The Spin Interview: Dave Gahan

Po zkušenostech s megahvězdnou popularitou, drogovou závislostí, uvězněním, umřením na pár minut si zpěvák Depeche Mode Dave Gahan udělal na mne trochu času a přišel s jeho dekadentním odkazem: "Popravdě řečeno, jsem jen obyčejný feťácký alkoholik."

Phoebe Reilly/Spin Dave Gahan se obává času. Ne právě teď, ale obecně. Po práci na jeho druhém sólovém albu, výstižně nazvaném Hourglass, sedí teď frontman synth-popové legendy Depeche Mode na rohu pohovky a zapaluje první z několika cigaret. The Spin Interview: Dave Gahan "Cítím, že chci být někde, kde stále ještě nejsem," vyznává se, "Mám pocit, jako že bojuji s hodinami." To že 45 letý zpěvák je zkušený to právě teď, po téměř třech dekádách ve skupině a po prodaných více než 72 miliónech alb, není žádným překvapením, vzhledem k tomu jak tenhle Angličan (z londýnského předměstí Basildon) strávil většinu času v letech devadesátých, závislost na heroinu, odcizení od přátel z kapely, žíjící se svými přeludy v Los Angeles. Hned potom co Depeche dosahovali vrcholu popularity, chtěl Gahan v podstatě zastavit čas. V roce 1995 si podřezal žíly v hollywoodském hotelovém pokoji, rok na to se předávkoval heroinem a kokainem, což ho dostalo na dvě minuty do klinické smrti. Jenže o dekádu později, ve vlastním útulném nahrávacím studiu na Manhattanu, kde stěny jsou vyzdobeny velkými černo-bílými fotografiemi jeho ženy a tří dětí a napoličce malé krabičky s podobou dalších členů Depeche Mode. Gahanova radost je nezpochybnitelná. Neřekne jediné špatné slovo o kolegovi ze skupiny Martinu Goreovi, který se odmítal dělit o psání skladeb pro Depeche po dlouhá léta, což dovedlo Gahana k nalezení uspokojení této potřeby na prvním sólovém počinu, chladně přijatém, Paper Monsters. Gahan raději hovoří o svém nadšení pro Hourglass a obtížném sestavení pořadí skladeb na seznamu: "Věděl sem čím začít a kde bude konec, ale jak to půjde mezi, to bylo docela nejasné." říká v souvislosti se skladbou, která hypnoticky a drtivě otevírá album, "Saw Something." Gahan se usmívá a dodává: "A to je přesně metafora pro můj život." Vypadáš opravdu nadšený novým albem. Jak ho porovnáváš s tím předchozím? Jsou naprosto odlišné. S Paper Monsters to bylo na způsob, "Já chci udělat něco, ukázat se." Teď sem pracoval s tématem ubíhajícího času. Necítil sem žádný tlak. Nahrání pár mých vlastních písní pro Depeche (na album Playing The Angel) to mi dodalo sebedůvěru. Dlužím mnoho Martinovi, protože po léta jsem zpíval jeho písně, což mně naučilo, jak rozvíjet píseň, jak vytvořit atmosféru, jak do té písně vložit sám sebe. Začal sem skutečně hledat můj vlastní hlas. Nehodlám tvrdit, že je to ta nejlepší deska jakou sem kdy dělal, ale rozhodně je tou s kterou se cítím příjemně, samozřejmě více než s Paper Monsters. V minulosti jste ty a Martin používali tisk k vyrovnání se jeden s druhým, ale ty teď zníš jako, že ho máš opravdu rád. Přenesli jsme se přes to, myslím. Poslední turné bylo skvělé, užili jsme si to skutečně dobře. Cítil sem ho na mé straně po celou dobu, Uvědomil sem si pozici v které on je po 27 let a tlak, který musí snášet. Musí být těžké psát písně a někdo jiný je zpívá za tebe. Teď vidím, že problém způsobila moje frustruce vlastními omezeními. Už si nikdy více nemohu hrát na oběť. Myslím, že soutěživost tam vždy bude, protože to klíč k tomu co Depeche Mode jsou. V dokumentárním filmu Depeche Mode 101, jsi říkal, že si byl šťastnější mezi regálama v supermarketu než být v hudební skupině, je to pravda? O, ne. Myslím že to byl jeden z těch lehkomyslných komentářů, které vznikaly na konci turné. Bylo zábavné, sledovat jak nám roste budova přímo před studiem. Šlo to tak rychle, a ti chlápci skutečně tvrdě pracovali. Vždy, když jsme potom měli ve studiu s něčím problém nebo si stěžovali, pomysleli jsme si : "Tam venku je skutečně tvrdá práce". A dělat hudbu? To je zábava... Jako k smrti přesvědčenému rock'n'rollovému fanouškovi, Ti nepřišlo zvláštní, že jsi frontman nejslavnější synth-popové kapely na světě? Vždycky jsem měl toto dilema. A rovněž to vždy bylo trnem pro ostatní v kapele. Vyrůstání v kapele je podivné - setrváváš v tom, co si myslíš, že jsi. Ale co jsem si vzal z Depeche Mode byla ta punková etika, že nemusíš být zrovna hotový muzikant. Když dostaneš nápad, tak to prostě uděláš. Dokonce i přesto, že používáme syntezátory, stále ještě máme tenhle druh etiky, protože můžeme snadno nahrávat náš