Trent Reznor v dokumentu o fanoušcích Depeche Mode - rozhovor s režiséry “Posters Came…”

Trent Reznor v dokumentu o fanoušcích Depeche Mode - rozhovor s režiséry “Posters Came…”

The Posters Came from the Walls, dokument o posedlích fanoušcích Depeche Mode dorazil do Spojených států. LA weekly vyzpovídal autory tohoto dokumentu, a mimo jiné, ti co ještě film neviděli film, se dozvědí, že v něm uvidí rozhovor s velkým příznivcem Depeche Mode Trentem Reznorem, kterého možná ani nepoznají.

Los Angeles je epicentrem amerckých fanoušků Depeche Mode, a také jsou v dokumentu velmi dobře představeni, např. mladý pár tancující n a parkovišti před Rose Bowl (není potřeba vysvětlovat, jaký to má význam. Ale to není nic proti ruskému podílu v tomto filmu. Slyšeli jste nkdy Higher Love v ruštině? Dovedete si představit 4 roky kreslit obrázky Dave Gahana a Martina Gorea. Od roku 1992 moskevští fanoušci mají vlastní Dave Day - Gahanovy narozeniny 9.května, kdy se v Rusku normálně slaví národní svátek Den vítězství. To v Cambridge v Anglii, se v jednom kostele konají speciální mše pro gothiky během níž zní skladby Depeche Mode. Asi nikdy neslyšeli "Blasphemous Rumours." Položili jsme pár otázek Abrahamsovi a Dellerovi o jejich projektu. Ne nikdo jiný než bývalý člen DM Alan Wilder se objevil na promítání, takže kdo ví, třeba se na prezentaci v LA objeví i bloňdaté kudrliny santabarbarského rezidenta Martina Gorea. Proč jste si vybrali fanoušky z některch zemí, spíše než z jiných? Nick Abrahams: Nejprve fanoušci reagovali na naše reklamy na webových stránkách. Ale potom jsme se tím začali prokousávat a zjistili jsme, že některá místa a města jsou obzvláště důležitá. Je zřejmé, že v Los Angeles je velké množství přiznivců Depeche Mode. Jeremy Deller: Země a fanoušci si vybírali nás, v podstatě jsme už předtím věděli, že kapela má silné fanouškovské základny v určitých zemích a emailové reakce ukázali, že jsme měli dobrý instinkt. Dokument zabírá několik let, kdy jste začali natáčet a jak dlouho to trvalo? NA: No vlastně to natáčení se seběhlo velmi rychle, během několika týdnů a pak jsme vše super rychle upravovali, bohužel, díky politice Mute, dokument ležel na polici nahrávací společnosti od natočení...ale letos to vyjde na DVD JD: Ve skutečnosti jsme to natočili v roce 2006 pravděpodobně během 25 dní. No celkem ještě možná méně. Během několika posledních let, kapely jako The Cure, Smiths a Joy Division lákali novou mladou generaci. Zjistili jste, během natáčení, že fanoušci Depeche Mode jsou v USA, přesněji v Jižní Kalifornii stále mladší? NA: Alternativní kultura je v LA velmi rozsáhlá, a nějakým způsobem se stalo, že Depeche byli vpředu celé "bílí kluci s taneční hudbou" scény. Proto jsou stále znovuobjevováni mladšími a mladšími lidmi, kteří vyrůstají posloucháním New Wave. JD: Podobně jako v Rusku. Tam je celá nová generace fanoušků Depeche Mode, kteří jsou teenagery nebo čerstvě dvacetiletí. A LA bylo vždy zvláštní. Stíny zde dopadají tvrději v té sluneční záři, a to podporuje více introspektivní přístup k životu a hudbě, Brian Wilson je prekurzor toho všeho. Proč myslíte, že právě ruští fanoušci vypadají ve filmu jako vůbec nejvášnivější? NA: Má to co dělat se "záhadnou ruskou duší". V místech, kde fanoušci měli nejmenší šance vidět skupinu, vyrostli jejich nejhorlivější příznivci. JD: Depeche byli jednou z mála kapel, které pronikli za železnou oponu a také tam mají mýtický status. Jsou tam chováni ve velké vážnosti a fanoušci je neuvěřitelně ochraňují. Depeche jsou součástí sociální historie východního bloku. Naprosto srovnatelně s tím co znamenal Elvis v 50.letech pro USA a nebo Beatles v 60´. Jak došlo k tomu, že Riverside Community College Marching Band hraje "Personal Jesus"? NA: To byl jeden z nejlepších Jeremyho objevů. JD: Oni byli první jihokalifornský band, který jsme našli na Googlu. Je to sakra daleko od LA a málem sem naboural, než jsem se tam dostal. Jak jste dokázali pro dokument odchytit Trenta Reznora? NA: Nechtěli jsme, aby to byl jeden z těch filmů, kde bude mnoho slavných vyprávět, jak DM jsou skvělí. Ale Trent je velký fanoušek Depeche Mode, a proto jsme myslel, že by bylo dobré ho vyzpovídat. Líbí se mi skutečnost, že mnoho lidí ho vůbec nepozná, prostě si myslí, že je to chlápek z toho "College Marching bandu" nebo tak, a který toho mnoho vypráví o Kalifornii a Depeche Mode. JD: Jak jsme ho odchytili? No, mám na Trenta nějaké kompromitující fotky, proto s tím musel souhlasit. A jak jste dostali Alana Wildera na promítání v Londýně? NA:Alan viděl ten film a moc se mu líbil a byl velmi horlivý diskutovat o různých aspektech fanouškovské kultury. Doufáme, že ještě nějakou prezentaci filmu s ním tento rok absolvujeme, možná v Rusku. Dostali jste nějakou zpětnou vazbu od ostatních členů DM? NA: Ve skutečnosti nikoliv, ale jeden z chlápků ve filmu, mluvil s Martinem Gorem, který řekl, že se mu film líbí. A nějaké reakce od těch, kteří se objevili v dokumentu? NA: Ti, kteří jej viděli, jsou nadšení, a opravdu si moc přejeme, aby další uvedení bylo v Rusku. JD: Zatím žádné stížnosti. A co vy dva jako fanoušci Depeche Mode? NA: Jeremy je větší fanoušek než já,i když jsme vyrůstal v Anglii a zachytil jsem jejich první singl. Ale oni byli elektronická kapela, a to se mi zdálo moc radikální, když jsembyl mladší. Můj soused měl syntezátor Wasp a chtěli jsme potom založit kapelu něco jako OMD, bohužel nebo naštěstí k tomu nedošlo. A také nosím většinou černé oblečení. JD: Moje sestra je jejich velký fanoušek, což znamenalo, že jsem nejprve nemohl být jejich příznivec, ale kolem roku 1990 jsem se obměkčil. Žil jsem v Pasadeně v roce 1985 a pamatuji, jak velcí zde již tenkrát byli, to bylo zábavné, ve Velké Británii jsou ale viděni odlišně.

