Depeche Mode očištění, po bolesti a utrpení 1993

Depeche Mode očištění, po bolesti a utrpení 1993

Vraťme se o více než 17 let zpátky do minulosti, Depeche Mode finišují práce na nové desce Songs of Faith and Devotion, která představuje skutečně nové Depeche Mode. Kapela prezentuje album jako "povznášející a pozitivní", Gahan sebe jako očištěného…. Velmi zajímavý vhled do té podivné doby přináší článek William Shawa z Details.

Dave Gahan na mně hledí podezíravě. "Pamatuji si vás, recenzoval jste kdysi jeden z našich singlů," říká. "Nemohu si vzpomenout, jestli to bylo dobré hodnocení nebo špatné." Doprovází mne do přehrávací místnosti v Olympic Studios v Londýně, abych si poslech sedm skladeb Depeche Mode, na kterých těžce pracovali posledních deset měsíců. Dave mně posazuje mezi dva obrovské reproduktory u mixážního pultu, protože to je podle něj to nejlepší místo na poslouchání. Obrázok Nesedí vedle mě, slyšel to všechno tisíckrát předtím. Tak tam sedím sám a poslouchám, píšu si poznámky a přemýšlím, co by chtěl, abych na to řekl. Gahan je jak uzlíček nervů, kývá hlavou v rytmu hudby a hlavně zkoumá mé reakce. Když je po všem, ptá se mne, co si o tom myslím. Jsem nadšený! Zdá se, že jsem prošel testem. Gahan vstane, svírá plechovku Budweiser, a říká: "Díval jsem se na tebe a něco ti k tomu albu řeknu." Začne mluvit o této desce, jako o nejlepší věci, do které byl kdy zapojený, o tom jak to nebylo jednoduché, o tom, jak zčásti vypovídá o všem, čím sám prošel a z části o tom, kde je dnes. "Je to něco, co je potřebné," řekl mi. "Je to pozitivní věc." Pro Dave Gahana, je toto album terapie. Poslední roky byly podivné a bolestné. Album je z velké části dokončeno. Toto je třetí a poslední frekvence. Začali v roce 1992 v Madridu, poté se přestěhovali do Hamburku a nyní jsou zpátky doma v Londýně. Dnes právě dokončují rytmickou stopu skladby "Rush", uvolněné bušení sekvencerů a kytary, jsou miliony mil vzdáleny od čisté elektronické hudby, s kterou začali před třinácti lety. Alan Wilder se soustředí na obrazovku plnou čísel. Martin Gore, na sobě černou vlněnou čepici staženou až po uši, sedí v přední části mixážního pultu s Floodem, producentem, který pracoval se skupinou na jejich předchozí desce Violator (1990). Občas Andy Fletcher, který nemá moc co do činění s hudbou v této fázi, vystrčí hlavu, aby zjistil, jak to jde. Ještě dva týdny a je hotovo. Depeche Mode vědí, že po velmi dlouhé době, jsou na pokraji něčeho opravdu velkého. Pokaždé, když vydají desku, tak se prodávají více a více, posunuli se z divného anglického kultu, který dobil Top 20 v USA v roce 1984 s "People Are People" na ty, kdo vyprodávají velké stadiony a prodávají šest milionů kopií alba Violator. Dave Gahan se změnil od Violator. Vizuálně je k nepoznání. Po World Violation Tour si potřeboval odpočinout. Přestěhoval se do Los Angeles, nechal si růst vlasy až na ramena, kozí bradku, kterou si nechal už kdysi narůst i v minulosti. Začal dávat přednost lidem, kteří mu říkali David, což doopravdy dřív nikdo nedělal. Začal poslouchat Jane’s Addiction, Soundgarden, a Neil Younga. "Teď jsem naprosto a absolutně Neilhead." Největší rozdíl je ve způsobu, jakým jedná. Předtím sdílel ostýchavost s ostatními členy jeho kapely ', teď je sebevědomý a hyperaktivní s neskrývaným nadšením. Jsem ohromen, tou proměnou, že mu to musím říct. On ztišil hlas a říká: "Každý aspekt mého života se změnil v posledních několika letech. Všechno. Rád bych věřil tomu, že jsem mnohem lepší osobou, než jsem byl kdy předtím." Dívá se mi do očí a říká. "Už jsem prožil hodně věcí, Williame." Ano, mnoho věcí se přihodilo v životě Dave Gahana. Pochází z Basildonu, poválečného města dvacet