Depeche Mode - Praha live 4.9.2001

Právě dnes přes sedmi lety Depeche Mode počtvrté vystoupili v Praze, v čele s energickým Dave Gahanem, opět nadchli publikum z Čech, Slovenska a dalších zemí.

03.09.2001 Den před koncertem přiletěli Depeche Mode do Prahy na staré Ruzyňské letiště. Po ubytováni v hotelu Four Seasons se skupina vydala na procházku po Karlově moste, dále se prošli Královskou cestou a po Klárově. Cestou se nechali fotografovat a také rozdávali podpisy. Povečeřeli v luxusní restauraci na Kampě, kde si dali ryby s předkrmem z krevet. 04.09.2001 Hned od ranních hodin postávaly před Paegas Arénou hloučky fanoušků. Letos organizátoři otevřeli brány, takže bylo možná stát přímo před vchodem do haly. Stejně tak postávali od rána před halou jiné skupinky - pro změnu překupníci se vstupenkami. Těch bylo před halou opravdu požehnaně, cena vstupenek se ráno pohybovala od 1.000 do 2.000 Kč. Ovšem prodejci měli od 15 hodin smůlu, protože potom byly v pokladnách u haly vstupenky za běžnou cenu 799 Kč a vstupenek bylo dost pro každého. Je škoda, že nebyla k dispozici už dřive informace o tom, kolik vstupenek bude k dispozici přímo před halou. V denním tisku se už objevila zmínka o koncertu - zprávu přinesly například deníky Super a Večerník Praha. Před halou bylo možné koupit oficiální suvenýry - několik druhů triček, plakáty, prsten, pouzdro na telefon, čepici a tourbook. Bohužel, tourbook byl asi tak hezký, že byl hned vyprodán a řada fanoušků odcházela od stánku zklamaná. Kolem 18 hodiny organizátoři koncertu začali pouštět fanoušky do haly. Ve stejnou chvíli začalo pršet a náladu mi zlepšil fakt, že mě za hodinu čekalo setkání se skupinou. Ti, co se nechtěli tlačit v dešti před halou dali přednost přilehlé hospůdce, kde se tlačili pro změnu u baru a popíjením si zpestřili čekání na začátek koncertu. Také jsme zavítali do hospůdky a těsně před sedmou hodinou jsem v očekávání vyrazil k bočnímu vchodu, kde měli sraz účastníci Meet & Greet. Slečna z firmy Mute CS nás upozornila na to, že není možné členy skupiny fotit, cokoliv jim dávat k podepsání, žádné dárky. Dali nám jen fotky, které mohli DM podepsat. Byli jsme rozděleni do dvou skupin, ve kterých se máme s Depešáky vyfotit. Dostali jsme každý "exciterovské“ VIP nálepky, aby nás ochranka vůbec pustila dál a kolem osmé hodiny jsme nedočkavě vyrazili o patro výš. Dostali jsme fotky na podepsání a znovu informace co můžeme a co nesmíme. Během čekání kolem nás prošel Martin Gore, Baron J. Kessler (tour manager), Jez Webb (kytarový technik) a Peter Gordeno (klávesy). A pak se objevili - první přišel Andy a za ním Martin a Dave. Z naší strany šel Andy, který hned začal vtipkovat o vyšce jednoho účastníka, protože jsou oba zhruba stejně vysocí. Podepsal fotku, podal ruku a pokračoval o jednoho fanouška dál. Z druhé strany podepisovali a podávali ruku Martin a za ním Dave. Martin měl na sobě černou čepici s rohy a nemohl jsem přehlednout černé linky na očích. Dal jsem mu podepsat fotku, poděkoval za podpis a potřásl si s ním rukou. S Davem se situace opakovala. Když byl Dave u kolegy zeptal se, jestli má nové tetování. Dave zavtipkoval - "Žádné, které bych ti mohl ukázat" a začal se smát. Následovalo hromadné focení. Předskupinou Depešáků byl Fad Gadget, kterému kdysi dělali DM předkapelu. Tento večer se tedy role obrátily. Lidem se zřejmě moc nelíbil, ale dělal na pódiu takové šílenosti, že sklízel ovace od fanoušků, zvlášť když začal skandovat "Depeche Mode, Depeche Mode" nebo když vylezl na konstrukci světel a zavěšený hlavou dolů zpíval. Zřejmě sledoval Daveho během Devotional Tour, takže při cestě po konstrukci směrem dolů skočil do lidi. Po vystoupeníi Fada Gadgeta začali technici předělávat a leštit podium. Po necelé půl hodině v hale zhasla světla a prvními tóny Easy Tiger začíná koncert. Přichází Martin Gore, Andy Fletcher, Peter Gordeno a Christian Eigner - lidi šílí. Martin začíná vybrnkávat melodii Dream On a chodí po podiu, v kotli to vře. Při písni The Dead Of Night přichází hlavní hvězda večera - Dave Gahan, který svými tanečními kreacemi jistě překvapil nejednoho depešáka. Ve srovnání se Singles Tour je mnohem živější a udržuje víc kontakt s publikem, které dostal do varu pozdravem "Good evening Prague" před písní Halo. V hale bylo takové vedro, že Dave po několika minutách odhodil svoji černou vestu a zbytek koncertu odzpíval už jen v kalhotách. Martin odložil rohatou čepici, kterou měl na M&G, a zpíval v bílo-stříbrných kalhotách opásaný řetězy a kapsičkou za pasem a "tričko s peřím". Andy byl v pohodě v obyčejném tričku a kalhotách, od svých kláves se skoro celý večer nehnul. Příjemné bylo, když fanoušci hodili během Personal Jesus na podium vlajku s nápisem "Reach Out And Touch Dave", kterou Dave zvednul a ukázal publiku. Nejvíc lidem sedly staré a rychlejší písně - Enjoy The Silence, I Feel Loved, Never Let Me Down Again, kdy se přidali i ti, kteří seděli a doma neposlouchají Depeche Mode celé dny dokola. Naopak chladněji vzali Surrender, který asi není mezi "laiky" moc známý. Doprovod zajistily opět Georgia Lewis a Jordan Bailey jako při minulém turné. Dave a Martin neměli stálá místa na podiu, Martin chodil během některých písní s kytarou ze strany na stranu, Dave běhal po celém podiu a častokrát se setkali a mezihru během Enjoy The Silence doskákali o sebe opřeni zády. Velká videoprojekce (kterou zajišťovaly celkem 4 projektory) od skvělého Antona Corbijna nebyla sice ke všem písním, ale kdo neviděl přímo na Depešáky, mohl sledovat alespoň projekci, která byla obzvláště vydařená u It's No Good a Waiting for the Night. Vyprodaná Paegas Arena byla skvělým publikem při této zastávce Depeche Mode na jejich turné k albu Exciter. Doufám jen, že Dave svůj slib "We'll see you next time" dodrží a při příštím turné se zase zastaví spolu s ostatními v Praze.. Setlist: Easy Tiger - Dream On The Dead Of Night The Sweetest Condition Halo Walking In My Shoes Dream On When The Body Speaks Waiting For The Night Surrender Breathe Freelove Enjoy The Silence I Feel You In Your Room It's No Good I Feel Loved Personal Jesus Přídavky: Home Clean Black Celebration Never Let Me Down Again

