Dave Gahan hodnotí Hourglass
Existuje pár druhů povolání, která nutí neustále bojovat proti plynutí času, jako je úžasně nejisté povolání rockové hvězdy. A to je opravdu to, co dělá název druhého sólového alba Davea Gahana, „Hourglass“ („Přesýpací hodiny“), o to více pronikavé.
„Říká se, že čas věci mění, ale doopravdy je musíš změnit ty sám“ - Andy Warhol
Samotnému frontmanovi Depeche Mode, málem čas vypršel rovněž. Během tragického a pochopitelně velmi podrobně publikovaného sledu dekadence a sebeničení na sklonku tisíciletí, Gahanovo srdce doslova přestalo tlouct – jako výsledek předávkování v hotelovém pokoji v Los Angeles. Ovšem přežil a dostal druhou šanci žít.
Možná to pak není ani žádné překvapení, že došel až do tohoto bodu, tvoření nahrávky, která poodkryje několik vrstev rock'n'rollové mytologie a ukáže zranitelnou, omylnou bytost z masa a kostí pod tím vším. Pryč je uštěpačné sebeobviňování a jemná sebereflexe z jeho sólového debutu „Paper Monsters“, to vše je nahrazeno úžasně silným a upřímným hledáním smyslu ve všem tom chaosu jakým je život na této planetě. Kupodivu, Gahan přikládá vliv svému dlouhodobému kolegovi ze skupiny a jejímu hlavnímu skladateli Martinu Goreovi, se kterým se dělí o někdy vyhraněné partnerství ve skupině, s pomocí nalézt mu odvahu a nechat se takto lyricky odhalit.
Gahan říká „Je to něco, co jsem se přes léta naučil od Martina, který není zrovna tím nejbližším z lidí, když jde o to mít s ním nějaký vztah. Ale vím, že Martin se vyjadřuje prostřednictvím svých textů a k tomu je zapotřebí spousta odvahy.
Dave a Martin. Od Townseda a Daltreyho (The Who) k Baratu a Dohertymu (The Libertines), to byli vždy ty slavné, prchavé hudební páry, jež vytvářeli stejně tolik kontroverze jako skvělé hudby. Gore, samozřejmě, měl hlavní tvůrčí kontrolu nad Depeche Mode po tom, co Vince Clarke v roce 1981 odešel, spolu s Andy Fletcherem a později Alanem Wilderem, jež mu asistovali ve zvukové architektuře – a nechávajíc Gahana, aby se rozvíjel ve své roli zpěváka, muže v popředí, nasměrován stále více k roli sex symbolu. Tuto úlohu plnil s dovedností a úsilím, když popularita skupiny v 80. letech prudce vyletěla nahoru a vyvrcholila velkolepým koncertem v Rose Bowl v Pasadeně v roce 1988, kde kdysi malá podivínská skupina new wave futuristů najednou hrála před davem, čítajícím na 60.000 křičících Američanů. Už nikdy nebudou kultovní skupinou; stali se mezinárodními hvězdami, které splnili sarkastický titul jejich šestého alba, „Music For The Masses“. Prodali více jak 50 miliónů alb a víc jak 10 miliónů fanoušků vidělo jejich senzační, legendární živá vystoupení.
Tak jako tak, co následovalo po neuvěřitelné noci v Jižní Kalifornii, je dnes již legendou. Vzestup Depeche Mode pokračoval téměř nepřetržitě přes 90. léta, a být hvězdou si začalo vybírat daň u již v té době ikonického zpěváka. Opustil svou ženu v Anglii, usadil se v Los Angeles a šel cestou, která ho málem stála jak skupinu, tak, jak už bylo řečeno, dokonce jeho vlastní život.
Sebe uvědomělý Gahan, pak v sobě objevil skladatele, který byl vždy opomíjený pro tisíce dalších zájmů a povinností.
