Dave Gahan: Album si nejraději pouštím na desce

Dave Gahan: Album si nejraději pouštím na desce

Porazil rakovinu, změnil nahrávací společnost, vydal nové velkolepé dílo: Dave Gahan má důvod pro dobrou náladu. V rozhovoru zpěvák Depeche Mode uvolněně vypráví, proč byl takový blázen a podstupoval léčbu tumoru během turné – a prozradí svůj sen, co by rád dělal v důchodovém věku.

Pane Gahane, ta otázka je méně triviální než jak by se mohla zdát: Jak se vám daří?
Dobře! Pozoruhodně dobře! Nic proti vám osobně, ale každý hudebník nerad odpovídá na otázky na téma, co kreativního vytvořil. Člověk doufá, že to mluví samo za sebe. Ale vždycky se asi najde něco, na co se ptát.

Na co jsem chtěl zavést řeč: Když jste v roce 2009 byli naposledy na turné, dělalo vám starosti zdraví – našli vám ošklivý tumor na močovém měchýři. Musíte před tímto turné absolvovat speciální prohlídky?
Má dcera mi vždycky říká: Davide, o to se teď budeš muset starat po zbytek tvého života. Takže: Ano, chodím pravidelně do nemocnice, každých pár měsíců mi udělají prohlídku. Nejsem první a nebudu ani poslední, který se musí potýkat s tématem rakoviny. Naštěstí jsem ještě tady. A mám v plánu žít po zbytek svého života tak dobře, jak jen budu moct.

Odrazovali vás vlastně tehdy doktoři od toho, pokračovat v turné?
Ano, stoprocentně. Doktoři mi říkali, že jsem blázen: Potřebujete čas, abyste se uzdravil! A na léčbu! Lidé tomu obyčejně věnují rok! Řekl jsem: Dobře, mate šest týdnů. Někdy je můj odmítavý postoj celkem k užitku. S lékaři jsme vypracovali plán a v průběhu turné jsem chodil do různých nemocnic. To bylo náročné. Nebyla to žádná legrace, muset jít na kliniku, zatímco ostatní ze skupiny měli přestávku.

A teď od května se bude jen v Evropě konat 38 koncertů. Na co si to prosím troufáte?
Má rodina si asi trochu dělá starosti. Ale já jsem ve formě, byl jsem na sebe opatrný. Všechno bude určitě v pořádku. Jsem zrovna teď pozitivně naladěný – to pro mě není obvyklé.

Americký online magazín Sterogum zrovna Depeche Mode nazval “Rolling Stones New-Wave-Synthie-Popu“. Dáváte mu za pravdu?
Ach jo, jen proto, že to děláme tak dlouho. Ale ve srovnání se Stouny jsme přece děti. Přesto: Mick Jagger pořád vypadá skvěle, zní skvěle, zbytek skupiny taky. Proč by měli přestat? Až zas pojedou na turné – Bůh je ochraňuj! Já však doufám, že až budu v Mickově věku, budu sedět na pláži, pozorovat vlny a pít Mai Tai.

Je název vašeho nového alba “Delta Machine” podle programu? “Delta” jako blues a “Machine” jako elektronika?
Ano, spojujeme obě věci, přes léta se to stalo tím, co ztělesňuje Depeche Mode. S Martinem Gorem jsme vždycky poslouchali blues a gospel. A část s “Machine” zastupuje to, jak jsme tuto myšlenku spojili s naší vlastní muzikálností. Ty písně působí svěže.

Má ta svěžest něco do činění s tím, že jste po 30ti letech opustili mateřské vydavatelství Mute a jste u nové nahrávací společnosti?
Ani ne. Děláme hudbu a produkci si platíme sami. Dlouho před tím, než ji někomu předáme.

Odkud se ve zvuku bere ta nová naléhavost?
To také přesně netuším. V každém případě jsme tentokrát byli s Martinem oba velmi motivovaní. Myslím si, že Martin ještě na žádné jiné desce napracoval tak tvrdě. Byla to radost vidět ho pracovat v jeho malé laboratoři, dohromady s Christofferem Bergem, který spolupracoval s Fever Ray a The Knife.

Písně na albu, které z velké části zní podobně jako z klasické fáze „Music for the Masses“ a „Violator“, jsou vtipnou shodou okolností vaše skladby. Přitom jste tehdy ještě žádné písně pro Depeche Mode nepsal. Náhoda?
Ano. Když píšu písničky, nikdy přitom nemyslím na dřívější desky. Píšu z pohledu přítomnosti. A ta je silně ovlivněná tím, s kým zrovna pracuji. Kurt Uenala, se kterým jsem psal písničky tentokrát, znám od dob, kdy nahrával můj zpěv na mé druhé sólové album „Hourglass“. Jednou jsme začali psát společně. Po čtyřech, pěti písničkách jsem mu řekl: Jestli proti tomu nic nemáš, rád bych je přehrál skupině, jsou to písničky Depeche Mode. Kurta jsem však varoval: Dávej si pozor, ve studiu se ještě hodně změní.

Už přes třicet let vydáváte hudbu. Nejdřív na vinylu, pak přišla CD, MP3, dnes streamy. Jak sám posloucháte hudbu?
Kupuji vinyl. Samozřejmě poslouchám taky MP3, mám iPod, používám iTunes a všechno. Ale doma? Nejraději si album pouštím na desce. Máme pokoj, ve kterém je pěkná hi-fi věž, žádná televize nebo tak. Když pouštíš hudbu z desky, musíš se soustředit: Vstát, sundat jehlu, otočit desku – a to má něco do sebe. A dokonce teď zase sbírám desky, které jsem kdysi měl a přes léta je dal pryč. Jazzové věci, například od Coltranea nebo Milese Davise nebo pro změnu album Zeppelínů nebo Stounů, Kraftwerk nebo Velvet Underground. Nově jsem si koupil 180 gramové verze alb Joy Division, znějí fakt neuvěřitelně.

Rozhovor vedl Felix Bayer

Názory Devotees (3)

Night

 1    4. apríl 2013 o 20:38

Super rozhovor, ďakujem Eternal smile som sa zasmiala - dcéra volá otca Dave smile

Som šťastná, že Dave bol taký “blázon” a užila som si Bratislavu i Viedeň smile

Beladona

 2    5. apríl 2013 o 17:24

Já však doufám, že až budu v Mickově věku, budu sedět na pláži, pozorovat vlny a pít Mai Tai.

To se Dave hodlá stát v důchodu opět alkoholikem??? smile

re-milllis

 3    7. apríl 2013 o 21:55

“Po čtyřech, pěti písničkách jsem mu řekl: Jestli proti tomu nic nemáš, rád bych je přehrál skupině, jsou to písničky Depeche Mode.”

... pekné

After Party, Roxy, Praha

Diskutovať môžu iba zaregistrovaní a prihlásení užívatelia.

  Vytvorte si účet   Prihláste sa