Depeche Mode - Music For The Devoted
Už pár dní jsou "depešácké" základny opět v pohybu. Skupina Depeche Mode se totiž hodlá v období 15. výročí vydání monumentálního alba "Songs Of Faith And Devotion" vrátit do nahrávacího studia. Ano, začátkem jara příštího roku to bude už neskutečných patnáct let, co jedna z nejvýznamnějších skupin všech dob, přišla i pro skalní fanoušky se šokujícím albem. Elektronika už nebyla průzračná a Gahanův hlas už nebyl sametový.
Většina skladeb se zahalila do agresivní mnohovrstvé elektroniky, protkané živými bicími, Goreovou kytarou a živočišným Gahanovým zpěvem.Tohle byl na první pohled nový začátek skupiny Depeche Mode, bohužel, budoucnost ukázala, že se jedná o poslední album, které skupina nahrála v klasické sestavě s Alanem Wilderem. Nic to nemění na tom, že album "Songs Of Faith And Devotion" nestárne a zůstane v mnoha směrech nepřekonané a výjimečné. Doufejme, že až se příští rok, Gore, Gahan a Fletch budou probírat novými písněmi a hledat nový zvuk, vzpomenou si na Devotional éru a nebudou se bát hudebně experimentovat. Teď se, ale na chvíli vraťme do předvečera vydání Písní o víře a oddanosti, kdy britský novinář zpovídal členy skupiny a to vše do filmového dokumentu zachytil Anton Corbijn.
"I surrender all control
To the desire that consumes me whole
Leads me by the hand to infinity
Lies in wait at the heart of me"
Martin Gore: Proč jsme album tak pojmenovali? V názvu té desky, tedy Písně víry a oddanosti, se určitě náboženství, církevnost a duchovno odráží, ale zároveň jsme chtěli aby byl ponechán prostor dvojznačnosti. Víra v co? Oddanost komu?
Condemnation je podivuhodně znějící skladba, když jsem ji slyšel poprvé, tak sem měl pocit jako že jsem ji pustil špatnou rychlostí, zdá se mi, že jste se během jejího natáčení pěkně vyřádili, že?
Martin Gore: Ve skladbě Condemnation nejsou vůbec využiti jiní zpěváci - jako doprovodné vokalistky atd. Vše to vznikalo téměř až gospelovým způsobem, nahrávali jsme další hlasy a nápady odděleně a postupně to skládali dohromady. Nic jsme nesamplovali. Prostě jsme to zpívali jako vokální kvartet. Bylo to velmi zajímavé a myslím, že Dave ve skladbě Condemnation, nazpíval vůbec nejlepší vokály za celou naši kariéru.
Martin řekl, že na Condemnation, jsi nazpíval vůbec Tvé nejlepší zpěvy u Depeche Mode, jak tu skladbu vnímáš Ty?
Dave Gahan: Ta skladba je vrchol. Text i melodie jsou jednoznačně to nejlepší co jsme kdy vůbec nahráli. Je to jedna ze skladeb, které bych si nejraději napsal sám. Patří vůbec k prvním nahraným v Madridu a já tu skladbu cítil tak, že jejím prostřednictvím, říkám zase o něco víc. Že je to cesta ven ze starých zvyklostí. Při kontrole záznamu u zvukového technika, jsem měl pocit, že se to vážně povedlo a stejného názoru byl i Flood a všichni kolem. Chtěl bych , aby lidé poslouchali především tuto skladbu, myslím, že jsme dali dohromady něco skutečně mimořádného.
"I Accusations
Lies
Hand me my sentence
I'll show no repentance
I'll suffer with pride "
Od minulého alba "Violator" uběhly už celé tři roky, znamená to že jste méně psali nové věci nebo je spíš méně natáčeli?
Martin Gore: Museli jsme si všechno více nechat projít hlavou, protože po těch asi deseti albech, to vše trvá mnohem déle, než jsou všichni úplně spokojeni s konečným výsledkem. Naše požadavky a očekávání za ta léta také vzrůstají, proto více experimentujeme a důsledně vše zvažujeme. Mnoho věcí je pro nás nových a proto zabírá hodně času si je osvojit.
Jak cítíš vlastní "proměnu" z nováčka v kapele, v člověka, který nese hlavní zodpovědnost za celou instrumentální a vůbec zvukovou podobu nahrávek?
