez podekovat prislusnikum SNB hl. mesta Prahy a Stredoceskeho kraje, ze nedoslo k dalsim vytrznostem," psalo se tehdy v Svobodnem slove a Pionyr uvedl", ze by zajemci o koncert naplnili jeste sest dalsich Sportovnich hal. " Filmovy dokument potom podlamuji plytky exhibice skupiny fanousku (dostali se sem na zaklade souteze v newyorskem radiu), ktere bohuzel tvori celou druhou dejovou linii snimku. A kapela? Rezisyr D.A. Pennebaker (proslavil se filmem Don't Look Back o Bobu Dylanovi) dobre vystihl dve veci. Tou prvni je bezcilne traveni casu mezi koncerty (Dave porad hraje na automatech, Martin blouma sem a tam se spanelkou na krku) a druhou je naprosto magicky okamzik, kdy v sale uz zni temna Pimpf, chlapci odkladaji posledni sklenky a behem cesty na podium se pomalu stavaji zivoucim bozstvem. Zaber, kdy byvaly pojistovak, co stale vypada jako pojistovak, totiz Andy Fletcher, poda ruku divce pod podiem a ona omdli v naproste extazi, je naprosto absurdni. Stejny jako veskery dyni a celkova hysterie kolem Depeche Mode.

My jsme depesaci, jedna rodina!
"Po nasem koncerte jsme byli v Praze jeste jednou - kvuli fotografovani. Fotografova idea byla, ze Martin nastoupi do tramvaje a pojede na dalsi zastavku, zatimco zvenku se bude fotit. Martin nasedl, tramvaj se rozjela, a tu se zpoza rohu vynorila skupinka nekolika desitek punkeru. Bylo s nami i par nasich fanousku. `Jestli vas uvidi, jste mrtvi, `varovali nas a pobizeli k uteku. Dali jsme se na uprk, ale opacnym smerem, nez kterym odjel Martin. Dva z fanousku se dokonce rozplakali, protoze se bali, ze Martin je mozna prave na cesty do nemocnice, ne-li uz mrtvy. Nastesti dalsi zastavka byla u skoly, kde pravy skoncilo vyucovani. Nasli jsme Martina obklopeneho detmi, ktere ho poznaly, a tak byl v naprostem bezpeci," vypravel Mlademu svetu Andy Fletcher, kdyz k nam v roce 1991 prijel na slavnostni otevreni ceske pobocky Mute Records. Primo ukazkovy pribeh, ktery nadherne dokumentuje celou situaci DM kultu u nas a v jiste mire i ve svete. Fanouskovske jednotky Depeche Mode byly na prelomu osmdesatych let tak silne, ze v nasi republice vytvorily vlastni subkulturu. Metalisti, pankaci, skini, depesaci - to byly pocetne a vzajemne velmi nesnasenlivy proude, coz si samozrejme vsichni pamatujeme - ale vsimnete si, ze zadni vyhraneni ironmaidenaci nebo sexpistolaci neexistovali. I kdyz je fakt, ze se kruhy depesaku velice rozsirily diky Oceanu a pribuznym, a prave v jejich kruzich vznikala jadra stoupencu EBM a pozdeji i house music. Snad kazdy, komu je dneska mene nez tricet a vic nez patnact, si tim musel projit. Bud depes nebo vetes, zadna stredni cesta. I Tereza Pergnerova dnes vzpomina, ze zakladum anglictiny se naucila prave pri prekladani textu Depeche Mode. Ortodoxni ctitele nasich elektrohrdinu se stali obeti jednoho velkeho klise, ktere v konecnem dusledku samotne skupine jen ublizuje. Cerna uniformita, desitky kopii Dave Gahana. Hra na jednu velkou rodinu, takrka kycovite zachazeni s romantikou a slovy jako srdce nebo duse, naduzivani pofidernich symbolu typu cevene ruze (tj. obal Violatoru) a slavnych nazvu pisnicek. "Kdo citi samotu duse a veri, ze Martin je andel, kdo nasel smysl zivota v cernem svete, athonem pise. Muj svet je jedna velka Black Celebration. Zn: Kdo se podoba Martinovym myslenkam, Martinove dusi?" - tot' jeden z mnoha podobne naladenych inzeratu, ktere jsem nasel ve fanzinu Halo, obcasniku ceskeho fanklubu Depeche Mode Friends, ktery je zpracovavan jeste docela s nadhledem a prebira informace z mezinarodniho fanzinu Bong. V soucasne dobe uz pry jejich cinnost neni tak aktivni, ale to je zcela logicky stav. V poslednich letech uz nastesti dost opadl ten masovy depesacky fanatismus, momentalni DM priznivci jsou pestreji zamereni a vetsinou uz vyrazeji bez kozenych bund a tupirovanych ucesu. I kdyz reakce, ktere provazely neprilis nadsenou (i kdyz nikoli prudce negativni recenzi Jany Komankove na druhy prazsky koncert v roce `93, ukazaly, ze i v devadesatych letech je radno se o DM radsi moc neotirat. Jeden z tech obzvlast zlych dopisu koncil skvelym post scriptem: "Za tenhle dopis se omlouvam vsem depesakum, prece jenom nejsme zadny zvirata, ale tohle bylo nutny."Hm.

