Nebo nad Depeche Mode

Nebo nad Depeche Mode

Fanúšikovia jednej z najkultovejších kapiel na svete sa dočkali. Depeche Mode sa tradične po štvorročnej pauze hlásia o slovo a na radosť svojich verných priaznivcov hodili na trh zbrusu nový singel - "Heaven".

Už sme si zvykli, že členovia kapely vopred prirovnávajú nový album k niektorému z jeho predchodcov, no nie vždy je to nakoniec až tak viditeľné. Aj tentoraz tomu nebolo a nie je inak. Martin Gore s Davidom Gahanom svorne prirovnávali očakávaný album, "Delta Machine", k legendárnemu albumu "Violator", ale hlavne k jeho nasledovníkovi, "Songs Of Faith And Devotion", toľkokrát milovanému, zatracovanému a hlavne kontraverznému albumu. No a nedalo sa nevšimnúť nadšenie oboch pánov pri poukázaní na, pre fanúšikov najviac "znepokojujúci" fakt: nové skladby sú silne ovplyvnené bluesom.

Aké prekvapenie však priniesol so sebou pilotný singel "Heaven"... Depeche Mode sa opäť vrátili na vlnu silného duchovna a po dvadsiatich rokoch akoby skutočne pokračovali v odkaze spomenutého albumu "Songs Of Faith And Devotion", ktorý je veľmi elegantne vyplnený prvkami blues, či už si to poslúchač všimne alebo nie. Blues ako také, má svoje korene na juhu Spojených štátov a k jeho typickým znakom patrí silná spiritualita pretavená do emotívnych balád, veľmi často oslavujúcich smrť ako symbol vykúpenia. A skladba "Heaven" akoby bola samotným stelesnením vyššie uvedeného. Martin akoby samovoľne v texte hľadal najvyššiu formu blaženosti, akoby po útrapách, ktorými si v živote prešiel, hľadal miesto, kde už niet utrpenia a prázdnoty...

... a možno je to celé o niečom inom. V každom prípade je skladba dôkazom, že múza môže mať mnoho podôb a hudobné chúťky ovplyvnené náhlym vzplanutím vášne môžu ešte stále vyprodukovať prekvapenie, akým skladba "Heaven" rozhodne je. K jednoduchému, no silne duchovnému, textu zrejme netreba žiadnu komplikovanú melódiu. Stačí správny gitarový riff, piáno (dve najsilnejšie zbrane Martina Goreho) a vokály, ktoré silu slov ešte viac zvýraznia. Bez pochybností môžem teda za seba prehlásiť, že v skladbe "Heaven" sa stretli všetky silové prvky Depeche Mode a aj z tohto dôvodu si dovolím tvrdiť, že "Heaven" už teraz patrí k tomu najlepšiemu, čo títo čertví 50-tnici kedy vydali!

B-strana singla, skladba "All That´s Mine", sa po textovej stránke nesie v podobnom duchu, no Depeche Mode sa v nej predstavujú v typickejšej, elektronickej podobe. A hoci ide o skladbu so silným retro nádychom, rozhodne nepôsobí rušivo a po hudobnej stránke ide viacmenej len o akési upokojenie najtvrdšieho jadra fanúšikovskej základne kapely.

Remixová verzia singla so sebou neprináša žiadne prevratné veci, hoc za zmienku stoja dva remixy: Producentské duo Owle&Pierrick Devin prekvapivo dokázalo, že aj zo spirituálnej balady je možné vytvoriť tanečnú záležitosť a pritom ducha samotnej skladby prakticky nezraniť. Na druhej strane, pán Thomas Fehlmann, žijúca legenda tanečnej a remixovej scény, opäť raz dokázal svoje kvality a silu originálu posul ešte o úroveň vyššie. Výsledkom je dokonalý remix, ktorým nás vrátil do čias SOFAD, kedy sa mnohí tešili z vynikajúceho Jazz Mixu skladby "Death´s Door".

Suma sumárum, Depeche Mode sa po štyroch rokoch vracajú v plnej sile a v podobe vyzretých muzikantov, ktorí svoju hudbu ešte stále dokážu zlepšovať a hlavne, ešte stále dokážu byť pred všetkými o krok vpred. To, že sa z toho sami tešia a práca ich napĺňa radosťou, je len bonus, ktorý môže všetko len vylepšiť.