A když se připravuje vydat „Hourglass“ je důležité podotknout, že bylo hodně skeptických ohlasů, ještě před vydáním Paper Monsters. Dokonce zakladatel Mute, Daniel Miller, byl skeptický. Nahrávka měla pak ohromný mezinárodní úspěch, magazín Q ji dokonce označil za jedno z nejlepších 50ti alb roku. Na tento úspěch navázalo vyprodané turné po Spojených státech a Evropě, zachycené na DVD Live Monsters, vydané v roce 2004. Gahanův skladatelský růst byl představen na albu Depeche Mode z roku 2005, „Playing The Angel“, prvním albu, které obsahovalo Gahanovy texty; jeho tři skladby, včetně singlu „Suffer Well“. Světově se alba Playing The Angel prodalo na dva milióny kusů a byl na první příčce hitparád v osmnácti zemích. Pak, 2005-2006, následovalo turné, čítající 2,5 miliónu lidí ve třiceti zemích.
Teď, v týmu s bubeníkem Christianem Eignerem a Andrewem Phillpottem, udělal Dave album s překvapivou všestranností a emocionální výškou.
Spíš než sbírka vysoce stylizovaných a hladce produkovaných písní je hudba na „Hourglass“ přímé šíření emocí, které se Gahan snaží vyjádřit. Je neuvěřitelně přímé a ne příliš mnohoznačné. Neskutečně nádherná „Saw Something“ potichounku otevírá album, Daveův bolavý hlas sděluje mrazivé zdráhání, jestli si někdo může být jistý svým štěstím, které pro ten strach najednou mizí.
„To bylo to, co mě přivedlo na nápad znovu začít psát,“ říká Gahan a dodává, že „to byl první text, a klíč, který otevírá bránu k mysli 'Fajn, můžu tam jít'.“
Tito tři také přišli na odvážný (skeptici by řekli nerozvážný) nápad, produkovat album sami, který vedl k překvapivě přímé práci. Chemie mezi ním a jeho spolupracovníky překvapila dokonce Gahana samotného.
„Původně jsme si mysleli, že uděláme prostě jen dema některých písní,“ vysvětluje, „ale už v prvním týdnu práce bylo jasné, že budeme dělat víc než jen to. A při práci s Andrewem a Christianem jsme si spolu dobře rozuměli, i hudebně. Tak jsme přišli s nápadem nahrávku prostě nahrát a sami produkovat.“
Zvukově se nahrávka protíná řadou vlivů a stylů s pozoruhodnou nenuceností a grácií. Je rozhodně více elektronické než „Paper Monsters“ má v sobě i téměř primitivní naléhavost, která je výsledkem nadšení tří hudebníků, kteří poprvé pracovali společně a skrz jejich chyby objevili nové a nečekané směry.
„Nebylo to nic chtěného,“ říká Gahan „chtěli jsme udělat něco, co bylo méně formulované a tak se to stalo více organické, za přáním lepšího světa. Je to všechno ve stylu ‚zkopírovat a vložit‘.“
Eigner dokázal, že je neuvěřitelně všestranný bubeník, který jednu chvíli tvoří jemný rytmus a vzápětí hromové bubnování. A za elektroniku, která tvoří většinu z „Hourglass“ je zodpovědná kytara Phillpotta, která se volně toulá vstříc fantastickým atmosférám, což je zřetelné zejména na vzletně impozantním „Kingdom“.
Co by mohlo překvapit stoupence Gahana nejvíc jsou momenty radostné industriální agrese, jako ve žhavé, hyper-sexuální „Deeper and Deeper“.
Co je možná více důležité pro zpěváka je to, že „Hourglass“ je cesta do jeho duše. V „Kingdom“ se zpovídá, že „sláva pro mě tolik neznamená“ zatímco se hlasitě ptá, jestli opravdu existuje něco za tím, co můžeme vidět vlastníma očima. A jeho osobní pochyby jsou nejvíce očividné v éterické „Miracle“, kde připouští, „Já nevěřím v Ježíše, ale přesto se modlím.“
Ale nevyhýbá se ani jeho ošklivějším vnitřním konfliktům. Na „Use You“ kousavě vyjadřuje své velké znechucení lidmi a sebou samým hlavně. A „Down“ je možná nejostřejší zpovědí na celé nahrávce, kde unaveně lká „Cítím se tak starý,“ a současně připouští, že „dole na zemi je tam, kde jsem připoután abych skončil“. Je tohle otupělé přijetí toho, že bez ohledu na to, jak daleko se dovlekl, není propast nikdy daleko. Jeho staří démoni se zdají být vždy připravení stáhnout ho zpátky dolů.
