Slzy v mých stopách - Londýn 1997
Roku 1997 se vrátili na hudební scénu Depeche Mode. Z jakých bolestí se vraceli, poodhalil ve svém rozhovoru pro Q magazine Dave Gahan. Z tohoto rozhovoru bylo velmi často citováno a ještě dnes z něj pořádně mrazí.
Q, March 1997. Words: Phil Sutcliffe, Picture: Andy Earl
Je pozdní pondělní večer v Abbey Road. Dave Gahan, oznamuje, že je velmi unavený. Nicméně, tento dlouhý den znamenal pro něho velmi mnoho. Vstával v 6 hodin. Jeho devítiletý syn Jack s ním strávil víkend v Londýně, Jackova matka, Gahanova první žena Joanne si vymínila, že Jack musí být zpět doma v Sussexu časně ráno.
Díky Gahanově závislosti to bylo poprvé po velmi dlouhých letech, kdy Joanne mu povolila, zůstat s Jackem o samotě. Od té doby co je Gahan „čistý“ si pravidelně v neděli odpoledne s Jackem telefonoval, a proběhlo pár třístranných setkání v Sussexu, ale tohle je průlom.
„Nemohl jsem celou noc spát, bál jsem se, že zaspíme“ říká Gahan. „Joanne je velmi přísná, musel jsem Jacka vrátit na minutku přesně.“
Chápeš o co jí jde?
Zatraceně, ano. Teď už ano. Dřív jsem si říkal (šeptá): „Né, ona nechce, abych se viděl s Jackem. Ale to byla hloupost. To já jsem nebyl v dosahu.“
Teď již v dosahu je, a tvrdí: „Lemoval jsem svůj život bolestí a utrpením, které sem působil těm co mě měli rádi. Váhavě, ještě s obnaženou upřímností on upomíná na svou závislost, těm co vše zamlčoval, teď líčí svou osobní hanbu, a tady začíná jeho příběh.
Proč si začal brát heroin?
No to je otázka za milion dolarů. Dobrá, není tajemství, že jsem se opíjel a užíval drogy velmi dlouhý čas. Pravděpodobně od svých (odmlčuje se, počítá) …12 let. Bral sem své mámě barbituráty, občas. Taky Hašiš. Amfetaminy. Kokain hned následoval. Alkohol, jsem měl po ruce vždy, vždy dohromady s drogami. Potom všem sem náhle objevil heroin, a lhal bych pokud bych neřekl, že jsem se cítil skvěle… skvěle jako nikdy předtím… Cítil jsem se, že opravdu někam patřím..
K čemu?
Neměl jsem ponětí. Prostě sem necítil žádnou bolest, byl jsem nepřemožitelný. To byla neskutečná euforie. Ale euforie s velmi krátkým životem.
Plánoval si nějak proměnu prostého Davea z Basildonu v …
V zrůdu. Dobrá, plánoval. Během World Violation Tour. Ne přes noc. Ještě musím zmínit dvě důležité přísady: Společník v dělání toho všeho, té proměny v rock ´n´ rolovou hvězdu, a tím společníkem byla moje druhá žena Terese a … druhá ingredience ..droga. Chtěl jsem vést velmi sobecký životní styl bez jakéhokoliv soudného názoru.
Tvoje druhá žena nebyla osobou, která by tě z toho dostala?
Ano, nebyla, protože ona byla v tom také. Popravdě ona mne uvedla ..(odmlčel se, pečlivě vyslovuje) ona mne nenaučila brát heroin, ale ona mi dala příližitost to znovu vyzkoušet. Samozřejmě sem si s heroinem zahrával už v dobách kdy jsem žil v Basildonu.
Bral si ho nitrožilně jako chlapec?
Ne. Ale od chvíle, kdy jsem si ho poprvé píchnul do žíly, jsem toužil cítit se jako v tom prvním okamžiku. Zkoušel sem to pár měsíců, ale nikdy ten pocit už nebyl jako poprvé. Byl jsem přežívající a velmi smutná existence. Jako naprogramovaná, jakmile jsem neměl svou dávku, třásl sem se. Ráno, potom odpoledne, potom večer..Potřeboval sem se dát do pořádku..
Andrew Fletcher a Martin Gore měli svoje vlastní krize během Devotional Tour, co tebe postrčilo až za hranu?
Potom, co turné skončilo, jsem strávil pár měsíců v Londýně a tam se mi můj zlozvyk úplně vymkl kontrole. Teresa se rozhodla, že chce mít dítě, řekl sem jí, Terese, jsme feťáci. Nemůžeme mít dítě, když si feťák, nemůžeš srát, chcát, udělat se …nic. Všechny tělesné funkce jsou v hajzlu. Jsi jen bezduché tělo, jen ulita. Ale jí to nedocházelo.
Trávili jste nejvíc času v Los Angeles?
Ano, a byl jsem tam v hlubokých sračkách. Nevěděl sem, jestli budu schopný vůbec se dostat ven. Byl jsem zatraceně paranoidní. Pořád sem u sebe nosil osmatřicítku. Jel sem do centra na policii a fňukal sem že se mi kolem domu potulují těžcí chlápkové se zbraněmi. Byl sem vyděšen čímkoliv a kýmkoliv. Čekal sem na čtvrtou hodinu ranní, abych se plížil zkontrolovat svojí poštovní schránku a vždy sem měl za kalhotami na zádech zastrčenou pistoli. Myslel jsem, že „oni“mne chtějí dostat. Kdokoliv byl „oni“.
To bylo v době, kdy sem si pohrával s myšlenkou, že to zabalím…. Prostě se odpálím speedballem do nebe. Zmizím. Stop. Chtěl sem zastavit svoje bytí, chtěl sem zastavit žití v tomhle těle. V té mojí plazící se kůži. Nenáviděl sem se tak moc, že jsem byl schopný ublížit sobě i lidem kolem.
Kdy ti první žena zakázala stýkat se s tvým synem?
Obvykle, když mne Jack přijel navštívit, byl jsem schopný dát se do pořádku a udržet se. Ale jednou to dosáhlo bodu, kdy jsem byl tak vyřízený, že jsem zavolal mé matce do Anglie a prosil ji:“Mami, Jack přijede ke mně a bude zde pár dní, a já má zrovna příšernou chřipku, postarám se sotva o sebe, mohla by si přijet?“ Lhal sem. Lhal sem vlastně neustále.
Přijela, a já zkoušel dělat všechny ty správné věci, vstal sem ráno a připravil Jackovi jeho malé vajíčko k snídani, zkoušel sem být správný táta. Ale krutě sem žertoval sám se sebou. Podváděl sem svého syna i svojí matku a dobře sem to věděl.
