Gahan: “Autobahn” byl inspirací pro “Sounds of the Universe”

Dave Gahan o ponurém novém albu jeho kapely Depeche Mode, o zkušenostech z vystoupení před 75.000 lidmi a strategií, jak se vyhnout smutku života.

Zpěvák Depeche Mode má stále stejné vlasy, krátké po stranách, delší nahoře. Na čele už má hluboké vrásky, a na bradě třídenní šedé strniště, nicméně pořád vypadá chlapecky. Dave Gahan pobývá během promo tour kapely v Berlíně v Hotel de Rome. Má na sobě koženou bundu, úzké džíny, vysoké boty. Před sebou sklenici vody. Sedí na pohovce, hladí ruce a protahuje záda.

Pane Gahane ...
D.G.: Pocházíte z Düsseldorfu?

Ano, proč se ptáte?
D.G.: To je město, z kterého pocházejí Krafwerk!

Inspirovali jste se nimi jako kapela?
D.G.: Pro nové album jsme znovu po delší době hodně poslouchali Krafwerk a to zejména „Autobahn”. Chtěli jsme tento zvuk, takhle dynamický, plynoucí myšlenky. Ale nejsou to jen Kraftwerk, také David Bowie, hlavně jeho „berlínské“ desky, zejména „Low”, měli velmi významný vliv na „Sounds of the Universe“

Věděl jste, že Bowie jednou pozval Krafwerk, aby se k němu připojili na turné po Americe?
D.G.:Ano, ale kapela to odpískala, necítili se jako předkapela. Dnes na to nahlížejí jinak.

Jak?
D.G.: No, bylo tam přání jet s námi na turné.

To znamená, že budete hrát nadcházející koncerty s Kraftwerk?
D.G.:. Ne, to nebudeme. Kraftwerk již nebude více tím Kraftwerkem, jakým byl před odchodem jednoho ze dvou zbylých zakládajících členů Floriana Schneidera.

V každém případě vzpomínáte jejich vliv: Nová deska je ještě temnější a ještě více elektronická.
D.G.: Na první poslech je těžká, to ano. To souvisí s náladou, jež jsme chtěli implementovat do hudby. Například si představujeme tunel v kterém projíždíme v autě a tam zní ty písně.

Hudba Depeche Mode je vždy plná melancholie.
D.G.: Je tam?

Ano, a vy jste od posledního alba, textařem na toto téma. Jste smutný muž?
D.G.: Myslím, že hodně. Když přemýšlím o životě a o tom jak naložit s mým časem.

Znáte George Steinera?
D.G.: Myslím, že nikoliv

Americký filozof. Napsal, že přemýšlející muž je vždy smutný.
D.G.: Má pravdu.

Reflexe ho odděluje od ostatních, ale pouze přemyšlením si uvědomuje, že není sám na světě. Dilema.
D.G.: To je moudré pozorování. Také mi běhají takovéto myšlenky hlavou. Jak se mám chovat k ostatním? Mám si vyrazit na turné a nechat děti po týdny samotné? Je tak těžké najít odpověď. Jeden může snadno propadnout zoufalství.

Jak se od něj zachraňujete?
D.G.: Poslouchám blues, protože dovede vyjádřit lidské emoce, jako žádná jiná hudba. Má uklidňující účinek. Což je něco co je i v hudbě Depeche Mode. Jsme sentimentální kapela.

Tento sentimentální pocit je velmi silný na koncertech. Jako ze slavné scény z Pasadeny...
D.G.: 1988.

Jste na kolenou a 75.000 lidí zpívá na konci koncertu vaši píseň...
D.G.: Brečel jsem jako dítě.

Proč?
D.G.: Díky tomu ohromujícímu okamžiku. Poslední koncert z měsíců dlouhého turné. Cítil sem se povznesen, cítil sem něco magického. Byla to duchovní zkušenost. V tu chvíli sem cítil, že mám rád publikum celým srdcem.

Láska je opětována. Vaši fanoušci jsou vám věrní, jako žádné jiné populární skupině. Zejména v Německu. Proč právě zde?
D.G.: Má to něco společného s romantikou. Můžeme to popsat pocity a stroji k vytváření hudby. Něco jako Němci. Upevňují si naše logo na zadní okna aut. To je báječné. Báječné.

Na druhou stranu, to na vás zesiluje tlak
D.G.: Necítím žádný tlak. Jsem konečně volný. Žiji v New Yorku, kde jsem ponechán v klidu. A když máme materiál na nové album, jdu do svého studia a přemýšlím, jak je budu zpívat. Potom své nápady mohu předvést ostatním.

Byl jste schopen si je prosadit?
D.G.: To album je na můj hlas jak střižené, je mnoho muzikantů, kteří pracovali pod tlakem, ale mohlo to chránit jejich svobodu, zejména v jazzu.

Máte nějaké vzory?
D.G.: Miles Davis je jeden vzor a také John Coltrane.

Jste skutečně volný... Pohybujete se tak plynule a elegantně...
D.G.: ...tak to plyne ze mne...

...Jako by šlo o vaši vlastní novou realizaci, pomohli vám zkušenosti z 90.let. V té době jste byli po předávkování dvě minuty klinicky mrtvý.
D.G.: Určitě. Byl jsem velmi sám v té době a v nedobrém stavu. Bylo tam něco špatného v mém životě. Ta zkušenost je silná. Vrátil jsem se.

Kluci se stávají hvězdami pop-musíc aby je dívky oslavovali. Jste ženatý potřetí, vše jste již viděl, proč nechcete končit?
D.G.: Stále jsem rád oslavován.

Philipp Holstein
rp.de