Alan Wilder: S větší zodpovědností a také větší pravomocí v tomto směru, jde ruku v ruce nutnost se více učit a trvale zlepšovat to co pro jiné děláte. Vždycky mne velmi zajímala producentská část během nahrávání a u nás se to prostě tak vyvinulo, nebylo to rozhodnutí od stolu, ale přirozeně to vyplynulo z běhu událostí a já jsem touto pozicí velmi potěšen.
Je úžasné jak jste se za ta léta stali soudržnými, s přesně rozdělenými úlohami, zpěvák, skladatel, skvělý zvukový instrumentalista a ty máš na starosti obchodní stránku kapely - to je skvělá kombinace.
Andrew Fletcher: Myslím, že je to tak správné a pro fungování kapely nezbytné, kdyby tak fungovaly i ostatní skupiny, staly by se mnohem více soběstačnými a tím i mnohem úspěšnějšími.
Tvé úspěšné umělecké spojení s Martinem Gorem, už trvá dlouhá léta, můžeš nějak definovat druh či kvalitu vašich vzájemných vztahů, v té řekněme duchovní poloze?
Dave Gahan: Mám pocit, že v posledních pár letech jsme si úplně nejblíže. Ještě lépe jsem ho poznal a mám ho ještě mnohem raději - byl bych šťastný, kdyby to cítil podobně. Jeho písně jsou mi neskutečně blízké a navíc on napíše vždycky něco, co někde v koutku duše, chci říct já sám. Je to skvělý skladatel a my ostatní, Alan, já a Fletch, mu pomáháme vybrat ty úplně nejlepší skladby.
"Now I'm not looking for absolution
Forgiveness for the things I do
But before you come to any conclusions
Try walking in my shoes"
Všiml jsem si, že jsou tady postaveny skutečné akustické bicí, cvičíš?
Alan Wilder: No jo, musím hodně trénovat, abych na příštím turné mohl hrát na bicí v některých skladbách. Ne ve všech, ale v pár vybraných.
Převratnost a novost videoklipů už je pryč, chápeš je teď jako pomoc při uměleckém vyjádření nebo jen jako nezbytnou nutnost?
Martin Gore: Popravdě řečeno, jsme nikdy nebyli klipoví průkopníci a ve skutečnosti jsme natáčení videoklipů opravdu nenáviděli, až do chvíle než jsme začali spolupracovat s Antonem Corbijnem. Pocit být vydáni na milost a nemilost režisérovi nás dost ubíjel, museli jsme neustále někoho poslouchat a vlastně jen minimálně mohli ovlivnit obrazový výsledek. To se vlastně týká všech našich prvních 15 klipů. Až Anton překonal tu rutinu, hodně jsme si povídali, spoustu věcí nám vysvětlil, má naši důvěru a na naší ochotě spolupracovat i výsledku je to znát.
Říkal si, že zpívání není tvoje silná stránka, zkoušel si někdy komponovat?
Andrew Fletcher: Zkoušel. Ale když jsi v kapele se dvěma vynikajícími skladateli, tak tě to rychle přejde, přineseš píseň, ale vedle těch jejich prostě neobstojí. Tak jsem toho nechal a věnuji si věcem ve kterých sem fakt dobrý.
Teď mám ideální příležitost dozvědět se něco o tvém tetování, mohl bys k tomu něco říct, která jsou nová?
Dave Gahan: Každé to tetování má svůj vlastní příběh, každé znamená nějakou mou proměnu nebo událost v mém životě. Tetování mám už léta, některá se mi přestala líbit, tak jsem si je dal odstranit. Teď právě zamýšlím dva obrázky zlikvidovat. Ale to je moje úplně soukromá věc, protože to něco podstatného znamená pouze pro mne. Ostatně, před turné jich pár nových zase přibude.
Když tak koukám na návrh podia, tak mne napadá, že spousta skupin už má svého architekta, co vy?
Alan Wilder: Vždy jsme se s někým radili o podobě jeviště, teď je to Anton a nám se řada jeho nápadů hodně líbí. Přidáme-li k tomu co nejvíc našich vlastních představ, pak může vzniknout něco opravdu našeho - a to je přesně to co chceme.