Jedné noci, potom co jsem uložil Jacka do postele a moje máma usnula, jsem si vyndal svoje nádobíčko a šlehnul sem si v obýváku. Upadl sem do bezvědomí. Předávkován. Když sem se probral, doplazil sem se do postele. To bylo už za denního světla a slyšel sem hlasy z kuchyně. „Doprdele, nechal sem tam všechny ty moje sračky!“
Propadl sem panice, běžel sem do obýváku ale všechno bylo pryč. Tak sem šel do kuchyně, máma a Jack seděli u stolu, a řekl sem „Mami, co si udělala s mýma věcma?“ Máma odpověděla:
“ Vyhodila sem to svinstvo pryč tady odsud“
Vyběhl jsem ze dveří a přinesl 6 černých pytlů. Lze si představit lepší obraz mé šílenosti? Byl jsem se svým synem a mou matkou, která pokud vím, nevěděla o ničem co se se mnou děje, a já si přinesl šest pytlů s odpadky, z nichž pět patřilo mým sousedům, a vyprázdnil je všechny na podlaze v kuchyni… lezl jsem po kolenou, přehraboval se mezi odpadky cizích lidí, dokud jsem nenašel, co jsem potřeboval.
Hned jsem se zavřel v koupelně. Za chvilku se ozvalo zaklepání na dveře, otevřely se a v nich stál můj syn s mojí matkou a já jsem ležel na podlaze a všechno rozbaleno. „Není to tak, jak to vypadá, mami! Jsem nemocný a musím si vzít steroidy na můj hlas“ Všechny tyhle zatracený kecy, padaly z mých úst. Potom jsem vzhlédl k mé mámě, dívala se na mě ..řekl jsem:“ Mami, jsem feťák, jsem závislý na heroinu.“ „Já vím, zlatíčko“ byla její odpověď
Jack mě vzal za ruku a vedl mne do ložnice, poklekl ke mně a řekl mi: “Tatínku, nechci, aby si byl nemocný“ ." (Gahan ztěžka polyká) odpověděl jsem mu: “Už nechci být nemocný“ Jack řekl: „Potřebuješ doktora, tati“ „Ano“ řekl jsem.
V každém případě moje máma musela zavolat Joanne. Joanne přijela a vzala Jacka do náruče a to bylo na dlouhou dobu naposledy, co jsem ho viděl.
Máma u mne chvilku seděla a povídá: „Nechceme tě vidět umřít“ Ale to mě nezastavilo. Nemohlo mne to zastavit.
Ty jsi se nepokusil očistit po tomto zážitku?
Pokusil, pár týdnů poté. Strávil jsem vánoce s Terese a zkoušel sám si odvyknout. Ležel jsem týden na gauči jako zombie. Potom, jedné noci, jsem se otočil k Terese a řekl jsem
„ Potřebuji pomoc!“
A tak jsem šel poprvé na odvykací kůru.
Když jsem vyšel ven, potkal jsem Terese. Šli jsme si dát nějáký oběd a ona mi povídá: „Já nemohu přestat chlastat a brát drogy, i když ty chceš, já si budu dělat cokoliv, co budu chtít!“ Ona ale drogy nebrala tak jako já, pravidelně. Ale na rehabilitaci mi řekli, že pokud nepřestaneme oba, bude nemožné s tím skončit i pro jednoho. V tom okamžiku mi došlo, že naše partnerství musí být přerušeno, pokud jsem měl mít nějákou šanci. Dřív jsem si myslel, že milujeme jeden druhého, ale teď je mi jasné, že ta láska byla pouze jednostranná.
A skutečně, brzy mne opustila a dala si svůj život do pořádku, tak jak ona chtěla. Vždycky mi říkala: „ Je to všechno na tobě, Dave – pokud ty budeš mít rád sám sebe“ Dobrá, teď se to úplně otočilo, protože ona mne žaluje o neskutečně velké množství peněz, prohlašující, že jsem zodpovědný za její život.
Poté co Terese odešla, jsem nějákou chvilku zůstal čistý, ale pak jsem se vrátil ke starým zvykům a hledal sám sebe na další odvykací kůře v srpnu roku 1995.
Co se přihodilo?
Když zneužíváš sám sebe, když si stále něco nalháváš, vše kolem tebe upadá do neskutečného chaosu, předpokládáš, že ty lidé, s kterýma se stýkáš, jsou tvoji přátelé, ale oni možná nejsou. Můj malý svět, Svět podle Davea – Daveworld, se kompletně zhroutil.
Nahlásil jsem se do Sunset Marquis jako obvykle. Nechtěl jsem žít doma, protože můj dům bylo příliš velké a prázdné místo.
Pak jsem šel domů pro nějáké oblečení a zjistil jsem, že dům je úplně vypleněn, moje dva Harleye, studio, pásky s písněmi co jsem napsal a nazpíval, stereo, všechno, zůstaly jen příbory.
Přitom tam byla železná brána, která se dala otevřít jen elektronicky a dům měl alarmový systém s nutností znát kód, který zloději evidentně znali, musel to být někdo z okruhu mých takzvaných přátel, kteří dobře věděli, že jsem na rehabilitaci. Nemohl jsem tomu uvěřit, tak to je přesně můj zkurvenej život.
Jak jsi reagoval?
Vrátil sem se do Sunset Marquis. Zavolal matce a ta říkala, že Teresa jí nakukala, že jsem nebyl na léčení. Popravdě ne vždy, když jsem slíbil, že půjdu na lečení, tak jsem to také udělal. Ale teď jsem zkoušel udělat to nejlepší, čeho jsem byl schopen.
Tohle mne dostalo, rychle sem do sebe napral to svinstvo a vypil hodně vína a zajedl to hrstí plnou prášků. Vlezl jsem do koupelny a podřezal si žíly. Ještě že byla u mne přítelkyně.
Byl tohle tvůj výkřik o pomoc?
Přesně tak. Proto jsem to udělal. Chtěl jsem, aby mi někdo zatraceně pomohl, ale nevěděl jsem, jak si o to mám říct. A chceš vědět proč? Protože, jsem si myslel, že to mohu udělat po svém. To bylo to největší lhaní sám sobě, já prostě nemohl.
Měl jsem ve všem takový úspěch, ale nebyl jsem na něj připraven, nebyl jsem schopen to snést, byl jsem vysílen zasranýma drogama a alkoholem. Ano byl jsem.
Stále ještě sem. A budu každý den mého života. Kde že jsem to skončil?
Tvým pokusem o sebevraždu
Ano, přesně si teď na to vzpomínám. Byl jsem uprostřed to telefonického hovoru s mámou a řekl jsem ji „počkej“, za minutku jsem zpátky, odešel jsem do koupelny a podřezal si žíly, zavázal jsem si je ručníkem, vrátil jsem se k telefonu a řekl: „Mami, musím už jít, miluji tě velmi moc“ Potom sem si sedl na zem k přítelkyni a dělal jsem, jako že se nic nestalo. Položil jsem své paže podél mého těla a cítil jsem jak z nich odtéká krev. Ona neměla ponětí, co se stalo dokud si nevšimla kaluže krve na podlaze.
Když jsem přišel k sobě, byl jsem na psychiatrickém oddělení v polstrované izolační místnosti. Nejprve mne napadlo, že jsem v nebi, ať už je nebe cokoliv. Potom mne psychiatr informoval, že jsem podezřelý ze spáchání zločinu „pokus o sebevraždu“ podle oblastního práva. To je možné jen v zatraceném L.A., ne?