Vitejte ve vyssich kruzich
Devadesata leta jsou prelomova ve vsech smerech a ve vyvoji Depeche Mode to plati zrovna tak. Kapely, ktere neco znamenaly, se potrebovaly trochu dramaticteji pohnout, protoze kdyby to nedokazaly, tezko by mohly nadale zustat alespon pobliz tahounu shoubizoveho pelotonu. U Depeche Mode to diky neustale- mu vyvoji nebyl problem a i z prodejniho hlediska se konecne potvrdil jejich statut superhvezd. Ovsem skladba, ktera po hudebni strance pred znamenala deni v dalsi dekade, vysla uz na konci roku `89. Jmenovala se Personal Jesus a slo o urcity prevrat, i kdyz diky nezamenitelnemu rukopisu stale klasickou depesakovstinu. I text (inspirovany knihou Elvis And Me od Priscilly Presley) o soukromem Jezisovi rozohnil par cirkevnich demagogu, ale to neni pro Martinovy verse nic noveho (stejny skandalek vyvolala napriklad Blasphemous Rumours, inspirovana sebevrazdou Martinovy sestry). Uchvatny byl , Corbijnuv videoklip, kde chlapce oblekl do kovbojskeho a zavedl do jakehosi zapadleho hanbince. A nejzvlastnejsi byla na Personal Jesus dominance kytary - tedy alespon podle tehdejsich prekvapenych reakci. Martin hral a komponoval na kytaru uz davno, ale teprve ted se dostala do prvni linie a navic v pisni, ktera ma bliz k boogie nez k synthipopu. "Violator - to je takovy hezky metalovy titul," neda si pokoj Martin. Protoze obsah je opravdu o necem uplne jinem. Kdyz rekneme o Violatoru (1990), ze je to vyspele album, nemelo by to znit nepatricne. Skupina se poprvre sverila rovnocennemu producentovi a slavny Flood dokazal, ze neni jen panackem na ozdobu, a dovedl je k jejich vrcholnemu dilu. Violator, to je silny, dukladne prokomponovany pop v tom nejlepsim slova smyslu. World In My Eyes, Policy The Truth a Enjoy The Silence (cena Brit Awards za nejlepsi singl roku `90) jsou mozna tim nejchytrejsim, co kdy Martin Gore napsal.

