Česko-slovenský prieskum fanúšikov DM - vyhodnotenie - I.
Úvodný článok minisérie vyhodnotení nedávno organizovaného prieskumu fanúšikov Depeche Mode v Českej a Slovenskej republike, ktorý sa stretol so skutočne veľkým záujmom.
Takže náš "typický depešák" se z Depeche Mode seznámil někdy na konci 80. let; s velkou pravděpodobností to bylo po té, co si nechal od tehdejšího hudebního redaktora ČST Miloše Skalky popřát "ostrý obraz a dobrý zvuk" při sledování pořadu Peter's Pop Show na konci roku 1987 – anebo patřil k těm šťastnějším, co měli doma příjem ZDF a sledoval to přímo na německé TV. A skladby "Strangelove" a "Never Let Me Down Again" se tak staly jeho prvními, které od nich slyšel. U něj doma se nejčastěji točilo elpíčko "Violator" a následně i "Songs of Faith and Devotion". Kromě Depeche Mode poslouchal nejvíc – jak jinak – Oceán a The Cure. A i s rostoucím věkem si stále nenechá ujít jediný koncert Depeche Mode konaný v blízkém okolí, hlavně pro jeho atmosféru. Je rád, že i v jejich věku spolu chtějí dál tvořit a tak občasné hádky či spory uvnitř kapely přejde mávnutím ruky. Z vedlejších projektů členů skupiny má nejraději sólovky Davida Gahana. Je mu 43 let a je to muž.
Tak tolik tedy ta úplně nejjednodušší interpretace výsledku ankety, která na konci léta proběhla na webech depechemode.sk a depechemode.cz. Dá se říct, že pro ony core-fans to žádné překvapení asi není. Koneckonců: je to takřka přesně i moje charakteristika… Ale hlavní důvod, proč jsem se před pár měsíci rozhodl ten průzkum udělat, byl trošku jiný. Ač jsem nikdy nepatřil mezi pravidelné přispěvatele na diskuzní fóra, nechal jsem se tehdy trošku unést a k pár příspěvkům jsem něco napsal. A sledoval jsem, jak a kam se diskuse ubírá.
To, k čemu jsem došel, jsem se pokusil v krátkosti napsat už v nějakém mém diskusním příspěvku, ale byly to tehdy jen domněnky, abych to mohl tvrdit, potřeboval jsem k tomu nějaká čísla. Jestli mi v tom tenhle průzkum pomohl nejsem schopen úplně říct, ale některá čísla či grafy jsou zajímavá a tak se s vámi o ně samozřejmě rád podělím. V dalším části článku (předpokládám, že někdy příští týden) přidám detailnější výsledky a například i věkové histogramy k různým otázkám.
Těchto pár dnešních čísel a grafů prosím neberte jako "oficiální výsledky ankety", je to koncipováno spíš jako "úvod do tématu". To (pro mě) podstatnější se pokusím přinést v příštím článku.
A na závěr se musím ještě krátce vyjádřit k účasti: ta byla (alespoň pro mě) nebývale vysoká – celkem 1033 odpovědí. Ze začátku to byla vysloveně smršť, stovky odpovědí denně, pak se to uklidnilo (jak je vidět na posledním grafu). A přihlédneme-li k faktu, že na depechemode.sk je 7978 registrovaných uživatelů (od roku 2001), je to skutečně poměrně reprezentativní vzorek. A ještě si dovolím upozornit na předposlední "koláčový" graf – účast na diskusních fórech. Ta modrá část označující pravidelně diskutující je 4,4%, čili zhruba 43 lidí z hlasujících. A to už můžete brát jako úvod do příští části.
Ještě jednou všem velký dík za spolupráci.
autor: sam
Názory Devotees (25)
Andy
1 18. september 2017 o 22:02
tak to dalo dost prace, klobuk dole, pekne urobene a aj pokec k tomu, fakt dobre!!!
Gabriel
2 18. september 2017 o 22:28
Perfektné! Ďakujeme, aj diskusia k ankete bola velmi rozsiahla. Uprimne, necakal som, ze ludi nieco take ako anketa, tak velmi zaujme.