Drželi mne tam chvíli pod zámkem, ale jakmile jsem byl venku vrátil jsem se ke svým starým trikům. Jen jsem se trochu očistil, hned jsem se zase k drogám vrátil. Pořád jsem potřeboval víc a víc a čím dál rychleji. Nebylo toho nikdy dost. Prostě jsem si dával vždy tolik dokud jsem neupadl do bezvědomí. To byl můj problém. Každého závisláka problém. Nevědí kdy přestat. Nevěděl jsem kdy to zastavit.
To je důvod proč, když jsi minulé jaro odjel do New Yorku nazpívat vokály na Ultra si ze sebe nevydal ani hlásku?
Tak jediný vokál, který jsem v New Yorku v Electric Studios nahrál – jediný vokál kde jsem zvládl výšky, byl k písni Sister of Night. Slyším tam pořád jak obtížné a strašné to bylo. Jsem rád, že ten song mi to bude vždy připomínat. Tam je cítit ta bolest, kterou jsem způsoboval všem.
Co jsi dělal po setkání skupiny v New Yorku, kde Gore a Fletcher tě žádali aby si se léčil a očistil od drog?
Odletěl jsem zpátky do Los Angeles a okamžitě jsem šel na pořádný mejdan, úplně mimo jakýkoliv dohled. Potom jsem si sám namíchal koktejl heroinu a kokainu, protože nikdo z ostatních nebyl schopný stát ani na nohou. To byl obzvášť silný heroin, nazýváný Red Rum, který nedávno zabil pár lidí, myslel jsem si, že název odkazuje na závodního koně, dokud mi někdo neukázal, že to musím číst pozpátku „murder“.
Teď něco o té tajemné noci 28.května 1996, pamatuji si jak sem říkal tomu dealerovi, který byl u mne, „Neplň to tolik, hele nedávej tam toho kokainu tak moc.“ Cítil jsem se strašně. Vzbudil sem se v nemocnici a slyšel jednoho z lékařů jak říká „Myslím, že jsme ho ztratili“ Sedl jsem si a řekl: „Sakra neztratili!“ byl jsem ovázaný kardiackými přístroji, mé srdce se totiž na dvě minuty zastavilo. Byl jsem skutečně mrtvý.
Později, mi detektiv četl moje práva a byl jsem zatčen za držení kokainu a feťáckého nádobíčka. Byl jsem přivázán k posteli. Přímo z nemocnice mne strčili na pár nocí do místní věznice. Byl jsem na cele se sedmi dalšíma chlápkama. Otřesná zkušenost. Ale ne dost otřesná abych se změnil.
Jakmile jsem byl propuštěn, měl jsem hned, co jsem potřeboval, nahlásil jsem se v Marquis a přežil dalších pár dnů. Dokud jsem náhle nezačal přemýšlet, „Co to sakra dělám? Umřel sem! Vrátil jsem se do mého pronajatého domu v Santa Monice a, ..seděl jsem na gauči, a přemýšlel..byl jsem odhodlán se zabít…Když se zastřelím všechno špatné zmizí..
No potom mi volal náš manager, Jonathan Kessler a řekl mi že musím na pohovor s mým právníkem o mém obvinění. Ale když jsem se ukázal, vše bylo jinak, byl tam specialista z L.A. Bob Timmons, který pracoval s mnoha závislými ze showbizu.
Řekli mi: „Takže právě teď odcházíš na léčení“ „Tak to doprdele ani náhodou“ odpověděl sem…. „Ale ano“…. „Dobrá, zítra by to šlo, ještě zajdu domů a něco si uvařím, než půjdu, víte?“ „Ne kámo, teď okamžitě“ a já na to, „Co takhle dneska večer?“… „Ne“…. „No tak, jen pár hodin, musím zavolat mámě“……Nechali mne jít… Jonathan řekl, že přijede ke mně a vyzvedne mě. Šel jsem domů udělat poslední malou párty a přihlásil jsem se na léčení.
Zabralo to tentokrát?
Jsem více než šest měsíců čistý, a když říkám čistý myslím tím žádné pití, žádné prášky, žádné drogy, žádný heroin, vůbec nic.
Jak jsi dokázal přestat, když všechny tvoje předchozí pokusy zkrachovaly?
Se závislostí můžeš přestat jen, pokud opravdu chceš.
Jak jsi dokázal začít chtít?
Všechno na mne padalo znovu a znovu. Zvednout se, mi pomáhalo pár velmi blízkých přátel, jedním z nich je Jonathan, který mi vždy podával pomocnou ruku, byla to jeho tvář, kterou jsem vždy viděl jako první, když jsem se vzbudil v nemocnici a další přátelé jsem potkal na svém prvním léčení, byli těmi komu jsem mohl zavolat a kdo mi dokázal říct i to co jsem zrovna nechtěl slyšet.
Byl jsem feťák s obrovským štěstím, protože mám mnoho lidí, kteří mají o mne starost a nenechali by mne zmizet v zapomnění.
Všechno se změnilo, cítím se špatně, protože jsem ublížil všem okolo mne. Nechtěl jsem ztratit mého syna, nechtěl jsem aby vyrůstal s vědomím, že se jeho otec zabil. Všechno to zachytit bylo těžší a těžší. A náhle to mám. Měl jsem naději. Mohl jsem to změnit. Změnit svou volbu. A teď mám na výběr každý den. mohu si vybrat, co chci dělat, kam chci jít…kým chci být.
Jedinou věc, co nemohu ovlivnit, jsou mé pocity, přijdou a odejdou, je s nimi velmi obtížné zacházet, zvládat je dlouhou dobu. Máš je zablokované v sobě dlouhý čas a najednou se přiřítí jako uhánějící naložený vlak.
Máš na mysli deprese?
Ano, deprese nízkého stupně. V kterých se topíš týdny. Ale to přejde, to opravdu přejde.
Cítím se trapně, neohrabaně, pokud mám odhalovat co mám uvnitř, pokoušet se to vše vysvětlit, protože mám pocit, že to zní jako bych sám sebe ospravedlňoval. Ale předpokládám, že nemusím ospravedlňovat heroinovou závislost. Zkouším to vysvětlit pro zaznamenání. Závislostí, dostaneš sám sebe do hnusu. Drogy z tebe udělají Nikoho. Můžeš si je zvolit a nebo můžeš žít.
Co je úžasné, teď trávím pár dní s Jackem. Zůstavá zde. Skutečně tady zde!....Minulou noc v hotelu jsem slyšel jeho naříkání, šel jsem do jeho pokoje a vlezl jsem si k němu do postele, obejmul sem ho.. a on se vrátil zpátky do snů……před 6 měsíci, bych nebyl schopný to udělat. Nebyl bych schopný.. cítil bych vinu a a hanbu..svojí hanbu...
Gahan se sebral. Mumlá, „To bude ono, opravdu“ a usmívá se, trochu rozpačitě, se zvláštním pocitem, že to vše říká takhle veřejně..