Depeche Mode se pozvedli nad svuj kult a dostali se do pozice, ktere mohou dosahnout jen ti nejschopnejsi. Stali se definitivne prijatelni pro siroke masy (dva miliony prodanych kusu), aniz by se vsak znechutili fajnsmekrum. A ackoliv DM po kazdem albu chvili tapali co dal, po dokonalem Violatoru uz v jejich zajetych kolejich opravdu nebylo kam jet. Stylovy odklon musel byt drastictejsi, a proto ma Songs Of Faith And Devotion (1993) o tolik k bliz k rocku. Ostatne, Gahana velice uhranula nekompromisni grunge scena, nebot pochopil, ze rozhodne neni na druhe strane fronty nez Vedder nebo Cobain, a tak sam zdrsnil svuj vzhled a zacal tvrdit, ze chce vypadat jako Jezis Kristus. Proc ne. K titulu noveho alba to sedelo a k hudbe samotne taktez. Ne ze by I Feel You, Rush nebo Mercy In You prilis nacichly americkou garazovou spinou, ale pres svou klasickou britskou noblesu slo o nejvtrdsi kousky kariery DM. Za nejvetsi skvost a progresi vsak skupina povazuje Condemnation. Martin se odvazil proniknout uplne blizoucko k milovanemu gospelu a rhythm and blues (lasku ke starsi muzice vyjadril i na svem solovem Counterfeit e.p. z roku `89, kde najdete same predelavky vcetne americkeho tradicionafu Motherless Child). A Dave byl zase nadsen z moznosti noveho vyrazu a Condemnation striktne prohlasil za nejpusobivejsi depesakovstinu vsech dob. "Obvineni jsou jen lzi, jen me odsudte, ja neprojevim zadnou litost a budu trpet s pychou,"zpiva se v ni hrde, ale svetovy trh je tehdy najednou nijak nesoudil. Deska soucasne stanula na prvnim miste britskeho i americkeho zebricku (nasledovala ji az beatlovska Antologie 1) a neco ze sve rockove duchovnosti prenesla do ctyr a pul milionu domacnosti. 0 par mesicu pozdeji vysla i jeji ziva verze, kde je zachovano stejne poradi skladeb a ktera pusobi jeste mnohem intenzivneji.

Ultra Mode
"Kdyby tehdy David opravdu umrel, necitil bych se provinile, ze jsem toho pro nej dost neudelal. On tehdy presne vedel; jaky je jeho problem. Ale jestlize je ted v depresi, muze si se mnou promluvit a ja mu muzu pomoct. Kdyz byl nemocny, lidi se ptali, proc si nenajdeme jinyho zpevaka. Ale bez jeho hlasu a Martinovych pisnicek by Depeche Mode prestali existovat,"priznava sestatricatnik Fletcher v dobe, kdy uz meli natoceny material, ktery dokazoval, ze silu techto dvou elementu nevysaje ani odchod zvukoveho navigatora Alana Wildera nebo osobni katastrofy. Na novem albu Ultra se zacalo pracovat v rijnu `95. Cely rok se totiz davali dohromady po turne (tedy az na Gahana, ktery se systematicky rozkladal), jen Martin natocil na desku predelavek Leonarda Cohena svou upravu Coming Back To You a Andy si po dlouholetych planech konecne otevrel restauraci. Kdyz odesel Alan, potrebovali nekoho, kdo jim pomuze se bez neho obejit. S Timem Simenonem se znali uz dlouho. Krome sveho autorskeho projektu Bomb The Bass produkoval treba album Raw Like Sushi od Neneh Cherry a pro Depeche Mode uz delal nejake remixy. Samotne nahravani probihalo v nekolika studiovych fazich, behem nichz Martin jeste komponoval zbyle pisne. Natacet zacali v Londyne, potom se presunuli do Los Angeles, pak nasledovaly slavne Electric Lady Studios v New Yorku a skoncilo se v jeste slavnejsim londynskem Abbey Road. Tento perfekcionisticky pristup uz kapela uplatnila na dvou predchozich albech a zatim se ji to vzdycky vyplatilo - neopakovala se. Simenon prizval k nahravani i zajimave muzikantske osobnosti jako bubenika Can Jakiho Liebzieta, byvaleho basistu Living Colour Douga Wimbishe a B.J. Colea, mistra steelkytary. "Tim nam ohromne pomohl. Nasmeroval puvodni demosnimky novych skladeb vic do tanecna, ale ne v tom diskotekovem slova smyslu. Tam neni jedina skladba, ktera by mela pres sto bpm. Nazvuky hiphopu, houpave smycky,"chvali si Martin. A pan producent na oplatku zase podotyka: "Martin je zazracny skladatel a chci, aby pred nim lide smekli. Pisnicky, pisnicky, pisnicky - o tom to vsechno je. " A vzdycky bylo. Dve zarazene instrumentalky sice nejsou rozhodne hloupe, Jazz Thieves je dokonce stylizovana jako podklad k nejake napinave gangsterce, ale otazkou zustava jejich smysl. Zkratka to bude asi tak, ze devet pisni na album nestacilo, a tak si museli takto dopomoci. DM o Ultra tvrdi, ze je to jejich nejraznejsi a nejmene kompromisni nahravka, ale to vlastne plati jen o temne a znepokojujici Barrel Of A Gun (kapelou umyslne vybrana jako pilotni singl), kde se Gahan uspesne pokusil o novou vokalni polohu. Dve nejneznejsi pisnicky si jako tradicne odzpival Martin a zatimco Home je velkolepou smyccovou baladou (nic ve zlem, mne to jako kyc rozhodne nepripada), The Bottom Line je druhou nejvetsi perlou. Sam autor ji trochu nadnesene oznacuje za pseudocountry, coz zni dost nepredstavitelne, ale ona je to opravdu divna a tezko popsatelna zalezitost. Az na ukazkovy hit It's No Good (s vesele ironickym a prepestre barevny klipem - absolutni protipol k nervne zpracovane Barrel Of A Gun) a trochu raznejsi Useless se zbytek alba nese v duchu balad z Violatoru, coz znamena, ze opravdu nejsou zrovna revolucni, ale jsou silne, inteligentne vymyslene a zvukove pruzracne. Staci to? To zavisi na uhlu pohledu. Budeme-li zaslepene na Depeche Mode pohlizet jako na nejlepsi kapelu na svete, propadli, protoze hranice elektronicke hudby zustaly neposunuty. Ale uvedomime-li si, co vsechno uz maji za sebou, musime si alba Ultra naplno vazit. Nejen proto, ze uz nemuselo vubec vzniknout... "Ultra nema svuj koncept, sve jednotne tema, ale je fakt, ze hned nekolik pisni pojednava o osudu. Nabozenstvi uz tu neni tolik jako driv, ale stale je v tom hodne duchovna," analyzuje Martin sve texty. Lide se ptaji jestli se predevsim v Barrel Of A Gun nejak odrazily Gahanovy tezkosti, ale Martin rika, ze spis podvedome. Nedokaze psat z ciziho uhlu pohledu, a osudy jednotlivych clenu pry vytvareji spolecnou atmosferu, ktera pak ma nejvetsi vliv na samotnou tvorbu. Ale presto pry bral Gahan nove pisnicky jako svuj nejucinnejsi lek, ktery mu dal moznost se ze vseho sveho utrpeni vyzpivat. "To, ze Martin psal, bylo to nejlepsi, co pro me mohl udelat." Prakticky od zacatku roku se DM venuji propagaci novinky a prectete-li si na internetu seznam desitek rozhovoru jen pro americka radia, zacnete se obavat , aby brzy na heroinu neskoncili vsichni. Je zvlastni, ze se prave nyni tolik venuji mediim. Dokonce se prvne od roku 1987 objevili v Top Of The Tops a ac z playbacku, na klavesy hral Simenon a na bici dokonce sam Corbijn. Myslenky na turne chteli puvodne na cas uzamknout, ale podle poslednich zprav to vypada zcela jinak. Turne bude, ale az v pristim roce, a podpori planovane dvojalbum vyberu hitu!