Názory Devotees (6)

Monghi

 1    4. september 2008 o 09:10

ehm… moj prvy koncert DM, po tom, co som sa s neuspechom snazil nejako dostat na koncerty DM od roku 1990.. po 11 rokoch snahy uspech a zaroven rozcarovanie. Cely koncert mi prisiel divny, rozhodne som si viac uzil koncert Fada Gadgeta ako samotnych DM… ale tyzden na to vo Viedni, to uz bolo o niecom uplne inom! Najlepsi koncert DM, aky som zazil! (Blava sa nepocita smile )

RSTK

 2    4. september 2008 o 09:57

Ah pre mňa to bol prvý koncert. Bolo to fakt ako “tenkrát poprvé” grin Nemal som napozerané skoro žiadne koncerty, nevedel som, ktorá pesnička pôjde, čo kedy spraví Dave alebo Martin. Takže v konečnom dôsledku som bol z toho taký vyvalený, že si viac spomínam na všetky veci pred a po koncerte ako na samotný koncert.

tomy

 3    4. september 2008 o 11:18

Surrender vôbec nebola chladná zo strany publika, len proste o intímnu lyrickú pieseň (aj skaly by slzy ronili, keby takú bolesť cítili akú som ja vtedy prežíval pri tejto perle)

chmelko

 4    5. september 2008 o 17:36

ty jo to uz je taka doba???
pre mna bol tento koncert absolutne uzastny a po vydani Exciter zachranil moje fanuskovanie k DM…

jozef

 5    6. september 2008 o 19:45

Toto je aj pre mna ich prvy koncert. Po dvanastich rokoch co som ich vtedy pocuval. Den predtym som zacinal dovolenku v Prahe. Vediet tak, ze su tam uz o den skor! Inak skoda Fada, ako ho publikum vlazne prijalo. Robil velmi dobru elektro hudbu. Bol som rad, ze som pocul nazivo Ricki´s hand, o com sa mi nikdy nesnivalo. Nejako nakratko neviem ci uz po exciter turne umrel. Aj Sisters v Bratislave to dost schytali, co sa tyka reakcii. A to je pritom lepsie, ked pred koncertom vystupia taketo legendy, ako prestat nejake dve tri hodiny cakania naprazdno. Koncert DM bol super zazitok. Az na to moje maturovanie ohladom miesta. Vdaka za clanok! Taketo clanky robia tuto stranku stale zivou. Inak ohladom nahravania noveho albumu je akosi ticho. Co to s tymi dovolenkami nejako pretiahli?

Gabriel

 6    7. september 2008 o 00:01

Toto je tusim recenzia od Mareka Fabryho, nie?