Znovu opakuje, že to neříká aby vzbudil lítost nebo úctu nebo důvěru svých přátel ani fanoušků Depeche Mode.
Náklonnost není až tak moc nezasloužená jako velmi nepodstatná ve vnitřním boji za udržení smyslu rovnováhy. Jednoho dne, v jednom okamžiku, se to stalo jeho mottem.
Pevným stiskem ruky, se zpěvák, velmi unavený, loučí odchází po schodišti pomoci Martinovi Goreovi v jeho pokračující práci s náročnou B-stranou.
Názory Devotees (95)
TinQa
1 23. január 2007 o 19:32
uff… dobry clanok….
alanaw
2 24. január 2007 o 06:50
-wow, tak tomu hovorím ” zatracene ” dobrá spoveď... na tú tému už bolo článkov, ale ten je fakt sakaramentsky dobrý a úprimný a hlavne z toho behá mráz po chrbte…som rada, že to Dave dokázal priznať sám pred sebou a dostať to zo seba von…kôli nemu, jeho rodine, priateľom a fandom…
Dangerous
3 24. január 2007 o 09:22
“jedním z nich je Jonathan, který mi vždy podával pomocnou ruku, byla to jeho tvář, kterou jsem vždy viděl jako první, když jsem se vzbudil v nemocnici”
Tak proto je Jonathan Kessler tím, kdo řídí vůz do jeho lepšího života v “Suffer Well” ...
alanaw
4 24. január 2007 o 10:06
J.Kessler ho viezol rep. bol s ním, ja keď vychádzal z vezenia, tek prečo nie ako šofér na lepšej ceste…super postreh dangerous
Milda
5 24. január 2007 o 11:43
super clanek, diky
Radbuza
6 24. január 2007 o 12:41
Dave,
jsi zatraceně dobrý!!!! Odprostit se od toho všeho, všechno popravdě říct, jak to bylo, přiznat si svoji vinu to nedokáže každý!!!!!
Díky, za to že jsi a hlavně díky všem tvým přátelům a lidem, kteří nedovolili, abys nebyl…...
Emulator
7 24. január 2007 o 15:41
Takyto typ člankov proste milujem!!!
jytule
8 24. január 2007 o 20:45
působivé...když sem to četla uplně mi bylo úzko, ale Davea obdivuju, já se dostat k drogám, nikdy bych nezvládla se tomu vzepřít, drogy sou hnus
chmelko
9 25. január 2007 o 08:58
krásny článok dangi..velká vdaka
Beladona
10 25. január 2007 o 09:38
dangerous: díky!!! To by mě zajímalo, jestli dneska té absolutní upřímnosti nelituje. I když mu to tenkrát pomohlo.
Většina lidí má problém přiznat si svá selhání a on má odvahu to říct celému světu…
Dangerous
11 25. január 2007 o 10:07
to Beladona: ano, mne to přesně zaujalo tím, že Dave z toho rozhovoru vychází úplně “nahý”, bez jakkýkoliv svých “kudrlinek” ...jen jednou se tam k tomu uchýlí a pak se musí zeptat kde skončil…
)
Je to nádherná zpověď , velmi upřímná ... ten obraz kdy vysypává odpadky ...omg..
Dangerous
12 25. január 2007 o 10:14
Nebo ta scéna, kdy si s podřezanýma žílama sedá ke své přítelkyně a nechá krev odtékat…
A tahle “troska” nám loni několikrát předvedla, že je v mnohem lepší formě než většina jeho mnohem mladších fanoušků..
Beladona
13 25. január 2007 o 10:31
dangerous: jj, nahý, ale o to silnější. Už nepotřebuje onu “okázalost”...
Zuska
14 25. január 2007 o 11:52
skvely clanok…aj “boh” Dave je len clovek…nie uzkoprso zatlkat, ale s uprimnostou priznat…nikdy som ziadnu drogu neskusala, ale uz len to ako Dave opisoval stavy vravi za vsetko, ze to moje nikdy aj nikdy ostane…hoci sme nedavno mali s polovickou dost dlhu polemiku, kedy som mu argumentovala, ze mozu nastat zivotne situacie, kedy by bolo nikdy dost “slabe”...bohaty ci chudobny…kazdy do toho moze padnut ani nevie ako..ja som len stastna a vdacna Pankovi, ze mna take svinstvo obchadza a ze som sa v situacii prveho vpichu nikdy neocitla a dufam, ze ani sa nie…klobuk dolu…nech Daveovi cistota vydrzi..
chmelko
15 25. január 2007 o 12:33
no ale Dave zatlkal…a to pekne dlho..
Zuska
16 25. január 2007 o 12:40
ale vtedy nevedel “realne” uvazovat…aj moj otec tvrdil ze nikdy nepil…a je notorik…takze tak to bolo myslene, ze sa otvotrene pri(vy)znal a nesnazil sa zatlct, ze co bolo bolo a teraz je vsetko inak
Dangerous
17 25. január 2007 o 12:54
Každý člověk je jiný, někdo má k závislostem mnohem větší sklony než ostatní, i pro mne je nepochopitelné Daveovo drogové období, respektive drogová období (to přece nebylo jen 92-96) ale Dave prostě patří k těm, kteří snadno takovým věcem propadají (drogám, alkoholu, unáhleným prohlášením…etc..) ...o to větší zázrak, že je už více než 10let “Clean” ....sakra někdy ten Gore předbíhá Daveův život, kdo se vtom pak má vyznat
))
Beladona
18 25. január 2007 o 13:20
Když někdo ve 12-ti letech začne doma krást barbituráty, tak to nejspíš nebude pokažený charakter nebo vliv špatné společnosti, ale vrozený sklon.
To asi nejde pochopit nebo si to představit…
Jestli se nepletu, tak někde Dave říkal, že už ani on sám tomu nemohl uvěřit, co vyvádí
chmelko
19 25. január 2007 o 13:38
Beladona:100%súhlas…
skrátka dave sa neustále nudil a vymýšlal extrémy..
Dangerous
20 25. január 2007 o 15:39
to chmelko, beladona: no, on se v tomto období (12 let) vlastně dozvěděl, že muž kterého považoval za svého otce jím není, to už může být pádný důvod ocitnout se mimo “správné vnímání” dobra a zla.
)
)
Tenhle “rebel” má mnohem křehčí duši, než jeho kámoš s tváří anděla zvaný Mart
Podle mne je Dave Gahan velmi submisivní typ, někdo kdo potřebuje být veden, proto pro něj byl problém být otcem, on potřeboval někoho nad sebou (mámu, Terese..), Joanne to nikdy nemohla být, původně byla jeho fanynkou…a ani ve skupině nebyl nikdy dominantním vůdcem, to je ojedinělý jev, všechny velké skupiny měli a mají leadera ve svém zpěvákovi (The Doors, Stones, Cure) ale DM nikoliv, novináři byli dost často šokováni, že Fletch kolikrát Davea před nima seřval
Beladona
21 25. január 2007 o 15:57
dangerous: no to máš 100% pravdu. I Jennifer vypadá, že to má pod kontrolou
))
Už jsem si všimla, kolik slavných hudebníků a umělců, Lennonem počínaje, vyrostli bez fungujícího otce. Jsou to jen spekulace, ale jako by jim chyběla ta mužská dominantní část osobnosti a víc se u nich vyvinula ta jemná umělecká stránka.