Nalezeni pravdy
Pise se rok 97 a my mame jen tri roky do noveho milenia. Uz je to sedmnact let, co Depeche Mode zacinali s pristrojem Moog Prodigy a vubec netusili, co je ceka. Dnes se podle nej jmenuje nejpopularnejsi dance kapela soucasnosti a Depeche Mode jsou nesmazatelnou legendou nejen ve vyvoji elektronicke hudby. Oni pozvedli image tohoto stylu a take byli jedni z prvnich, kdo nastartovali cely fenomen remixu. Uz sve prvni singly se nebali sverit jinym lidem a dali jim moznost si s nimi pohrat podle vlastniho vkusu. V dobe, kdy Josh Wink remixuje Aerosmith, je to samozrejme normalka, ale Depeche Mode patri mezi ty, kteri za to muzou. Milujte je pro to, nebo je nenavidte, ale rozhodne jim neupirejte historickou ulohu. "Proste jsme temi roky tak proklopytali. Depeche Mode jsme brali jako hru, a to je duvod naseho preziti,"rika trochu skromne Dave Gahan - ale prece po nem nemuzeme chtit, aby priznal pravdu. Aby priznal, ze Depeche Mode jsou Herkulove moderniho popu, kterym bylo shury dano, aby se stali hrdiny a prezili nas natlak.

A jaky je vas vztah k Depeche Mode?

