Trent Reznor v dokumentu o fanoušcích Depeche Mode - rozhovor s režiséry “Posters Came…”

The Posters Came from the Walls, dokument o posedlích fanoušcích Depeche Mode dorazil do Spojených států. LA weekly vyzpovídal autory tohoto dokumentu, a mimo jiné, ti co ještě film neviděli film, se dozvědí, že v něm uvidí rozhovor s velkým příznivcem Depeche Mode Trentem Reznorem, kterého možná ani nepoznají.

Los Angeles je epicentrem amerckých fanoušků Depeche Mode, a také jsou v dokumentu velmi dobře představeni, např. mladý pár tancující n a parkovišti před Rose Bowl (není potřeba vysvětlovat, jaký to má význam. Ale to není nic proti ruskému podílu v tomto filmu. Slyšeli jste nkdy Higher Love v ruštině? Dovedete si představit 4 roky kreslit obrázky Dave Gahana a Martina Gorea. Od roku 1992 moskevští fanoušci mají vlastní Dave Day - Gahanovy narozeniny 9.května, kdy se v Rusku normálně slaví národní svátek Den vítězství.
To v Cambridge v Anglii, se v jednom kostele konají speciální mše pro gothiky během níž zní skladby Depeche Mode. Asi nikdy neslyšeli "Blasphemous Rumours."

Položili jsme pár otázek Abrahamsovi a Dellerovi o jejich projektu. Ne nikdo jiný než bývalý člen DM Alan Wilder se objevil na promítání, takže kdo ví, třeba se na prezentaci v LA objeví i bloňdaté kudrliny santabarbarského rezidenta Martina Gorea.

Proč jste si vybrali fanoušky z některch zemí, spíše než z jiných?

Nick Abrahams: Nejprve fanoušci reagovali na naše reklamy na webových stránkách. Ale potom jsme se tím začali prokousávat a zjistili jsme, že některá místa a města jsou obzvláště důležitá. Je zřejmé, že v Los Angeles je velké množství přiznivců Depeche Mode.

Jeremy Deller: Země a fanoušci si vybírali nás, v podstatě jsme už předtím věděli, že kapela má silné fanouškovské základny v určitých zemích a emailové reakce ukázali, že jsme měli dobrý instinkt.

Dokument zabírá několik let, kdy jste začali natáčet a jak dlouho to trvalo?

NA: No vlastně to natáčení se seběhlo velmi rychle, během několika týdnů a pak jsme vše super rychle upravovali, bohužel, díky politice Mute, dokument ležel na polici nahrávací společnosti od natočení...ale letos to vyjde na DVD

JD: Ve skutečnosti jsme to natočili v roce 2006 pravděpodobně během 25 dní. No celkem ještě možná méně.

Během několika posledních let, kapely jako The Cure, Smiths a Joy Division lákali novou mladou generaci. Zjistili jste, během natáčení, že fanoušci Depeche Mode jsou v USA, přesněji v Jižní Kalifornii stále mladší?

NA: Alternativní kultura je v LA velmi rozsáhlá, a nějakým způsobem se stalo, že Depeche byli vpředu celé "bílí kluci s taneční hudbou" scény. Proto jsou stále znovuobjevováni mladšími a mladšími lidmi, kteří vyrůstají posloucháním New Wave.

JD: Podobně jako v Rusku. Tam je celá nová generace fanoušků Depeche Mode, kteří jsou teenagery nebo čerstvě dvacetiletí. A LA bylo vždy zvláštní. Stíny zde dopadají tvrději v té sluneční záři, a to podporuje více introspektivní přístup k životu a hudbě, Brian Wilson je prekurzor toho všeho.

Proč myslíte, že právě ruští fanoušci vypadají ve filmu jako vůbec nejvášnivější?

NA: Má to co dělat se "záhadnou ruskou duší". V místech, kde fanoušci měli nejmenší šance vidět skupinu, vyrostli jejich nejhorlivější příznivci.

JD: Depeche byli jednou z mála kapel, které pronikli za železnou oponu a také tam mají mýtický status. Jsou tam chováni ve velké vážnosti a fanoušci je neuvěřitelně ochraňují. Depeche jsou součástí sociální historie východního bloku. Naprosto srovnatelně s tím co znamenal Elvis v 50.letech pro USA a nebo Beatles v 60´.

Jak došlo k tomu, že Riverside Community College Marching Band hraje "Personal Jesus"?