materiál... Pokračování: V časech Songs of Faith and Devotion. jsi do sebe nasákl grunge, nechal ses tetovat, narůst dlouhé vlasy, měl jsi skutečnou drogovou závislost.. Co Tě inspirovalo k této přeměně? Stal jsem se parodií sebe sama. Nemyslím že ta přeměna se stala přes noc. Abych řekl pravdu, byl jsem obyčejný narkoman a alkoholik. Možná v některých bodech jsem se cítil být něčím odlišným, či výjimečným a zřejmě během období Songs of Faith and Devotion jsem se svezl tímto vlakem až do konečné stanice. Bylo tam spoustu zábavy a pak náhle nic. Turné skončilo a já jsem se vracel domů s těžkou závislostí a to vše ve mě zůstalo. To turné vás si také vyžádalo odchod Alana Wildera, a Andy Fletcher oznámil nervový kolaps. Co se stalo? Dosáhli jsme vrcholu v našich slabostech. Bylo to příliš dlouhé, a dosáhli jsme toho nejvíc co bylo možné : letadla, limuzíny, exkluzivní hotely, osobní asistenti. V zákulisí byly zvláštní prostory pro každého člena kapely, osobní šatny, stejně tak jako šatna pro kapelu. Při pohledu zpět, bylo to udělané tak, že každý mohl být od ostatních izolován ve svém vlastním světě. V zákulisí, přál bych ti vidět to množství různých mejdanů v oddělěných pokojích. Je to už stará historie, ale pravdivá. Všichni jsme byli skutečné oběti toho turné. Když jsi si podřezal žíly v roce 1995, čekal jsi že tě členové kapely podpoří víc než nakonec udělali? Ne. Myslím že kdybych je přímo o něco požádal, asi bych to dostal. Bylo to prostě mou vlastní neschopností dát najevo co jsem chtěl nebo potřeboval, protože jsem nikdy doopravdy nevěděl, co vlastně chci. Ten incident s předávkováním rok poté, připomínal Kurta Cobaina. Myslel sis tenkrát že jeho smrt byla zanechání odkazu? Ne. V polovině 90 let všude kamkoliv sem se otočil, někdo umíral. To nebyli jen lidé z kapel. Byli to i lidé se kterýma jsem se stýkal. V těch chvílích sem si myslel "Měl bych se vydat tou cestou". Nebyla to žádná předstíraná snaha se sám zničit, ale rozhodně jsem tady už nechtěl být. To nemělo co dočinění se setrváním v kapele. To byla opravdu poslední věc, která by mi dělala starosti. Vzpomínám jak mi Martin volal během nahrávání Ultra. Byl jsem v hrozném stavu, po zatčení a v průběhu soudním řízení, a Martin povídá "Hodláme dokončit tu nahrávku společně? Nebo jí mám dokončit jako svou vlastní". A já na to "Tak co ti na to mám do prdele říct, já mám skutečné problémy." Tvé srdce se zastavilo na dvě minuty. Když jsi byl oživován, vzpomínáš si, že bys viděl Boha nebo bílé světlo? Když sem se vracel zpět, vše co bylo v mé mysli bylo povědomí, že musí mít kontrolu nad mým životem, ale ne doopravdy. Nerad bych vybíral cestu pro někoho dalšího, ale jen pro mně, a ta byla jen jediná. Potřeboval sem vzít sám se tak daleko, abych zjistil, že to není to co sem chtěl. Co je Tvou neřestí teď? Pravděpodobně TV. TV a čokoláda. Když mluvíme o televizi, kdyby Ti bylo nabídnuto účinkování v reality show, co bys odpověděl? Dobrá, ve skutečnosti mi to bývá nabízeno, a já to považuji za druh urážky. Pár let zpátky, byla show v Anglie, která vyžadovala žít v nějakém domě měsíc. Odpověděl sem v tom smyslu: "Víš co? Já nejsem zoufalec, na to zapomeňte." A křičel sem na svého manažera. Jindy zas mi bylo nabízeno dělat něco v mém domě v New Yorku, ale není nic co by mně přimělo dělat něco takového. Je jedna taková show, kterou sem já a můj syn zachytili v TV, je to s chlápkem z Poison [Bret Michaels' Rock of Love] a já se na ní nemohu přestat dívat, ale protože to sleduji způsobem "Jak ten chlápek přemýšlí" doufám, že se nebere tak vážně jak to předvádí v této show. Pro mne je to ničení tajemna kolem hudby. Myslíš, že by Depeche Mode byli tak úspěšní, kdyby původní člen Vince Clarke neodešel v roce 1981, kdy následně založil Yazoo? To je opravdu těžká otázka, ale poctivě odpovídám, že ne. V té době to byla velká rána. Ale pokud by Vince neodešel, Martin, a to mohu říct, protože Martina znám, by nikdy nebyl nucen psát a on by to psaní skutečně uložil k ledu. Martin měl jednu píseň pro druhé album, kterou napsal když mu bylo 13 nebo tak nějak, a zbytek jsme nahráli a dali dohromady ve studiu. Ale pokud by Vince zůstal, neumím si představit, že bychom mohli jít ještě dál. Nemluvil sem s ním 15 let, možná ještě víc. Depeche nabrali temnější směr, když odešel. Můžeš říct, že určité písně - jako "Master and Servant" udělaly S&M více přístupné mainstreamu? Pravděpodobně. To je něco s čím jsme si vždy pohrávali. Já