Ale s „Hourglass“ se nejen neohroženě staví těm samým démonům, ale zároveň určil i svého největšího nepřítele: čas samotný. A uzavřel s ním aspoň malé příměří.
„Nevím, jestli je to o věku, pouze stávání se starším,“ uvažuje „Ale jsou tu jisté věci, které už nejdou. Už si nemůžu dovolit ten luxus být schopný opít se každou noc a prostě se za tím skrýt. Bojím se, že jsem promarnil tolik času ve strachu, strachu ponořit se. Připadám si, jako bych závodil s časem; pořád cítím, jako bych neměl dost času, abych se dostal tam, kde bych chtěl být. A myslím si, že se bojím toho, co by se mohlo v budoucnu stát a jestli dělám něco smysluplného?“
„Hourglass“ vlastně tuto otázku zodpovídá za něho. Gahan opravdu udělal nahrávku, kterou měl možná vždy v sobě, ale mohla být vytvořena jen teď: sbírka písní, ne od superstar, jak ji zná svět, ale mužem pod tím vším, kdo je jako všichni ostatní, má obavy, bojuje, a udělal několik opravdu velkých chyb, ze kterých se poučil.
„Cítím, že tato nahrávka byla úžasná šance postrčit umělce ve mě“, rozplývá se Gahan. „Nepřipadá mi už tak, že skupina je moje identita, i když ji dlužím vše. Začínám opravdu cítit, že mám svůj vlastní hlas a ten vychází z mých písní. Pro mě je to nejlepší možná nahrávka, kterou jsem momentálně mohl udělat. A dopadlo to lépe, než jsem od sebe očekával.
Ještě rychle dodává, „Je to o snaze zjistit kdo jsem a být s tím spokojený, ať dělám cokoliv. Myslím, že stále bojuji se vztahem sám k sobě.“
DAVE GAHAN – HOURGLASS
SAW SOMETHING
"Když jsme začali psát, tak sem měl tenhle song v hlavě a také ve svém srdci. Zmíral sem touhou dostat jej před mikrofon a zpívat. Text je o sezení a čekání, že něco přijde - nějaká záchrana nebo nějaká odpověď. Musel sem se naučit, že já sám musím vstát a najít to, vzít to do svých rukou. Ale já raději preferuji sedět a čekat, jenže to prostě nefunguje. Zní to tajemně, ale já věřím v boží intervenci, pokud na ní přistoupíš. Pokud přistoupíš na to, že se to prostě v životě stává, a nezkoušíš vše směrovat jen směrem, kterým předpokládáš, že to půjde – čímž sem strávil mnoho času – no a potom se opravdu mohou přihodit báječné,věci, které si ani neočekával. Ale ty jim musíš pomoc. Tato píseň, je pro mě počáteční bod pro něco nové v mém životě. "
KINGDOM
"Myšlenkou je, že jsou lepší místa, ne tam v oblacích, ale právě zde. Je to o tom více přijmout život a jeho směr. Lhal bych pokud bych tvrdil, že na mne svět nepůsobí, Mám děti a chci je chránit, a občas toho nejsem skutečně schopný. "
DEEPER AND DEEPER
„Velmi sexuální a velmi zvířecí. Ale to je má významná součást; a já jsem toužil ji předvést. Začal sem zpívat a Christian mi říkal, že bych měl raději stát tři stopy od mikrofonu - prostě sem to potřeboval vykřičet, chtěl sem to mít načichlé T. Rex, Gary Glitterem a všema těma glam skupinami. Ale to je způsob blues, prostě mít vše postavené na jednom nápadu."
21 DAYS
“Ta píseň je postavena na hukotu na způsob Stooges, basová kytara je zachycena velmi zvláštním způsobem. Je to nazpívané mým skutečným hlasem, způsobem vychrlení věcí ven. V textu písně se odráží všechno to, co se vkrádá na mysl, věci co čtu, co vidím. Myslím, že jsme si postavili věž strachu, a že hodláme žít uvnitř ní, dokud se sami nerozhodneme, že to již více nechceme."
