Gahan: Jsme si s Martinem blízcí

Dave Gahan o tom čí nápad byl zařadit demosnímky na deluxe edici nové desky, a také o svém vztahu s Martinem a stabilitě současných Depeche Mode

Proč jste se znovu rozhodli pro stejného producenta, tedy Bena Hilliera?

DG: To není poprvé co pracujeme opět se stejným producentem, viz Daniel Miller, Gareth Jones a Flood. Ale vždy tam je prvek změny. Jako mezi Violator a Songs of Faith and Devotion tam byl mix Marka “Spike” Stenta. A s Benem to byl velmi přirozený výběr, ani jsme se o tom nedohadovali, měli jsme dojem, že naše spolupráce musí pokračovat. Byla to teď mnohem přísnější spolupráce, než na předchozí desce Playing The Angel. Měl skvělé nápady a vždy elegantním způsobem nám je předložil a my mu mohli důvěřovat. Je to skvělý producent, který pracoval velmi tvrdě na dokončení tohoto alba. Nikdy nic nevzdal, plný entuziasmu, nadšený do práce na písních a vždy přišel s několika nápady, které stimulovali naší kreativitu ve studiu.

Můžeme ho tedy brát v úvahu jako čtvrtého člena skupiny, po odchodu Alana Wildera?

DG: Pokud bereme v úvahu čas, který s námi strávil, tak ano. Ale po muzikantské stránce, je Martin Gore stále hlavní muzikant v kapele. Já sem také začal psát písně pro skupinu, po vydání svých sólových desek. Ale nejsem příliš zapojen ve studiu do příprav aranží.“ Ve skutečnosti řekl “Budu se nadále více angažovat v aranžích.“

Teď píšeš vlastní skladby, ale vždycky si byl zapsán jako ten, kdo zpívá písně Martina Gorea.

DG: To ano. Od Violator a Songs of Faith and Devotion sem cítil, že sem sžitý s Martinovými písněmi více a více, ale na Exciteru, jsem měl pocit, že to nefunguje. Začínalo být jasnější, že potřebuju nějak prezentovat a vysvětlit svoje myšlenky a nápady, ale to nešlo v rámci kapely. Musel sem tu skupinu opustit. A myslím, že to byla velmi důležitá část procesu, která mi umožnila být tím, čím sem teď. Více sebejistější svou pozicí ve skupině a tím jako mohu pracovat s Martinovými písněmi. V Exciter období jsem cítil, že nemohu už nic dělat s jeho písněmi, byl tam velký rozdíl na turné a ve studiu. Tam sem měl pocit, že Martin a Mark Bell dělají jejich vlastní album. Cítil sem se jako příležitostně najmutý zpěvák. (smích). Ale tak sem to opravdu cítil. Tahle nová deska je mnohem více o společné spolupráci, mohli jsme se dívat společně stejným směrem. Oba jsme byli velmi pozitvně naladěni, protože jsme zažívali skvělé věci v našich osobních životech. Martin a já jsme přestali pít, to nás velmi sblížilo osobně, jsme si blízcí a umožnilo nám to také větší kreativitu.
Je pravda, že vypadáte mnohem stabilnější než dříve.

DG: Ano, poznali jsme tolik pocitů, které se snažíme dát do naší hudby, textů, to jak pracujeme společně i naše osobní zkušenosti.

Máš rád nějaké současné umělce?

DG: Ve skutečnosti ne. (smích) Jako nějaké celé album jestli se mi líbí? Lidé už neposlouchají (celá) alba a to mi přijde škoda”

Tobě se nelíbí poslední album U2?

DG: Ještě sem ho neslyšel. Minulý rok sem si užíval album MGMT, to je jedno z mála alb, které sem slyšel od začátku do konce. Velmi dobrá deska.

V collector edici Sounds of the Universe, je mnoho demosnímků, proč je vydáváte právě teď?

DG: Bylo to velmi obtížné. Nechali jsme to posoudit Alana, protože on sbíral všechno a byl posedlý nahráváním. Našli jsme staré demosnímky i ty z nedávných alb. Bude tam nakonec kolem deseti demosnímků dohromady s verzemi písní z alba, ale také přidané songy které nejsou na desce. Jedna z nich je také spoluprací mezi mnou a Martinem, on složil hudbu a já sem napsal text.

“Nejdříve jsme je museli znova najít (smích)! To bylo velmi obtížné (= NAJÍT TY STARÝ NAHRÁVKY), museli jsme zajít za Alanem, protože má zvyk všechno schovávat a věděli jsme, že ty nahrávky bude mít”.

Myslíš, že by v budoucnu mohla být mezi vámi další spolupráce tohoto druhu?

DG: To je vždy možné. Bylo zábavné takhle spolupracovat. Nebral sem si od něj žádné povolení, dal mi instrumentální kompozici, a já si ji vzal do New Yorku a na ní napsal pár slov (smích)!