Dave Gahan z Depeche Mode a Brandon Flowers z The Killers - interview

Dave Gahan z Depeche Mode a Brandon Flowers z The Killers - interview

Rozhovor BlackBook Magazínu s Dave Gahanem z Depeche Mode a Brandonem Flowersem z The Killers.

Obrázok Obrázok Depeche Mode byli na začátku dlouho outsidery, ale The Killers se stali slavnými okamžitě. Brandone, jaký vliv měla sláva na kapelu, na tebe a na váš umělecký projev? BRANDON FLOWERS: Stále se nejsem vědom nějakého vlivu, cítím stále to samé. Neměl sem moc času si to pochopit. Všechno dáváme na naší desku. Máme oheň, který hoří a my jdeme s ním. DAVE GAHAN: V počátcích to bylo opravdu o dělání naší práce a zbytek byl tlak na nás, byla tam zábava, .....ale potom už ne, opravdu. Být rockovou hvězdou, hraní té hry, bylo zábavné pár let v Los Angeles, ale potom jsi celebritou sedící raději někde nenápadně v rohu klubu. Teď žiji v New Yorku, a když jdu ven nikdo mne neobtěžuje, můj den je docela normální...Celá ta myšlenka, že být slavný tě nějak naplňuje ...u mně nefungovala. Brandone, jak tě ovlivnili Depeche Mode? BF: Ještě předtím než mně napadlo, že bych vůbec byl muzikant, tak sem byl osobně velmi zasažen Depeche Mode. "Some Great Reward" a "Songs of Faith and Devotion" vytvářeli mou individualitu, ještě předtím než sem vůbec napsal píseň. Proto oni znamenají pro mne strašně moc....(smích) Bože, to je tak neuvěřitelné. Zajímavé, že si vyzdvihl Songs of Faith and Devotion. Vždy jsem viděl práci Depeche Mode jako prozkoumávání viny, perverzity a sexuality v kontextu se společenskými myšlenkami o náboženství a morálce. DG: Ty věci, které si zmínil a to že Depeche Mode píší právě o nich, je klíčem k tomu chtít být součásti toho a chtít být schopný intimity a díky tomu nakonec nalezení určitého klidu v sobě. Pro mne je to něco, co nemohu dostat z nikoho či něčeho jiného. Musíte to cítit uvnitř, že prostě existuje něco co vesmír nabízí, ale zdá se mi, že často to nejsme schopni pochopit. Brandone, ve vašich písních je také hledání morálky a duchovního základu. BF: To je pro mne neustálý boj. Dospívání v Las Vegas mne na to opravdu připravilo. Je tam na dosah spousty věcí, které jsou jinde tabu a to je cestou do našich písní. Snažím se smířit se skutečností, že jsem věřící a čím sem starší cítím se tak mnohem příjemněji. Vím, že je to občas trochu v protikladu s tím co dělám, DG: Ne tak docela. To vyžaduje v dnešní době spoustu odvahy, přijít a říct to. Myslím, že všichni chceme v něco věřit. V textech skladeb “Kingdom” a “Miracles” na tvé sólové desce Hourglass, svádíš přímo boj s tím, že nejsi věřící. DG: Ano, je to neustálé hledání naděje a víry, že tam je nějaká vyšší síla, která má lepší pohled na věci kolem – protože, my to příliš neumíme. Dobrá,The Killers se ptají “Are we human?” a to je velká, přímá existenciální otázka. DG: Pomocí písní, jsi schopný se takhle vyjádřit, ať textem či atmosférou. A já to slyším v písních od The Killers, slyším to hledání. Myslím, že to byl Wagner, kdo řekl, „Chceš-li najít Boha, hledej jej v hudbě“ BF: Říká se, že vytváření vlastní hudby, může být nejbližším přiblížením náboženskému zážitku. Když jdu do kostela, tak jsou to církevní chorály, co mne vždy vtáhne dovnitř. Mohu mít den, kdy jsme na pochybách, ale jakmile slyším ty pravé gospelové písně, tak je to jasné. Už nemám více pochyb. Dave, byli jste součástí toho, když se v hudebním průmyslu doslova ničilo vše, na čem fungoval. Byl tu punk, byla tu elektronická hudba a kapely podle toho fungovali. Dnes, technologie mění naprosto všechny záležitosti pro hudební skupiny. Jak se s tím vyrovnáváte? DG: Jsem pěkně paranoidní celou dobu kvůli YouTube [smích]. Ale skvělá věc na nových technologiích je, že ti umožní dělat báječně znějící nahrávky klidně ve vlastní kuchyni. Mohl bys argumentovat, že Daniel Miller udělal první krok na téhle cestě. On řekl, že chlápek sám se svým syntezátorem je nejpunkovější věc vůbec. A udělal úžasný klubový hit “Warm Leatherette,” jako The Normal, prostě sám, jen se svým syňtákem. DG: Ano, to bylo docela zásadní v té době. Měli jsme tak náš vzor pro druh hudby, který jsme chtěli dělat. S odchodem punku, jsme věděli, že náš hudební projev nebude prostřednictvím kytary, basy a bicích. Takhle jsme si prostě zapnuli naše tři syntezátory a PA, a mohli jsme hrát ve všech těch malých klubech v Londýně. V té době, to nebylo považováno za „opravdovou“ muziku. Brandone, posmívají se ti z nedostatku ambicí a s poslední vaší deskou se zdá, že saháte po opravdové velikosti, jako U2 měli svoje The Unforgettable Fire a jako když Depeche Mode přišli s Music for the Masses, jsi si vědom, připravování se na další krok? BF: Dobrá, mluvit o tom všem není zajímavé. Všechny kapely, které jsem poslouchal, když jsem vyrůstal, do toho šli. Teď se i my cítíme takhle pohodlně a nemáme z toho strach. DG: To je správné. Musíš prostě jít a vrhnout se na to. Máme novou desku, kterou produkoval Ben Hillier, a ten mi řekl: „Nikdy jsem nepracoval se zpěvákem, který by pracoval tak tvrdě, jako ty.“ Ale právě hodně disciplíny je důvodem následného úspěchu a růstu. To není nic, co bys sis vyčaroval ze vzduchu. Musíš, věřit v to co právě děláš. Co chcete dávat lidem prostřednictvím vaší hudby? BF: Nikdy bychom nevydali píseň, kterou bych nechtěl zpívat. Je nevyhnutelné, že někdo jiný bude mít stejný pocit, jaký jsem měl já, to je dokonalé. Například, není podstatné, jak temné skladby od Depeche Mode mohou být, ale vždy je na nich něco povznášejícího. DG: Nikdy jsem docela nechápal, proč si lidé myslí, že naše hudba je příliš depresivní. Děláme hudbu, která, se vztahuje k životu. Mohl bych zpívat o schovávání se uvnitř sebe, ale hudba tě vezme na vyšší místa. V tom je lidský rozpor. V naší hudbě je mnoho černé komedie, ale nemyslím, že to z ní lidé opravdu dostanou. BF: Poslední skladba na Black Celebration, “But Not Tonight”… [povzdychne v těžkém obdivu]. Má část: “My eyes have been so red I’ve been mistaken for dead / But not tonight.” A to jsou přesně ty momenty, o kterých mluvím, ve vší té temnotě, je tam optimismus. DG: To je život, a to je důvod, proč se lidé do toho vžijí.