Pozn. (Dangerous): Dokument The Posters Came from the Walls má velmi zajímavou historii. V roce 2006, šéf Mute Daniel Miller zadal Brown Owl Films natočení dokumentu o fanoušcích Depeche Mode, dokument se měl objevit jako bonus na výběrové kolekci Best of DM Volume 1. Jenže, první shlédnutí tohoto dokumentu všechny v Mute a i členy Depeche Mode vyděsilo, cituji: "Fanoušci Depeche Mode ve filmu Abrahamse a Dellerse vypadají jak šílenci bez mozků, tohle je šílený film o šílených fanoušcích". A tak skončil dokument skutečně na polici u Mute s tím, že nikdy nebude vydán. Nutno říct, že tento dokument nebyl jediný výtvor, který v roce 2006 narazil na "DM kontrolu kvality". Původní videoklip skladby Martyr od švédského Andreas Nilssona dokonce nikdy nespatřil světlo světa, protože Miller a kapela usoudili, že Nilsson neodvedl práci odpovídající značce DM. Film The Posters Came from the Walls však měl nakonec větší štěstí, Mute ho půjčili na několik Depeche Mode parties po Evropě (včetně Prahy) a reakce těch, kteří film opravdu shlédli nebyly vůbec špatné. Miller změnil svůj názor, přistoupil na Abrahamsův a Dellersův pohled na fanoušky DM a uvědomil si, že ačkoliv mohou vypadat příznivci DM v dokumentu trochu extrémně a potrhle, tak přesto je jejich láska ke kapele skutečná. Starý mazák Daniel Miller nakonec po roce a půl označil film za fantastický... a tak se začal objevovat na festivalech a speciálních projekcí a letos se objeví i na vlastním DVD, nejen jako původně zamýšlený bonus...