Michaela 146
3 18. september 2017 o 22:34
Dobrá práce Same, jako vážně smekám
jozefst
4 19. september 2017 o 00:25
Prvý odstavec, až na toho Miloše Skalku ako tak sedí, keďže jeho “ostrý obraz a dobrý zvuk v súvislosti s DM som nezažil”. Oceán, tých som zachytil vo vtedajšej TV a k The Cure som sa dostal vďaka DM, paráda, plus k vicneho záležitostiam ako Erasure, Yazoo a iným veciam. O tom, kto to bol ten Vince a že sa volal Clarke som sa dopátral neskôr. Časom som sa napríklad o tej kapele Depeche mode dozvedel pre mňa zaujímavé veci a to, že napríklad ich singel Dreaming of me nebola albumová skladba, konkrétne nebola súčasťou albumu Speak and spell, ktorý vyšiel v UK verzii. Človek sa proste vzdeláva celý život. “Peter’s Pop Show na konci roku 1987” tak vďaka tejto playbackovej show som spoznal vizuálnu stránku skladby Strangelove namiesto videoklipu. Ale hlavne že za “socializmu” bolo…, radšej tie pseudovyplakávačky nespomínam, lebo sa mi skrúti žalúdok ako jež a uvidím jeho obsah pred sebou a za tieto písané slová by si ma, ak by pokračovalo vtedajšie zriadenie a konal by sa asi jubilejný 20 zjazd KSČ predvolal nejaký súdruh a vysvetlil mi, že podkopávam socialistické zriadenie, ak nie niečo horšie. A to, že v singlovej verzii vyšla Strangelove v inej, rýchlejšej verzii, ktorú predvádza kapela v danej Peter’s pop how som vtedy ani nevnímal. Akurát som vtedy vedel, že spevákom bol nejaký Gahan a za obrovskou gitarou bol ten kučreavý blonďák, o ktorom som sa neskôr dozvedel, že sa volá Martin Gore a že to bol vo vtedajšej dobe výlučným skladateľom tej hutnej elektronickej muziky a tá obrovská gitara bola asi značky Gretsch. O tých ostatných som sa časom dozvedel, že ten ryšavý dlháň sa volá Andy Fletcher a ten čiernovlasý Alan Wilder, ale toto boli pre mňa vtedy iba ostatní členovia kapely. Frontman a ten blonďák pre začiatok spoznávania kapely zavážili, keďže spevák, tak ten jednoznačne vyčnieval a ten blonďák, toho dali do popredia, inak by s tým ryšavým dlháňom a tým ulízaným čiernovlasým splynul. Kto mal vtedy vedieť, že ten blonďák nosí do kapely tie geniálne hudobné pecky a ten čiernovlasý ulízanec v pozadí rieši tie syntenzátory a že ten dlháň, ktorý mal na starosti bussines, či ako sa to píše o sebe prehlásil, že je najlepším hráčom na klávesy jedným prstom a v tej divnej kapele je od začiatku. Koncerty, tak zas každý jediný nemusím. 43 budem mať koncom roka. Až ma striaslo, pre mňa hnusný vek a asi si pustím Black celebration, ktorá je o tom. No čo už. Počúvam pomaly kapelu, ktorá je v preddôchodkovom veku. Ale aspoň majú prácu ktorá ich baví a aj živí a som rád, že tvoria tak, že fanúšikov neuspokojujú nejakou istotou, keďže skúšajú vždy niečo nové, teda zatiaľ. Tak čo dodať na záver, len toľko, že kapele a všetkým okolo ďakujem! a DM forever!
P.S.:
A na záver len dodám iba toľko, že tejto divnej kapele, ktorá sa moc nekamáratila s maestreamom som verný už, zrátal som si to na kalkulačke, cca 28 rokov.
Monghi
5 19. september 2017 o 07:15
@jozefst: co si ty robis z veku vrasky ... ja mam od leta prave 43 a nikdy mi nebolo tak dobre, ako prave teraz
vek je len cislo, dolezity je vnutorny pocit. A s DM to spolu tahame od augusta 1986 ... a stale “sme svoji”! 
jozefst
6 19. september 2017 o 09:47
@Monghi: S tým vekom som to spomenul v súvislosti s tým, ako sa s niektorými vecami človek dlho pasuje a po čase zistí že má 43 a myslel si, že bude niekde inde, ale zas nie je to samozrejme najhoršie aj keď som to zvýraznil slovom “hnusný”. Mimohodom ten prvý odstavec článku o vyhodnotení prieskumu ma naozaj omráčil. Aj s tým vekom 43. Miloš Skalka a podobné veci, tak to sú naozaj spomienky. Keď sme už pri nich a období druhej polovice 80-tich rokov, včera som videl starú Škodu 120 už s tou redizajnovou prednou maskou. Možno to bol už iný typ.