mil severovýchodně od Londýna, výrazně mimo turistické mapy a na konci 70. let, to byla oblast plná znuděných teenagerů poflakujících se na ulicích. Dave Gahan byl jedním z nich. Jeho otec odešel z domova, když mu bylo asi šest měsíců, vrátil se jen krátce, když bylo Daveovi sedm a jeho nevlastní otec zemřel. Na počátku dospívání se Gahan dostal, jak sám říká, do "riskantní fáze", krádeže motorek, to bylo přesně to, co dělali kluci v této části Basildonu. Zachránil se z nejhoršího, když se setkal s Vince Clarkem, Andy Fletcherem a Martin Gorem, chlapci z druhé, hezčí strany města. Ti tři byli ve skupině s názvem Composition of Sound a hráli na syntezátory. Až bolestně si byli vědomi nedostatku charisma, a věděli, že potřebují frontmana. Jednoho dne přišli zkoušet do místní skautské haly a slyšeli jak Gahan zpívá "Heroes“ od David Bowie s jinou kapelou. Prvním mistrem se pro Depeche Mode stal producent Daniel Miller, který původně pracoval jako filmový editor. Měl měnší hit na konci 70.let "TVOD", primitivní elektronický singl, a tak založil vlastní label Mute a začal vydávat synth-popové coververze pod hlavičkou Silicon Teens. Když viděl v hospodě ve východním Londýně čtyři teenagery hrající sladce harmonické elektronické melodie, bylo to příliš dobré na to, aby to byla pravda. To bylo v roce 1981, v době britského novoromantického hnutí. V těch dnech Dave Gahan nosil volné obleky a roztomilé motýlky a piercing v nose. Depeche Mode měli pár hitů, stali se hvězdičkami a zdálo se, že nebudou ničím více než mikroprocesorovou žvýkačkou. Ale na konci roku Vince Clarke, skladatel kapely odešel (založil Yaz a později, Erasure) a Martin převzal jeho roli v kapele. Gore začal trávit čas v Berlíně, a ačkoliv to sám bagatelizuje, byl inspirován industriálními hlukotvůrci jako Einstürzende Neubaten. Následně Depeche Mode začali produkovat tvrdší elektronickou kulisu pro stále důmyslnější písně Martina Gorea, jako o sebevraždě mladé dívky a pokrouceném romantismu. V polovině dekády si Gahan také prošel transformaci. Už nebyl teenager, který na prvním turné kapely stál rozpačitě na pódiu a čekal, až někdo pustí pásky. Teď měl nový výraz, samé piruety, výkopy, mávání mikrofonovým stojanem a pot. Fanynky omdlévali při jeho kroucení zadkem, oděným v černé kůži. Tenkrát chodil Dave s basildonskou dívkou jménem Joanne, která založila první fan klubu DM. V roce 1985 se vzali, v roce 1987 se jim narodil syn Jack. Čtyři roky poté se rozvedli. Dave Gahan sedí na pohovce ve studiu. Chce mluvit o novém albu, o rozvodu o jeho novém manželství, o tom proč je všechno lepší. "Začínáš se všemi správnými úmysly, když jsi v kapele, a není to, že bys ztratil ideály – dostáváš zadostiučinění právě jen v kapele. Myslel jsem, že je na čase, abych přesměroval svůj život, protože tam byly aspekty, které byly špatné, a já jsem je musel změnit. " Během Violator tour Gahan ztrácí kontrolu. Jeho osobní život je ve velkém nepořádku. Trochu více nočních párty je docela normální „Depeche chování“, ale Gahan se prostě nedokázal zastavit. Zbytek kapely dostává strach. "Myslím, že měl pocit, že jeho koncertní vystoupení, byla jediná věc, kterou dělá správně," vzpomíná Andy Fletcher. "Byl vždy nejvíce emocionální z nás všech. Já osobně jsem se mu snažil spíše vyhýbat. " Manželství Dave Gahana spadá do známého klišé, chlapec si vezme dívku, stane se z něj rockový bůh a upadne do pasti. Spal s jinými dívkami když byl turné. S mnoha. Cítil se kvůli tomu strašně, ale nemohl zastavit sám sebe. "Děláš sám před sebou slepého, jdeš ven, a je skvělé potkat se s mnoha různými dívkami, a pobavit se s nimi. Ale potom si uvědomíš, jaký hajzl jsi a jak ničíš životy ostatních lidí….