Dave Gahan - Bylo mi líto vlastního nářku 2.část

Na následujících řádcích si budete moci přečíst druhou část jednoho z nejzajímavějších rozhovorů, jaké kdy padlá a znovu oživená rocková star jménem Dave Gahan poskytl. Myslím, že přečtení tohoto interview z německého magazínu MusicExpress, ještě více umocní očekávání v novou desku skvělého frontmana Depeche Mode s názvem Hourglass.

A ulevilo se tvé ženě, že teď – jako například v „Deeper & Deeper“ – už jen zpíváš o tom, že v klubu ulovíš nějakou dívku a budeš to s ní dělat? Nebo si dělá i tak starosti? Tyhle dny jsou už dávno pryč. Ale protože je to moje žena, tak ví, že tato hedonistická stránka je mou součástí. Je velmi ohleduplná. A taky pomáhá, že je sama herečka. Ví, že se dá proniknout do charakterů aniž bys musel projít nějakou s nimi spojenou zkušeností. Ale jak jsi sám řekl: Nejsi herec, jsi tyhle různé charaktery Proto je to tak důležité, po turné vyřadit rychlost a přejít do klidu, být rozvážný. A tohoto introspektivního Davea najdeme pro změnu v nových písních jako „Miracles“ nebo „Endless“? Ano, i když právě „Miracles“ pojednává o mé rozpolcené osobnosti. Chci věřit na věci, které v ten samý okamžik odmítám. Například? Chci věřit, že existuje síla, která vládne vesmíru. Ale mám pocit, že prostě nic není. Tuto ironii popisuji v „Miracles“. V této písni je každý druhý řádek přesný protiklad toho prvního. „Endless“ byla opravdu těžká. Tu píseň jsme nahráli ve čtyřech nebo pěti aranžmá, dokud vše nesedělo... Ale její text ti vnukl nápad pro název alba, nebo? Přesně. Přesýpací hodiny, to je metafora. Nejenom pro album, ale i pro můj život. Je taky takovým protikladem:Díváš se na ně a říkáš si, to ubíhá čas. A přitom je uvnitř přesně tolik písku, jako kolik ho tam bylo na začátku. Tvoje hodiny života ale už jednou opravdu byly doslova prázdné. Dnes se zdá, že je v nich opět písek... V tom ti dám za pravdu. Víš, co je na takových přesýpacích hodinách vůbec to nejlepší? Řekni mi to! Vždy, když ti vyprší čas, můžeš je otočit a začít znovu od začátku. Skvělé! (směje se) A přesto: Minulý týden jsi neodvolatelně oslavil své 45. narozeniny Ano, je to přece jen zvláštní, přemýšlet o tom, o věku a tak. Ale stejně je pro mě zábava blahopřát Martinu a Fletchovi k narozeninám. Těm je totiž už 46, tedy vždycky o rok víc než mně. Připadá mi, že je věk, resp. proces stárnutí, klíčovým tématem Hourglass V každém případě. A víš, co je podstatou mých úvah? Ne. Že je to v pořádku. Že je co v pořádku? Stárnout? Že je v pořádku se stárnutím bojovat. Že můžeš klidně napsat, že s tím na jednu stranu nesouhlasíš, ale nakonec to stejně musíš akceptovat. Že bys měl se svou minulostí zacházet upřímně. Co to konkrétně znamená? Podívej se, já jsem, říkejme tomu: rocková hvězda. Na pódiu zanechávám určitý dojem a rád bych mínil, že ne ten nejhorší. Tenhle dojem se, ale nedá nijak konzervovat. Běhám a zpívám navzdory mému datu rozpadu. Dovádím tam jako kdyby mi bylo 25, ale mně už 25 dávno není. Ale stejně vím: toho 25tiletého kluka mám ještě v sobě. Tohle umění nadchnout se, zvědavost. Hlavně od té doby, co je na světě Stella Rose, dostal můj život nový spád a taky jsem přestal mít pořád špatnou náladu a být pořád nevrlý. To bude možná také tím, že už nebereš žádné drogy a nepiješ alkohol. Zajisté