Názory Devotees (21)

chmelko

 1    21. september 2009 o 14:34

tak sranda, že BF vytiahol prave but not tonight, to je vidiet, že ani origo BC nikdy nevlastnil grin

podla mna velka chyba, že sa dodali tie remixy nasledne na CD jak u BC tak u MFTM

kikinkaDM

 2    21. september 2009 o 15:53

ano ludia ci si kupili starsie albumy az teraz tak na CD maju rozne bonusy co na LP nikdy neboli smile na origos ciernej BC BNT nie je smile

Dangerous

 3    21. september 2009 o 16:01

Ne tak přesně přátelé....Brandon Flowers je Američan a možná si vzpomenete, že tam chtěl někdo udělat z But Not Tonight obrovský hit, a tak tuhle píseň vydal jako americký singl místo Stripped!

A tak se But not tonight objevila i na původním americkém CD Black Celebration a skutečně jako závěrečná skladba. Brandon by se asi divil o co jsme v Evropě byli ochuzeni smile

1.  Black Celebration
2.  Fly On The Windscreen
3.  A Question Of Lust
4.  Sometimes
5.  It Doesn’t Matter Two
6.  A Question Of Time
7.  Stripped
8.  Here Is The House
9.  World Full Of Nothing
10.  Dressed In Black
11.  New Dress
12.  But Not Tonight

http://www.depmod.com/albums/black_celebration/a0651.htm

chmelko

 4    21. september 2009 o 18:15

aha, take fingle na nas v US maju :-D

geronimo

 5    21. september 2009 o 23:39

to MARAF:
To porovnávanie týchto dvoch pánov by som asi neriešil. Dave je tvoj hrdina a hlavne je na špičke svetovej scény už cca 25 rokov, takže akékoľvek zrovnávanie asi nie je namieste. V minulých rokoch bol a hudba o niečom inom, muzikanti ňou žili, preto veľa kapiel existuje už nejakú tu dekádu, ale teraz je trh presýtený hudbou akéhokoľvek žánru a kvality a v obrovskom väčšine už nejde o hudbu, ale o peniaze. Hudba je biznis, čo je aj častým motívom na rozpad kapely. Neustály tlak byť najlepší, najlepší, najlepší. I napriek tomu, možno budeš prekvapený, keď The Killers vydajú 10. album o 20 rokov;)