MIRACLES
"Jedna z mých oblíbených, protože je přímo odhalující mé nitro. Vizuálně, je to přirovnatelné k vcházení a vycházení z mlhy. Ukazuji trochu v co věřím, ale ne skutečně. Chci říct, že nevěřím v Ježíše, ale hodlám pokračovat v modlení. Náboženství není představa že já… Myslím, že je zastaralé. Ale v tu samou chvíli, sem se mnohokrát přistihl. že se k něčemu modlím. Jestliže text je popírající sám sebe, je to tím, že já popírám sám sebe po všechen čas. Podstata je, nevěřím na zázraky, ale viděl sem, že se stali v mém životě a i v životech jiných lidí. Mám naprostou víru v život a lásku; ale prostě nemám víru v lidi. Ta píseň je skutečný lovesong. A já věřím v lásku, ale také se jí obávám. V minulosti sem úplně ztratil sám sebe a jestliže sám sebe ztratíš, tak není možné mít přátelství s někým jiným. Mít lásku v mém životě, znamená mít rodinu. Uvědomuji si, že je to ta nejdůležitější věc. "
USE YOU
“Velmi špinavé. Je to o mém znechucení lidmi, sama sebou, o znechucení z mého arogantního a sebezničujícího chování. Chci zneužít něco, chci zneužít život k úniku. Myslím, že to má počátek v mém chození do nedělní školy, když jsem byl ještě dítě. Slyšel sem velmi nahlas a naprosto jasně, že my všichni jsme hříšníci."
INSOLUBLE
"Je to prostě slovo, slovo které mám opravdu rád, je to o něčem čeho se nemůžeš skutečně dotknout, ale víš, že to tam je. Cítil sem, že to asi nepůjde na desku, ale potom jsme tu skladbu znovu obnažili, zbavili bicích. A teď jsem přesvědčen, že je na svém místě."
ENDLESS
"Je o zkoušení věřit v něco na konci tunelu, a to že nějak vyřeší naše problémy. To je ta iluze. Nahráli jsme „Endless“ pěti různými způsoby. Chtěli jsme z toho mít opravdu tvrdou skladbu, ale to prostě nefungovalo. No a potom Andrew a Christian šli ven a skončili v nějakém klubu a DJ udělal to, že obrátil beat, no a Christian s Andrewem se vrátili a byli tím naprosto uneseni. Nechali jsme Christiana, aby na tom zapracoval a on přišel s tímto nekonvenčním pojetím. I když myslím, že v docela popovém formátu, pokud se přinutíš a přistoupíš na experiment, ten song lze interpretovat mnoha způsoby, je velmi hypnotický, ale také je to pop song."
A LITTLE LIE
"Je na způsob John McGeoch/Siouxsie Solux. Je to velmi gotické. Jistěže není nic špatného být gotik. V těch písní jsou opravdové výšky a minima a to tě odvádí na zvláštní, éterické místo. Mnoho písní Depeche Mode má tento feeling; Martin i já máme rádi mollové akordy. Ten beat je jako brodění se bažinou, jako něco z Deep South*, a je to odezva na to co sem vstřebal posloucháním John Lee Hookera a Muddy Waterse. Pěkně sem se pobavil s touto písní, požitím, toho skutečně bombastického úvodu a potom zpíváním o tom, jak čas vypršel. "
DOWN
"Patří k mým favoritům. Má v sobě téměř takovou country náladu. Je to poslední malá reflexe, kterou jsem odložil s Paper Monster. Vizuálně, je to pohled zpět, do dnů, kdy jsem nebyl účasten života. Jistěže, jsou ještě období, kdy mne všechno štve, sakra, pojďme otevřít láhev Jack Daniels“
(*pozn. Dangerous: oblast v USA, kam se řadí 6 ze 7 zakládající států Konfederace)
Překlad: Lucie & dangerous
Názory Devotees (53)
Dangerous
1 15. august 2007 o 16:28
Lucie, ještě jednou díky za překlad, ten článek je skvělý.... já sem dnes absolutně nestíhal
Gabriel
2 15. august 2007 o 17:05
deeper and deeper ma k Sea of sin hooodne daleko
MIRKOFF
3 15. august 2007 o 20:53
Zostáva len povedať the fire still burns
2strange2
4 15. august 2007 o 21:33
Nuž - celé je to zvláštne- Gahanová práca akoby bola už novým DM - po Playingu už som asi nejaký nasýtený aj z jeho pera, nielen hlasu.
