Wilder: Depeche Mode chybí teď silná produkce a Nitzer Ebb postrádají melodii

Velmi zajímavý rozhovor s Alanem Wilderem o Depeche Mode, o Nitzer Ebb, o Alanově "vstupu" do The Cure a také o Recoil.

Bullz-Eye: Vím, že jsme tady abychom mluvili o Recoilu, ale musím začít tím, že řeknu, že velice postrádám Tvůj přínos k Depeche Mode. Oni prostě už nejsou stejná kapela, bez Tebe.

Alan Wilder: Děkuji. Dostávám tyto komentáře docela často, a je to samozřejmě vždycky velice lichotivé. Je úžasné, kolik lidí mi to nadále říká po všech těch letech. Myslím, že spousta lidí má slabost pro tuto konkrétní dobu.

BE: No, bylo tam mnoho různých věcí, které potom zmizely. Tenkrát jste dělali tolik zvukového experimentování, a to bylo pro Martinovi písně nejlepší.

AW: To co se nazývá posouvání [hranic] a experimentování, to je dost problém s Depeche, víš. To jsem zjišťoval, už když jsem byl s nimi, a to byla také vždycky moje role, abych se zasadil o změnu. Jsou velice šťastní když jsou usazení ve svých vlastních postupech (metodách) a cítí se v nich příjemně. Jedna ze skvělých věcí na práci s Floodem, mezi mnou a jím, byla, že jsme trvali na posouvání se dopředu a snažení se věci změnit. Což si myslím můžete slyšet na Violator a Songs of Faith & Devotion více než kterémkoliv jiném albu. I z těch pozdějších ... [Pausa] Myslím, že oni opravdu postrádají silnou produkci. Víš, skutečně silného producenta, který tomu dá náboj a ne, že tam jen sedí a snaží se získat pěkný zvuk, ale někdo, kdo skutečně řekne: "Jo, to je v pořádku, ale můžete to udělat lépe. Pokud jste trochu více zatlačeni, můžete věci udělat mnohem lépe. To je to, co oni postrádají, myslím.

BE: Nemohu snad více souhlasit.

AW: Jsou tam dobré písničky [na post-Wilder albech]. Martin byl vždycky dobrý skladatel, a to se nezměnilo.

BE: Recoil bohužel nebyl aktivní v posledních několika letech. Co Tě přimělo k vydání kompilace singlů právě teď?

AW: No, nenazýval bych to kompilace singlů, protože tam nejsou žádné hitové singly. Je to přehled, chcete-li, o čem Recoil vlastně je, pokus přinést Recoil mezi lidi, kteří o něm možná nic nevědí. Pokud jde o singly, nemohu přemýšlet tímto způsobem. Snažím se myslet na to, že musí jít o soudržné album, které má smysl, když si jej poslechnete. Není to jen výběr skladeb, který jsou jen tak vybrané, ale něco, co od začátku do konce, po celou cestu, dává smysl. To je ta myšlenka, za touto kompilací. Projekt probíhá už dlouho, je to skoro 25 let, takže myslím, že už bylo na čase dát dohromady něco jako tohle. A myslím, že si můžete říct, že jsem nebyl nikdy tak aktivní. Je to poprvé, kdy jsme hráli živě, například. A nikdy jsem si nemyslel, že je to projekt, který by bylo snadné připravit pro turné. Stále to není jednoduché, protože se na projektu podílí mnoho různých zpěváků a zpěvaček, z různých koutů světa a mají jiné závazky. Takže to není snadné, ale věc, která se stala trochu dostupnější, je film (projekce), levnější film, který jsem vždycky chtěl dělat, ale nikdy jsem si ho nemohl dovolit. Takže tam jsou různé důvody, proč jsme nyní schopni nebo ochotni vyrazit s Recoil na turné. Ale stále je to jiný druh prezentace, určitě to není živá kapela.

BE: Chtěl jsem se Tě zeptat na turné, ale přišel si s tím sám, je to poprvé co jsi na turné od Devotional Tour, že ano?

AW: Jo. Omlouváme se, odpověděl jsem asi deset otázek v jedné že? (Smích) Je to poprvé. Nejsem přirozený performer. Já nejsem jako Dave [Gahan], které musí mít své publikum. Jsem docela rád, v pozadí. Ale musím říct, že jsem si vystoupení užíval, protože mám rád cestování kolem a setkávání se s lidmi a všechno to okolo. Takže jsem docela rád, že jsem to udělal, a byla to dobrá zábava. Ale to je mnohem více než jako ... druh prezentace, kde máme poměrně dost předpřipravené hudby, a děláme nějaké živé věci přes to. Je to připravené na jednotlivá místa a stále v mysli na živé publikum, takže tam například byly odlišné verze nahrávek. Mnohem více minimalistické, více jako velký remix. A film je důležitou, více než důležitou součástí, toho všeho. Je důležité, aby celá věc měla určité zaměření a aby to bylo zajímavé pro lidi. Jinak na jevišti se toho moc neděje. Takže pokud máme opravdu kvalitní projekční zařízení, je to dobré.