samozřejmě jako interpret. Má jedna tvář chce milovat, být starostlivý otec, ale druhá tvář je hříšné zvíře, které pokud nevypustím ven, tak se zblázním. A konečně mám takové kousky i na Hourglass v "Use You" a "Deeper and Deeper." Martin si opravdu vyhrál s jeho koženými podvazky a outfitem "nahoře bez". Nešlo ti někdy na rozum to jak se obléká? Neustále. Ale teď už ne. Mám rád zůsob jakým se teď obléká. A mám rád jeho čepici. V raných dobách, Alan a já, jsme mu často schovávali jeho klobouky, protože jsme nechtěli být s ním viděni. Která éra nebo moment v Depeche Mode tě zaráží? Těch je. Prostě jdi na YouTube, vyťukej "Depeche Mode" a tam jich najdeš mnoho. Koukám na záležitosti kdy mi bylo 19 a jsme zhrozen jak mladý sem byl. A s Internetem, samozřejmě, všechen materiál, který sem si myslel, že by měl být zapomenut je znovu vytažen. Co Ti teď nejvíc vadí na současné pop kultuře? Že nejsou už vůbec žádná omezení, kolik můžeme dostat o jedné osobě informací. Ať už je to Anna Nicole, Brad a Angelina - Kolik ještě dalších věcí můžeme číst o Britney Spears? Nemohu si pomoc, ale sem vystaven všem těm magazínům, když stojím ve frontě v obchodě, to mi naprosto vadí. A potom zjistíš, že mluvíš o tom co tam píšou s ostatními, a dojde ti ´sakra co to dělám, já tu mrhám svým životem.´ Čí kariéru by sis právě teď nechtěl užívat? George Bushe. Ačkoliv mne svým způsobem fascinuje, ale on vytváří opravdové problémy. Když cestuji po Evropě, tak slyším: "Ou, ty žiješ v Americe" To je pro mne smutné. Mělo by to jít jinak. My bychom měli vést. Řekl si "My". Žiješ v Americe 15 let, nestýská se Ti po Anglii? Stýská se mi po dobrém fish-and-chips. Lidé my říkají, že sem se stal velmi americkým, ale já sem s tím spokojen, protože to je vždy výzva pro mne. Vyrůstal sem v Anglii, kde mi bylo neustále vštěpováno, že sem nic. Amerika, pro mne byla místem, kde nápady jsou příjmány a podporovány. Později sem se stal větším patriotem, než sem kdy byl. Když se dostanu do sporu, a to je velmi často, s mým synem o Americe versus Anglii, tak vždy jako první říkám: "Ale jdi, to nemůžeš porovnávat, my máme Stones, Beatles, Led Zeppelin, Pink Floyd a Depeche Mode!" Potvrdily se někdy řeči, že skupina KMFDM je zkratka "Kill Mother Fucking Depeche Mode" Myslím, že je to tak. Oni jsou z Německa, že? Ano, protože nás tam mnoho lidí miluje, tak je tam také určitě mnoho lidí, kteří nás nenávidí. Které cover verzi Personal Jesus dáváš přednost, od Marilyn Mansona nebo Johnny Cashe? Johnnyho Cashe! Není lepší kompliment. Je to skvělá verze obnažená na tu nejzákladnější formu. To vždy vypadá lepší. Je potěšitelné, když slyšíš, že nové skupiny dávají najevo, že jsou ovlivněny Depeche Mode? Ne zas tak dooopravdy. Myslím, že jsme neustále chváleni mnoho skupinami a to je lichotivé. Ale já neposlouchám moc populární hudbu. Poslední nahrávky, které jsem si opravdu užil, jsou pěkně daleko od toho co dělám - třeba jako White Stripes. Dokonce ani po 27 letech ve skupině s Martinem a Andym, se nezměnilo to, že se vždy po každé desce objeví spekulace, že to může být vaše poslední. Proč nikdo neřekne: "Ano, zůstáváme spolu, a budeme dělat další desku"? Dobrá, po skončení turné, jdeme každý svou cestou a v nějakém bodě se sejdeme a diskutujeme o budoucnosti. Vždy je to tak, nemáme žádné plány na ovládnutí světa či tak něco. Ale, ano, jsem si jistý, že uděláme další desku. Po mnoho let si hořknul tím, že si nemohl psát písně pro Depeche Mode. Proč si čekal se sólovou kariérou až do roku 2003? Měl sem dobrý důvod. Prostě sem nevěděl co to je. Byl sem spokojený s pozicí v jaké sem. A kdo by nebyl, že? Zpíval sem skladby jednoho z nejlepších skladatelů naší doby. Ale já sem utvářel výraz během jejich prezentace, a to mne unavovalo. Nebyl sem inspirován a nemohl sem jít a obviňovat za to někoho jiného. Musel sem sedět a říkat "OK, co s tím mohu dělat?" A jeden den jsem tady byl (v New Yorku) s Knoxem Chandlerem a vyhrknul sem: "Mám pár nápadů na písně, ale nemám je opravdu rozvinuté, můžeme si na to spolu sednout?" Od té chvíle jsme pracovali na Paper Monsters. Byl Martin přístupný tvým příspěvkům na Playing The Angel? Byla tam opatrnost u Marta i Fletche. Fletchův způsob podpory byl více hlasitý. Poslouchali jsme ty písně a Martin řekl něco jako: "Není to špatné". To bylo to nejvíc dobré co z něj lze dostat. Ale pro mne to znamenalo okay. Bylo cítit, že jsme tým a to bylo více důležité než cokoliv jiného.

