Dave Gahan v rádiu KROQ - 2001

niekto by tu už konečne mal vysvetlit Davidovi, že Alanov prínos je predsa len precenovaný :D

tak veru, tiež som sa pozastavil na touto časťou rozhovoru No neviem neviem či tento skvelý rozhovor nedal monghi zámerne
Mňa zas zaujala tá časť , v ktorej Dave hovorí, ako ho to zjavne baví : “Opäť si užívam tvorbu hudby, snažím sa pracovať s mojim hlasom precíznejšie a snažím sa samozrejme aj v iných oblastiach, cvičím a tak… jednoducho sa snažím pokračovať, viete?” Čítať to po rokoch je fakt zaujímavé “Bol som len nástrojom…Takže dnes okrem albumu dňa (the top) počúvam večer Exciter, veď možno ma to nabudí

vysvetlit Davovi aky mal Alan prinos ??? to co je za hlupost…..samozrejme ze mal nedlutocny prinos na tvorbe zvuku, hudby a hlavne atmosferry….

@rastina123: chmelko naraza na rozsiahlu diskusiu k clanku “lamanie nepisanych pravidiel”

No Monghi je starý lišák… Chce, aby to tu žilo… Mimochodem Alanovu roli a přínos nikdy nezpochybňoval ani Martin, pokud tedy vím

AW je tak trochu mode téma před každým nahráváním nové desky. Ale jo, aspoň je o čem diskutovat!

pravdu povediac radšej by som teraz bral, keby DM uvažovali nad Vince Clarkom Ono sa to zdá, že si robím srandu, ale Vince by sa k DM určite postavil inak ako k Erasure a ten jeho remix Behind The Wheel vôbec nebol zlý...Určite by to nebolo také fiasko ako si mnohí pri tvorbe Erasure predstavujú. Keď už tam boli také “esá” ako Mark Bell či Ben Hilier, tak Vince Clarke by bol fakt väčším prínosom pre DM… Určite by sa snažil pred bývalými kolegami vytiahnúť Bola doba ľadová /s Vincem/ , doba tvorivá /s Alanom/, doba statická /teraz/ a je čas na dobu nostalgickú

když tak čtu diskuze (a kolikrát je to spletité čtení), připadá mi, že fanoušci se sami nemohou dohodnout co vlastně po skupině chtějí - na jednu stranu je DM vyčítána jednotvárnost a stagnace místo průkopnictví (mně být 50 tak nevím, kam bych se ještě chtěla posouvat) na druhou stranu si tu lidi z rozhovoru odnesli hlavně část s Alanem a diskuze sklouzává zpátky k Alanovu soundu… přitom dál v odpovědi Dave hovoří o větší otevřenosti a experimentování. Řekla bych, že tu máme konflikt vývoj vs zvuk.

jinak, Monghi, děkuji za zajímavý rozhovor!

“Väčšinou som však zavretý v hoteli a ležím v mojej rakve.”

Stella Rose to má dobrý, tátova holčička, chudák Gahan pak v jednom dalším rozhovoru přiznal, že když jej malá Stella Rose viděla během představení, tak se rozplakala a odmítala uvěřit, že to individuum na pódiu je její táta

v Prahe na monster tour sme stáli hned vedla Jen a Stelly, ktorá mala celu dobu otíkovské sluchátka na ušiach

chmelko: Páni, pěkná náhoda, jste si dobře stoupli

mňa inak pobavila aj tá časť ohľadom nakrúcania videa Dream On. Čo klip DM, to auto, road movie

...a vždy řídí Gahan to mají Martin s Andym dobré, taky bych chtěla takového šoféra

asi iba on má vodičák Inak citát eternal : “když tak čtu diskuze (a kolikrát je to spletité čtení), připadá mi, že fanoušci se sami nemohou dohodnout co vlastně po skupině chtějí” Hm keby som vedel čo chcem, tak nepočúvam DM

tomy #12: na tom něco je

Osobně jsem spokojen s tím, že se snaží znít pokaždé jinak. U SOTU spousta fans psala, že jde zvukově o pokračovatele PTA. Nevím, možná nemám sluch, ale podle mě jsou obě desky zvukově zcela odlišné.

No nic, uvidíme, jak dopadne 3. spolupráce s nenáviděným, ale i milovaným Benem. Tahle rozpolcenost fans o něčem svědčí.

jasné, že medzi PTA a SOTU je diametrálny rozdiel a nielen po zvukovej stránke…Fans si proste mysleli, že keď sa žezla ako producent opäť chytil Ben, tak je to o tom istom…Pre mňa je PTA album akýmsi CTA (1983) svojej doby (a nielen preto, že je to tretí album po odchode Alana), ale narážam na objavovanie iného zvuku, ako keby sa DM dostali na stavenisko s novým majstrom , je to jemne svieže, neohrabané, trochu neucelené, špinavé, ale cez to všetko stále ako tak progresívne album DM, kdežto SOTU je akýmsi SGR (1984) svojho času - tam už cítiť určitú kompaktnosť,uzavretosť kruhu a jemnú podmanivú atmosferickosť (napr. In Sympathy) . Kľúčové slovo (rozdiel medzi PTA a SOTU) je podmanivosť - tú som pri PTA postrádal…Jasne to bolo počut pri studio session “sotu trackoch” - možno aj preto si na záver strihli Stories Of Old

tomy: takže nás čeká pomyslný “black celebration”? To by bylo good. Mimochodem to je sakra kompatkní, ucelené a dost temné album…

Jinak docela s tebou, pokud jde o to přirovnání souhlasím. Možná bych jen dodal, že CTA je na mém žebříčku níže než SGR, kdežto u PTA a SOTU je to spíše naopak. Obě jsou to sehr gut desky, ale PTA je malinko výš. Wrong je ovšem perla i s ohledem na celou tvorbu DM. Občas mě při této skladbě mrazí v zádech i nyní.

bel canto: no zrovna u Wrong nemůže být o minimalismu vůbec řeč... Ten už by toho moc nepobral. Zvukově dost pestrá věc!

mne minimalizmus u DM celkom sedel pri ULTRA albume - proste keď je silná emócia, tak ju netreba zaobaľovať a v tom období si na rovinu povedzme, že emócií (i keď skôr negatívnych) bolo dosť, ale Martin i Dave (respektíve určite i Tim) predsa len na konci nahrávania ULTRA videli svetlo na konci tunela Tam ten minimalizmus sedel ako zadok na šerbel Opäť odbočím, ale ULTRA je krásny a prirodzený kontrast k SOFAD - tam tie emócie a city priam dokonale zaobalili Alan s Floodom a vznikli tie epické kúsky (dnes už legendárne)  a naproti tomu ULTRA - tam tie silné emócie a city odhalili priamo na kosť a k tomu ten mrazivý silný Davidov vokál (ktorý mi tak na SOFAD chýbal ) - hmm tak tomu sa hovorí “soulsaver” : ) aj taký názov by sa tomu albumu hodil
PS. Tiež očakávam nasledovníka Blackcelebration ( trošku napáchnutý ULTRA)

ULTRA je Album, který rozhodlo…ULTRA…

Co kdyby někdo sepsal všechny odpovědi na téma Alan Wilder je bůh, není třeba se tak stále dokola strapňovat a dávat tady rozhovory na tohle téma. Kdo se bude chtít nechat slepě unášet na vlnách tohoto mýtusu, jen klikne, stáhne a může si lítat v tom svém pokřiveném světě.