BE: To je zajímavé, že jsi vyzdvihl film, protože jedna z věcí, na kterou jsem se chtěl zeptat je, zda jsi měl na mysli uspět s hudbou ve filmu, protože spoustu písní na tomto albu má silný filmový nádech.

AW: Je to něco, co jsem vyjádřil jako svůj zájem. Ale přesto se to ještě neuskutečnilo. Přesto tam byly některé spolupráce s filmem, hudba Recoil se objevila v několika různých místech, ale nikdy tam nebyla spolupráce pro celý film. Myslím, že je to jen otázka dobré příležitosti a správné kombinace, když přijdou společně. Stále se to může stát. Jsem otevřený tomu nápadu, je to rozhodně něco, co bych mohl udělat, určitě.

BE: song "Red River Cargo" zní teď obzvlášť zajímavě, protože v podstatě přebíjí Mobyho album Play o dobré dva roky.

AW: Jo, to je pravda. Na albu Bloodline, jsme udělali skladbu s názvem "Electro Blues for Bukka White", která má nasamplován zpěv blues přes elektronickou hudbu a to bylo dlouho předtím, než s tím přišel Moby.(usmívá se)

BE: Také se podařilo přimět Douglase McCarthyho z Nitzer Ebb, aby skutečně na desce zpíval, místo křičení. Proč to nedělá častěji?

AW: Myslím, že Nitzer Ebb chybí hodně melodický obsah, dalo by se říct.

BE: Tak to je zdrženlivé vyjádření století.

AW: Požádali mě nedávno, abych pro ně udělal remix a podařilo se mi najít jednu skladbu na jejich novém albu, které má určitý melodický obsah a to byla ta, pro kterou jsem se rozhodl remix udělat. Myslím, že je škoda, že nemají více melodií, protože oni samozřejmě mají opravdu dobré rytmické nápady a dobrou energii a také Doug je potenciálně velmi dobrý zpěvák.

BE: Je něco na Selected, co jsi představil bývalým spoluhráčům, než jsi se rozhodl nahrát to sám, nebo byly tyto písně vždy zamýšleny pro Tvůj projekt?

AW: Ne, žádná z těchto věcí nebyla napsána před tím, než byly nahrány ve studiu, protože ... nemůžu (neumím) psát písně, abych byl upřímný. Co se děje, je že skladba se vyvíjí z pokusů ve studiu, což je to, jak se mi to líbí, protože je to objevný proces, jak dělat hudbu. Nikdy nevíte, tak docela, kam vést to dovede nebo kam se to dostane příště. A tyto aspekty tvorby hudby, jsou to co mě opravdu baví nejvíce, tyto pokusy a omyly, při nichž se stane něco, co jste nečekali a dovede vás to novým směrem. Jakmile mám hudbu hotovu, pokouším se najít zpěváka nebo textaře, aby vytvořil konečný výsledek, který bychom mohli nazvat písničkou, nebo ne. Záleží na tom, jak to vypadá, nejsou to ovšem konvenční písně. V raných dobách, jsem se snažil psát písně mnohem více konvenčněji, v popovém formátu. Udělal jsem pár věcí pro Depeche, ale nikdy jsem s nimi opravdu nebyl spokojený.

BE: Na Tvé Wikipedii se uvádí, že jsi byl pozván, aby ses připojil ke Cure v polovině 90. let. Pravda, nebo lež?

AW: Um, 75% pravda. Nikdo se přímo neptal mě. Ptali se Daryla [Bamonte], který pracoval v té době pro nás. Darylův bratr skutečně skončil v Cure, Perry Bamonte. Daryl pracoval pro Depeche a měl blízko k Robertu Smithovi, a nakonec skončil u Roberta. Robert požádal Daryla, aby mě zeptal: "Měl by Alan zájem připojit se k nám?" Samozřejmě jsem právě opustil Depeche Mode, v té době, a to poslední, co jsem chtěl udělat, bylo jít do jiné kapely. Nechtěl jsem být v žádné kapele vůbec. Ve skutečnosti, pořád nechci, takže se to nikdy nestalo.

BE: To by bylo jako další verze Electronic, ty a Robert Smith ve stejné kapele.

AW: Jo, to by mohla být zvláštní kombinace.

BE: Viděl jsem video z Tvého vystoupení s Depeche Mode na benefiční akci v únoru. Kdy naposledy jsi předtím vystoupením, hrál na piano Somebody?

