Warm up show Luxembourg - report

Co si takhle vyrazit 800 km od Prahy na úplně 1.koncert Depeche Mode do Lucemburska? Nezasvěcení si poklepou na čelo, zasvěceným se rozstřesou kolena. A se mnou to nebylo jinak.

Rockhal-warm up show, 6.5.2009
Bylo nás ne 6, ale 15, patnáct nadšených bláznů, kteří se rozhodli absolvovat dlouhou cestu za toužebným cílem.

Ta představa, že jedeme na koncert a nikdo z nás netuší, co nás čeká, co budou hrát, mohli jsme se všichni jen dohadovat a tipovat, to bylo všechno.

Ale to, jak jsme se těšili, nás hnalo dopředu. Bohužel ne tak autobus, kterým jsme jeli, cesta byla opravdu náročná. To potvrdí všichni.

Vyrazili jsme přesně v 00.00. Na místo jsme dorazili kolem 11 hodiny. Začalo to docela velkým šokem, protože když jsme viděli, kam jsme přijeli, nechápali jsme. Někdo to označil jako Ocelové město a bylo to opravdu výstižné.

Vedle starých hutí stála novostavba - Rockhall a součástí bylo obchodní centrum. Napadlo nás, že když to tady vypadá tak industriálně, hodilo by se to spíš na Tour of the Construction Time Again. Před vchodem bylo jen pár fanoušků.

My jsme se rozhodli prozkoumat krásy města a protože bylo hodně času, tak jsme jeli zpět do „centra" a uvozovky jsou zde na místě. Po pěším maratonu, kdy jsme se snažili najít nějakou hospůdku, restauraci, po několika hodinách jsme konečně něco našli.

Jenže jak se blížila hodina H, tedy 19.00, kdy se mělo pouštět do haly, jsme nasedli na místní MHD s číslem 4 a jeli zpět k hale. Chválím organizátory, jako lístek do autobusu jsme ukazovali vstupenku na koncert.

Před halou už dav docela zhoustl, zařadili jsme se do fronty a před sebou měli skoro 2 hodiny. Nekonečný dvě hodiny. Nakonec se brány otevřely o půl hodiny dřív a začlo se něco dít. Procpali jsme se jak to šlo a najednou jsme byli uvnitř. A přišlo další čekání....Když nastoupila předkapela Motor, zase další čekání. Nic ve zlým proti týhle kapele, ale hráli moc nahlas a dlouho. Vím, je to nevděčná funkce dělat předskokana, ale když už, tak co nejkratší dobu.

Na vše dohlížela odborná a zasvěcená „komise". Když jsem stála na kraji z levé strany podia, zavadil o mě skoro 2-ou metrový chlápek, který za sebou vláčel kufr na kolečkách, tím mě zaujal. Byl to Anton Corbijn. A nebyl jediný, kdo zasedl do „komise". Byl tu i Daniel Miller a další důležití pánové, kteří mají co do činění s DM. Anton pak v průběhu koncertu stál vpředu, fotil a podle zúčastněných si dělal poznámky. Tak ty bych chtěla vidět, zajímaly by mě známky, jaký dal na vysvědčení.

Celé čekání na Depeche Mode vyplňoval klasicky DJ´s set, pak v 20.52 přesně se setmělo a za vydatného skandování Depeche Mode, Depeche Mode a vytleskávání se na podiu rozstvítila polokoule, na které běhala symbolická písmena DM . A pak se cca 6.000 fanoušků konečně dočkalo. Podle reakcí, hvízdotu, tleskání a křiku by i nevidomý věděl, kdo jak na podium postupně přicházel. Jako poslední samozřejmě Dave a to už hala duněla. Začalo intro a následovalo In Chains, Wrong, Hole to Feed.. Vyjmenovávat tady setlist je nesmysl, protože ten už všichni znáte nazpamět. Ke každé skladbě na obrazovkách a na obří přímo za kapelou běžely neuvěřitelné screeny. Co skladba, to skvost, člověk nevěděl, co má dřív sledovat. Precizně vytvořená světelná show jen dotvářela celou scénu. Wrong naživo nezklamal, tahle skladba má opravdu grády a živé vystoupení to jenom potvrdilo. Nikdo z Depeche Mode nezklamal, Dave na podiu v plné síle, běhal po pódiu, chvíli jsem si říkala, jestli náhodou pro něj není malé, Martin ve svém stříbrném oblečku, Andy se svým „uměním" za klávesami se rozhodně nesnažil změnit image, občas něco na klávesách vyťukal, otočil knoflíky, zamával. Prostě náš starý známý Flech. Co mě osobně velmi mile překvapilo bylo Fly On The Windscreen, tak tuhle pecku jsem vážně nečekala. Na druhou stranu zase stejná verze Precious, jako při PTA Tour, mě docela zarazila.

Martinovy sólovky, kdy zpíval Jezebel, A Question Of Lust, to se nejednomu zachvělo srdce a naskočila husí kůže. Skvělý výběr a výkon. I když se opět nezapomnělo na Personal Jesus, I Feel You, (říkala jsem si, že by je mohli vynechat) videa, která k nim byla, všechno vynahradila. Další skladba v podobě Enjoy The Silence, Martovo kytarové sólo, jak jinak třešnička na dortu.

Tyhle písně patří k nestárnoucím a hlavně i pro neortodoxní fanoušky, což bylo vidět, protože se najednou zapojilo i několik takových, zvedli ruce nad hlavu a tleskali. Asi v necelé polovině koncertu jsem se přesunula úplně dozadu, chtěla jsem si koncert vychutnat i z jiného pohledu a musím říct, že mě chvílemi docela překvapilo, kolik lidí se nenechalo strhnout atmosférou a jen tak postávali. Někteří mi dokonce připadali, že náhodou šli zrovna okolo z nákupu a zašli se podívat, co se to uvnitř děje. I když byl koncert beznadějně vyprodán, těsně před ním se na pokladně prodávalo cca 200 vstupenek. Někteří překupníci je nabízeli dokonce z původních 60-ti euro za 30. Nerozumím, nechápu, ale rozhodně to nebyla situace, která by ubrala na kvalitě vystoupení.

Musím říct, že koncert mě neskutečně nadchl, až teď zpětně si všechno přehrávám v hlavě. Stejně jako deska se nedá srovnat s žádnou z předchozích ani tenhle koncert nemůžu a hlavně nechci přirovnávat, porovnávat s jiným. Depeche Mode jsou zase tady, jsou zpět. Vy, kteří se se nemůžete dočkat koncertu, se těšte ještě víc, máte na co. Vy, kteří ještě váháte, už teď jste snad rozhodnutí, že si tuhle parádní show nemůžete nechat ujít.

Dave, Martine, Andy díky moc, byli jste neuvěřitelní. Na tento 1. koncert Tour Of The Universe nezapomenu.

A samozřejmě moc děkuju všem Účastníkům zájezdu za skvělou cestu, zábavu, srandy bylo dost, viď Petře, nedáš si bagetu?

DeeBeeDM