JIRI VATKA (sef Mute CS): Pochopitelne, ze velice vrely. Ty lidi znam a prozil jsem s nimi spoustu veci, hlavne s Andym. Navstevujeme se, ale je jasny, ze kdyz nezijeme ve stejne zemi, nemuzeme se vidat denne. Samozrejme, ze jsou Depeche Mode normalni lidi, ale to plati v showbizu skoro obecne. Hudebne se mi libi cim dal tim vic, je neuveritelny, ze si i ve svym veku dokazou udrzet tu progresi. Depeche Mode jsou moje generacni kapela.

PETR MUK (zpevak, ktery v teto ankete proste musel byt): Kolik na to mam stranek? Tak, tesim se na kazdou novou vec, co vydaji, stejne jako u U2 nebo Tears For Fears. Album Ultra se mi libi, i kdyz krome Barrel Of A Gun mi neprijde nijak progresivni. Zda se mi, ze se trochu vratili nekam k Music For The Masses a Violatoru. Presto si myslim, ze odchod Alana prestali prekvapive dobre. Depeche Mode posloucham od roku `84, mozna `85, i kdyz moje prvni elektronicke kapely byly Kraftwerk, DAF a Tangerine Dream. Zacal jsem se zajimat i o starsi nahravky DM, ktere byly nekdy docela srandovni, ale na Goreovi mi vyhovuje ten jeho vnitrni smutek. A v teto souvislosti jsem nechapal militantnost nekterych jejich fanousku. Gore pro me predstavuje takove hledani idealu a pripada mi, ze to nekteri fanousci vubec nevnimali. Oceanu byli Depeche Mode vzdycky hodne predhazovani, ale my si to prilis nebrali, protoze nase pisne byly harmonicky i melodicky uplne jinde.

SAMIR HAUSER (momentalne zpevak skupiny Vanessa Gun, sveho casu kultovni hvezda ceske EBM): Depeche Mode a Kraftwerk byly prvni elektronicky kapely, ktery jsem poznal. Kdyz mi bylo sestnact, chtel jsem si jako spravnej depesak obarvit hlavu na bilo, ale nejak se to nechytlo a vypadal jsem jak teplej nadrzenej pomeranc. Nosil jsem k tomu kozenou sukni, matka me diky tomu posilala k psychiatrovi a cikani me pro to zmlatili vetvi ze stromu. Potom se ze me ale stal pankac, coz byl myslim vhodnej vyvoj. Ty prvni prazsky depesaci byli fakt drsny, vypadali jak transvestiti a ja z nich mel strach, ale z tech dalsich jsem mel uz jenom legraci. A jednou jsem potkal depesandu, co mela gumovy prsa... Ted se mi hodne libi ten novej singl Barrel Of A' Gun.

IVAN SILER (hudebni publicista, expert na nove romantiky): Mimo kapelu asi nepatri k takovym osobnostem, aby se s nekterym z jejich vazne minenych temat ci symbolu dokazal clovek plne ztotoznit. Pokazde me ale dostali, a to i bez ohledu na cernoodene masy, povykujici obligatni depes, svou svebytnou, zvukovou i sebezpytujici romanci v duchu skladeb jako Blasphemous Rumours nebo Higher Love. Myslim, ze dokazali objevit a nasledne umocnit, at uz vedome ci neprimo, velmi specificky, lehce dekadentni, ale bezesporu puvabny druh elektronicke poetiky. Snad i proto me jejich soucasna spoluprace se Simenonem prilis neoslovuje. Ultra schazi napad. Je pouze jine, neni uz o vyvoji. Mozna jsem ale prikry jen proto, ze nema nic spolecneho se sentimentalnim Some Great Reward - jednim z alb, na kterych jsem jako posetily romantik vyrostl.

JAN P. MUCHOW (momentalne hlavne Ecstasy Of St. Theresa, zatim asi jedina medialni hvezda nasi progresivni sceny): Cim dal tim vic je mam radsi a cim dal tim min mam rad jejich fanousky, protoze mi jejich skvelou hudbu jen protivi. Hodne lidi se pres Depeche Mode dostavalo k The Cure, ale ja diky brachovi na ne sel rovnou, takze jsem nikdy nebyl depesak. Ted' ale ocenuju to jejich industrialni obdobi, i kdyz Personal Jesus nebo Walking In My Shoes jsou taky super veci. Libi se mi, ze premysleji o svy image.

JANA KOMANKOVA (hudebni publicistka, expertka na dance music) No Comment

Zdroj: Rock a pop