NODLISAB1973
7 19. september 2017 o 14:00
@Monghi.Skvele podane.Mam 44 a nemam pocit ze bi sa vek mal nejakym sposobom dotknut priazni a oddanosti hudobnej tvorby mojej zivotnej volbi k Depeche Mode,Cele to je zalozene na dusevnej pohode.no nie?
Michaela 146
8 19. september 2017 o 20:52
Mám jediný problém a to, že jsem žena, ale jinak jsem se tam našla

Patřím do této věkové kategorie, tzv. “Husákovy děti” Vzhledem k tomu, že největší počet narozených dětí byl v roce 1974 ....muž 43.let, naše ročníky měli tak trochu smůlu.V roce 1988 jsme vycházeli z osmé třídy a nastal další boj o střední školy o které byla dračka, jelikož nás bylo hodně! Ale měla ta doba i své výhody…
Pamatuji si na kouzlo ručně psaných dopisů, sestřenice studovala na průmysloce v Pardubicích a já jsem studovala na průmyslovce v Praze, jelikož jiný kontakt, nežli telefonní budky tenkrát nebyl možný, tak jsme si posílaly dopisy. Dopisní obálka, byla popsaná: místo oslovení slečna, tak 100% depešanda, celá obálka byla popsaná Depeche Mode a doplněna namalovanými znaky, zajímavé dopis do schránky přišel pokaždé
Také jsem se cítila jako vývrhel společnosti, na tu dobu jsem byla celkem dost extravagantní, můj outfit se skládal černá minisukně, černé silonky, černý dlouhý plášť, černý baret, naše heslo znělo “Máme rádi všechny barvy, hlavně, že je černá”
Michaela 146
9 19. september 2017 o 21:25
@jozefst: Bohužel, čím je člověk starší, tím rychleji mu čas utíká. Já z toho mám taky špatný pocit. Nejradši bych se vrátila o 5 let zpátky a tam to stopla
.
jozefst
10 19. september 2017 o 21:31
@Michaela146: k tomu návratu do minulosti si zobrať skúsenosti, ktoré človek nadobudol, aby napravil niektoré veci.
Michaela 146
11 19. september 2017 o 22:32
@jozefst: Přesně tak, člověk by se měl z těch pádů a kopanců ponaučit. Dlouho jsem to nedělala, ale v životě každého člověka přijde okamžik, který ho donutí se zastavit, otočit se zpátky a zapřemýšlet, kam to vlastně došel a hlavně kam směřuje!
jozefst
12 19. september 2017 o 23:03
@Michaela 146: Asi tak nejak, ako si to napísala.
Tomasito
13 20. september 2017 o 09:47
Z toho co tu citam mam zimomriavky (husi kuzi ako by povedali nasi susedia a kamosi), ale nie preto, ze sa cely vyskum trafil do cierneho (aha - aka nahoda - ze “do cierneho”
ale hlavne pre to co tu pisete. Vratilo ma to vsetko o tych par rokov spat. Na jednej strane je to nadherne - na druhej trosku melancholicke a smutne, ked si clovek uvedomi, ze cas nezastavi. Ale nakoniec ta melancholia k nam depesakom nejako vzdy patrila - ze?
Tiez uz mi je cez styridsat a zistujem, ze ten cas tak strasne leti. Hoci mam dve malicke deti - co ma robia troska mladsim - zistujem, ze som uz niekde inde od tej mladej generacie - oni rozmyslaju celkom inak ako my.
Pamatam si ako som mal popisane zosity znakmi DM, Front, Nitzeer a za priesvitnym obalom obrazky z koncertu DM (ani neviem odkial). Plagaty na stenach. Tie listy co spominas Michaela - to bolo nieco nadherne - ci ked si bol v tabore a cakal si na list od rodicov, ci listok od napadnicky od vedla z triedy, ci listy od kamosov ci rodiny z domoviny (pocas mojich pobytov v USA) - stale mam vela tychto listov a plagatov odlozenych.