Dangerous
22 25. január 2007 o 16:37
to Beladona: ano to je velmi častý jev a nejen současné době, i Leonardo d.Vinci tak vyrůstal..
btw. vážně bych chtěl vědět jak se Dave cítil, když v roce 2005 zpíval ve studiu:
The cleanest I’ve been
An end to the tears
And the in-between years
And the troubles I’ve seen
Now that I’m clean
You know what I mean
I’ve broken my fall
Put an end to it all
I’ve changed my routine
Now I’m clean
macadm
23 25. január 2007 o 19:38
bez Jacka by to nikdy nedokázal. Práve deti sú strašne silnou motiváciou v beznádejných situáciách.” tatínku nechci ,aby si byl nemocný” tak tieto slová ho museli až pychať pri srdci.A tak isto aj jeho mama,vzdy ked mu bolo najhoršie obrátil sa na nu. Mama je len mama, presne vedela čo sa s Daveom deje a aj tak bola v pohode. Dokázala sa s tým vyrovnať a tým vlastne pomohla aj jemu.“mami,jsemfeťák, závislý na heroinu.” “Já vím , zlatíčko” . Obidvaja sú vnútorne velmi silný. A preto to aj Dave zvládol a zvládol o tom ešte aj rozprávať. Klobúk dole je to naozaj osobnosť.
Lukas Rosprim
24 26. január 2007 o 08:31
Lidičky přemýšleli jste někdy o tom, do jaké míry jsme ovlivnili Davidovo drogové problémy zavinili i my, čili fanouškové? Myslím to tak, že Dave je víc než 20 let leaderem kapely, která vždy zasahovala do dění hudebního průmyslu. Vyrůstal jako kluk z Basildonu, ale leta se kouká do davu svých oddaných fanoušků, kteří se vněm vidí a kteří ho obdivují. Od konce 80. let jsou DM považovány za kultovní kapelu. Martinovo texty jsou hodně kvalitní a určitě hodně osobní a Dave se do nich vždycky dokázal ponořit na 100%. Myslím, že tohle všechno musí prostě člověka hodně ovlivnit. Pamatuju si na slova Martina, který říkal po ukončení Devotional Tour, že na turné je muzikant skoro jako bůh, všichni kolem něho skáčou a plní mu první, poslední. A po turné, kdy se stanou opět “obyčejným” člověkem, je problém zajít si nakoupit. Taky si myslím, že Dave je hodně sensitivní, ale také hodně impulsivní člověk, navíc si taky myslím, že člověk, který už v pubertě měl blízko k drogám, má tudíž obrovské tendence se k tomu vrátit. Je fajn, že je tak silný a dokázal se z tohoto marastu dostat. Taky si myslím, že David není a nebyl jediný člen DM, který má zkušenosti z drogama. Sami chlapci parkrát přiznali, že nějaké ty lehké drogy tam sem tam byly o alkoholu nemluvě. O tom, že se náš “Man with the Wings” rád napije nás přesvědčil i několikrát v Praze.
chmelko
25 26. január 2007 o 09:40
Myslím si, že keby Dave nebol v DM, tak už by asi nami nebol, alebo by bručel niekde za mrežami s alimentami na krku…
Beladona
26 26. január 2007 o 09:48
chmelko: přesně tak. A taky by neměl peníze na kvalitní léčení.
Dangerous
27 26. január 2007 o 10:09
btw.: ono se Terezce teď také nevede tak špatně
NY Post
a ty její tipy pro simpler, (calmer!) life
))
chmelko
28 26. január 2007 o 11:00
bože Amerika…
Beladona
29 26. január 2007 o 14:14
chmelko
30 26. január 2007 o 14:57
s zhodou okolnosti práve pracujem na jednom článku, kde Dave spomínal, ako bola samolubá
Dangerous
31 26. január 2007 o 15:06
to chmelko: tak to je skvělý jaký pozitivní vliv na ní Dave nakonec měl, je z ní skoro světice
))
Alizza
32 26. január 2007 o 20:26
neviem preco, strasne ho obdivujem, pripada mi taky nadpozemsky, vsetci su ako nejake vyssie sily, ako nieco nadprirodzene…
kinn
33 27. január 2007 o 15:51
Takze byvala karierna fetacka ktora nam skoro zabila davea, a zaroven aj byvala pornoherecka “Terri” (podla imbd) a po novom “TC Conroy” robi “life coach” biznis a radi ludom ako najst svoje ciele a lepsie zit (http://www.westcoastcoaching.com). Naruby svet.
Ringo
34 29. január 2007 o 09:41
Tak po precteni tohoto clanku si opet uvedomuji, proc nema SOFAD obdobi rad a proc je mi za tezko si po odhaleni toho vseho SOFAD a Devotional zase pustit a zaposlouchat se do nej s temi pocity, ktere jsem u nej mival, kdyz jsem tohle vsechno nevedel. Vkrada se mi totiz do toho poslechu na hnusna pravda.
Dave opravdu neni povahove leader a to je na tom zvlastne paradoxni. Na podiu vystupuje jako kral a mozna o to lepe mu to jde, protoze neni opravdovy leader. A mozna je to dobre. Kdyby byl leader, tak se fakt asi odpraskne jako Kurt. Ale on Leader neni, potrebuje nekoho nad sebou a nedostal od nikoho svoleni se odprasknout.
Na druhou stranu mozna to, ze neni leader zapricinilo jeho zavislost. Sam psal ze se konecne citil ze nekam poatri, po te co si slehl herak. Kdyby nekam patril uz predtim, mozna by to neudelal. Skoda ze nejak nedocenil to, ze patri do DM a ze na jeho show je zavislych tisice fanousku.
Ringo
35 29. január 2007 o 09:43
*nemam SOFAD….
alanaw
36 29. január 2007 o 12:29
SOFAD je super a podľa mňa tak ako Dave povedal, že Sister of night mu pripomína to obdobie, kedy nedokázal vytiahnúť výšky - obdobie očisty, tak práve SOFAD mu primpomína to kam už nesmie padnúť....
Ringo
37 29. január 2007 o 12:38
ALANAW: nejsem nejaky aktivista, ale drogy mi strasne vadi a vadi mi kdyz jdou vylozene citit i z te hudby a image kapely. U DM mi to vadi obzvlaste, protoze do Violatoru to bylo bez drog coby image kapely, byt zpivali texty jako When I Need Drug In Me, Sweetest injection a podobne (paradoxne to zpival Gorac tyto slova), nebylo to porad o tom, ze fetuje sama kapela a styl hudby taky nebyl fetacky. SOFAD uz kapku jo. Takova ta tvrdackost, tetovani, dlouhe vlasy, vychraptely hlas, ozraly Dave na podiu, v pridavcich uz vetsinou i nasnupany…Hudebne kvalita kazdopadne, pocitove mi je z ale toho smutno. Ale to uz jsem psal nescetnekrat. Je to i z toho duvodu, ze tohle je proste kapela meho srdce a neumim si predstavit ze by jednoho dne mela skoncit a uz vubec ne ze by mela skoncit na zaklade nejakych hruznych udalosti. To bych ji pak potom nemohl poslouchat asi vubec. Nastesti je Dave z toho venku a mohu si pri poslechu hudby DM promitat skvele prijemne zazitky z posledniho turne a doufat ze jeste nejake dalsi zaziji.