Názory Devotees (43)

alanaw

 1    12. november 2007 o 12:18

no myslím, že vzťah Mata a Dave sa preniesol už cez kade-čo a to, že sa vzájome podporujú, dodalo obrovské sebavedomie Daveovi a vôbec to konečne dostalo aj šmrnc pre celú skupinu, tak len tak ďalej… dúfam, že rozkoly majú nateraz ďaleko ďaleko za sebou a čaká ich len zábava - hudba…

stanislav misnik

 2    12. november 2007 o 13:26

vychadzajuc z clanku je jasne ze novy album d. m. nenecha na seba dlho cakat.

Beladona

 3    12. november 2007 o 13:34

alanaw: tak to by mě překvapili, kdyby se už nehádali smile
Ale konflikty jsou někdy tvůrčí.

Ringo

 4    12. november 2007 o 20:04

sakra Dangerousi, mazej dodelat ten zbytek!:-)

12Ronny12

 5    12. november 2007 o 20:16

beladona: presne tak…nevadilo by mi keby vznikol dalsi devotional kedze s toho obdobia si moc nepamatam lebo mam len 15 rokov a doteraz ked si pozeram ten koncert tak si hovorim ze by som to chcel zazit

alanaw

 6    13. november 2007 o 06:17

beladona: áno, to je pravda, každá konfrontácia má v seba aj pozitívum a posúva to vpred, za predpokadu, že si strany zoberú z toho ponaučenie - vid´posledné PTA… ja som skôr narážala na konflikty typu akéhokoľvek vzájomného odsudzovania sa a hľadania pravdy, kto z nich je ten naj…ale myslím, že už toto nepotrebujú riešiť...

Dangerous

 7    13. november 2007 o 08:45

to Ringo: smile))chacháá, dostal sem se k tomu až před půlnocí, ale je to tak zajímavé interview, že sem to musel dodělat (než mě to dodělá smile))

Beladona

 8    13. november 2007 o 10:27

Tak to je asi jeden z nejlepších rozhovorů s Davem, co jsem četla.

Mám pocit, že už poněkolikáté se vyhýbá přímé odpovědi na otázku, co zažil při té klinické smrti.

macadm

 9    13. november 2007 o 14:30

Tak mňa tá posledná veta v rozhovore chytila totálne za srdce.Je to hádam najkrajšie, čo som zatiaľ z ich úst počula a ešte dlho mi to bude znieť v hlave.

A Beladona ja si osobne myslím , že vyhýbať sa otázke o klinickej smrti, je úplne normálne a hlavne v jeho prípade, keďže si za to mohol sám.Každý z nás by na to asi najradšej zabudol ako by mal o tom dookola rozprávať.A dosť mi vadí aj to, že to novinári stále a stále vyťahujú na povrch.Viem že to je ich práca ale čo je moc to je moc.

Dangerous:som rada ,že si ten rozhovor dokončil aj keď už v dosť pozdnom čase! Ale veď čo by si pre nás neurobil,že?!Vidno ,že nás máš rád!

Beladona

 10    13. november 2007 o 14:45

macadm: ale já neříkám, že je to špatně. Je to jeho niterný zážitek, do kterého nikomu nic není.
Jen mě tak napadlo, že všichni s podobnou zkušeností to docela ochotně popisují pozitivně, jako světlo, lásku, smíření... Ale nikdy nikdo neřekl, jaké je to v pekle…

deave101

 11    13. november 2007 o 16:17

Mam s toho opravdu dobry pocit..je citit od tych typkov velka pohode ktora ma velmi tesi…na clanok davida musim dat klobuk dole je to uzasny clovek len tak dalej!!!!!!!!tesim sa na novy album pretoze to bude masaker..proste to viem…diky..

macadm

 12    14. november 2007 o 15:07

Beladona: však ja som to tak ani nebrala.