Názory Devotees (16)

macadm

 1    29. január 2010 o 20:20

tak paráda , som zvedavá aký v skutočnosti sme

kačena

 2    29. január 2010 o 20:56

...nuž čo Vám poviem,mnohým ľuďom s hudobným prehľadom a s dospeláckym nadhľadom sme na smiech…

stjärnorna

 3    1. február 2010 o 00:46

Ja som na ten film tiež zvedavá. 
A čo sa týka pohľadu iných na nás fanúšikov, myslím si, že sa nemáme za čo hanbiť. A keď je niekomu z nás smiešne, je to jeho problém. Hudba DM - to je určitý druh vzťahu, určitý druh lásky, o ktorý sú tí, čo to nechápu, ochudobnení. A práve naopak, človek s hudobným prehľadom a hlavne nadhľadom musí uznať prínos DM vo svete hudby a nie odsúdiť ich hudbu na základe akéhosi zaujatého zaškatuľkovania alebo nesympatie.
Ale pokiaľ sa za ľudí s hudobným prehľadom považujú aj takí ako jeden nemenovaný redaktor z renomovaného časopisu Rock&Pop;, ktorý v recenzii na júnový koncert DM v Prahe, bol schopný napísať, že tam DM zahrali aj “předělávku” od J. Casha “Personal Jesus” (samozrejme ešte aj s patričným podtónom opovrhnutiahodného činu), tak názor takýchto odborníkov sa ma absolútne nemôže dotknúť a naopak, som to ja, čo sa smejem hlasno. grin

Jakub73

 4    2. február 2010 o 03:29

KDO TO NAPSAL V ROCK A POPU??? TO MĚ ZAJÍMÁ...

Dangerous

 5    2. február 2010 o 08:25

to Jakub:

Letošnímu albu Sounds Of The Universe podřídili Britové celé vystoupení. Skupina se na něm vrátila zpět v čase a snažila se najít analogový zvuk syntézátorů, který byl oblíbený hlavně v 80. letech. Celý koncert se nesl v duchu příjemné atmosféry, kde každý mohl vychutnat jak nové skladby, tak osvědčené hi­ty, na nichž se možná podepsal zub času, ale stále dokážou i po letech uhranout svou mrazivou náladou. Depeche Mode spustili hned na začátku poklidný otvírák z no­vého alba In Chains, který vzá­pětí vystřídal singl Wrong, jenž na desce sliboval mnohé, ale naživo bylo vidět, že trio Gahan-Gore-Fletcher není ještě ve své kůži. Ledy se prolomily při osvědčených hitech Walking In My Shoes nebo Question of Ti­me, kdy tisíce příznivců zpaměti zpívaly se zpěvákem texty, při­čemž Davidu Gahanovi se nedá upřít hlavně to, že je skvělý ba­vič, který si rád hraje s publikem a komunikuje s ním. Ani „mozek kapely” Gore ne­zůstával pozadu a sólově si vyšvihl dojemnou Somebody. Přes­tože postrádá takový charismatický hlas jako kolega, jeho projev k Depeche Mode prostě patří. Kdo ale přišel jen na podívanou, určitě nevěřícně zíral na kontroverzní klip k Strangelo-ve, kde hlavní roli obstaralo dív­čí duo při podivném fetiši nohou. „Depešáci” sázeli v závěru na jistotu. Přehráli zásadní skladby In Your Room, I Feel You, Enjoy The Silence, dvakrát se vrátili s přídavkem, zaduněla samplovaná předělávka skladby Johnnyho Cashe Personál Jesus a celý ve­čer uzavřela melancholická Waiting For The Night. Skončila tak další zastávka legendy z Basildonu. Už 14. ledna přijede opět.