Při koncertech vždy zavládne vzrušení, když se objevíš s kytarou, hodláš její úlohu na podiu rozšiřovat?
Martin Gore: S každou novou deskou mám v úmyslu zase přidat nějakou kytaru, a jelikož je to úplně přirozený vývoj, tak na ně hraju i živě a líbí se mi to. Myslím, že se nám podařilo dostat rock a elektroniku do správné rovnováhy-nová show, ale není zase příliš rocková, to nás totiž vždy lekalo, ale můžeme získat další rozměr, trochu rozpohybovat ty tři za klávesami ztuhlé postavy. A také nám to dá šanci zkusit něco jiného, s bicími a doprovodnými vokalistkami.
Přistihl ses někdy, že nesleduješ klávesy, ale koukáš na Davea?
Alan Wilder: No jistě. Často se mu tak snažím zjednodušit situaci, vlastně ho trochu podpořit a dát mu najevo, že si skutečně vážím té jeho náročné pódiové práce. Musí na sebe strhnout většinu pozornosti - upoutat, to je děsná makačka, doopravdy to umí jen pár frontmanů, a Dave to rozhodně umí.
Hodně kritiků vás pořád nechce brát vážně, protože jste za mlada byli hodní popíci, co s tím?
Martin Gore: (typický smích) S tím jsme měli hlavně v Anglii vždycky trochu problémy, ale postupem let to přece jen mizí, koneckonců, kdo si z dnešních kritiků, pamatuje jací jsme byli před 13 lety?
"I'm shying from the light
I always loved the night
And now you offer me eternal darkness "
zdroj: dokument k albu Songs Of Faith And Devotion, 1993, režie Anton Corbijn
Názory Devotees (33)
alanaw
1 10. december 2007 o 12:04
v podstate ten rozhovor je buď skutočne tvorený pre marketing - tá časť ako sa veľmi zblížili Mato a Dave, či ako sa z Alana stal plnoprávny člen alebo to tak naozaj ešte cítili alebo chceli cítiť, a to aj napriek tomu, že ich to nasledujúce turné zničilo, ale potom čo s tým, že všade vlastne píšu, že to začalo po VIOLATION- tour… trochu pravdy je aj v ich samotných odpovediach…
Dangerous
2 10. december 2007 o 12:12
to alanaw: video k tomu rozhovoru:
http://archives.depechemode.com/video/epk/sofad.html
alanaw
3 10. december 2007 o 12:19
to dangerous: tu v práci mi to nejde otvoriť, tak na to mknem neskôr doma…ja by som z toho radšej brala tú radosť, keďže aj iné dokumenty ešte ukazujú, že ich to inovátorstvo bavilo, ako vravel Alan to album je “quite rocky”...a v neposlednej rade je to super album…
tommy
4 12. december 2007 o 10:15
dá sa to aj takto vidieť, aj ja som práve počúval I feel you live z Blavy 2006 a dalo by sa povedať, že je to asi prvá verzia , ktorá sa dá celkom počúvať.
ps. a ktoré zvyšné pokladáš za “tiež” nedokončené
insight
5 13. december 2007 o 08:08
marec, tebe len tolko, ze kto chce psa bit, palicu si najde
hide what you have to hide
6 13. december 2007 o 08:20
to marec :
hahahahahahahahahaha
absentuje
to je kritika na úrovni pivního kecala se znalostí 3 odbornch slov…víš prd, se divím, že DM posloucháš, kecy, hrůza
ivan
7 13. december 2007 o 11:41
marec:
teraz si kapánek vedľa
Gonerg85
8 13. december 2007 o 22:22
marec
takto by sa dala vnimat jednotliva skladba keby spieva Dave po japonsky
vzhladom na to ze hudba musi byt produkovana s textom tak, ako ked sa s frajerkou drzis za ruku pri chodzi po ulici ... tak aj zvuky, a jednotlive stopy musia sediet s textom
enjoy the silence je teda prirodzene chudobne na rozmanitost napadov DM, dave spieva pomerne ticho v porovnani s i feel you
in your room ma zniet tak ako ked prides do svojej izby a povies si ze jaj zasa tu .... live verzia posobi trochu viac depresivne ci nie?