“ Cítil si vinu? Zasténá a usměje se, sebevědomě: "Absolutně. A to se stupňovalo po léta.. Myslím, že ..."... Přerušuje se... "No, já vím, no ... myslím, že vlastně opravdu vím ... že moje žena, moje předchozí žena, mi byla naprosto věrná. A já jsem k ní vracel a ne přímo, že bych lhal, protože ona se mně nikdy na nic neptala, ale...“ Pravděpodobně měla podezření. "Jsem si jistý, že ano. Není hloupá. " Věci se vyjasnily v roce 1990, kdy se Gahan zamiloval do Teresy Conroy, která jako publicistka, pracovala pro producenta Ricka Rubina. V roce 1988 pracovala na turné Depeche Mode Tour for the Masses. Tenkrát byla odbarvená blondýna v punkovém oblečku. Cestovala s kapelou, domlouvala rozhovory a předávala vstupenky místním rozhlasovým stanicím. Po skončení turné se Gahan vrátil zpátky za Joanne a Jackem do Anglie. Ale v roce '89, během nahrávání alba Violator, volal Terese, a často opilí mluvil o tom co dělá. Znovu se setkali během zkoušek na turné World Violation. Gahan si uvědomil, že se do Terese zamiloval. Bylo to jako by ho někdo praštil po hlavě kladivem. "Díváte se na sebe do zrcadla a jednoho rána je najednou všechno velmi, velmi odlišné, celý pohled se náhle změnil. Včera v noci to nebylo jen 'chtěl jsem se s tebou vyspat' – a už se třeba nevidět. Teresa ze mě vytáhla jisté emoce ukryté ve mně, které jsem předtím neobjevil, jako je například láska, "říká, dojemně. Připomínám mu, že kdysi řekl, že i když zpívá o lásce, ještě se nezamiloval. Přemýšlí a po chvilce říká: "No, myslím, že jsem popíral mé skutečné pocity mnohokrát, musel jsem lhát, svým způsobem, mockrát v mém životě lidem, ke kterým jsem měl mít lásku, úctu a péči o ně. Tak jsem ty pocity vyhodil úplně. " Nové LP je Depeche Mode je „Joshua Tree, album“ téhle kapely, okamžikem, kdy se kultovní kapela přeměňuje s hlasitým prohlášením a sebevědomím. Stále se objevují momenty introverze v mollové tónině, jako ve zlověstné milostné písni "In Your Room“, velká část na albu je ale bohatý, hlasitý, bluesový, elektronický rock. To jak Dave Gahan zvyšuje svůj vliv na skupinu je jasné v euforické stadiónové vypalovačce "Rush". Jsou tam spirituály jako "Get Right With Me", kompletně s gospelovým chorálem, a "Higher Love", který Fletch výstižně popisuje jako "naše Tears for Fears číslo". Plus mollový Goreův moment, kdy vystoupí ze stínu a zpívá baladu "One Caress", za asistence smyčcového tělesa. Nové album se jmenuje Songs Of Faith And Devotion. Není to poprvé, co si Martin libuje ve své lásce k náboženským obrazům, ale nahrávka může také vypovídat o posledních několika letech života Dave Gahana. Gore popírá, že psal skladby v kontextu Gahanově situaci, ale téma lásky a spasení na ni sedí velmi dobře. V roce 1991 se Martin stal otcem. Od té doby říká, že jsou jeho písně více "povznášející a pozitivní". Podle slov pragmatického Andy Fletchera, jsou nové písně "trochu více emocionální a méně perverzní". Před sedmi lety, jsem seděl vedle Fletchera na obědě. Velmi se obával o budoucnost kapely. "Když Martin přestane psát písničky," řekl, "tak jsme skončili." Bylo to jako kdyby se bál, že Goreův skladatelský talent se objevil tak zázračně, zřejmě odnikud, že by mohl najednou zmizet. Martin seděl naproti přes stůl a popíjel. Jedna zaměstnankyně z jeho nahrávací společnosti se naklonila a varovala mně tenkrát, že každou chvíli se Martin může začít svlékat. "To on dělá, když je opilý," trvala na svém. Martin Gore je zvláštní, nepolapitelný muž. "Byl jsem asi divné dítě," říká, a vy si představujete, jak divný mohl asi být. Ale poté dodává "protože jsem měl docela rád školu a tak." Martin Gore je opravdu trochu divný. Pochází z dělnické rodiny, z druhé strany Basildonu