taky. Ale hlavně záleží na tom, aby sis svůj život vytvářel sám. Nezoufat si, ale něco dělat. Po dlouhá léta, i po tom, co jsem skončil s drogami, jsem seděl s kamarády a fňukal jsem: „Ach jo, já bych tak rád udělal sólové album, ale nikdo mi v tom nevěří“ - dokud mi nebylo vlastního nářku líto. Dave Gahan prošel tolika krizemi. A se svou největší krizí se stal v polovině 90. let dokonce případem pro bulvární tisk – a skoro i případem pro pohřební službu: Dave Gahan byl těžce drogově závislý, pokusil se o sebevraždu, byl po předávkování skoro mrtvý. Pro typickou krizi středního věku dnes tedy jednoduše není místo: „Hezké ženy, rychlá auta a co já vím co ještě, to vše bylo po dlouhou dobu součást mého života“ říká Dave. Dnes o tom může vyprávět a zpívat. Méně o přednostech krásných žen a rychlých aut, naopak, o tom, že byl někdo „kým jsem být nechtěl. A chtěl jsem být někým, kým jsem ale v té době nemohl být, protože jsem byl slabý.“ Život Davida Gahana byl tehdy „malý, uzavřený a zničený“. Bez zbytečných interpretací po sotva hodinovém interview: Dave Gahan je dnes otevřený, působí jistě – a dokazuje velikost, například tím, že už nenaříká nad Martinem L. Gorem nebo zbytkem zlého světa. Nepůsobíš navzdory tvým drogovým eskapádám jako čtyřicátník. Vypadáš zdravě a svěže. Co pro sebe děláš? Deset let nechlastat očividně pomáhá. (směje se) Na to jsem si ovšem musel nejdřív zvyknout, koneckonců byl alkohol po velmi dlouhou dobu součástí mého života. Ale když jsem to překonal, energie se vrátila. I když, co si budeme namlouvat, když ráno vstávám z postele, cítím se jako každý, komu je 45 let: Bolí mě záda a nejdřív potřebuji dva hrnky kafe, než jsem nějak schopný začít den. Jinak rád běhám a hodně času trávím se svými dětmi. Samozřejmě, děcka jsou náročné a někdy otravují, ale udržují člověka v pohybu a dělají ho šťastným. Mám dva syny v pubertě a u hodně věcí, které prožívají, mám pocit že je prožívám taky. Jimmy dokonce nedávno říkal: „Dave, ty se chováš hůř, než kluci v mojí třídě.“ Jakou hudbu poslouchá tvá dcera Stella Rose? Tyhle hlouposti pro děti. „Hannah Montana“, „High School Musical“, prostě všechny věci od Disneye. Má geny pro jeviště, v každém případě víc, než oba dva kluci. I když oba hrají na kytaru. Jack je velmi kreativní a má malé ministudio ve svojí boudě v Londýně. Stella Rose ale zbožňuje zpěv a udělat show, je vůbec hrozně sebevědomá a drzá holka. Jen, moje žena, je jakožto herečka taky hodně kreativní, to se na malé samozřejmě hodně odráží. Jak to teď bude dál? Pojedeš na turné? Turné se momentálně nějak konkrétně neplánuje. Možná na začátku příštího roku, uvidíme. Pravděpodobně to nebude žádné velké půlroční turné, ale možná bude tu a tady pár koncertů. A napíšeš na dalším albu Depeche Mode hned polovinu všech písniček? To se uvidí. Vím, že Martin už pilně píše, taky Christian, Andrew a já budeme pracovat na dalších písničkách. Nezávazně jsme se domluvili, že se setkáme na podzim, abychom se nejdřív podívali, jaký máme materiál, a taky spolu možná napíšeme ještě víc písniček. Znamená to, že v roce 2008 vyjde další album Depeche Mode? To ještě nevím. V každém případě další album bude, ale časový plán na to nemáme. Uvidíme... možnost, že bude deska asi tak koncem příštího roku, nemůžu úplně vyloučit.