Dangerous

 6    22. september 2009 o 08:54

O Gahanovi a jeho kapele Depeche Mode si také všichni mysleli, že to po dvou třech deskách zabalí, uvidíme kam to The Killers dotáhnou..,

Velký David Gahan v roce 1982 smile
http://www.youtube.com/watch?v=7j8fxpzVSH4

Daniel79

 7    22. september 2009 o 15:09

MARAF: to je s odpustenim uplna blbost co jsi napsal. Killers neposloucham, ale uznavam, ze je to hodne dobra kapela. Opravdova kapela, zadne umele hvezdicky, zadna Lily Allen nebo Lady Gaga. Vydali uz 3 velmi uspesna alba a tim s poslednim se definitivne zabydleli ve svetove prvni lize (kam patri treba i v CR relativne neznami Muse). Ti uz nespadnou…pokud nezacnou vydavat vylozene spatne desky nebo se nerozpadnou…

Chcipacek? grin Hodnotit nekoho podle vzhledu je falesne a prazdne…:-)

yo-yo

 8    23. september 2009 o 11:57

MARAF: co to znamena “chcípáček”? Nieco ako mrtvolka? Vopred vdaka. smile

Daniel79

 9    23. september 2009 o 12:56

...hlavne je smesna takova ta ceska omezenost (mysleno minimalni pohled za zdi naseho dvorecku) a vyroky typu “to mu karieru nezachrani” - ten uz skvelou karieru davno ma. U nas Killers moc znami nejsou (Cesi jsou velmi konzervativni az zabedneni…navic cesky vkus je velmi ovlivnen vkusem nemeckym, coz je katastrofa), ale z celosvetoveho hlediska je to extratrida. Kdyz si porovnate prodeje tech tri desek od Killers a poslednich tri desek od DM, vyjde vam, ze Killers toho prodali vice nez dvojnasobek. Jejich Day &  Age se jenom v Britanii prodalo zhruba tolik co SotU po celem svete. A pritom to ani neni britska kapela.

Dangerous

 10    23. september 2009 o 13:15

jen tě doplním,
The Killers, jsou sice Američané, ale vydávají od začátku u britského labelu. (Warner je nechtěli).
První desky Hot Fuss se prodalo za rok více kopií než alba Violator za 17 let….

Prodejnost desek rozhodně nic neříká o hudební kvalitě, ale i když The Killers hrají jinou hudbu, než jsou fanoušci DM zvyklí poslouchat, velmi doporučuji, zvláště jejich první dvě desky.. právě The Killers spolu s Muse a Franz Ferdinand rozvířili po dlouhé době alternativní mainstream něčím co stojí za poslech.  A tam je asi největší analogie s Depeche Mode , jako v době nudných až odpudivých 80.let (ať si kdo chce co chce říká, byla to směšná doba a nejen po hudební stránce), se objevili The Cure, U2 a Depeche Mode tak dnes jsou tu The Killers a pár dalších mladých skupin.

Daniel79

 11    23. september 2009 o 13:35

Dangerous: naprosty souhlas!

Ale sam tyhle kapely moc neposloucham (jsem spis na SOUCASNY electropop - Royksopp, La Roux, Terry Poison…“nazivo” vyborni cesti Midi Lidi, apod.). Kazdopadne doporucuju Muse a jejich skladbu Map of the Problematique - to jsou jasni DM (Enjoy the Silence) grin.

Dangerous

 12    23. september 2009 o 13:38

Royksopp? právě připravuji jejich rozhovor s Depeche Mode, ..velmi zaujati novým albem DM..

Daniel79

 13    23. september 2009 o 13:47

Ty brdo…tak to se moc tesim. DM je pro me zivotni zalezitost a Royksopp zase moje aktualne nejoblibenejsi kapela. Kdy ten rozhovor asi tak bude na strankach?

andrejocka

 14    23. september 2009 o 14:06

musim len suhlasit. aj ked moje naj su dm, uz nejaky cas pocuvam aj the killers, aj ked je to nieco ine, ale velmi fajn. aj uz spominany la roux su super, ich som objavila len nedavno po nominacii na mercury price.