Cesta albumu "Delta Machine" nemohla byť lepšie vydláždená! Five stars!!!

"Heaven" - tracklisty:

CD singel "Heaven"
01 - Heaven
02 - All That’s Mine

CD Maxi "Heaven”
01 - Heaven
02 - Heaven (Owlle Remix)
03 - Heaven (Steps to Heaven Remix)
04 - Heaven (Blawan Remix)
05 - Heaven (Matthew Dear vs. Audion Vocal Mix)

Heaven (12'' vinyl)
strana A
1. Heaven (Blawan Remix)
2. Heaven (Owlle Remix)
strana B
1. Heaven (Steps to Heaven Remix)
2. Heaven (Mathew Dear vs. Audion Remix)

Názory Devotees (16)

Flexible

 1    2. február 2013 o 22:08

Monghi: vcelku pekne si to vystihol, ja mam na obe veci aj remixy podobny nazor, len tym zopar “ufnukancom” z tohto fora sa tento tvoj pohlad nebude vobec pacit, oni su totiz asi naozaj velmi silne zavisli na znacke DM a dost aj na svojom “neomylnom” egu, ktore neakceptuje povacsine fakt, ze ide “len” o hudbu a tomu, komu sa napr. Heaven paci, len neustalym opakovanim toho isteho znechucuju den!!! Raz, dvakrat Ok ale furt to iste…???

Night

 2    2. február 2013 o 22:37

Monghi super si to vystihol. Nevedela by som to výstižnejšie popísať smile

I will sing with joy….I’m in heaven

Yes I´m in DM Heaven

Pavel.Z

 3    3. február 2013 o 06:48

Super článek! Díky.

btw. tento mladý chlapec nám poodhalil potenciál skladby Heaven:

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=k2yPGyAKVmE#!

Na koncerte s opravdovým pianistou (Peter Gordeno) a bubeníkem (Christian Eigner) to bude velká  pecka !

eternal outsider

 4    3. február 2013 o 10:07

Moc hezká recenze! smile

“akoby po útrapách, ktorými si v živote prešiel, hľadal miesto, kde už niet utrpenia a prázdnoty…”

Dangerous

 5    3. február 2013 o 10:40

Moc pěkné!

strider

 6    3. február 2013 o 11:45

Sam by som to lepsie nenapisal… Skvele Monghi!

tomy

 7    3. február 2013 o 22:04

monghi dáva “svojim videním” DM piesňam ďalší rozmer, ktorý obyčajný fan (ako napr. ja) navonok nevidí a nepočuje smile .

jozef

 8    3. február 2013 o 22:05

Keď som si konečne vypočul ten akustický cover Heaven, padol som na zadok. martin je naozaj skvelý skladateľ. To isté sa dalo počuť, keď spravili k minulému albumu bare verziu Stories of old. Niekto musí skladbu vylepšiť aranžmánmi a efektami, no u DM to neplatí.

kikINkaDM

 9    3. február 2013 o 22:06

kazdopadne je heaven skvela vec si myslim aj ja, nikdy nebola ziadna nova skladba prijata vsetkymi fanusikmi rovnako a tato ma potencial si ich casom ziskavat

mks

 10    4. február 2013 o 09:11

Pěkně napsáno Monghi… Myslím, že jsi pravděpodobně vystihl samotný pohled kapely. Heaven je opravdu poctivá porce muziky a musím říci, že její atmosféra spojená s prefektními vokály (obou pánů) dělá z této (na první pohled) obyčejné balady dokonalou záležitost. Jednoduchý, ale silný a emocemi nabitý text, působivá hudba, vokály… Prostě Heaven. grin ATM je přesně to co napsal Monghi - je to good song s moderní eletronikou, klasickými vokály a duchem Violatorovských “béček”.