get right with me ... ma zniet ako vykrik, no ked sa tam napchaju zvuky budez toho nejaka pesnicka zo SENZORU od camouflage
a nie DM
Mercy In You ... ten sampel posoby kultovo, cize zakryva tanecny nadych bycich
ale aj ja sa priznam ze i feel you automaticky preskakujem :D
tym co som tu napisal nechcem vyvracat tvoj nazor, ale ukazat ze sa na to pozerat aj inak
Dangerous
9 14. december 2007 o 09:08
to marec: to je o úhlu pohledu nebo spíše poslechu….mně třeba skladba s názvem “Enjoy The Silence” nejspíš ji znáš, přijde po zvukové stránce jako naprostý kolovrátek ala disco hity ze 70. let, prostě píseň kterou si můžou v autě pouštět i naši rodiče a vůbec jim to nepřijde divné, pro ostatní skladby z Violator to neplatí a podobně i pro skladby z Music for The Masses, je v nich nejen zvuková bohatost, ale zároveň i něco jako “Depeche Dirty”, tedy to co ty skladby zošklivuje zbytku světa..
tommy
10 14. december 2007 o 12:32
keď čítam kritiku od mareca, ako keby som čítal svoje staršie príspevky. Dalo by sa povedať, že v mnohom s ním súhlasím,aj keď dnes mi to príde dosť čudné. Dôležitý je prvý pociť, a keď to tak cíti, tak prečo mu v tom odporovať. Ja som mal v podstate to šťastie, že som mohol zažiť vydanie aj lp Violator i SOFAD. A tie prvé pocity neboli ďaleko od postrehov mareca…
jozefst
11 14. december 2007 o 17:14
SOFAD vystihuje cast podstaty DM a to vsadenie na experimentovanie. One caress netypicke a negycove prekvapenie albumu, k comu slacikove aranze u inych skladieb lakaju. SOFAD je ich serzantom peppersom. Posun dalej a vpred.
deepspace101
12 14. december 2007 o 17:58
to jozef: ten Sgt. Pepper, to je výborné přirovnání!
Halo
13 14. december 2007 o 21:51
Pridam sa aj ja
Violator je lepsi o tom niet pochyb jedna skladba lepsia ako druha(este sa mi nestalo ze by som preskakoval na Violatori skladby) no nehovorim ze ma lepsie piesne ako SOFAD skratka Violator je jeden vyrovnany album kde sa neda najst chybicka naopak SOFAD je album prelomovy kde su aj dobre veci aj zle a mozno zo strachu z tohto faktu sa mozno alan zlakol a skoncil s tym :D samozrejme srandujem ale Violator neprekona nic
Napriek tomu si myslim ze Sofad je zvukovo o nieco bohatsi a In your room a Walking je spicka u mna. Experimentovat treba a nepacilo by sa mi keby bol Violator 2 rovnako ako sa mi nepaci ze niektore skladby (Precious Lilian atd) maju toho vela spolocneho z ich predchodcami (ETS Strangelove)
Halo
14 14. december 2007 o 21:54
A mám ešte jednu offtopic otázku že ako skoncili tie ankety co tu prebiehali o najlepsiu skladbu clena video a pod ???
Gabriel
15 14. december 2007 o 23:34
Halo: napis iniciatorovi a autorovi ankety > frankie
Ringo
16 14. december 2007 o 23:36
MAREC: jejej, a si ted rypnu - “Brutalne bicie a za nimi opat absencia bohatosti zvukov a napadov” - uplne jako bys definoval tvorbu Alana Wildera od roku 1997 dodnes:-) A jaka to nahodicka ze ty pisne jako Get Right With Me a Mercy In You jsou produkcne jeho prace:-)))
Ale ted vazne - I Feel You ze ma spatnou melodii? Me se naopak libi, je to fajn rockovy odvaz a jak v Praze tak Bratislave 2006 jsem mel pocit ze behem teto pisne exploduji nadsenim. Zvuk, melodie, vokal - spica. Zkus najit melodii i v Davove zpevnem partu, ne jen v basove kytare, ktera muze mit opravdu charakter Personal Jesus.
Mercy In You - je to zvlastni, ale tahle skladba se radi vedle Walking In My Shoesa In our Room k tem, ktere z SOFAD posloucham nejradeji a me ja se dodnes hada, ktera verze je lepsi, jestli studiova nebo ta live.
