Dave Gahan: Často jsem si připadal jen jako nástroj

Dave Gahan: Často jsem si připadal jen jako nástroj

2003: Vychází první sólové album Davea Gahana „Paper Monsters“ a nad budoucností jeho mateřské kapely visí otazníky. Ve zpěvákovi rostou ambice uplatnit se jako autor vlastních písní. Křehké napětí mezi ním a doposud výhradním textařem skupiny Martinem Gorem i první skladatelské krůčky zachycuje rozhovor pro Spiegel Online.

Pane Gahane, jste již 22 let zpěvákem elektropopové skupiny Depeche Mode. Nepřipadáte si přesto se svým prvním sólovým albem v hudební branži trochu jako nováček? Ano, mám přesně ten pocit. Pro mě je zcela neznámé a nové budit ohlas s něčím, co jsem vytvořil já sám. Psát vlastní skladby je pro mě úplně nová zkušenost. Myslím, že mi to dává určitý druh energie, kterou jsem hledal snad celou věčnost. Proč je zrovna teď ta správná chvíle na vlastní tvorbu? Myslím, že přání vytvořit něco vlastního ve mně byl už dlouho. Ale aktivity s Depeche Mode tomu doposud bránily, možná jsem se také svými vlastními skladbami nezabýval moc vážně. Po posledním albu „Exciter“ jsem však začal poprvé vážně přemýšlet nad tím napsat prostě o tom, co skrývám uvnitř sebe. Tato práce mě neobyčejně nadchla a inspirovala. Dnes se sám sebe ptám proč jsem s tím čekal tak dlouho. Možná jste do této doby málo věřil ve svůj vlastní um? To je možné. Sebevědomí jsem měl doteď tak jako tak málo. Kde jsem je také mohl vzít? Kreativní a hudební hlavou Depeche Mode je Martin Gore. Já byl jen zpěvák, který měl udělat hity z něčeho, co vytvořili jiní. V takové situaci je pochybování o sobě samém neodvratné, proto by pro mne ještě před pěti lety bylo nemyslitelné udělat desku jako „Paper Monsters“. To Vám Gore určoval, jak se máte u Depeche Mode chovat? Ano, pořád. Dokonce mi částečně nadepsal, jak mám zpívat určité pasáže v písni. Často jsem si připadal jen jako nástroj, který sloužil ostatním. Pro Martina bylo takové chování normální, nepřemýšlel nad tím. Stejně tak je ovšem pro mě normální po dlouhé době konečně udělat něco vlastního. Kdo nebo co probudilo Vaše sebevědomí? Byl to Knox Chandler, se kterým jsem napsal písně pro „Paper Monsters“. Jednou jsme spolu seděli v New Yorku a on se mě zeptal, jestli jsem někdy uvažoval o vlastních písničkách. Odpověděl jsem mu, že mě to už napadlo, ale nevěděl jsem jak to uskutečnit a kdo by si to měl vůbec poslechnout. Knox byl toho názoru, že jsem zpěvákem a akustickou vizitkou Depeche Mode a že existují lidé, kteří by si mé písničky poslechli. Pak se mi rozsvítilo v hlavě, bylo to jako by ta věta ve mně něco osvobodila. Protože opravdu, takto jsem na to předtím nikdy nenahlížel. To nemyslíte vážně! Ano. Zpívat písně ostatních není žádný přirozený proces. Ale Depeche Mode tak fungovali vždy, náhle jsem si to silně uvědomoval. Když jsem pak zpíval vlastní písně s vlastními náměty, bylo to pro mne jako zjevení. Najednou jsem nehrál žádnou roli, najednou jsem byl někdo. Mohl jsem písně interpretovat tak, jak jsem chtěl, aniž by za mnou stál někdo jako Martin aby mi říkal, že mám u té či oné skladby zazpívat refrén o půl noty výš. Zní to trochu jako znovuzrození. Vyjádřil bych to jinak: Depeche Mode byli jako dvacet let školy a teď začíná ten skutečný život. Zbylo s tolika radostmi ve Vašem novém životě vůbec ještě nějaké místo pro Depeche Mode? Z mé strany definitivně ano. Ale jestli budou mít Depeche Mode budoucnost hodně záleží na tom, zda-li bude Martin ochotný a otevřený k tomu se změnit. Každopádně to nemůže pokračovat dál způsobem, jakým to fungovalo doposud. Chtěl bych se do budoucna podílet s vlastními písničkami. Pro mě a pro skupinu by nebylo dobré postupovat stejně jako doteď. Zejména já se už nechci obelhávat v takové míře jako v minulosti. Moc mi chybí Alan Wilder, který po albu „Songs Of Faith And Devotion“ opustil skupinu. Řekl, že by pro něj bylo těžší být stále součástí skupiny. Tehdy jsem ho nechápal, dnes ano. Ptal jste se Martina Gorea na jeho názor na „Paper Monsters“? Poslal jsem mu jeden exemplář, ale zatím jsem nedostal odpověď. Možná má dovolenou. Jeho názor na album je pro mě důležitý. Koneckonců na tom závisí i to, jak to s námi bude dál. S námi osobně, ale především s Depeche Mode. I Martin Gore vydal další sólové album, „Counterfeit 2“. Zpívá na něm i píseň od Kurta Weilla. Dokážete si představit, že byste také zpíval německy? To bych nejdřív musel umět tu řeč. Martin má navíc velký sklon k extrémům a dramatičnosti, píseň v němčině se k němu z tohoto hlediska hodí. Depeche Mode mají v Německu dlouhou tradici. Strávili jsme tu spoustu času, nahráli album. V žádné zemi na světě nemáme lepší vztah k fanouškům než v Německu. Protože jsme nikde jinde neměli od začátku tak velkou podporu. Rozhovor vedl: Stéfan Picker-Dressel 10.06.2003

Názory Devotees (4)

chmelko

 1    24. júl 2012 o 22:24

ak by alan vydržal niekedydo roku 2000, tak si myslím, žeby sa v skupine zmenili práve tie veci, kvoli ktorým odišiel. zase na druhu stranu asi možeme byt alanovi vdační, že vobec ešte nejaký DM je…nebyt jeho odchodu, kto vie, či by sa niečo v kapele zmenilo

Night

 2    25. júl 2012 o 07:40

Ďakujem Eternal za článok smile

tomy

 3    25. júl 2012 o 15:22

hm pamätám si tento ( I ďalšie články z toho obdobia ) - to boli ťažké časy pre DM smile Ale kedy nie smile

bel canto

 4    30. júl 2012 o 16:01

Bohuzial Alanovi mozme byt vdacni za to, ze 4 albumy po nom su len slabym odvarom z toho co sa robilo s nim. Bolo to jeho rozhodnutie ale takisto by som nepracoval s niekym, s kym sa neda normalne porozpravat. Ale cele je to na Martinovi a jeho neschopnosti uznat co to bolo za cloveka. Gahan to uznal ale tym ze ani jednu jedinu mizernu pesnicku na svoje solovky s Alanom neurobil mi ukazal ze Wildera maju s prehladom v pazi. Paper Monster som si tak ako dalsie Gahanove “pecky” vypocul raz a dost. Dakujem, neprosim.
BC

Depeche Mode FanShop

Diskutovať môžu iba zaregistrovaní a prihlásení užívatelia.

  Vytvorte si účet   Prihláste sa