Dangerous

 13    16. november 2007 o 07:13

Gary Numan o Depeche Mode:

http://www.bbc.co.uk/6music/shows/georgelamb/

přeskočte na 1h 40minutu…

btw. Higher Love, dobrá volba

Beladona

 14    16. november 2007 o 09:27

marec: dost okatá provokace grin))
Máš bod za snahu, ale zkus něco nového wink

hide what you have to hide

 15    16. november 2007 o 10:08

to marec : smile

neřeš to…ale bod za snahu máš

btw ..DM o par schodikov smerom nadol. .....hihi to je dobrý

máš bod, pobavil si mne, díky!!!

Ringo

 16    16. november 2007 o 10:57

marec: myslim ze problem je v tobe, ne v DM:-)

devotional101

 17    17. november 2007 o 15:17

M-F marec smile

Ringo

 18    17. november 2007 o 16:28

MAREC: kopec mojich vrstevniku tvrdi ze DM jsou nejlepsi kapelou vsech dob a spousta znamych se postupne pridava do DM tabora, byt pred par lety vubec nevedeli co DM jsou. Cim to sakra je?:-)))

chmelko

 19    17. november 2007 o 22:48

ale ved to Dave popísal dost podrobne.
Tvrdil, že videl sám seba vychádzat a pozeral sa na seba ako ho resistucuju a on na nich kričal..ja som tu hore, tak čo sakra robite tam so mnou…
Toto popísal tuším pred vydaním Ultry

Ringo

 20    18. november 2007 o 00:11

CHMELKO: jj, Dave to popisoval hodne podrobne a kdyz se jej ptali na svetlo na konci tunelu, tak on na to ze svetlo zadne, ze jen tma a prazdnota a tohle rozhodne nechtel, takze masiroval hezky nazpatek, probral se v sanitce a slysel doktory rikat: “ztratili jsme ho” A Dave na to “no to teda ku..a neztratili”:-)

deave101

 21    19. november 2007 o 14:21

Viete ja myslim ze ked dokazali urobit ultru exciter a pta pod strasne velkym tlakom a stresom atd..tak teraz su v pohode akej mozno este neboli preto som povedal ze to bude masaker..stale to bolo zavisle od tlaku uz od broken frame…uvidime ja im verim!!!

alanaw

 22    20. november 2007 o 06:23

ale no tak marec, toto sú trochu silné slová a nemyslím, že vystihujú pravdu - pravda je, že o nich nebudememe vedieť úplne všetko, ale práve cez ich hudbu vieme, že ich to baví a chcú to robiť, aj keby to mal počúvať hoc len jediný fanúšik - zmysel to má...mám pocit, že z Teba hovorí nostalgia, chceš nasilu vrátiť čas, ktorý nateraz nemá šancu…vzťah Alana po odchode tu bol veľakrát rozoberaný, napriek tomu to aj on priznal, že potrebuje ísť vlastnou cestou a platí to aj na druhej strane, no a okrem toho si myslím, že v ich hudbe nostalgicky nájdeš podstatu DM, ich charakteristický zvuk, štýl…pokiaľ ide o to ich chlastanie a predrogovanie, nikto z nás si netrúfa povedať, že by ostal v tom prostredí  “čistí”, sú toho dôkazom aj iné skupiny - počnúc Beatles, Roling Stones atď, ale podstané je, že sa postavia zo zeme a idú ďalej, hľadajú nový rozmer a zmysel…a mimo to, v našom okolí sú iné horšie ľudské trosky, alkoholici a narkomani a tvrdiť  to o DM je trochu trúfalé a hlavné úbohé, pretože my všetci ich berieme presne tak akí sú, aj s ich chybami, aj s ich trápeniami, aj s ich excesami, lebo ich podstata je aj v tom, že napriek tomu všetkému nám ukazujú svoju ľudskú stránku a ako napr. Dave, nebojí sa o tom otvorene hovoriť, aby v konečnom dôsledku ukázal, že to nemá zmyslej takto sa ubíjať, Mato síce nerozoberá svoj rozpad manželastva tak otvorene, ale zato prostredníctvom jeho textov presne vieme, čo prežíval, ako mu bolo a to je to, čo im pomáha a pomáha aj nám…
marec nemusí sa Ti to páčiť, ale neporovnávaj neporovnateľné....skús v tom nájsť aj radosť z ich hudby, pretože ich hudba ( či už skoršia tvorba ale aj terajšia ) je neuveriteľný fenomén…

alanaw

 23    20. november 2007 o 13:00

ja som DM začala počúvať od 84 roku, takže aj u mňa prevažuje “zlatí vek ” DM, ale napriek všetkému čo sa stalo, páči sa mi, že idú ďalej, tak Alan ako aj DM…:-))