Ale ako ešte dlho sa budú hojiť rany na Gahanovej duši? Snáď si nevystriela nápady aj pre možný tretí album už teraz.
Substancovi242: hej, aj mňa napadlo Sea of Sin - to je čosi fakt /žiaľ/ na tú marišku, ako Monghi povedal. Väčšie ,,skoro-techno” DM v arzenále nemajú.
2strange2
5 15. august 2007 o 22:00
ti bodky - to som myslel Gahanovú robotu samozrejme…
Tomba
6 16. august 2007 o 00:54
Obsahově velmi zajímavý článek, ale proboha, co ta “čeština”?! (“hudebními páry, kteři vytvářeli” nebo “roli zpěváka, frontmana, směřujícímu…” opravdu tahá za oči)
A přeložit text neznamená jen poskládat za sebe přeložená slova:)
chmelko
7 16. august 2007 o 06:57
Tomba: dangerous ta bude kazdu chvilu kontaktovat a pošle ti nejaký material na preloženie…uvedom si, že sa nejedna o vobec krátky text a ludia to robia po práci vo svojom volne..ak najdes nejaké chyby pošli autorovi mail a on to rad opravi, ale takto ho tu zhadzovat..budme radi, že máme čo čítat..
Ringo
8 16. august 2007 o 08:02
mno, uz od Exciter Tour si rikam, proc neni Christian Eigner prijat do skupiny jako plnohodnotny clen DM. Ale prijmout do skupiny kvalitniho hudebnika by asi znamenalo zjisteni, ze je tam asi Fletch fakt k nicemu:-)
Dangerous
9 16. august 2007 o 08:06
Hey Alberto, můžeš si vybrat, buď překlady které budeš mít ještě ted den bez korektury a nebo po třech dnech s opravenými překlepy a chybami…
Já volím to první, protože na rovinu, na těchto stránkách čeština primárně nikoho nezajímá...Okay, teď udělám korekturu a přidám pár básnických obratů, doufám, že to bude to, co Tě uspokojí
))
sinuss
10 16. august 2007 o 09:04
K Hourglass : podle všeho to vypadá že to bude mnohem emotivnější album než Paper Monsters…David si přestal brát servítky a to se mi líbí...Potvrdí mi to štastlivci co už ho slyšeli, nebo se mám nechat překvapit?
K překladu : je to výborná práce, díky za ní. Těším se na druhé pokračování
. Oceňuji když někdo udělá něco pro druhé, aniž by to mělo nějaké zištné či marketingové cíle. To totiž v dnešní době už jaksi moc není zvykem…
sinuss
11 16. august 2007 o 09:50
Fletch je možná takový spojovací článek mezi Martinem a Davidem…Oni dva jsou velké individuality, a někdy se těžko domluví...Takže možná proto pro ně má Fletch cenu, že mezi nimi napomáhá lepší komunikaci…Možná? Hádám…
joshua
12 16. august 2007 o 11:06
marec: najviac z dm “berie” martin, potom je to dave no a potom je to nas “hudobnik” fletch…inac rozdiely v $$$ su velmi velke…aspon boli, neviem ako po PTA…
Gabriel
13 16. august 2007 o 11:23
Je logicke, ze gore ma najviac. Verim v to, ze co sa tyka objemu penazi z nahrateho albumu / koncerty / predaj delia sa rovnako. Martin navyse pomimo toho dostava tantiemy z textov (teraz uz aj Dave za tie svoje), takze by nemusel do konca zivota pohnut prstom… jedine stastie ze hudbu miluje
Ringo
14 16. august 2007 o 12:16
Fletch a spojovaci clanek? To by ho musel mit Dave extra rad. A o tom dost pochybuji.