než Dave Gahan. Na Nicholas School, velké, veřejné škole, byl sympatickým klukem, který rád udělá správnou věc. Vince Clarke a Andy Fletcher chodili do stejné školy, stejně jako Alison Moyet, který později tvořil Yaz s Clarkem, a také Perry Bamonte, klávesista z The Cure. Bamonte vzpomíná na Gorea jako na "velmi, velmi introvertního kluka" Bamonte popisuje věc typickou pro Gorea, pět minut před zvoněním během písemky z matematiky, Bamonte prosil Martina, aby ho nechal se podívat na jeho odpovědi, aby si je mohl zkopírovat. Gore si skryl své odpovědi pokaždé, když ho Bamonte požádal, a nepřítomně se na něj díval. "Prostě to kategoricky odmítl," říká Bamonte. "Švindlovat nebyla to věc, kterou by udělal." Ve třinácti dostal Gore akustickou kytaru, a hrál na ní až do vyčerpání, když byl sám. "Nechtěl jsem nikam moc chodit, když mi bylo mezi šestnácti a osmnácti, vlastně jsem se vzdal pití po dobu dvou let." Když Depeche Mode měli úspěch s jejich první LP deskou, se zářivými Clarkeovými electro-pop písněmi, tak Martin byl stále ještě „pan Obyčejný“, který pilně pracuje na pobočce banky a chodí do kostela místní kaple Metodistů. Teprve až skladatel Clarke opustil kapelu po jejich prvním albu, byl Gore vržen do role skladatele Depeche Mode a náhle začal komponovat podivně zvrhlé popové písně, které se staly páteří kapely. Andy, jeho nejbližší přítel v kapele, přiznává, že on sám opravdu nevidí spojení mezi Martinem a jeho písněmi. "Je to skutečně normální člověk. Rád pije, rád hraje fotbal, má rád opravdu normální věci, ale když se dostane do tvůrčího režimu, dokáže přijít s těmito nádhernými písněmi, díky kterým se stává hrdinou v očích některých lidí. To mne stále ohromuje. Protože není nic v jeho životě, co by objasnilo, proč to dokáže. " Gahan je přirozeně více extrovertní, což má nejspíš původ už v jejich mladistvém věku, když Gahan kradl motorky, Gore seděl ve svém pokoji a vybrnkával si na kytaru písně Simona a Garfunkela. Nejlepší Goreho písničky jsou o vztazích. Jeho slova a melodie se mohou zdát zdánlivě jednoduché, ale jsou zobrazením abnormalit lásky, tvoří linie mezi temnotou a hořkým humorem. "Strangelove" a "Enjoy The Silence" si libují si v klaustrofobické oddanosti k lásce, "Little 15" a “A Question Of Time” ukazují nevinnost na hraně poskvrnění. “Master And Servant” a “Behind The Wheel”, přinášejí obrazy submitivity. Gore je zděšen tím, co si o něm lidé mohou myslet. Směje se nervózně. "Dovedu si to představit, ze čtení mých textů, myslí si, že jsem temný a náladový, s perverzním pohledem na věci kolem." říká Gore způsobem, jako by měl malou vadu řeči. Goreho nejméně oblíbeným tématem k hovoru, je on sám. Vypadá jako by jej bolelo, když se ho někdo na to ptá. Povzdech si a zavrtěl hlavou. Když se ho zeptáte, kde bere všechnu tu sexuální silnou představivost, tváří se rozpačitě a naznačuje, že chce jinou otázku. Jeho nejméně oblíbenou otázkou všech dob je, zda “Master And Servant” má autobiografické prvky. Gore vyhrkne, "To bylo myšleno metaforicky!" Ale písně jako tahle, vede k tomu, že lidi zajímá, zda máš zájem o tento druh sexuálních praktik? "Tak je to tak často v mých písních, že asi musím mít," říká Martin uštěpačně. Praktikuješ je? "Co myslíš tím druh sexuálních praktik? Jestli se vžívám do dominantní nebo submisivní role? " Ano. Martin odpovídá stručně: "Já myslím, že tohle je opravdu osobní věc." Zajímá Tě, pornografie? Zhluboka vydechuje. "Jo." Pauza. "Pokud je dobře udělaná. Vždy mě udivuje, že tolik pornografie je uděláno špatně. Pokud je ale kvalitní ... " …."Musím pečlivě volit slova, teď se procházím po velmi ostré hraně." V polovině 80. let-, se fetiš kluby staly módní záležitostí v