Beladona

 24    20. november 2007 o 13:12

alanaw: přesně tak. Pro mě je “DM klasika” Black Celebration a MFTM. A to ostatní není horší, jenom jiné, ale taky skvělé wink

Ringo

 25    20. november 2007 o 23:21

MAREC: kdybych se mel na hudbu divat jako ty - reknu na rovinu hrozne omezene - tak bych treba u The cure navzdy skoncil u Pornography a zadne dalsi jejich alba bych asi neposlouchal. Odmitas vse jine. Vse jine je spatne, tretiligove, torzo. Vis co? Tak to proste neposlouchej, nuti te nekdo?

DM nejsou trosky, naopak muzeme rici, ze pres vsechyn neduhy, opredene kolem hudembiho sveta, stale zustali normalnimi lidmi. Kdyz si vemu treba takoveho sice skveleho Reznora (nic proti nemu, NIN je fenomen a posloucham je ted hodne casto), tak jej za normalniho cloveka povazovat nemuzu a drogy jsou jeho dennim chlebem. Pokud se na DM divas jako na zkrachovale existence, tak nejak prestavam chapat tve nazorove pochody uplne, a to jsem je z pocatku docela bral a chapal. Dave je ted napak velmi svezi a kreativni, ma zajimave napady a nechapu proc bych jej mel apriori odepisovat jen proto, ze mu ty napady nedodava Alan Wilder, ale prichazeji z jeho hlavy.

Pocinaje PTA se DM tvorba dostala opet do “normalnich koleji” a citim z nich opet to nadseni kterym oplyvali behem BC a MFTM. Uz i u meho nejoblibenejsiho Violatora, ktery povazuji za nejlepsi desku vsech dob pusobili DM jako kapela jakymsi unavenym dojmem. SOFAD nevzniklo normalne a Ultra taky ne, byt to byly skvele desky, mnohymi povazovany za vrchol, ale kapela jako takova selhavala po lidske strance. Exciter bylo neco v podstate jako meznik one lidske stranky kapely DM. Neco jako “Hodili jsme sve zavislosti ktere nas ovladaly konecne za hlavu, tak ted si to vyrikame po profesni strance, udelame u toho desku a pak se rozhodnem, jestli muzeme fungovat nadale takto a nebo to zmenime”. Zjistili ze takhle to nepujde a tak se k sobe vratili tak trochu jako lide, zacli se zase trochu tolerovat a chovat se k sobe slusne. Tak to vidim ja a dla mi to radost. Je mi te docela lito, ze si tim svym pristupem dokazes zkazit pekne veci.

Gabriel

 26    21. november 2007 o 08:40

Ringo chcel jednoducho len povedat, ze dozreli a zmudreli wink

Beladona

 27    21. november 2007 o 09:50

marec: ale ono to není jen v těch deskách, ale taky v našem vnímání.
Většina z nás nikdy nezapomene na ten blesk z čistého nebe, kdy slyšel svoji první DM desku a objevil to kouzlo. Ale jakkoliv chceme tenhle zážitek opakovat, tak to prostě nejde, to se dá zažít jen jednou.
Je to stejné jako se vším v životě... Stále se chceme vracet k příjemným pocitům z minulosti, místo toho, abychom se snažili objevovat něco nového a rozšiřovat svůj životní prostor.

Ringo

 28    21. november 2007 o 10:00

MAREC: divil by ses jakymi dilematy prochazim pri posuzovani zda tohle jeste muzu a nebo uz radsi nikoliv a nebdu tim padem ztracet nad tim cas. Resim tento problem denne, temer kazdou hodinu:-) Ale z tvych vyjadreni citim proste uzamceni se v prvotnim okouzleni, ktere, jak pise Beladona, proste zopakovat nelze. A to proto, ze prvni poznani proste uz uplynulo a dalsi takvoe uz byt nemuze, protoze kapelu znas, ctes o ni cim dal vice informaci a tak nejak ti prestavaji byt vzacni. Prirovnal bych to k vztahu muze a zeny. Prvotni okouzleni se casem meni v denni rutinu a neznamena to preci ze se clovek s zenou/muzem po takovemto okamziku rozejde a bude vztah povazovat za jakousi treti ligu, protoze tam neni to prvotni okouzleni z prvnich pohledu a prvnich doteku:-)

Vem si nove posluchace DM, jak jsou do DM zblbnuti presne tim samym zapalem, jako ti kteri si tim prosli treba pred 20 lety a ted na ne obcas tak trochu nechapave koukaji. Je to presne proto, ze ta kapela kouzlo ma stale a oslovuje i mlade fanousky, pro ktere jsou soucasne desky DM presne tim prvnim setkanim, jako pro tebe bylo prvnim setkanim prvni album DM ktere jsi slysel. Neveril bys kolik lidi mi rika, ze se k DM dostali pres fantasticky PTA a ze pred tim o DM moc nevedeli, akorat v radiu obcas zaslechli Enjoy the Silence a ze teprve PTA je primelo k tomu si sehnat od DM i ostatni alba.