Dangerous
38 29. január 2007 o 12:41
to Ringo: When I Need Drug In Me, Sweetest injection… no podle mne to nemusí být o drogách v pravém slova smyslu…
Ringo
39 29. január 2007 o 12:43
DANGEROUS: nemusi, je to o zavislosti jakehokoliv druhu. Injekce a droga jsou jen prirovnani toho, cim a jakym zpusobem docilime uspokojeni teto zavislosti.
chmelko
40 29. január 2007 o 12:44
tak táto tiež 100% nebude o dragách:-)
“It gets wetter and wetter
as it gets better and better”
Ringo
41 29. január 2007 o 12:45
kazdopadne umite si predstavit jak Dave hrabe v tech odpadcich? Na podiu nejlepsi showman a idol jakeho muzeme videt a doma se hrabe v odpadcich jak ta posledni spina hledajici sve nadobicko, ktere kdyz viudime na ulicich, tak si pohrdave odplivujeme?
Dangerous
42 29. január 2007 o 12:46
to Ringo: ale jinak máš naprosto pravdu, ony tam ty drogy byli asi i předtím, ale roky 92-95 byly extrém, teď připravuji překlad z rozhovorů k SOFAD remastered.. a muselo to být “velmi, velmi náročné”, myslím, že takový Daniel Miller přišel o vlasy jen tím, jak sledovat totální nespolupráci a nevraživost mezi modes během nahrávání v Madridu a totální sebedestrukci Gahana..
ale ať se nám to období líbí nebo ne, k Depeche Mode patří, dokonce pro některé, je jejich poznávacím znamením..
chmelko
43 29. január 2007 o 12:48
dangi:pracujem na “in the mode” dufam, že nerobíš to iste:-)
Dangerous
44 29. január 2007 o 12:49
to Ringo: no podle mne je Sweetest perfection téměř pornografický song a to ne nutně pornografický jak si lze obecně představit…
Dangerous
45 29. január 2007 o 12:51
to chmelko: ne ne, to je super článek už se těším až ho připravíš, já chci udělat překlady z remasters SOFAD a Violator, a z Faith, Hope and Depravity z roku 90
Ringo
46 29. január 2007 o 12:52
stejne mam pocit ze kazdy umelec na tech drogach vzdy skonci, treba jen docasne, ale maloktery se tomu vyhne. Obzvlaste ti kvalitni:-) Vzdyt i ti The Beatles byli takovi nasi sladci hodni hosi, kteri akorat jenom snidali, svacili, obedvali a vecereli travu a prali do sebe LSD:-)
Dangerous
47 29. január 2007 o 12:53
to chmelko: (12:44), ty si schválně vybral ten nejzvrhlejší text
)
Ringo
48 29. január 2007 o 12:55
DANGEROUS: hele, a zkus neco i z nejakeho veselejsiho a kladne ladeneho obdobi, nejen ty spinave veci, at mi tu z toho neni nakonec jeste uzko a smutno:-) Nakonec ty spinave veci byli jen nejake 4 roky z cele jejich 25 lete kariery. Coz neni zase tak moc. Nekteri profetuji i celou karieru (pravda, asi neklesnou tak ze se prehrabuji v odpadcich).
Dangerous
49 29. január 2007 o 12:55
to Ringo: no tak LSD se dá skoro řadit mezi smart drugs, zato Gahanova záliba v barmanském umění a míchání koktejlů u nichž sotva chápe názvy, to je sebevražda ..
Dangerous
50 29. január 2007 o 12:59
to Ringo: no to z roku 1990 mi přijde jako velmi příjemné čtení..
Ringo
51 29. január 2007 o 13:00
DANGEROUS: Tak George Harrison se defakto ukouril xmrti, takze se pomalu ale jiste zabil taky. No, uvidime co Davovy excesy udelaji s jeho zdravim ve stari…. S tim hulenim by taky mohl prestat, porad je defakto zavisly.
Dangerous
52 29. január 2007 o 13:10
to Ringo: !!! přesně!! nemá cenu Davea chválil, že s drogama přestal, protože cigarety, i když light jsou velmi nebezpečná droga…
alanaw
53 29. január 2007 o 17:20
SOFAD je doť drsný ale predovšetkým DM prekvalili, pretože po období 101 -keď mali pocit, že TOTO je ich vrchol ( Rose Bowl ) už nevymyslia nič nové, potom však prišiel monumentálny úspech Violatoru a tak sme čakali čo EŠTE dokážu a potom bum - SOFAD a celé to skoro deštrukčné obdobie - ........je to ich súčasť tak ako každý má minulosť, ktorú nejde zmeniť - ukázalo sa, že to nakoniec Dave prekonal a dokázal vstáť z popola, aj keď za dosť vysokú cenu .......... ” TRY walking in my shoes….....”
macadm
54 29. január 2007 o 17:47
vsetci tu piseme o zavislosti.A uvedomujete si ako sme aj my neskutocne zavisli od DEPECHE MODE? Ja by som to kludne prirovnala k drogam ktore bral DAVE.Stale ich chceme pocut,chceme vidiet,chceme aby nahravali nove albumy,chceme stale viac a viac lebo to ,co uz je nam nestaci.A keby DM zanikli alebo by sa nebodaj stala tragedia,vela z nas by padlo uplne na dno ak nie aj horsie.Ja to vnimam aj s tejto stranky.Pre mna je DM urcite velmi silna droga a som od naj zavisla uz 17 rokov. TAKZE LEN TOLKO!!!!!!!!!!!!!!
alanaw
55 29. január 2007 o 18:00
tomu hovorím trafiť klinec po hlavičke…...
macadm
56 29. január 2007 o 18:16
Zoberte si ,ze toto je nasa realita v ktorej zijeme!!!!!!!!
Ringo
57 30. január 2007 o 06:51
MACADM: tak ale tato zavislost je spise k pocte a ne k zavrzeni, na rozdil od drog, ktere z cloveka udelaji trosku.
Dangerous
58 30. január 2007 o 08:51
to macadm:
vážně dobrý, no ano, to máš pravdu, někdy když se cítím naprosto vysátý tak si pustím RUSH a hned přetékám energií
)
DM je přece skvělá závislost: nenutí nás páchat sebevraždy, ani vraždy, dávají nám energii, nutí nás dost přemýšlet, občas nás nutí tancovat, občas plakat…jsou spíš “přátelé”, které lze pozvat do svého intimního světa aniž by ho bořili, a to přece není málo
macadm
59 30. január 2007 o 17:28
Ringo: ono tá závislosť má pre nás 2 význami,aj negatívny aj pozitívny. Tá pocta patrí k tej pozitývnej. No ak DM skončia alebo sa stane tragédia, tak to bude mať pre mnohých negatívny dopad. Potom z nás môže tá droga urobiť trosku.
