“Sounds” - Melancholie lehkosti

Depeche Mode jsou zpět. Po měsíce fanoušci na Internetu prostřednictvím krátkých videí sledují produkci nového alba a před pár dny odprezentovali Dave, Martin a Fletch, první singl "Wrong" na ECHO. Měl sem pořádné štěstí, a v pondělí v Berlíně sem dělal interview se skupinou a měl sem povoleno několikrát si vyslechnout album "Sounds Of The Universe"

Zde jsou mé dojmy.

V podstatě má "Sounds Of The Universe" poněkuď klidnější tempo než "Playing The Angel", ale rozhodně není lehce vstřebatelné. Pokud bych ho měl porovnat nezbytně s nějakým jiným albem DM tak s Ultra.

Martin se zdá stále ještě všeho schopný, nakoupil analogové syntezátory, a nechal v každé jednotlivé písni bublat staré přátele Rolanda a Mooga.
To je jednoznačně čitelný Martinův rukopis, protože analogové, nefiltrované zvuky jsou často v dokonalé disharmonii. Je v tom reminiscence na 80.léta a je fakt, že v některých písní mi připomínají Erasure.

Ale co je tam tentokrát nové jsou beaty, naprogramované bicí přecházejí v relaxační mix připomínající bossa nova, soul a rumba rytmy. Teprve se ukáže jak tohle se jim povede implementovat do živého provedení. Těžká, rozjetá kytara Martina Gora samozřejmě nemůže chybět. Dave zpívá velmi pestře a umělecky hodnotněji než kdykoliv předtím.

První minuta alba zní jako modem, který má poruchu, je to zvuk podobný testovacímu obrazu na TV a potm najednou se ozve Gahanův hlas „In Chains“, což je bluesové číslo s lehkým drumloopem, potenciálně dobrý otvírák pro koncerty.

A nyní můj favorit, „Hole to Feed“, který se pyšní ostrým progresívním bassovým beatem, dávající zapomenout na Personal Jesus. Dobrá kytara, pěkné dvě písně s Martinovými pomocnými vokály.

Track číslo 3, je pilotní singl „Wrong“, slovo wrong vzývá všechny zpívat jej sborově a zní to jako mix ”Rage Hard” od ”Franky Goes To Hollywood“ a zvoláním „Reach out and touch faith ". Plyne vpřed, doprovázen metalickými zvuky, analogy a 80´soundem, určitě velmi dobrá věc pro fanoušky, normální rádiové publiku a zbylé masy si na to budou muset postupně přivyknout.

"Fragile Tension" je číslo 4 a je docela v pohodě. Je už známé v předstihu v jakési podobě, a bylo mnoha přijato s nadšením. Pro mne osobně tahle píseň zní, jak už jsem zmínil, trochu měkkce s drumloopy Erasure, blikajícími a beepajícími synthy zvuky. Otázky chuti.

"Little Soul“ je znovu krásný duet Davea a Martina s jemným beatem, a tak jako už u „In Chain“ s něčím co připomíná v produkci německou kapelu Schiller, pravděpodobně jaké stejné vybavení ve studiu.

"In Sympathy", Peace"" a "Come Back" jsou spíše průměrné tracky, nenápadné, pomalé a nepřekypující aranžemi. U „Peace“ ale musím zmínit synthy melodii na začátku, která zábavně připomíná "Vamos a la playa"

"Space Walker" je jediná instrumentálka na CD. Trvá necelé dvě minuty, a zní tak jak se jmenuje. Pomalé a omamné!

Po omamných soundech zní "Perfect", které, opět v duetu s Martinem, reprezentuje pop baladu. Docela pěkné, ale ne absolutní highlight, protože je následováno "Miles Away / The Truth Is ...".
Detonující, povedený beat, Daveův agresivní vokál, a opravdu velmi chytlavé, můj druhý favorit na "Sounds Of The Universe".

Bohužel, "Jezebel" není remake skladby od Recoil, bývalého člena Depeche Mode Alana Wildera, jak měli mnozí podezření. I mně by se to líbilo, ve spojení s Davovým hlasem. Tento track "Jezebel" je ale jediná skladba zpívaná samotným Martinem, podbarvená opět známými soft drum loopy.

S "Corrupt" konečně přichází trochu těžší, temnější a více rozjetý sound. Kytary, beaty a Dave zakončuje album tak jak začalo.

"Sounds Of The Universe" je typické album Depeche Mode, které budu rád poslouchat, a po více posleších bude určitě lepší a lepší. Je na něm méně kytar než na "Playing The Angel" ale více typických 80´analogových zvuků. "Sounds Of The Universe" zní jako "melancholie lehkosti" a dorazí k fanouškům v polovině dubna/aprila 09.
Radujte se z toho!

Michael Münkner
wordpress