chmelko

 29    21. november 2007 o 15:28

je to tak marec, človek je asi najcitlivejší v období od 15-20rokov…a na to obdobie, aspon ja osobne spominame najradsej..uplne s tebou suhlasim, len to mám o rok posunute 84-94:-)

Beladona

 30    21. november 2007 o 15:44

A myslíte si, že kdyby člověk objevil DM třeba až v 25 letech, že by to nebyla taková bomba? Fakt sama nevím…

Dangerous

 31    21. november 2007 o 16:03

za prvé; většina lidí je citlivá celý život
za druhé; jakýkoliv pohled do minulosti zavání nostalgií a ta je přece sladká a růžová...a mladá a úžasná....
za třetí; objektivní pohled je v oblasti jako je hudba úplně nemožný, a je spousta 30 letých nebo 18 letých, kteří se na DM zavěsili po vydání Exciter.

To že mi jsme na DM vyrostli v 80. letech, ještě neznamená, že vše potom už není klasický “depeš”... naopak, když se mě někdo zeptá, který song dokonale charakterizuje Depeche Mode, vybírám Barrel of A Gun…song, kde není poznat jestli je tam Alan nebo ne, kde struktura skladby je taková, že je naprosto nemožné, aby to byl rádiový hit.. a podle mne, nelze určit zda vznikla během stejné session jako Never Let Me Down Again anebo minulý týden….

Problém je prostě v nás, Depeche Mode či Dave roku 2007 nejsou “TORZO, spomienka, nostalgia” jak tvrdí marec…to my jsme torza a nostalgické vzpomínky….

deave101

 32    21. november 2007 o 16:27

Zdravim..tak som rozputal zaujimave vymeny nazorov..je to kazdopadne o tom ako kto to citi to je jasne a bez pochyb..ale musim povedat ze akykolvek clanok o dm vysiel bol otvoreny bez predsudkov ja to proste citim tak ze posladne 2-3 roky je to viac v pohode ved aj posledne turne vsetcim priznali ze bolo jedno z najlepsich pokial nie najlepsie co sa vztahov v skupine a vsetkych okolo tyce….reagoval som na clanok a Dave je fakt hodne ok mne to tak pripada a ver tomu “Marec” ze ten psychologicky profil ja vidim..No a dostavam sa k jadru toho ze som si dovolil tvrdit ze nasledujuca deska bude ohromujuca…a my vsetci budeme stat alebo sediet a bude nam behat po chrbte ten znamy depesacky mraz….....moj nazor…

chmelko

 33    21. november 2007 o 22:28

je hlavne super, že pokračuju dalej a ako som už napísal, som rád, že ma DM chytili opat naplno po dlhých 13rokoch, kedy som im ako tvrdy dm fan predpovedal pomaly ale istý smer nadol…ale prišiel PTA, hourglass a su tu nazad a v plnej sile

iba chcem podotknut k tým vyhlaseniam jak su v pohode ako nikdy predtým a pod: je to skratka len marketing a tiež samopresvedčanie sa, že teraz to už fakt vyšlo…
ved si len zoberte vyhlasenia po vydaní ultry a tie teraz po tolkých rokoch..fletch tvrdil, že sa album nahral skoro sam (jasne, vždy je to bez neho:-)))
a teraz ake to bolo neskutočne tažke..

Ringo

 34    21. november 2007 o 23:28

CHMELKO: tak kapka marketingu tam mnohdy je, protoze predzvest ze kapela je v pohode je predzvesti dobreho alba, nicmene priznejme take, ze jsou to lide a maji z toho treba fakt momentalne takovy pocit, byt je to tak doopravdy, nebo si to jen namlouvaji. Ovsem cim vice o tom mluvi, tim mene se mi zda ze delaji. Viz. Exciter. Kolem nej bylo takove halo, Dave o nem pred vydanim rekl ze to bude nejlepsi album DM, pomalu jsem cekal vyjadreni, ze se vsichni clenove DM miluji:-) A co prislo po turne. Vystrizliveni, vzajemne kritiky a dosti nevybirave vyjadrovani se jak o DM, tak jeho clenech kapely jimi samymi.