Názory Devotees (10)

Dangerous

 1    18. september 2007 o 09:27

“Přesýpací hodiny, to je metafora. Nejenom pro album, ale i pro můj život. Je taky takovým protikladem:Díváš se na ně a říkáš si, to ubíhá čas. A přitom je uvnitř přesně tolik písku, jako kolik ho tam bylo na začátku. “

Tohle že řekl ten “prosťáček” Dave Gahan??? Neskutečné, tady se někdo na stará kolena stává filozofem! Jen tak dál Mr. Gahan!

alanaw

 2    18. september 2007 o 09:36

to je ako s dobrým vínom, čím staršie tým lepšie…no aj tak si ale zachováva svoju “chlapeckú”  vesolosť a živansvto, čo dokazuje vyjadrenie syna jeho Jen, Jimmiho…

Dangerous

 3    18. september 2007 o 09:38

to alanaw: přesně tak, to je ale přece dokonalá rovnováha!

alanaw

 4    18. september 2007 o 10:06

áno dangerous vystihol si to úplne:-)... najkrajšie na tom je, že on je a vlastne aj bol vždy úprimný, ale hlavne už našiel “pokoj” na duši a presadil sa sám aj pred sebou…..

macadm

 5    18. september 2007 o 12:25

Desať rokov už nepije, to nám to ale uteká čo? Vypestoval si v sebe naozaj pevnú vôľu, alebo že by ju len našiel?Koniec koncov je to fuk! Hlavná vec že sa nám už 45-ročný Dave drží vo forme a na pódiu sa cíti ako 25-ročný mladík!

Ringo

 6    18. september 2007 o 12:51

Ty blaho, takovou notnou davku filozofie, nad kterou se clovek pozastavi a zjisti, ze je vlastne i o nem, ze resi stejne problemy a ze vlastne Dave mnohym mluvi z duse….sakra, ja snad lepsi rozhovor s nekterym z clenu DM jeste necetl. Ani Martin nikdy v rozhovoru nesel takhle do hloubky, dokaze to jen v textech pisni. Tady citim zasadni rozdil mezi obema skladateli - ano, ted uz muzu rici i u Dava ze je skladatel. Martin nad obsahem pisni nikdy nepolemizoval, nevysvetloval. Dave naopak dokaze nad temi pisnemi jeste dale a hloubeji uvazovat a bavit se o tom. Zajimalo by me, co na to rikaji ti, pro ktere byl Martim onim myslitelem, a Dave jenom dobrym zpevakem, ktery je v ostatnich oblastech zivota jen arogantnim namyslenym bridilem, ktery neumi poradne mluvit, dozaduje se detinsky ucty a rika jen you know:-) Myslim ze budou muset sve pohledy prehodnotit.

Dangerous

 7    18. september 2007 o 12:56

to Ringo: souhlas, nikdy sem nečetl lepší rozhovor se členem DM

Ringo

 8    18. september 2007 o 13:04

“Chci věřit na věci, které v ten samý okamžik odmítám. Chci věřit, že existuje síla, která vládne vesmíru. Ale mám pocit, že prostě nic není.” - tohle me dostalo, to je presne muj stav mysli. Tahle pisen bude me presne sita na miru. Nemuzu se dockat!

Beladona

 9    24. september 2007 o 13:15

Skvělý rozhovor. Snad nejlepší je hláška “taky spolu možná napíšeme ještě víc písniček”. To jediné jim chybí k dokonalosti, společně pracovat na písničkách od začátku.

radovan

 10    29. september 2007 o 07:03

skvely rozhovor, mam pocit ze som spoznal davida znova blizsie. Je to clovek s osobnostou, dufam, ze koniec buduceho roka nam prinesie radost v podobe noveho albumu DM.

After Party, Roxy, Praha

Diskutovať môžu iba zaregistrovaní a prihlásení užívatelia.

  Vytvorte si účet   Prihláste sa