Dangerous: túto našu závislosť som nikdy nebrala ako niečo negatívne, ale ako pozitívne a povzbudzujúce. niečo čo ti dodá energiu a silu. Tak aspon mne určite.
Ale nadá mi znova porovnať: aj DAVE pral predsa drogy s tej pozitívnej stránky.tiež mu dodali energiu a silu a svet je gombička, len nedomyslel ten koniec, ktorý v tomto prípade mal negatívny a deštruktívny efekt pre neho. no a zase zme na začiatku
Dangerous
60 30. január 2007 o 17:42
to macadm: Daveovi přece drogy nedávali energii a příznivé pocity, on měl heroin addiction… to není o příjemných pocitech!! všechny tělesné funkce ustoupily do pozadí...měl jen “svého miláška”, který mu způsoboval jen trápení, tak se projevuje závislost..
DM poslouchám téměř 20 let, a když jsem v novinách četl “zpěvák Depeche Mode se pokusil o sebevraždu”, tak mi to bylo líto, v té době to vypadalo definitivně na konec DM, ale určitě jsem neměl sebedestruktivní myšlenky…
macadm
61 30. január 2007 o 18:17
Dangerous: ale na začiatku, ked to začal brať, myslel to isto z pozitívnejstránky. je to logické, nezačal to brať len preto , aby sa zničil. ale z toho dlhodobého dopadu tu už pre neho nebolo o príjemných pocitoch. to máš pravdu.
a to , že si nemal sebadeštruktívne myšlienky svedčí len o tom, že si veľmi silná osobnosť. práve v takýchto situáciách to zistíš. no veľa ľudí takéto správy vníma veľmi citlivo a možno niesú taký silný , aby s tým vedeli bojovať. zober si , že DAVE je tiež silná osobnosť, ked dokázal s tým najhorším prestať. aj ked nieje čistý úplne s toho najhoršieho je vonku.
chmelko
62 30. január 2007 o 22:24
macadm: myslím, že keby mal niekto sebedeštruktívne myšlienky, ked sa dozvedel, že Alan odchádza-pre mna to bol obrovský šok a na ten den sa dodnes pamatam..ked som videl, že na MTV ako Davea odváža sanitka po pokuse o samovraždu, ked som videl, že za klavesami na miesto Fletch stojí uplne niekto iný..nikdy som ale také myšlienky nemal a kto mal-si myslím, žeby mal zo sebou fakt niečo robit..pretože aj ked som akokolvek hard core devotee viem, že to nieje realný svet, ale len svet, ktorý sme si vyrobili pomocou ludí, s ktorými sme si až na výnimky ani nepodali ruku…
chmelko
63 30. január 2007 o 22:26
z čoho usudzuješ, že Dave nieje uplne čistý?
Ringo
64 31. január 2007 o 08:10
CHMELKO: Dave samozrejme cisty je, kdyz nepocitame cigara. Jeho problem bude ale pretrvavat v tom smyslu, ze fetak je zavisly navzdy. Neexistuje vyleceny fetak, jen fetak ktery dokaze svou zavislost potlacit a to jestli do brani drog sdpadne znova je 50 na 50. Muze rikat co chce, muze se tesit z toho zeje z toho venku, ale kdyby na nej dolehla nejaka opravdu tezka zivotni situace, bude pro nej obrovskym bojem to nezkusit znova.
chmelko
65 31. január 2007 o 08:30
Ringo:presne na toto som narážal..ale teraz podla dostupných informácii čistý je…je to abstinujuci narkoman…forever
Dangerous
66 31. január 2007 o 10:44
to macadm: ale jo, možná máš pravdu, nebudu ze sebe dělat silnou osobnost, je spousta věcí které by mne srazily na dno, a je možné, že pro někoho jsou DM tolik, že jejich konec by mohl vést až k sebedestrukci…
macadm
67 31. január 2007 o 11:25
chmelko: prečo s môjho hladiska nieje DAVE čistý?možno prestal brať to hnusné svinstvo, ale neprestal piť a fajčiť. a kedže nieje najmladší dosť to môže poznačiť jeho zdravie a tiež aj kariéru.
chmelko
68 31. január 2007 o 11:32
čože? Dave pije? mal som za to, že si už nedá ani pivo…
macadm
69 31. január 2007 o 11:38
dangerous: áno presne toto som sa vám snažila vysvetliť. no a za sebadeštrukciou netreba vidieť len to posledné riešenie. možno niekto by začal piť, niekto fajčiť, niekto by sa uzavrel sám do seba a prestal komunikovať s vonkajším svetom, možností je strašne veľa. koľko ľudí toľko možností a toľko názorov.
macadm
70 31. január 2007 o 11:42
chmelko tak to je otázka"pije či nepije”?podľa môjho názoru ak neprestal fajčiť tak nedokázal prestať ani piť. ale môžem sa mýliť.
Dangerous
71 31. január 2007 o 11:56
tak nevím, jestli dave pije, ale je známé, že velmi trpí nespavostí, takže se mu dá i tolerovat, že se ve 3 ráno vzbudí a zapálí si..je to jen člověk…
macadm
72 31. január 2007 o 12:16
ano tiež je len človek tak ako my. želám mu aby skončil so všetkými závislosťami až na jednu a tou je hudba. tá nech ho naplna až do konca života a nás tiež!!!!!!!;-)
Beladona
73 31. január 2007 o 13:13
Nevěřím, že pije. Kdo měl jednou problémy s alkoholem a zase do toho spadne, tak vypadá a žije úplně jinak.
A že kouří? Tak mu to přejte, vždyť je to jeho poslední neřest, poslední radost ze života
macadm
74 31. január 2007 o 14:00
Beladona:ja len dúfam , že fajčenie ako poslednú radosť zo života si naozaj nemyslela vážne!!!!! to je trožku silné kafe
Dangerous
75 31. január 2007 o 14:23
to macadm: no ale co mu teda ještě zbývá?? Rodinný život? no to pro Davea těžko bude uspokojení a Jennifer asi nebude žádná “dračice”
...tak Dave má vážně jen tu cigaretu a podium…a právě teď ..jen tu cigaretku… 
Beladona
76 31. január 2007 o 14:28
macadm: Jasně že ne

Ale vem si, jak Davea odjakživa přitahuje všechno negativní a dokážu si představit, že by se jako slušný a solidní muž bez jakýchkoliv neřestí necítil ve své kůži
Sama jsem šťastná, že jsem přestala kouřit na 6. pokus, a to počítám jen ty, co trvaly aspoň několik měsíců
))
Ringo
77 31. január 2007 o 14:55
Dave samozrejme nepije, vsak Gorac o nem nedavno prohlasil ze je Dave nechutne disciplinovany. Ono napit se je pro Dava velke riziko a znamenalo by vtupenku do temnoty. Staci se totiz dostat v jeho pripade do naladicky a pak si nevedomky z hecu slehne nabidnuty heracek.