Jakub73

 15    24. september 2009 o 20:32

Tedy Dave umí stárnout s grácií. Hrozně se mi líbí jeho vkus, co se obleků týče.
The Killers - Hot Fuss byla superdeska! Takové to album typu Nevermind, Thriller, Violator, Disintegration, Screamadelica, Blue Lines…vlastně dokonalé.
Budou to mít hrozně těžké něco takového kdy zopakovat. Já si pořád radši pouštím Hot Fuss než Sam’s Town, ale Killers jsou sympatická kapela s na Američany dost evropským zvukem.
To je zajímavé, jak Brandon cituje But Not Tonight, ta skladba je pro DM v Americe hrozně důležitá, byl to jeden z jejich největších hitů za Atlantikem, zatímco v Evropě, troufám si říct, jí vůbec nepovažujeme za písničku z Black Celebration, protože na albu tehdy nevyšla. Spolužák měl vinyl odněkud ze zahraničí...když mi to nahrál na kazetu, spadla mi čelist, dodnes si pamatuju na praskání desky na začátku alba. Myslím, že DM mohli být komerčně mnohem úspěšnější, kdyby se byli vydali cestou a la But Not Tonight - úspěch by byl zaručen. Sympatické na nich je, že namísto But Not Tonight, které by i v Evropě bylo určitě velkým hitem, který DM v té době potřebovali (pár předchozích singlů se nedostalo do UK Top 10), vydali jako singl Stripped a BNT na album vůbec nezařadili. Nevím, kolik je Brandonovi, ale na tom rozhovoru je vidět, jak obrovský měli DM dopad na dospívající mládež na konci 80. a začátku 90.let v USA.
Souhlasím s názorem, že Killers spolu s např. Franz Ferdinand vnesli čerstvý vítr do popu. I když já teď mnohem víc poslouchám a všem doporučuju THE KILLS..podobný název, hudba je neučesanější, taková garážová...možná trochu podobné Yeah Yeah Yeahs. A zpěvačka z The Kills ted dala dohromady kapelu The Dead Weather s Jackem Whitem z White Stripes (které Dave Gahan cváli kudy chudí), který tentokrát v týhle kapele bude hrát na bicí!
Je ted docela dost zajímavé muziky, i když se přiznávám, že znovuobjevuju Pet Shop Boys - ne všechno, co udělali je dobré, ale stihli natočit kvanta pozoruhodné muziky.
Někdo tady napsal, kde že budou Killers za dvacet let…těžko říct. Pravděpodobně nebudou hrát pro 50,000 lidí jako DM. Ale v hudební branží každy, kdo se udrží 5-7 let na vrcholu a natočí aspoň pár dobrých desek, zasluhuje uznání. V muzice, na rozdíl třeba od filmu, je mnohem težší zajímat lidi aspoň těch 5 let. Každý, komu se to povede, zaslouží uznání. A díky lidem a kapelám jako Killers se DM dostává uznání, toho uznání, které jim zejména britský tisk upírá. Stejně jako se DM nikdy netajili obdivem k Bowiemu, Kraftwerk, Iggymu nebo T.Rex, tak tyhle mladý “hot” kapely skládají poklonu svým vzorům, na nichž hudebně “vyrostli”.
Jako na potvoru poslouchám Remixes 81-04, 3.CD a co mi to tu nehraje But Not Tonight grin náhodička.

DanaM

 16    27. september 2009 o 14:09

Jakub73 ; to som teda ani netusila ze Dave zerie The Dead Weather - parada! - mame rovnaky vkus . Jack White je uzasne talentovany umelec. a White Stripes zbozujem. the KILLERS mi dokopy nic nehovoria, poznam nejake dva single z telky. nic proti.. neurazia hoci su kusok sladki na moj vkus. a spevak (ten chcipacik smile heh..mi je stokrat viac sympatickejsi ako blondaty narcis z Coldplay smile) hehe.  dost inklinujem k tvrdsej hudbe - taky Fantomas (Mike Patton) alebo Bjork - ktora zacala hrat pekne hustu elektroniku.