A PTA? Prislo jako blesk z cisteho nebe a je vse presne naopak. Pred tim moc kecu nebylo, pak prisel prvni single, pak vyprodane listky v Evrope na koncerty behem par dni, skvele album, skvele turne a po nem zadne vystrizliveni, jen skvele vzpominky a clenove kapely se vzajemne o sobe vyjadrovali v patricne ucte. Nova Davova slovoka nevyplynula z nenavisti vuci domovske kapele, ale jen z toho, ze DM meli po turne, Martin ocividne chtel odpocivat, zatimco Dave tvorit. Tak bez nejake okazalosti a kecu udelal fantasticky Hourglass. Rozhovory k Hourglassu nezacinal jako u Paper Monsters “ja jsem Dave Gahan”, ale naopak vetou “Jsem Dave Gahan, zpevak Depeche Mode a ted delam solovou desku” to je propastny rozdil a neni tam tentokrate zadna fales, necitim tam ani pretvarku. A jako fanousek mam z toho proste radost a nevidim duvod proc bych nemohl mit radost z toho, ze mi oblibeni hudebnici jsou v pohode, nevim co je na tom pro MARECa tak nepobratene:-)

stanislav misnik

 36    22. november 2007 o 09:56

pise sa rok 2007 zabudnime na to ze nam dm budu hrat popik 80-90 rokov. dm to je hlavne o kreativite. kokteil a la depeche mode si mozes namiesat aky chces od popiku cez techno az po rock a to si myslim ze nam neponukne ziadna kapela na svete.oni nam maju stale co ponuknut. gahanov album je toho prikladom.teraz je na chlapcoch akym smerom sa bude uberat novy studiovy album.len nech to netrva dlho. som hladny po ich novych skladbach                                                                                   y love you depeche mode.

ivan

 37    22. november 2007 o 10:19

poradí mi niekto ako nájdem easter egg na dvd??

Ď

Dangerous

 38    22. november 2007 o 11:05

Dave se chystá na turné..připravte se….

alanaw

 39    22. november 2007 o 11:12

to m.arek: no možno je to preto, že dielo vytvárajú ľudia a cez ich pocity vnímame o čom to celé je a ako to vnímajú oni sami…tak si každý vyberie čo sa mu páči…

chmelko

 40    22. november 2007 o 11:50

m.arek:tak v tom sa pekelne mýliš..uplne ukazkový prípad je exciter..Martin v plnej zalubenosti…daveovi sa prave narodila dcéra..citili sa ako v ružovom svete…
PTA:Martin rozvod, problémy a už tam máme piesne typu darkest star, a pain…o tom to je..niesu to stroje su to ludia..ak chceš pochopit kohokolvek dielo na svete, musíš potom pochopit, ako sa pri vytváraní cítil..a toto sa volá umenie..

chmelko

 41    22. november 2007 o 12:41

m.arek: noj názor na moralnost a čistotu pochopíš, ked ti poviem, že moj naj album je SOFAD..
ja ich nehodnotím, ale chcem pochopit cele dielo len vtedy, ak pochopim prečo ho niekto vytvoril..

chmelko

 42    22. november 2007 o 12:48

prvé ma musí oslovit melodia, nálada skladby..ale ak to má text o ničom rýchle na nu zabudnem…to bol hlavne prípad Clarka

presne opačne to mam s cure..na prvý posluch strašne tažká hudba,...ale texty, aspon v obdobi disintegration boli neskutočne..preto tento album milujem

imagine je nadhera sama o sebe…a nie je to čisto komunistický text…tuto filozofiu vyznáva vela idei..

Ringo

 43    22. november 2007 o 13:09

m.arek: hele, ja jsem taky konzervativec a pres to vsechno velmi souhlasim s tim, co nazpivali DM na svem levicovem manifestu nazvanem Construction Time Again. Kdyz se zamyslim nad nazvem samotneho alba, tak je to sila. Napadlo by te to? Takto nazvat album?:-) Proto je pro me podstatou i obsah, pres to, ze prvotni vjem je samozrejme melodie a zvuk a hlavne hlas.

Jinak presne jak psal Chmelko s prikladem The Cure. Poslechl jsem si celou jejich diskografii asi 5 x za sebou arekl jsem si ee, timhle cas ztracet nebudu. Jenze. V hlave my znely slova tech pisni a to se mi nestava casto. K tem slovum jsem si rozvzpomel na nektere kytarove melodicke linky, ktere ve me vyvolavaly zvlastni pocity, byt jsem spise na elektronickou nez kytarovou hudbu. Postupne jsem se vracel k jednotlivym tem album a zarazoval si je jako ze jo, tohle koupim, tohle taky, tohle snad nekdy no a dnes mi chybi jen 3 alba a mam komplet jejich diskografii zakoupenou a presne tak se zrodila kapela cislo 2 v mem osobnim zebricku. to co jsou ti lide zac je nekdy velmi podnetne sledovat.

Co se tyce rozebiranio toho jak se ma Dave Gahan a jak zije - uvedom si, ze prvotni nadseni budi v lidech hlavne prvotni sobecka myslenka - zpevak se ma fajn = bude dalsi album. Na rovinu kdyz se podivame vsichni do sebe, tak nikde neni na prvnim miste radost ze stesti zpewvaka Dava Gahana, ale radost z toho, ze to je perfektni predpoklad k tomu, aby vyslo dalsi album nasi oblibene skupiny.

After Party, Roxy, Praha

Diskutovať môžu iba zaregistrovaní a prihlásení užívatelia.

  Vytvorte si účet   Prihláste sa