Gabriel
15 16. august 2007 o 12:26
Fletchove spojenie je asi take, ze Martin v studiu nieco povie, fletch chyti bicykel prejde na nom vsetky chodby a potom sa vrati a povie to Davovi stojacemu vedla Martina
Ringo
16 16. august 2007 o 13:17
MAREC: ja vzdy cchapal Fletche jako ikonu, xichtik ktery se vyjimal na plakatech DM a proste tam patril. Bral jsem je jako kamarady, proste byl v kapele mladych kluku, protoze se kamaradili. ale po te co se DM rozestvali po SOFAD, nevidim duvod proc jej z profesionalniho hlediska nadale zamestnavat. To mel radsi fakt zustat Wilder misto Fletche. Kdyby aspon zustali vsichni kamaradi, ale Dave urcite neni Fletchuv kamarad, myslim ze spolecne sveho casu s Wilderem umeli Fletchovi asi dat pekne najevo jake je to netahlo.
suspy
17 16. august 2007 o 13:17
Ale no, Marec. Preco tolko hnevu. Spomen si ako reagoval Fletch na odchod Alana. Podrazdene. Mal strach, obavy o konci DM. Chce to udrzat za kazdu cenu. Verme tomu, ze to bol on, co drzi G+G pohromade. A kvoli tomu ho na tom podiu nejako strpime, nie?
Ringo
18 16. august 2007 o 13:21
ale mozna se mylim, mozna to tlesknuti si rukama behem World In My Eyes neni jen ironii nebo povinnosti a je mineno fakt vazne:-) to spise verim, ze jakesi souzneni dusi stale trva mezi Martinem a Davem, to je misty alespon ocividne na podiu.
Ringo
19 16. august 2007 o 13:26
SUSPY: me se spise jevi, ze ta podrazdenost plynula z pocitu Fletche, ze Alan coby zvukovy umelec proti nemu neco ma a dany moment byl vybuch ktery se sbiral uz asi pekne dlouho, ktery mohl predvest Fletch budto v te chvili nebo nikdy.
chmelko
20 16. august 2007 o 14:06
ja myslim, že Fletch to bral od Alana ako pomstu, pretože si uvedomoval, že to može byt koniec kapely bez neho a z čoho by potom žil, kam by cestoval a pod..
Dumec
21 16. august 2007 o 14:25
Nevíte někdo, kdy má deska vyjít u nás (ČR)? Pokud to tu někde je a já jsem jenom děsně natvrdlej, tak mě prosím (moc) nekamenujte
Dangerous
22 16. august 2007 o 14:27
tu Dumec: 22.10. v Evropě, 19.10. v německy mluvících zemích…
Wanna
23 16. august 2007 o 14:53
skoro som začala plakať :-( :cry: album je o mojej nedávnej nálade….. :-( ale už je naštastie po tom…. neviem síce prečo,ale po dočítaní tohto článku som mala pocit že Davea dačo trápi…. dúfam že sa mýlim….
Ringo
24 16. august 2007 o 15:02
Wanna: klidek, je to hudba, zabava, obsahem te hudby jsou Davovy nalady ktere urcite nema permanentne, mrkni na ty videa ze studia a bud happy:-)
Bedra
25 16. august 2007 o 16:03
Dangerous: Opět super článek, který musel dát spoustu práce. Díky za něj. Mimochodem, nepíše se někde, které skladby z alba byly napsány už pro Playing the Angel?
Ostatní k Fletchovi: Píšete blbosti. Pusťte si záznamy z dřívějších let a Fletch na koncertech hrál vždy. Třeba u Nothing to fear dělá špinavou práci on a ten podklad hraje do zblbnutí on. To, že dneska téměř nehraje, je dáno technologiemi a zkrátka tím, že pro to není důvod. Na pódiu je dnes zbytečný, ale dříve nebyl. A kromě toho se tady nedávno psalo, jaká je jeho úloha. Snad to říkal Dave, tuším, že on je ve studiu ten, kdo říká názor, jestli s tím pohnout, jít dále, jestli to blbost, nebo ne atd. Nemyslím si, že je pro DM postradatelný.
chmelko
26 16. august 2007 o 17:30
Bedra:”špinavu"pracu v podobe basových liniek už na začiatku mohla za nich robit paska, ktora vtedy len “bubnovala”
jedine na čom tuším fletch vie hrat je basa a to vysvetluje že ma ako taký sluch..
to že im v študiu radi uplny laik do hudby mi pripomina niečo z mojej práce ked sa už fakt nevieme kam pohnut, zavolame dievča z recepcie aký ma na to ona nezaujatý názor..
takže ak by fletch si šiel nahodou kupit noviny, alebo svoj toast hawai, stačilo zavolat na hocikoho čo si o tom mysli…
chmelko
27 16. august 2007 o 17:38
niekedy sa divím, že Lol Tolhurst nieje ta istá osoba ako Fletch, pretože ich kariera je až nápadne podobna..len vo dvoch bodoch sa líši..