chmelko
78 31. január 2007 o 15:03
presne tak, preto ho mám za to, že je čistý..nikdy som neveril, že by dokazal uplne abstinovat a preto si ho aj vážím…
macadm:sám nefajčím, ale nechápem ako ho možeš za to odsudzovat..to čo má za sebou je cigareta pre jeho telo balzámom..nebud až zbytočne pruderna, čo sa týka týchto vecí..
macadm
79 31. január 2007 o 17:58
pozrite sa ja nechcem aby bol z neho svätý človek, mne sa tiež viac páči v takejto podobe, keby sa zmenil už by to nebol on. len bolo to trožku pritiahnuté za vlasy. ale som rada ,že to Beladona nemyslela doslovne.
som rada , že v tom pití som sa mýlila.
chmelko
80 31. január 2007 o 18:02
macadm:OK:-)
macadm
81 31. január 2007 o 18:36
Dangerous: DAVE nemá len tú cigaretu a podium, má nás. Bez nás by nebol žiadny DEPECHE MODE. My sme na prvom mieste aj z jeho rodinou ktorú má, potom je hudba podiá a až nakoniec je tá cigaretka , ktorá to všetko istí. možno je to prenho naozaj balzam medzi tým všetkým.
Ale nedávajte cigaretu na prvé miesto!!!!!!!!!!! x-(
Sám si napísal , že cigarety aj ked light sú velmi nebezpečná droga a na druhej strane píšeš že je to jediné čo mu ostalo a máme mu to dopriať? trošku si protirečíš
Ringo
82 1. február 2007 o 08:10
MACADM: ja treba cigarety nesnasim a uz od malicka jsem mel takovy zvlastni pristup, ze jsem z lidi mel urcite dojmy, ale jakmile vytahli zvaro a zapalili si, tak jsem z nich vzdy pocitil zklamani. Po case jsem si akorat zvykl ze proste k hudbe patri nejaka ta droga, at uz tvrda, nebo mekci nebo jen ty cigara, ale proste kazdy z umelcu ma nejaky ten stimulant (mrzi me to, ale toleruji to) a co si budeme povidat, umelci jsou jine osobnosti nez bezny clovek na ulici. Maji v mozku neco, co normalni clovek ne, at uz je to genialni, nebo spise jen ulitle a nenormalni. Uplne normalni konzervativni clovek proste neslozi hudbu ani text. To dokaze jen rozevlata nestabilni duse, ktera bohuzel svou nestabilitou inklinuje k takovym vecem, ktere jsou pro normalni spolecnost zavrzenihodne. Umelci jsou na vrcholu, protoze jim za to platime, ale kdyz prestanem, budou z nich socky, protoze by se jinak moc zrejme neuzivili. Tato hranice je velmi tenka, proto zvaro, chlast a drogy zpravidla vidime u tech umelcu, kteri nas bavi a my jsme jim ochotni platit a oni maji prachu o kterych se nam nesnilo, a nebo u bezdaku a socek, ktere neumi ani bavit.
so-called
83 1. február 2007 o 10:28
macadm: tak potom
aj hudba je nebezpecna droga (mnohych doviedla k samovrazdam)
aj auto je nebezpecna droga (denne zabija lidi na cestach)
aj tv je nebezpecna droga (siri iluzie a gumuje mozgy)
aj mikrovlnka je nebezpecna droga
aj pocitac je nebezpecna droga
aj alkohol je nebezpecna droga
a mohol by som pokracovat
Preco su vlastne cigarety nebezpecna droga? Podotykam cigarety nefajcim.
Ringo: je ovela viac umelcov, ktori na vrchole nie su a ktorych stretavas kazdy den na ulici ... a vacsina su obycajni chudobni ludia, ktorych ostatni povazuju za blaznov, lebo skumaju zivot z ineho hladiska ako je vseobecny program a nalinajkovana definicia normalnosti.
Gore je umelec, ale Fletcher umelec pravdepodobne nie je - skor by som ho povazoval za spoluvlastnika firmy Depeche Mode. :-D
Beladona
84 1. február 2007 o 10:43
Chinaski:
“...Život je návykovej a někdy zabíjí...”
chmelko
85 1. február 2007 o 11:13
“la la la life is a strange thing
just when you think you learned how to use it
it’s gone.”
Shakespeare’s Sisters
Dangerous
86 1. február 2007 o 11:13
The countless feasts laid at my feet
Forbidden fruits for me to eat
But I think your pulse would start to rush
macadm
87 1. február 2007 o 14:23
TAK SI TO ZHRNME:droga je akákoľvek závislosť ale v prehnanom množstve. vtedy môžme hovoriť o nebezpečnej droge. a podstatné je, že sa len ťažko vieme toho zbaviť.
so-called: máš pravdu , v prehnanom množstve je veľa vecí nebezpečných hlavne ak ťa pomaličky ničia ale to by bolo na dlhú debatu.
beladona:áno má to niečo do seba. dobre si to vystihla;-)

Ringo
88 1. február 2007 o 14:30
MACADM: ale pochopitelne nelze srovnavat zavislost na hudbe se zavislosti na heroinu:-)
chmelko
89 1. február 2007 o 14:41
človek je tvor, ktorá potrebuje závislost akehokolvek druhu..inak by neprežil
Beladona
90 1. február 2007 o 14:51
Klíčem je hledat hranice, kde končí každodenní osobní rituály a začíná závislost.
macadm
91 1. február 2007 o 15:02
každodenný stereotyp je v podstate potrebný pre normálna fungovanie, len to s ním netreba prehnať. Akaždý by si tie svoje hranice mal poznať, lebo ak ich prekročí už ťažko nájde cestu späť.
Dangerous
92 1. február 2007 o 15:06
to macadm: no bojím se že stereotyp je právě to, co zabíjí vše…
osobně kdy bych se měl ztotožnit s jedním textem DM tak je to Barrel of a gun, a myslím, že si tak musí připadat většina..
chmelko
93 1. február 2007 o 15:46
presne, tiež neznášam stereotyp a potom mam velký problem najst tie “správne"zažité konvencie, ktoré ma niekedy ale fakt se-u.
Beladona
94 1. február 2007 o 15:59
Správné zažité konvence jdou mimo mě
)) 
Ale pro stabilitu potřebuju vlastní řád, který mně pomáhá. Ale je fakt, že žít se tak pořád nedá, někdy člověk musí uniknout mimo kontrolu
macadm
95 1. február 2007 o 18:12
iste sa každý z nas od toho stereotypurád vzdaluje ale je to len dočasné a potom sa znova vrátime späť do stereotypu. stereotyp je súčasť nášho života, niemôžme stále skákať niekde inde len aby sme do neho nespadli. To by sme potom celý život hľadali kam patríme a nikde by sme sa nevedeli zaradiť. stereotyp do určitej miery je pre nás užitočný a potrebujeme ho k životu.
ale je to len môj názor!!!!!!!!!!!!;-)