Get Right With Me - tahle pisen pusobi opravdu kapku prazdne, ty bici na zacatku jsou perfektni, ale vzdycky mam z te pisne pocit, ze to ani nejsou DM, ze by si ji klidne mohl strihnout zhuleny John Lennon behem nahravani alba Help.
Co se tyce In Your oom - mam radsi albumovou verzi, je naslapanejsi, ale ta singlvoa je fajn odlehcena a rici ze je to na urovni okresni kapely hrajici na svatbach je opravdovy zvast, ktery ma jen rozvirit asne. Takovych zvastu tehle urovne ti tu mohu nahazet klidne 50 a muzes se nad tim povstekat a ja se budu smat:-)
Ringo
17 14. december 2007 o 23:42
DANGEROUS: Depeche Dirty, lol, tak to je vyraz ktery jsem dlouho hledal, jak nazvat DM produkci. Vzdycky jsem si prave rikal, ze treba Pet Shop Boys maji pisne uhlazene do posledniho detailku, zatimco pisne DM jsou takove jakesi neupravene, radiove nevhodne. Zatimco PSB do sveho synthpopu davaji ciste klavesy a ciste melodie, DM do toho vzdycky brinkla nejaka trubka nebo zarinceni tyce o vlnity plech:-) A kdyz uz by to mohlo znit upravene a rockove jako PJ, tak do toho vlozi ty funive vzdechy uprostred:-) I Want You now by mohla byt fajn radiova popikovka, kdyby tam nevlozily ty divne zvuky jako kdyz jezdis po slide a vzdechy:-)
ale co se tyce Enjoy The Silence, tak se s tebou asi nikdy neshodnu. Ta pisen je sice fakt cista, ale pro me ma zvukove, melodicky i hlasove tak silny emocionalni charakter, ze je to pro me proste pisen NO 1 a povazuji ji za nej pisen co kdy v historii hudby vznikla. OK, mozna tam chybi experiment a nejaka ta DM intelektualnost, ale mozna i proto je to pro me takova proste cista prace po vsech strankach:-) A to ze ji omilaji v radiich neni chyba te pisne.
Ringo
18 15. december 2007 o 11:02
MAREC: nazor ti neberu, ale zkus jej prezentovat jako nazor a ne fakt podlozeny na tom ze Wilder rikal, tak to tak i bude. Wilder neco rekl a ty ses toho hned chytl a zacal ty jako nedodelane songy vyhledavat. Me to treba po poslechu SOFAD nenapadlo vubec ze by tam bylo neco nedodelane, naopak mi prijde od prvni do posledni pisne naprosto kompaktni a snad nejucelenejsi album DM. Co se tyce Ultra, tak ja si tim, ze by bylo s Wilderem lepsi nejsem jisty teda vubec.
Dangerous
19 15. december 2007 o 12:36
Mark Ellis aka Flood
Ringo
20 15. december 2007 o 16:12
MAREC: v roce 83, 84, 86, 87, 90, 93 to nebyl nikdo, to mas sice pravdu, ale v dnesni dobe? Treba Ben Hillier, Andrew Phillpott. Je sice jasne ze pro inspiraci mnohdy sahnou po Wiálderovych napadech v DM z dob drivejsich, ale to je jen dobre, kdyz uz Wilder toho dnes neni schopen.
Ringo
21 15. december 2007 o 19:20
MAREC: Kdyby Allelujak 10 minut neomilal prvni minutu, bylo by to ok, takze nevim o cem to pises ty. A kdyby tam nebyl ten fajn plechovy zvuk prevzaty z In Your Room, nenasel bych snad jediny duvod si tu skladbu pustit vice nez 2x.
Ringo
22 16. december 2007 o 11:36
MAREC: “V Allejujah je viac napadov ako v polovici PTA dokopy.” - no to je pekna blbost. Ja tam vubec zadny napad nenasl, jen pouziti “osvedceneho” co pouziva Wilder uz 10 let. Daleko napaditejsi mi prijde novy text a nova melodie.
Ringo
23 16. december 2007 o 16:40
MAREC: to si myslis ty
Ringo
24 16. december 2007 o 16:42
MAREC: a jinak volas po Violatoru 2 a kdyz je Precious podobna Enjoy, tak je to hned spatne. Udelej si nejdrive jasno sam se sebou.