Londýně. "Chodíval jsem tam," přiznává Gore. "Mám rád obrazotvornost, a zjistil jsem, že atmosféra těchto klubů je velmi přátelská. Jsem si jistý, že některé mé nápady, pocházejí právě z těchto míst. V době, kdy Gahan znepokojoval všechny kolem, začal Gore nosit černý lak na nehty, rtěnky, perlové náhrdelníky a drahokamy a černé kožené minisukně na jevišti. Kdy to bylo poprvé, co jsi měl sukni na sobě? Martin se mračí. Nesnášíš asi hodně hluboce tuhle otázku, že? "To proto, že ji dostávám v každém interview." Líbí se ti myšlenka androgynní postavy? "Ano, líbí. Možná je to mohou nechutí k normálu. Vždycky jsem si myslel, že macho image je opravdu nuda. " Vede to ke spekulacím, že jsi gay? "To je pravděpodobně více univerzální. Myslím, že hodně lidí si myslí, že jsem gay, ale to mne neuráží a nedělá starosti ani v nejmenším. Lidé si mohou myslet, co chtějí. " Dole ve studiové jídelně, si skupina dává lasagne a hovoří o závěrečných pracích na albu. Alan právě mluví o skladbě, která bude úvodním singlem "I Feel You". Alan je ten, kdo se učil na klasický klavír, a působil ve skupinách, které vedly odnikud nikam, jako Daphne And The Tenderspots a The Hitmen než odpověděl na inzerát v novinách poté co Vince Clarke opustil DM: "Známá kapela, syntezátor, musíte být pod dvacet jedna". Místo dostal hned, i když mu již bylo 22. Wilder byl na turné již v roce '82 a oficiálním členem se stal v následujícím roce. Je nejstarší ze skupiny, má třiatřicet, vidí sám sebe čistě jako hudebníka. Píše symfonie ve spánku, ačkoli si nikdy na ně ráno nemůže vzpomenout, a pokud jde o turné, promotion a videa, jsou pro něj rozptýlením od studiové práce. Na začátku přispěl několika B-stranami Depeche Mode, ale v těchto dnech už píše jen pro svůj postranní projekt Recoil, produkoval LP pro Nitzer Ebb a brzy bude pracovat s Curve. Fletch má v ruce pár CD. Je to zvláštně-zaměstnaný muž, velvyslanec kapely v hudebním průmyslu, pravidelný čtenář Billboard a The Economist. Velmi rozumný, pracoval jako úředník pojišťovny, až dokud si nebyl jist, že Depeche Mode jsou prosperující podnik. Jak šli roky, a stále méně se angažoval v hudbě, tím více dostává manažerské úkoly. Což ho vůbec neobtěžuje, naopak. "Nemám velký zájem na vytváření hudby," říká sám Fletcher. Pokládá CD na stůl. "Nevím, které z nich je nejlepší," říká. "Nekupuji moc CD, musíte mi poradit. " Alan se ke mně obrací a vysvětluje, "Neposlouchá hudbu." Fletch se usmívá a přikyvuje. Má dům u Temže, kde může rybařit v řece, vlastní zahradu a vlastní podíl v restauraci. Stejně jako Gore, i on se letos stal otcem dcery. V listopadu se oženil se svou přítelkyní, Grainne. Fletcher říká ostatním, že má návrh rozpočtu na nadcházející videa. "Bude je dělat Anton?" ptá se Dave. Během několika posledních let, fotograf Anton Corbijn, který, stejně jako spoluproducent Flood, úzce spolupracuje také s U2, poskytuje kapele brilantní náladové klipy, které umožňují skupině ve videích relativní anonymitu. "Kolik?" ptá se Gahan. "Sto tisíc," říká Fletch. "Libry nebo dolary?" "Liber." "Do prdele," zvolá Gahan. "A to je jen černá a bílá," vysvětluje Fletch. Velký smích. Před mnoha lety jsem navštívil Depeche Mode ve studiu v malé anglické vesnici, když nahrávali singl "It’s Called A Heart", Poté, co Martin Gore dopsal píseň, řekl bych, že má tendenci nudit se během nahrávání. V té době, když jsem tam přišel, tak byl znuděný až hloupě. Řekl mi, že on a Andy chodili po ulicích té vesnice, a doufali, že je někdo pozná a bude si chtít s nimi promluvit. Přesto, Martin je velký fanoušek hudby. Ačkoli Depeche Mode jsou jednoznačně jedněmi z předků industriální scény, tak Martin nemá rád beztvarost většiny hluku v hudbě dnešních