1/ Lol bol lepší hudobnik
2/ nakoniec bol vyhodeny zo skupiny..
chmelko
28 16. august 2007 o 17:51
marec:ale ked fletch v podstate založil dm, tak nikto nečakal, že pojde o tak vyhodny business.
je to niečo ako firma ,kde si chlapci na začiatku dohodli podmienky, možno fletch ešte niečo doniesol zariadil a dohodli sa na rovnom deleni koláča..ktoré trvalo dlhe roky…ako chces majitela firmy vyhodit z jeho firmy? to je fletch..
zmierme sa, že je tam, jauz som si na nho zvykol, len mu nezabudnem, že podla mojho nazoru pomohol velkym dielom k odchodu Alana..
pretože keby boli trio, tak by Alan s Daveom proti Martinovi presadili skoro čokolvek..
Wanna
29 16. august 2007 o 17:56
Ringo: to teda som lol :-D
Dangerous
30 16. august 2007 o 18:59
Myslím, že Davea nic netrápí...jen si uvědomil to, co bychom si měli uvědomit my všichni….
Neustále koukáme do “přesýpacích hodin” a nedochází nám, že ten písek v nich je náš život…sedíme a čekáme, místo abychom si užívali své lásky, svá přátelství, své radosti, prostě každý den….a my se prostě místo toho jen topíme v aroganci, nesnášenlivosti a sobectví...
chmelko
31 16. august 2007 o 19:16
dangerous:tak tento vyrok si zapamatam, nadhera..
MIRKOFF
32 16. august 2007 o 19:56
Znevažujete prácu človeka ktorý založil depeche mode.Až si niekto prestane vážiť vašu prácu spoznáte o čom to je.keby ho nebolo možno dnes nepočúvame anjela.
MIRKOFF
33 16. august 2007 o 20:28
Osobne som presvedčený,že dnešná tvorba DM a spol.je ešte menej strávitelná pre široké masy ako bola v 80-90-rokoch. Je to zlé?Myslím že nie.Je tam inovácia a progres .Insight,Sister Of Night,Nothing’s Impossible,Shine,The Sweetest Condition.To že sa konečne dostalo DM uznania je len znakom určitého prelomenia bariéry.Priznajme si to,vela z nás žije v starom ponímaní popu,ale veď ten už DM dávno nehrajú!!!
chmelko
34 16. august 2007 o 20:33
MIRKOFF:je to zbytočná debata,ale možeš mi povedat aku pracu okrem managovania, prudenia , spojovania Martina a Davea a rozpojovania Alana od zbytku urobil za tych skoro 30 rokov fletch?:-)
MIRKOFF
35 16. august 2007 o 20:50
Myslím,že v tvojej otázke si všetky jeho prínosy pre kapelu už vymenoval.Okrem toho vždy som uznával nepopieratelný vplyv AW pre DM.Mám celú CD zbierku AW ale iba Hydrology 1+2 si pustím bez toho,aby som zistil,že EMULATOR UVIAZOL NA PLYTČINE!!!
MIRKOFF
36 16. august 2007 o 21:05
marec nikto v 40-rokoch veku pri kapele ktorá či chceme alebo nechceme nabrala rock and roll štýl nebude stáť za syntakmi.Možno KRAFTWERK,ale to je pre boha iná kapitola.
chmelko
37 16. august 2007 o 21:32
no fletch by bol bez DM nula,ani kšeft s gascone mu nevyšiel, ale Alan nie..tak toto nejde porovnavat…Alana vedel, že sa nestrati…pochybujem,žeby fletch v 95 sa citil na DJ a či by mu to vobec vydržalo..