Ringo
25 16. december 2007 o 21:40
MAREC: ale houby
Gabriel
26 17. december 2007 o 10:33
Substance242: okrem toho ze to nepatri do tejto diskusie, vo fore koluju odkazy na downloady tychto fan remixov, ktore uz zopar rokov robi tento fanusik. Klucove slovo pre jeho remixy je fusion alebo kernfusion. Prosim pokracuj na tuto temu vo fore. Dik.
Ringo
27 17. december 2007 o 10:54
MAREC: tim ze tu hudbu tvoris, to z tebe dela dosti neobjektivniho cloveka pri ruznych soudech, ktere o tom ci onom vynasis, protoze mas urcity postup a pokud se neztotoznis s postupem ktery je jiny, tak je to dle tebe hned spatne a tretiligove:-)
Radbuza
28 17. december 2007 o 12:09
Substance242,
díky,díky,díky,díky,díky,díky a ještě jednou díky za dominatrixe1 na youtube!!!!
Excelentní práce - děkuju moc!!!!
Nejlepší mixy,jaké jsem kdy slyšel, bylo by jistě zajímavé,co by na jeho práci řekli samotní DM….
bubak
29 17. december 2007 o 22:56
SOFAD no.1
hide what you have to hide
30 18. december 2007 o 11:39
to marec :
můj poslední příspěvek vůči Tobě byl zbytečně moc emotivní, za což se Ti omlouvám.
Dnes jinak.
Víš ty tady píšeš o tom, co jako posloucháš a že jako komponuješ a že tedy tomu rozumíš.
Koukej, já Ti v podstatě rozumím, ale ty děláš jednu velkou a zásadní chybu. Ty srovnávíš hrušky a jablka a pleteš páté přes deváté. Jak můžeš napsat, že můžou jít vieš kam…Martin Gore je jeden z nejlepších skladatelů doby a celé DM šli to sestou kterou šli.
klidně se mohli ubírat nekomerční sférou jako dnes Wilder, klidně mohli daleko více popíkovat a mohli být daleko více podbízivější, pokud by chtěli. Jistě dělali ústupky, ale řadu podstatných věcí si rozhodli sami.
Nesrovnávej prosím nesrovnatelné.
A hlavně kamaráde, pokud komponuješ a my Tvé kompozice neznáme, čili neporoslavili se (pokud tedy vůbec chceš)...určitě Tě nebudu oslovovat TŘETÍ LIGO nebo ty jsi vedle Goreho vieš co.
Jednoduše, DM jsou geniální ve své podstatě a řada psíní se jim nepovedla tak jako JÁ bych si přál..ale to je pouze můůůj subjektivní pohled…takže já miluji Enjoy, Ringo miluje Enjoy a ty např. nesnášíš Enjoy…
z Tvých referátů mi lae vychází, že v tom případě je Enjoy pátá liga ..
A Ringo má pravdu…na jedné straně vyčítáš DM brakování se a na straně druhé vzáváš návrat ke kořenům…
Je to hrozně zmatečné.
DM dokázali ovlivnit desítky skupin a my se tady bavíme o třetí lize a páté lize a tomu jak tomu strašně moc rozumíme…
berme to více selsky….líbí, nelíbí...promlouvá to ke mě, nepromlouvá...
mě např. U2 nic neříká (přesto mám doma všechny jejich desky)
nepromlouvají ke mě, nevěřím jim to…ale to neznamená, že se vedle Jazzu mají jít zahrabat a nebo dokonce označit jejich tvorbu za pátou divizní žumpu…
jsi profesionální hudebník, tak se snaž něco vytvořit ať to za něco stojí, pak si to poslechnu a řeknu Ti můj odborný soud.
Ringo
31 18. december 2007 o 12:52
MAREC: to ze hudbu komponujes jeste neznamena, ze kolem toho vis vsechno nejlepe. Respektive ze mas pravdu v posuzovani toho co je a co neni dobre, natoz abys neco kategorizoval do nejakych lig.
Ringo
32 18. december 2007 o 13:32
MAREC: to jsi spise reagoval na Hide what you have to hide
hide what you have to hide
33 18. december 2007 o 13:53
teprve nyní považuji Tvůj příspěvek za velmi racionální a rozumný a ne tak radikalizující ...
enjoy…pouze příklad…