Zdroj: Právo, Martin Hošna (editor Rock/Pop), 27.6.09

Dangerous

 6    2. február 2010 o 08:30

to Jakub: kdysi si se na těchto stránkách podivoval, když sem napsal, že o lístky na Alana v roce 2007 (subHuman Release party) v Praze nebyl příliš velký zájem… no, popravdě se nezdá, že by nějaký enormní zájem byl i letos, za 24 hodin předprodeje se prodalo 17 lístků...

kačena

 7    2. február 2010 o 20:25

to stjärnorna:môj komentár asi vyznel poriadne sucho,nuž pravda je taká,že som ho aj napísala ješitne dotknutá,lebo mi to práve niekto na týchto stránkach dal tak najavo.No vskutku sa absolútne nehanbím za to,že patrím medzi ľudí,ktorí majú DM radi aj napriek veku a dorastajúcim deťom.Veď preboha,to ako keby sa mal každý dospelý-povedzme chlap-s deťmi-hanbiť za svoje záľuby-ryby,futbal,poľovanie,zberateľstvo…a pritom dotyčný tu tiež dáva dosť výrazne najavo svoje prívrženectvo k U2. ...ale pardon,on si to ešte môže dovoliť,lebo hoci je dospelý,ale ešte asi nemá deti a dospelosť + deti sú predsa kritériom toho,že už by sa mal človek spamätať,nemať záľubu a pekne pomaly,v nude mohol zostarnúť(aby nebol niekomu prinajmenšom na smiech)...bože,ale som ješitná,ale aspoň je to vonku… smile

stjärnorna

 8    3. február 2010 o 01:08

to kačena: v pohode, ja to chápem. :-D Veď práve preto som to písala, aby sa niekomu, kto sa cíti byť dotknutý (tak trošku som to vycítila, mne sa to totiž tiež niekedy stáva, keď čo-to prečítam) provokatívnymi rečami, uľavilo. Mám tiež cez tridsať a na DM fičím od 13. tich a niekedy si vravím, že je to šialené, ale zároveň pekné. A v podstate ľutujem tých, čo také niečo nepoznajú.
Niekedy sa človek cíti fakt zvláštne, pretože vo svojom okolí nič podobné nevidí. Ale potom sa dostane na takéto stránky a väčšinou číta myšlienky, ktoré akoby išli priamo z neho a potom si uvedomí, že v tom nie je sám. A je to super. grin
A pár negatívnych názorov musí byť, štatistika nepustí. Nikdy nič nie je na 100% pre 100% ľudí.

kačena

 9    3. február 2010 o 16:19

spomenula som si na posledný pražský koncert,na lightsticky,na koruny,na to dohadovanie sa pred tým,usmiala som sa a je mi dobre… smile

Jakub73

 10    4. február 2010 o 10:44

Martin Hošna je ted dokonce šéfredaktor R+P…to je fakt k nevíře.

Rock a Pop taky už 10 let není tím, čím býval…

Efka Gore

 11    13. február 2010 o 17:35

kačena:

...nuž čo Vám poviem,mnohým ľuďom s hudobným prehľadom a s dospeláckym nadhľadom sme na smiech…

...ale chceli by zažiť niečo také, ako prežívame my, skalní... grin Ale je pravda, že kto nezažil, nepochopí... a koniec koncov, ako hovori Nietzsche: co tam po ostatnych…zvysok? to je len ludstvo :D Takze Enjoy DM !!! smile

kačena

 12    14. február 2010 o 20:55

Efke Gore: ...ááále,už som si povedala,že by som sa nemala jedovať,veď už som veľká smile

DanaM

 13    24. február 2010 o 00:28

Trent Reznor je trieda….ale teda vobec som netusila ze je DM fan. Nine Inch Nails ci vecicka z lost highway - perfect drug…..aaah!!!

DanaM

 14    24. február 2010 o 00:34

jaj baby..ozi, necitujte tu Nietzcheho.. vsak ten nenavidel zeny smile  - asi ho ziadna nechcela…je pravda ze ako tinedzerka som si precitala par jeho veci Soumrak mode, a Antikrista..ale je idiot.
a mat rada DM je fajn…len to netreba ponat priliz sialene…potom je z toho obsession az choroba a to nie je to zdrave.  smile - a nechcem urazit “skalnych” - sorry ha! tento termin mi skor pripomina fanusikov futbalu.
hej kacena -  vyborne komenty, som na tom podobne. tie veci okolo koruniek a tak, dost detinske, ze? smile

DanaM

 15    24. február 2010 o 00:35

ups, sorry za chybicky…mam v sebe kusok vina raspberry ... enjoy!

kačena

 16    26. február 2010 o 20:33

to DanaM:dík,áno korunky-detinské(jasne,že sme aj s mužom mali aj korunky,aj lightsticky smile )

Diskutovať môžu iba zaregistrovaní a prihlásení užívatelia.

  Vytvorte si účet   Prihláste sa