dnů. Má rád hudbu, která ho může přivést k slzám. Písně Leonarda Cohena, Johna Lennon, Neila Younga a Kurta Weilla, když zpíval „Lotte Lenya“. Na oslavě jeho a Fletchových třicátých narozenin, vytvořily skupinu speciálně pro párty. Říkali si Sexist Boys a hrál s nimi Wayne Hussey z Mission. Se rty namalovanými rtěnkou, parukou a korálky hrál Gore: “Hello Hello, I’m back again” od Gary Glittera, “Dancing Queen” od Abby, a “20th Century Boy” od T. Rex Jedním z prvků, které rád Gore vkládá do svých vlastních písní je to, co on sám nazývá "malým pokroucením". V jedné z křehčích písní, nazvané "Somebody", začíná zpívat sněním o dokonalé, vše respektující milence. Ale přímo na vrcholu provede to své malé přetočení, a obrátí doják na hlavu. “Though things like this make me sick / In a case like this, I’ll get away with it.” Vypráví se, že jsi natočil "Somebody" úplně nahý. Je to pravda? Zeptal jsem se. Jeho ostražitost se ale znovu staví do pozoru a spíše neochotně zamračený odpovídá: "Er, jo. „Myslím, že to je.., tak" jako kdyby to bylo něco, na co si nemůže jasně vzpomenout. A mělo to nějaký vliv na skladbu? "Tak bylo tam během toho pravděpodobně nižší šustění." Směje se, najednou velmi hlasitě. Obrázok Když Depeche Mode začali nahrávat Songs Of Faith And Devotion v únoru roku 1992, tak už Dave Gahan žil s Teresou v LA po většinu předchozího roku. Ale mnoho dalších věcí se událo roku 1991, když se rozvedl s Joanne. Aby toho všeho nebylo dost, dozvěděl se jednoho dne, že jeho otec, který jej jako malého opustil, zemřel. Sotva znal svého otce, přesto se zdálo, že spojení s jeho minulostí mizí. "V prostoru pouhým šesti měsíců," vzpomíná, "se všechno na mně nahromadilo." Dave Gahan, přiletěl do moderní, v celé přední části prosklené vily v Madridu, kterou si Depeche Mode pronajali pro žití a nahrávání alba, překvapivě velmi odlišného, než jaká jsou s nimi spojována. První frekvence byla katastrofa. Gahan poskvrněn rockovým prostředím ve West Coast, byl horlivý, aby nová nahrávka byla tvrdší a agresivní. Přineslo to dohody. "Mnoho času," zpovídá se Dave "bylo pro ně obtížné dokonce, být ve stejné místnosti jako já." V dubnu, měsíc před jeho třicátými narozeninami, Gahan odletěl zpět do USA a vzal si Teresu za manželku ve svatební kapli Graceland v Las Vegas, jako svědek byl místní nepříliš přesvědčivý dvojník Elvise v pozdním období. Žádný z Gahanových spoluhráčů se na svatbě neobjevil. Dave měl na sobě tmavou, průsvitnou košili, která odhalila tetování, které si nedávno nechal udělat na hrudi: nad pravou bradavkou velké, tmavé, hippie "Om" symbol ("což představuje každý zvuk ve vesmíru "), který navazuje na ten, který Teresa již měla na prsou, a na druhé straně velkého, tmavého Fénixe, který symbolizuje jeho vlastní duchovní znovuzrození. Obrázok V dokumentárním filmu Depeche Mode - 101, můžeme vidět Teresu v džínovině oblečenou, s růžovou rtěnkou a blond vlasy. Na svatbě už je z ní útlá vamp bruneta. Tvoje žena se objevuje ve filmu 101, že? Zeptal jsem se. "Jo," říká, s nepochopením, co jsem řekl. "Takže teď je Teresa." Ne, říkám, že to, co jsem myslel je, že: Teresa je ve videu 101. Gahan naslouchá a pak se zašklebí. "Byla by radši, kdybys jsi to nezmiňoval." Ale má pravdu. Joanne je tam taky, vypadá jako rock'n'rollová manželka, přilétající na velké zakončující koncert turné, sedí v zákulisí s úsměvem, trochu mimo mísu. "Doufám," říká mi Gahan, "že se Joanne zamiluje a bude šťastná v této oblasti života, jako jsem já, protože pak bude chápat, proč jsem to musel udělat. Byly to velmi sobecké důvody. " Slyším sebe, jak říkám, že člověk kolem třicítky, musí být občas sobecký. Obrázok "Mám také syna," říká. Jack, je ve věku pěti