I na dvanáctém albu dokážou Depeche Mode stále překvapit.Ten úvodní, až nepříjemný minutový kvílivý kovový tón rozpáře vaše uši a otevře bránu do nové dimenze hudebního vesmíru zvaného Depche Mode.
Nejsem si úplně jistý jestli tomu bylo takhle podobně i u předešlých alb, ale při každé další podobné “recenzi” na SOTU mě nejvíc těší fakt, že se daný autor vytasí se zcela odlišnou dvojicí trojicí zaručeně “nej písní alba” - než tomu bylo v té “recenzi” předešlé. A postupně se tu takhle točí né čtyři pět, ale dobrých osm devět skladeb alba
Flexible
2
15. apríl 2009 o 22:29
ja tiez neviem povedat, ktora vec/veci sa mi na albume pacia najviac, po nejakej dobe, pride zasa nieco nove a to co sa pacilo dovtedy najviac sa neprestava pacit len je prekryte novym songom a tak sa to stupnuje. zatial ma u mna rezervy FT a In sympathy…
vyborny album, DM thanks!
kikinkadm
3
15. apríl 2009 o 23:45
krasna recenzia a citim to tiez tak ze komu sa paci Black celebration usi tento novy album milovat
Emulator
4
16. apríl 2009 o 14:41
vynikajuci album, neviem ho vynachvalit, absolutne v tom neviem najst oblubene skladby, pacia sa mi skoro uplne vsetky. noo akurat za najlepsiu piesen by som mohol oznacit PEACE - pre je strasne osviezujuca a plna optimizmu, proste nadhera. a musim povedat ze tento album vyzera fakt ucelene a neuveritelne, momentalne ho pokladam za jeden z ich najlepsich albumov vobec. ved tneto album ako keby nemal slabe miesta. paci sa mi na Depeche mode ze nepozeraju na minulu tvorbu a vzdy tvoria neco nove. no teraz ma naozaj dostali
Teething
5
16. apríl 2009 o 15:03
“A pak přicházejí dvě písně, u nichž je patrné, že jejích autorem nemůže být nikdo jiný ne Gore. Miles Away/TheTruth Is je do hučivé a syčivé elektroniky zabalené country, Následující jediné samostatné Goreovo číslo na albu pak vypadlo z nočního baru, v němž se jako první zrodila Somebody, ovšem balada Jezebel se jí jen přibližuje.”
......ehm, zrejme je to autorstvo fakt na nerozoznanie…
Marten
6
16. apríl 2009 o 15:11
Fragile Tension je skutecne zajimava pisen, nekdy s ni mam trochu problem (ale i tak ji v takovej moment nepreskocim) a jindy jsem z ni uplne hotovej a mrazi me z ni
„There´s something magical in this song”
Jinak album je opravdu vyborny a ja si ho skutecne uzivam - tesim se na original… Pisen “come back” mi tam jako jedina prilis nepasuje (tedy vzdy jen v prvni moment), ale jak zacne, tak se velmi brzy dostanu na tu zvlastni vlnu, kterou ten song nese a je vse ok… Celkove je album bez slabeho mista, velice propracovane, ma vyborny zvuk a spoustu vynikajicich momentu - opravdu me bavi!!!
Pridávať komentáre môžu iba zaregistrovaní a prihlásení depešáci.
Názory Devotees (6)
Kass
1 15. apríl 2009 o 21:59
Nejsem si úplně jistý jestli tomu bylo takhle podobně i u předešlých alb, ale při každé další podobné “recenzi” na SOTU mě nejvíc těší fakt, že se daný autor vytasí se zcela odlišnou dvojicí trojicí zaručeně “nej písní alba” - než tomu bylo v té “recenzi” předešlé. A postupně se tu takhle točí né čtyři pět, ale dobrých osm devět skladeb alba
Flexible
2 15. apríl 2009 o 22:29
ja tiez neviem povedat, ktora vec/veci sa mi na albume pacia najviac, po nejakej dobe, pride zasa nieco nove a to co sa pacilo dovtedy najviac sa neprestava pacit len je prekryte novym songom a tak sa to stupnuje. zatial ma u mna rezervy FT a In sympathy…
vyborny album, DM thanks!
kikinkadm
3 15. apríl 2009 o 23:45
krasna recenzia a citim to tiez tak ze komu sa paci Black celebration usi tento novy album milovat
Emulator
4 16. apríl 2009 o 14:41
vynikajuci album, neviem ho vynachvalit, absolutne v tom neviem najst oblubene skladby, pacia sa mi skoro uplne vsetky. noo akurat za najlepsiu piesen by som mohol oznacit PEACE - pre je strasne osviezujuca a plna optimizmu, proste nadhera. a musim povedat ze tento album vyzera fakt ucelene a neuveritelne, momentalne ho pokladam za jeden z ich najlepsich albumov vobec. ved tneto album ako keby nemal slabe miesta. paci sa mi na Depeche mode ze nepozeraju na minulu tvorbu a vzdy tvoria neco nove. no teraz ma naozaj dostali
Teething
5 16. apríl 2009 o 15:03
“A pak přicházejí dvě písně, u nichž je patrné, že jejích autorem nemůže být nikdo jiný ne Gore. Miles Away/TheTruth Is je do hučivé a syčivé elektroniky zabalené country, Následující jediné samostatné Goreovo číslo na albu pak vypadlo z nočního baru, v němž se jako první zrodila Somebody, ovšem balada Jezebel se jí jen přibližuje.”
......ehm, zrejme je to autorstvo fakt na nerozoznanie…
Marten
6 16. apríl 2009 o 15:11
Fragile Tension je skutecne zajimava pisen, nekdy s ni mam trochu problem (ale i tak ji v takovej moment nepreskocim) a jindy jsem z ni uplne hotovej a mrazi me z ni
„There´s something magical in this song”
Jinak album je opravdu vyborny a ja si ho skutecne uzivam - tesim se na original… Pisen “come back” mi tam jako jedina prilis nepasuje (tedy vzdy jen v prvni moment), ale jak zacne, tak se velmi brzy dostanu na tu zvlastni vlnu, kterou ten song nese a je vse ok… Celkove je album bez slabeho mista, velice propracovane, ma vyborny zvuk a spoustu vynikajicich momentu - opravdu me bavi!!!