MIRKOFF
38 16. august 2007 o 21:42
chmelko ,máš pocit,že AW sa hudobne nestratil?Podľa mňa asi áno,ale možno chcel robiť hudbu pre ešte izolovanejšiu skupinu ludí,ako je DM.PS nehovorím,že je zlý muzikant a to asi nik na tomto fore!!!
chmelko
39 16. august 2007 o 22:06
myslim, že robi to čo ho bavi a je mu šumafuk, napriklad na rozdiel od Martina, či ho za to ludia budu brat alebo nie..určite je svojim sposobom egoista,ale to kazdy dobry umelec…
jeho pracu sledujem velmi pozorne a až po jeho solovych projektoch som pochopil čo presne pre,alebo v DM robil..
chmelko
40 16. august 2007 o 22:16
Boby:prepac,mas pravdu…
a nie ,ze ma hned nabonzuješ fletchovi :-D
MIRKOFF
41 16. august 2007 o 22:37
ok pripája sa the fire still burns
MIRKOFF
42 16. august 2007 o 23:03
neboj sa svieti a hreje ale vyholenú hlavu,opasok s cvokmi a koženú bundu treba už konečne strcit do skrine a dat von iba pri tour.inak bola to krásna doba a viem o čom hovorim
MIRKOFF
43 16. august 2007 o 23:08
inak všetky zvuky z pipeline som vedel urobiť na kuchynskej linke
Ringo
44 17. august 2007 o 07:44
CHMELKO: v 80. letech mel jediny prinos - ziskaval pro DM fanynky pro ktere byl typove idol:-) Takze byl vlastnew jakousi zarukou rozmanitosti, pro koho nebyl typ Dave, mohl byt typem Fletch:-) Dnes s tou pneu kolem pasu nema koho pritahnout:-) Vsimni si na 101, jak Fletch odejde od sveho syntaku (kupodivu bez jakychkoliv ujem na zrovna hrane hudbe:-) a dotkne se jedne fanynky pod podiem a ona omdli:-)
chmelko
45 17. august 2007 o 08:23
no jo znama scena po master and servant, len či to fletch s nou nemal dohodnute :-D
Gabriel
46 17. august 2007 o 12:52
marec: Only the music is important.
joshua
47 17. august 2007 o 17:37
marec: fletch ma za to $$$...ty by si tam nestal? $$$
dancut
48 17. august 2007 o 21:16
sam som zvedavy na Hourglass,pretoze Paper….ma velmi neoslovil
aries
49 19. august 2007 o 09:22
co sa tyka Fletcha a Alana, moj nazor je taky ze kedze alan sa netajil tym ze mal ine nazory ako Gore, ktory mal ale silnejsiu poziciu a alanovi vela veci neuznal. dave bol velkym kamaratom alana a sralo ho ze je len hlasom Goreho skladieb. takze keby odisiel fletch ktory drzal s martinom, ostalo by trio Gahan, Wilder, Gore. co myslite kolko by si Gore nechal hovorit do hudby? myslim ze by odisiel zachvilu tiez pretoze by nemal pocit slobodnej realizacie /spomente si na Judas na SOFAD/ takze by nam v extremnom pripade ostalo duo Gahan, Wilder, pricom si dovolim povedat ze by to bolo nieco medzi recoil a gahanovymi solovkami. otazne je kolko by gahan vydrzal robit vokaly do wilderovych tazkych /a ponurych/ skladieb a ako by koncertovali - ako Erasure?
nie je to lepsie teraz ked mame 3/4 dM v plnej sile /s Eignerom/ a happy Wildera ktory vydal uplne iny ale opat peckovy album?
K hourglass - nepocul som to este ale asi sa mame na co tesit…
dohy
50 19. august 2007 o 22:22
substance242: od 101tky po live in milan je viacero momentov kedy sa dave ci martin snazia na toho druheho spravit kukuc, navzajom sa podporit. raz to vyjde, inokedy nie. ale ked sa podari tak to stoji zato
, no proste nevydalo
myslim ze parizske it´s no good is ok
Wanna
51 20. august 2007 o 18:40
nádherná myšlienky albumu…. :-(
Wanna
52 20. august 2007 o 18:46
oh my personal jesus! myšlienka albumu je veľmi nádherná! mne osobne orvorila oči! a ked má niečo na mňa veľký vplyv,tak tu musí byť už fakt vážne….Dave je nielen krásny muž,ale aj veľmi dobrý človek…..mali by sme si z neho brať príklad a nie takto ohovráťa ko to robia podaktorý z vás…... x-(
chmelko
53 20. august 2007 o 20:58
Wanna: o človeku,s ktorým si sa nikdy nerozpravala a poznas ho len z medii je to velmi odvazne tvrdenie.