let a žije s jeho ex-manželkou. "Je to velmi bolestné. Chci ho ovlivňovat, ale nejsem tam, takže to není reálné, víš? Nechci ho nechat vyrůstat se stejnými pocity, jaké jsem měl, když můj nevlastní otec zemřel a přemýšlel jsem, co se děje. Chci, aby Jack věděl, že má otce." Když Gahan mluví o své minulosti, jako by byl vylezl z nějaké velké tmavé díry. Byly alkohol a drogy jeho součástí? Nadechne se a říká, váhavě, "Pití? Jo. Když jsi v kapele, jsi v gangu. A když jdete ven, můžete cokoliv. Vyjdete do města a to je vaše. Můžete jít do jakéhokoli klubu. Cokoliv, co potřebujete, můžete dostat. A také dostanete." O pár minut později jsem mu otázku položil o něco více přímo. Měl jsi někdy drogovou závislost? "Hmmm," Gahan přemýšlí. Po chvilce říká: "To opravdu ne." Pak důrazněji, "Ne, ne. Pil jsem velmi moc, jako většina lidí, když se dostanou do jistého věku. Malý drink se proměnil v jeden velký. " Další den, když jsem jel znovu za kapelou, tak jsem byl požádán publicistou Depeche Mode, diskrétně a zdvořile, abych nekladl žádné další otázky týkající se drog. Druhý den ve studiu s Depeche Mode, kapela se chová obezřetněji. Když jsem přišel do studia, Flood, Gore a Gahan pracují, konverzace vázne, Gahan se natáhne po láhvi Aqua Libra a pije z ní. Depeche Mode se obávají se sami otevřít. Poprvé jsem se s nimi setkal v roce 1985, na jednom z těch „ukázat se a být viděn" večírků, plném DJ z rádií. Depeche Mode, seděli v rohu, popíjeli a tvářili se nešťastně. Když jsem řekl, že jsem překvapen, že právě je tam vidím, Andy a Martin mi s dost posmutnělým výrazem řekli, že prodejce jejich desek, to považoval za dobrý nápad. V roce 1988 si najali DA Pennebaker, aby natočil film 101, o jejich americkém turné po závěrečnou show v Rose Bowl. Pennebakerův nejslavnější film, Don't Look Back, je plný upřímným záběrů, které obrovsky přispěly k obrazu Bob Dylana jako kousavého, spasitelského písničkáře. 101 je pozoruhodný téměř nepřítomností záběrů za scénou. Nejdelší sekvence je ta, ve které Alan Wilder vysvětluje, jak jeho keyboard funguje. Depeche Mode byli vždy malá, sama sebe řídící, nezávislá skupina. Pokud se podíváte na tour kredity v průběhu několika let, uvidíte stejná jména. Floodovi zabralo hodně času přesvědčování, aby kapela použila orchestr a podpůrné vokalistky, na podporu alba. Depeche Mode hledí na spolupráci zvenčí s podezřením. Vyhlídka na práci s novinářem ve studiu druhý den, způsobuje nervozitu. Gahan nahrává jeden z posledních vokálů pro "Rush", a jeho chování je opravdu nervózní. Atmosféra rozzáří jen jeden okamžik, když Flood říká ostatním lidem, že se musí podívat na jeho volání, když, protože čeká hovor od The Edge. Když opouští místnost, Gahan posměšně utrousí "ctižádostivý to člověk". Předtím, než Gahan znovu zmizí v nahrávacím boxu, bere mne ven z místnosti a říká mi, že včera v noci, když ležel v posteli, začal uvažovat, jestli neříkal příliš mnoho. Mluvil o tom s Teresou, a ta řekla, že pokud upřímný, tak si je jistá, že to bude OK. "Mluvili jsme včera o mnoha věcech," říká. "Abych byl upřímný, měl jsem pár piv. Mám pocit, že jsem mohl znít trochu hloupě. " Nahrávací box je zatemněný, osvětlený pouze pár svíčkami. Gahan uvnitř není vidět. Snaží se dostat správné načasování linky, “When I come up,” jeho hlas naplňuje kontrolní místnost, “I rush for you.” Ale jeho hlas selhává, a poté ještě několikrát. "Možná," šeptá mi publicista kapely, "bychom měli přemýšlet o odchodu." Potřásám si rukou se skupinou a mávám na neviditelného Gahana přes sklo, ale nevím zda-li mne vidí, nebo ne. Jak jdu po schodech dolů, slyším zesílený odražený zvuk ze řídící místnosti. "Buď laskavý," volá na mne David Gahan. Details, 1993