Pokud jde o remixy, tak jen stručně:

1. Owlle - tady se s Monghim úplně neshodnu - krásný příklad toho, jak ze silně emocionální a atmosferické písně udělat obyčejnou taneční záležitost, která není ničím vyjímečná. Prostě jen neškodný dance track, který ale díky své přístupnosti má šanci zaujmout široké publikum

2. Steps to Heaven - krásná ukázka toho, že i v čistě elektronickém duchu lze udělat věc, která se svou atmosférou přibližuje oroginálu. Nemyslím si narozdíl od mnohých, že převyšuje originál, ale je to opravdu skvělej mix, který pro mě plní přesně to, co má dobrej mix plnit - zachovat podstatu skladby, ale přinést jinej, zajímavej pohled. Trochu to připomíná remixy ze SOFAD éry a to bylo sher gut období grin

3. Blawan - mix, který mě baví - doslova. Když jej poslouchám mám úsměv na tváři. Je to jeden z nejzábavnějších mixů za poslední roky.

4. Mathew… - remix, který není ničím vyjímečný, ale je prostě dobrý. Nic víc, nic míň.

Každopádně jsou mixy skladby Heaven na vysoké úrovni a v jednom případě dokonce důkaz, že i remix, resp. jeho poslech může být silným zážitkem.

Jinak remix u mě málokdy převýší kvalitu originálu. Naposledy tomu bylo u skladby Peace (což zas není nic tak zvláštního). Už nevím název, ale šlo o mix na Deluxe edici alba a tam musím řící, že o třídu převýšil originál a ukázal, že i skldaba Peace je velmi dobrá věc. Jen na albu byla úplně špatně uchopena.

Každopádně Heaven v originální verzi slibuje velké zítřky. Očekávám skvělé album, plné emocí, atmosféry éry SOFAD a to vše zabalené do skvělého soundu. Heaven je totiž i po zvukové stránce vydařená věc - sice na DM dost netipické, ale skvělé. Nechápu ani výtky k dynamice. Na kvalitní sluchátkách té skladbě nic nechybí. Žádné složitější basy nepostrádá - je prostě ukuchtěná úplně přesně a všeho je přesně tolik, kolik je potřeba pro ducha té písně.

vocal

 11    4. február 2013 o 10:51

Na Deluxe edici alba SOTU nebol remix Peace ale Perfect. Myslel si ten?

mks

 12    4. február 2013 o 11:50

nn ten ne… aha, tak on byl na Remixes 2 - 81 - 11 albu, ktere bylo vydano po SOTU… SixToes Remix tuším, že je to ončo

vocal

 13    4. február 2013 o 12:02

tie mixy od SixToes boli naozaj skvelé a sa mi zdá že boli celkom tri

mks

 14    4. február 2013 o 12:18

Ten mix dal skladbě Peace zcela nový rozměr. Bohužel na albu se nepovedla a celkově kazí dojem z jinak velmi solidního alba. Je tam jednoznačně nejhorší a to ji ještě vydali jako singl. Snad se Delta vyvaruje podobných chyb a všechny vybrané skladby budou tvořit jeden příběh. Peace v této podobě na SOTU vůbec neměla být. Je to škoda.

tomy

 15    8. február 2013 o 14:36

Tak som ten nový singel popočúval dva(tri)krát a hneď ma napadli tieto slová :
“Dave Gahan doplňuje: “S touto nahrávkou jsme naprosto posunuli naši představu, jak tvořit album. Když jsme narazili na zeď, tak jsme si uvědomili, že ty desky začínají znít příliš normálně, tak jsme je trochu zašmodrchali a přidali skutečný organický Depeche Mode sound. Delta Machine se v tomhle neliší a já se nemohu dočkat, až ji naši fanoušci uslyší.” .
No a začínam mať s tým trošku problém, ja som už vo veku, kedy by som chcel od DM počuť normálnu nahrávku. Fakt, nič iné, žiadne efekty, čáry máry, hogo fogo, len obyčajnú, poctivú pieseň. Inak ma to nebaví. Mňa už proste na tie “staré triky” nezbalia…Potenciál v tých trackoch je, ale obávam sa, že opäť to skončí len pri tom slove “potenciál”.

Pavel.Z

 16    17. február 2013 o 08:25

Hmm, pokud ten singl v Anglii vydaj takto jak je na tý fotce viz. níže, tak možná budou hodně vysoko i v Anglii a možná i to je důvod toho pozdního vydání na ostrovech. Prostě si to hodně lidí nechá odtud poslat smile

https://twitter.com/Ultra_Depeche/status/302866889674207232/photo/1