NA: To byl jeden z nejlepších Jeremyho objevů.
JD: Oni byli první jihokalifornský band, který jsme našli na Googlu. Je to sakra daleko od LA a málem sem naboural, než jsem se tam dostal.

Jak jste dokázali pro dokument odchytit Trenta Reznora?

NA: Nechtěli jsme, aby to byl jeden z těch filmů, kde bude mnoho slavných vyprávět, jak DM jsou skvělí. Ale Trent je velký fanoušek Depeche Mode, a proto jsme myslel, že by bylo dobré ho vyzpovídat. Líbí se mi skutečnost, že mnoho lidí ho vůbec nepozná, prostě si myslí, že je to chlápek z toho "College Marching bandu" nebo tak, a který toho mnoho vypráví o Kalifornii a Depeche Mode.

JD: Jak jsme ho odchytili? No, mám na Trenta nějaké kompromitující fotky, proto s tím musel souhlasit.

A jak jste dostali Alana Wildera na promítání v Londýně?

NA:Alan viděl ten film a moc se mu líbil a byl velmi horlivý diskutovat o různých aspektech fanouškovské kultury. Doufáme, že ještě nějakou prezentaci filmu s ním tento rok absolvujeme, možná v Rusku.

Dostali jste nějakou zpětnou vazbu od ostatních členů DM?

NA: Ve skutečnosti nikoliv, ale jeden z chlápků ve filmu, mluvil s Martinem Gorem, který řekl, že se mu film líbí.

A nějaké reakce od těch, kteří se objevili v dokumentu?

NA: Ti, kteří jej viděli, jsou nadšení, a opravdu si moc přejeme, aby další uvedení bylo v Rusku.
JD: Zatím žádné stížnosti.

A co vy dva jako fanoušci Depeche Mode?

NA: Jeremy je větší fanoušek než já,i když jsme vyrůstal v Anglii a zachytil jsem jejich první singl. Ale oni byli elektronická kapela, a to se mi zdálo moc radikální, když jsembyl mladší. Můj soused měl syntezátor Wasp a chtěli jsme potom založit kapelu něco jako OMD, bohužel nebo naštěstí k tomu nedošlo. A také nosím většinou černé oblečení.

JD: Moje sestra je jejich velký fanoušek, což znamenalo, že jsem nejprve nemohl být jejich příznivec, ale kolem roku 1990 jsem se obměkčil. Žil jsem v Pasadeně v roce 1985 a pamatuji, jak velcí zde již tenkrát byli, to bylo zábavné, ve Velké Británii jsou ale viděni odlišně.

Pozn. (Dangerous): Dokument The Posters Came from the Walls má velmi zajímavou historii. V roce 2006, šéf Mute Daniel Miller zadal Brown Owl Films natočení dokumentu o fanoušcích Depeche Mode, dokument se měl objevit jako bonus na výběrové kolekci Best of DM Volume 1. Jenže, první shlédnutí tohoto dokumentu všechny v Mute a i členy Depeche Mode vyděsilo, cituji: "Fanoušci Depeche Mode ve filmu Abrahamse a Dellerse vypadají jak šílenci bez mozků, tohle je šílený film o šílených fanoušcích". A tak skončil dokument skutečně na polici u Mute s tím, že nikdy nebude vydán.

Nutno říct, že tento dokument nebyl jediný výtvor, který v roce 2006 narazil na "DM kontrolu kvality". Původní videoklip skladby Martyr od švédského Andreas Nilssona dokonce nikdy nespatřil světlo světa, protože Miller a kapela usoudili, že Nilsson neodvedl práci odpovídající značce DM.

Film The Posters Came from the Walls však měl nakonec větší štěstí, Mute ho půjčili na několik Depeche Mode parties po Evropě (včetně Prahy) a reakce těch, kteří film opravdu shlédli nebyly vůbec špatné. Miller změnil svůj názor, přistoupil na Abrahamsův a Dellersův pohled na fanoušky DM a uvědomil si, že ačkoliv mohou vypadat příznivci DM v dokumentu trochu extrémně a potrhle, tak přesto je jejich láska ke kapele skutečná. Starý mazák Daniel Miller nakonec po roce a půl označil film za fantastický... a tak se začal objevovat na festivalech a speciálních projekcí a letos se objeví i na vlastním DVD, nejen jako původně zamýšlený bonus...