Názory Devotees (9)

Night

 1    11. apríl 2010 o 14:15

Vďaka za zaujímavý článok.
Dave ešte netušil, že možno tým najhorším si ešte len prejde…ale zvládol to on i všetci ostatní.
Posledné mesiace nás všetci štyria depešáci presvedčili, že hudba ich teší a sú v poriadku. Vďaka Bohu.

scott

 2    11. apríl 2010 o 22:31

Výdatný článok

kinn

 3    12. apríl 2010 o 13:14

Gahan v tych casoch tliachal poriadne hluposti, necudujem sa ze liezol vsetkym na nervy.

Beladona

 4    12. apríl 2010 o 16:02

Chudák Dave, je vidět, že v tom byl úplně ztracený.

Sveta

 5    13. apríl 2010 o 00:50

Tomy, a preco nie? smile Ja som sa na tom clanku pobavila teda dost smile)). Martina sa to spytat mozu, odpoved na nu aj tak vacsina vieme smile), tak ako to, ci sa vziva do submisivnej alebo dominantnej ulohy smile. Kto pozna texty (najma Master and Servant a Behind the Whell) pozna odpoved smile. A k tomu este klipy (Master and Servant a In your Room).Takze tak smile). Ale novinar to chcel asi od Martina vypacit na priamo smile).

Beladona

 6    13. apríl 2010 o 09:24

No právě že to jsou jen texty, klipy, fantazie a iluze, jeho i naše smile Co se děje doma, to se nikdy nedozvíme smile

kačena

 7    16. apríl 2010 o 19:33

Tak na tento článok som si vyčlenila fakt veľa času a totálny kľud,keď nikto nie je doma.Skoro všetko staré známe veci,ale znovu to takto pokope čítať,zasa to jatrí staré rany.Je mi smutno…ale som rada,že je to preč a silno dúfam,že navždy!!!
...ale samozrejme,že ma pobavili Martinove reakcie na tie sexi-otázky…a je strašne fajn,že ľudí miatol tým svojím obliekaním a vyzliekaním a maľovaním-bojovník jeden za právo na sexuálnu orientáciu…
...a milujem humor typu: ...kolik?...sto tisíc…libry/dolary…do prdele…a to je jen černá a bílá... smile smile smile smile smile
No ale nemôžem komentovať celý tento dychvyrážajúci článok-to by som mohla napísať trikrát tak dlhý komentár-takže prepáčte,že som sa nechala uniesť...

Night

 8    16. apríl 2010 o 20:00

to kačena: to je v pohode, aj na budúce grin

kačena

 9    19. apríl 2010 o 21:20

to Night: smile

After Party, Roxy, Praha

Diskutovať môžu iba zaregistrovaní a prihlásení užívatelia.

  Vytvorte si účet   Prihláste sa