Kronika narkomana

Kronika narkomana

David Gahan opäť sólovo! Tentoraz však nie v pravom slova zmysle, ale vo vydarenej spolupráci s Richom Machinom a jeho skupinou The Soulsavers. Výsledok? Album, ktorý si skutočne zaslúži pozornosť.

Celý článok je dostupný iba členom webu.

  Vytvorte si účet   Prihláste sa

Názory Devotees (7)

tommy

 1    22. máj 2012 o 09:17

výstižná recenzia. Dave neskromne priznal, že pre tento album napísal najlepšie piesne, ale nemožno s ním nesúhlasiť. Dozrieva ako víno i keď v jeho prípade by sme mali nájsť skôr vhodnejšie prirovnanie smile Otvoril svoju 13 komnatu a na to treba mať už niečo odžité (čo Dave bohato má), vystihnúť správny čas a nájsť správnu dušu s ktorou bude na rovnakej vlnovej dĺžke…Pri opakovanom počúvaní sa to všetko potvrdzuje. Alan spomína, že jeho diela potrebujú byť veľakrát počuté, aby človek objavil tú hĺbku a vedel to poriadne precítiť a mať tak dokonalý zážitok…Hm pri prvom počutí tohto albumu som myslel, že bŕŕŕ to hádam nie, ale keď ten album opätovne počúvam viac a viac, tak objavujem tú “recoilovú hĺbku”. Bonusom naviac je album, ktorý poslucháča posúva vpred a to je pre Davida, Richa a ich tím tá najkrajšia satisfakcia!


Monghi

 2    22. máj 2012 o 14:46

:D ... Paper Monsters Tour sa uz sotva niekedy v takej velkosti zopakuje… a ze to bolo super… s DM sa Gahan dost kontroluje, ale ked ide solovo, je ako odtrhnuty z retaze! smile


dvestotri

 3    22. máj 2012 o 20:39

Skvela receznia a skvely album.


Ringo

 4    1. jún 2012 o 22:53

U tohoto alba mě napadá několik výtek - prakticky bez produkce. Soulsavers možná tímto způsobem pracují, ale pro mě jsou housličky a kytárka kapku málo. Nicméně In the Morning, Longest Day, Take, Bittrerman, to jsou proste pecky i tak. Jako mám spoustu výhrad typu - málo produkce, místy příliš civilní a málo Depeched, ale mnohé písně bych si na albu DM dokázal i představit. Bohužel je na albu ale pár kousku, které se mi vyloženě nelíbí a klidně bych je vynechal. Např. Presence of God, Just Try, Gone Too Far. A u Take me back Home bych kapku ustřihnul ten závěr, příliš často se to opakuje. Ale album celkově dostávají nahoru ty čtyři písně, které jsem jmenoval jako pecky, takže si pro něj do obchodu určitě zajdu.


Ringo

 5    2. jún 2012 o 00:45

MONGHI: jinak nádhenrý rozbor, který by asi málokoho napadnul. Ale je to fakt trefné. Ale polemizoval bych s jednou věcí. Že Dave je konečně tam, kde hudebně chtěl být a uvidíme jej tak častěji, ne -liu nejčastěji. Z jeho vyjádření a taky s jeho narůstajícím věkem by se to přímo nabízelo, Ale podle mě jen vyvrcholil v tomto díle se Soulsavers to ,co načnul v Paper Monsters. Dave sice tvrdí, že někdy pochybuje o tom, že DM je ta pravá hudba, která jej charakterizuje, ale ona jej ta hudba DM doopravdy charakterizuje nejlépe, protože jen při ní je schopen maximálního výkonu. Přiznejme si, že byť je tohle album velice specifické, hlasově velmi zajímavě barevné a ojedinělé, že kvalit jedné jediné písně z posledniho alba SOTU, navíc odstrčené do druhé části, písně Ghost, nedosahuje ani náhodou. Toto album se Soulsavers je prostě jen něco, co Dave mohl dělat opravdu ze zábavy a ne až tak ávazně jako s DM, proto semu to tak líbí, ale nikdy to nebude vrcholem jeho pěveckého projevu. Dave je především zpěvák, byť toto album je asi jeho skladatelské maximum a proto si na něm toli zakládá.


Ringo

 6    2. jún 2012 o 13:14

Substance242: ja to album taky posloucham posledni asi dva tydny porad dokola nekolikrat denne. Trochu si rikam, proc me nestve, ze to zni jak demo a kdyz udelali DM Exciter, tak me strasne stvalo ze to je jak demo a potrebovalo by to dodat drive. ale kdyz zrovna Soulsavers neposloucham a premyslim nad nim bez poslechu, tak citim, ze me to vlastne stve, ze tam nejsou nejake uderne elektronicke tony, ktere by tem pisnim pridaly nejake dalsi rozmery. Takhle jsou to pro me fajn pisne, ktere by Dave mohl dat treba i u taboraku. Ale moc dobre pisne musim dodat. Jenom songy 4, 5, 6 mi porad nejak nelezou, prijdou mi takove Paper Monsterovsky uknourane. Zato Take, ta mi prijde, jakoby vypadla z Hourglassu. A in the Morning ve me evokuje mrazive vzpominky na Saw Something. In the Morning je jednoznacne pro me pisen cislo 1, i kdyz tam trochu v jedne pasazi Dave neprijemne zakraka.


bel canto

 7    7. jún 2012 o 09:48

Tento solovy pocin beriem ako vypoved, rozhodnutie o skromnej produkcii a nehladani novych postupov, zvukov, ako standardnu (nie nadstandard alebo dokonca viac) studiovu pracu na novom albume ktoru treba urobit a pod. Zaroven pisem ze to nema nic spolocne z “pravym” DM, nakoniec to ani nie je podmienka a mozno aj zamer. Skoda, preskoda, preco sa David spaja s hudobnikmi ktory priemernost uspokojuje ale nespoji s Alanom a nezbuchaju jednu energicku elektronicku vypalovacku. Odpoved je jasna, nechcu to a hotovo. Radsej sa urobi jeden priemerny, obycajny, dalsi album ktory si vypocujem a druhy krat ma to uz k nemu netaha ............101 som pocul asi 1001 krat .....


Pridávať komentáre môžu iba zaregistrovaní a prihlásení depešáci.

  Vytvorte si účet   Prihláste sa