AW: Asi to odpoledne. Hrál jsem to také pár dní předtím, jen abych si to připomenul, ale není to něco, k čemu bych si sedl a hrál každý týden. Zajímavé na tom bylo, jakmile jsem to hrál znovu, bylo to, jako by to nikdy nebylo pryč, je to silně zakořeněno ve mně, protože jsme to hráli tolikrát v průběhu let na minulé turné. Je to velmi jednoduchá píseň, na zahrání, takže to netrvalo dlouho nazkoušet.

BE: Jak je to teď mezi Tebou a zbytkem kapely?

AW: Docela dobrý, myslím. Nemáme žádné problémy. Mluvím s Davem docela pravidelně, většinou přes textovky nebo e-mailem. Ne už tolik s Martinem a Fletchem, ale velmi dobře jsme pokecali v ten den. Sešli jsme se před koncertem, a myslím, že všichni v dobré náladě a že máme dobrý vztah. Martin je v ideálním stavu v současné době. Je střízlivý po dobu čtyř let nebo tak nějak, a je jako nový člověk, zcela odlišný od toho, jak jsem ho posledně viděl.

BE: Mám rád příběh o tom, jak jsi změnil "Enjoy the Silence", od balady až po taneční skladbu. Jaké další momenty studiového kouzelnictví, máš obzvlášť rád?

AW: Myslím, že jsme byli nejvíce vynalézaví na Songs of Faith & Devotion, vrátím se zpět k tomu, co už jsem říkal, o spolupráci s Floodem a posouváním hranic, trochu. Pamatuji si, jak jsme poprvé nahrávali "Walking in My Shoes." Jednalo se o první, a možná jediný, okamžik, kdy jsme jako kapela, jamovali společně. Nikdy jsme nebyli takovýto druh skupiny, pečlivě jsme programovali hudbu. Ano, bylo tam už pár podobných prvků v minulosti, ale jednalo se o "vystoupení" jednotlivce. A Flood řekl: "Podívejte se, prostě uděláme něco jiného." Nedostávali jsme se nikam, vyzkoušeli jsme různé způsoby nahrávání té skladby, a nic z toho neznělo dobře. Tak po třetí nebo po čtvrté, Flood nakonec řekl: "Podívejte, prostě si všichni sednou, vezmou nástroj a něco spolu zahrají." A to se setkalo s výsměchem. "Co? Co to mluvíš? Hrát spolu? "Vetřelecký koncept pro Depeche Mode. Takže Martin vzal kytaru, já měl baskytaru, někdo jiný tamburínu, měli jsme trochu rytmu z automatu, a prostě jsme dělali tento hluk. A po tom, jsme získali groove pro skladbu, basové linky a kytarové linky. Neříkám, že to bylo něco zvláštního. Já jen říkám, že proces byl tak odlišný a tak neobvyklý, a dostali jsme z něj výsledek, z kterého mám dobrý pocit. Opět platí, že budu opakovat, co už jsem říkal, ale to byl jeden z těch momentů, kdy jsme dělali něco jiného, a z toho vzniklo něco velmi silného. Kéž bychom udělali víc, takových věcí.

BE: Takže máš tři koncerty v USA, a potom také nějaké ve Velké Británii. Jaké jsou Tvoje plány po turné?

AW: No, my jsme vlastně už udělali show v Londýně. Máme koncerty v Mexiku a pár dat ve Spojených státech. Máme za sebou mnoho evropských koncertů. Původně jsme zamýšleli více vystoupení v USA, ale to se nestane zatím, z toho či onoho důvodu. Takže se vrátíme v říjnu a odehrajeme zbytek amerických měst, ty co jsme neudělali teď. A také v Jižní Americe, což jsme chtěli už teď, ale pořadatelé byli trochu pomalý, a my chceme, aby to organizovali opravdu dobře. A k tomu dojde, je to chce čas. Tak to je plán, teď přichází mistrovství světa ve fotbale, které vím, že vás nezajímají, ale nás ano. Vlastně, my hrajeme s Vámi. Hrajeme s Amerikou. To jste nevěděli, že?

BE: Já ne, ale mohu zaručit, že jeden z našich redaktorů ano.

AW: Jo, my jsme ve stejné skupině jako USA, takže to bude zajímavé. Budu si muset dát pauzu na to. To má přednost před vším ostatním. A vrátíme se v říjnu, ještě párkrát předvedeme Recoil, a pak přijdu s novou hudbou.

BE: Pod názvem Recoil, nebo něco jiného?

AW: Pod Recoil, ano.

BE: Máš naplánované, s kým budeš spolupracovat?

AW: Zatím ne. Způsob, jakým skládám hudbu, je takový, že nikdy nevím, kam se dostanu, tak je velmi obtížné, se předpřipravit. Udělám hudbu, a pak najdu zpěváka.

BE: Velice děkuji za čas, a možnost si s Tebou promluvit. Opravdu si toho vážím.

AW: Rádo se stalo. Bylo to dobré povídání. Cheers.