Jakub73

 17    5. október 2009 o 13:33

DanaM: Já Bjork nemůžu od doby, co hrála v Praze a místo fláků z první sólovky pobíhala po podiu převlečená za labut nebo něco takovýho .-) Bylo to příšerný ale pražským intelektuálům se to líbilo grin
Od Coldplay miluju druhou desku, je pravda, že Chris Martin je dojič, ale on to umí. Problém je, že se moc jako kapela neposunujou. White Stripes jsou opravdu skvělí!!! Nebo Yeah Yeah Yeahs - znáš?
Jestli neznáš Killers, tak doporučuju desku Hot Fuss - je fakt dobrá.
Mike Patton je samozřejmě úžásnej! Já moc nemusím takový ty kapely, co hrajou jako DM - všechny ty De Vision apod..ani nevím, jak se jmenujou. Ted znovuposlouchám Primal Scream, Milese Davise a Meat Beat Manifesto nebo renegade Soundwave….trochu nesourodá směska .-)

DanaM

 18    5. október 2009 o 18:21

Jakub73 - tak Primal Scream je pecka! nedavno som si stiahla vsetky albumy. K tej Bjork - to si videl jej obdobie s Vespertine.. smile a intelektuali hovno vedia o jej hudbe.  teraz by si mal vidiet jej Volta tour, je to zivelna zenska bez pretvarky a robi naozaj skvelu hudbu - staci si najst na youtube nieco z Voltaic.  Killers mozno niekedy vyskusam ....ale je tolko hudby, ze stale nemam cas :D , a tie single co som pocula mi moc nesadli. Yeah Yeah Yeahs poznam - bola som dokonca na koncerte v Brightone smile teraz som sa inak kusok domotkala k brazilskej hudbe okolo Antonia Carlosa Jobima.jednoducho dobrej hudby je neskutocne vela. DM je jedna z mojich pocetnych obsesii smile  mas dobry vkus. maj sa.

Jakub73

 19    7. október 2009 o 01:22

Jobima posloucháš? Já jsem bydlel tři týdny v Riu na Ipanemě grin A na vlastní oči viděl ty nádherný Girls from Ipanema. Já mám moc rád brazilskou hudbu. Byla doba, kdy jsem neposlouchal skoro nic jinýho. Doporučuju Bebel Gilberto, její otec je Joao Gilberto, otec bossa novy, nebo jeden z otců... Pro mladý Brazilce je ale bossa nova něco jako pro nás dechovka…až mě to šokovalo, jak málo vědí o tom, jak brazilská hudba změnila pop. V Mexiku zase skládal Juan García Esquivel - stejnej génius jako Jobim. Doporučuju. A samozřejme kubánskou hudbu, nebo argentinský tango - když už ne v klasický podobě, pak třeba na kompilacích mladejch arg. umělců, co spojujou elektroniku s Piazzolou.
Dám na tebe a poslechnu si, co dělá Bjork ted. Jinak z Islandu pochází jedna zajímavá zpěvačka - Emiliana Torrini. Jméno zavání špagetama, ale je to Islanďanka:.-) Její deska Me And Armini je skvělá. A ze Skandinávie je dobrá Švédka Lykke Li.
Máš pravdu, že dobrý hudby je tolik, až je člověku líto, že to nikdy nemůže obsáhnout všechno.
Ale člověk si uvědomí, kolik toho Depeche dosáhli. Není moc kapel, který by napsali tolik dobrej skladeb, nebo který by se udrželi na scéně v poměrně čerstvé formě skoro 30 let.
Někdy závidím lidem, kteří poslouchají jen DM. Mají své jisté, neženou se za novou muzikou, jsou spokojení .-)
No nic, jdu si pustit Strach a hnus v Las Vegas, abych se trochu pobavil

DanaM

 20    7. október 2009 o 07:13

Jakub73 - jasne, Astrud Gilberto mam zmaknutu ...jej otca som este nie. - checknem. niekedy som bola priam zavisla napr. na Fila Brazilia smile  a ked si ficim na jazzovej hudbe   vzdy skoncim pri Milesovi - vsetky cesty vedu tam smile a este k Dylanovi smile takisto absolutne zeriem Bowieho a Nine Inch Nails.. a milujem Annie Lennox s Eurythmics.
z Islandu pocuvam klasiku - Johann Johansson, Sigur Ros ci Gus Gus - to uz sice menej, Torrini nepoznam, kusok si ju obzriem smile napr. mam rada aj stary hip hop (sugarhill gang ci Grandmaster flash)  ci trip hop.. atd
hej, DM su vynimocna kapela. obdivujem najma ich chut robit stale nieco ine a nove. a ked som videla na koncerte ako sa tesia z vlastnej hudby - parada! taketo skutocne veci ja mozem..

Jakub73

 21    8. október 2009 o 16:51

Já myslel Bebel Gilberto, ne Astrud .-) Jukni . http://www.youtube.com/watch?v=Dpcg5Pg4zHY

After Party, Roxy, Praha

Diskutovať môžu iba zaregistrovaní a prihlásení užívatelia.

  Vytvorte si účet   Prihláste sa