Verim, ze ked to raz budu citat moje deti - tak aspon troska pocitia ako sme zili my.
No ale dost bolo spominania - velmi sa tesim na zostatok vysledkov aj s komentarom od Sama.
Good Job Sam
monocells
14 20. september 2017 o 17:59
V podstate očakávané...
Pre mňa sú ale zaujímavé tie malé stĺpiky..
Napr. histogram veku pod 20 rokov, a to v dnešnej dobe…
Andy
15 20. september 2017 o 18:19
.. no jo, ja mam ” len ” 40
) ale inak hej, bolo to nahodou skvele obdobie, i ked sme boli prenasledovany hadam kazdou skupinou ludi, pankaci, metalisti, neskor ” hnutie Skinhead ” a tych bitiek bolo neurekom ale vzdy to nejako ustalo potrasenim rukou a pivom, hadky DM vs Metalisti pretoze aj ta skupina sa obliekala do ” sidoviek “, alebo vztycena ruka, Malicek s palcom VS malicek s ukazovakom.. ach jaj
)) kde je ten stroj casu na navrat do minulosti ??????????
Monghi
16 21. september 2017 o 07:17
@tomasito: heh, na tie priesvitne obaly na zositoch a knihach som uz celkom zabudol
no jasne, pod obalom sme mali postrkane vzdy nejake obrazky
Inak, na Peter´s Pop Show si velmi dobre pamatam, na hudobne programy v telke som cumel vtedy ako na modlu! A ked sa tam objavili DM s NLMDA, skoro ma vtedy vystrelo. Uz som samozrejme mal za sebou stretko s albumom BC, a kazeta s MFTM od bratranca uz bola na ceste, ale bol to magicky moment. Lubo Belak mal neskor taky program v telke, s nazvom “Hudobna ruleta”, kde mali klipy svoje cisla a ruleta vyberala, ktory bude odvysielany ... jasne, ze tam boli aj DM z Peter´s ...
To uz ked padol socik a zacalo Studio Kontakt, kde boli DM peceni vareni, to uz bolo Violator obdobie, kedy bol depesak uz skoro kazdy, nasledne Rhytmick s Miro Zbirom ... uz to malo uplne inu atmosferu ....
jozefst
17 21. september 2017 o 08:32
Rhytmick, Ľubo Belák, Štúdio kontakt, tak toto sú naozaj spomienky. Pamätám si, ako mali v štúdiu kontakt pustiť skladbu od DM, ja som chcel aby pustili Personal Jesus a oni miesto tejto skladby pustili Enjoy the silence, pre mňa vtedy novinku. Možno to bolo v rámci rozhovorom s Jurajom Čurným, ktorý tam často prezentoval Mute records.
Tomasito
18 21. september 2017 o 13:03
Len tak pre zaujimavost - nechystate sa niekto na DM Party do Prahy v Novembri? Ako pozeram bude tam Ocean. Moze to byt super akcia. Ja vazne uvazujem.
Planujem zobrat aj rodinku na predlzeny vikend spojeny s predvianocnymi nakupmi, a ja sa im v sobotu vecer vytratim na party.
Kto sa prida?
Hammersmith Odeon
19 21. september 2017 o 14:21
@ Monghi(16); Jozef(17): Jo pani, Studio KONTAKT. Pamatam, ked tam pustili taky DM dokumentik- no bol to skor taky natoceny promo rozhovor s Martinom a Daveom k VIOLATORu + veci pesnicky. To som si normalne “cvrkol”
)
Michaela 146
20 21. september 2017 o 17:46
Pánové krásné vzpomínky, hnedle by se člověk vrátil v čase
Vzpomínám si na tu dobu, kdy mi bylo krásných ...náct, kolikrát jsem vyryla na lavičku písmena DM a znak, moje maminka byla “písmomalířka” a já jí potajmu vzala štětec a barvu a šla malovat písmena DM, nejen na lavičku, ale i na zdi domu, šla jsem zkrášlit popelnice písmenkama DM a pamatujete si na ten znak, mám na mysli takový to M, kde byla ta levá část protažená do trojúhelníku 
Michaela 146
21 21. september 2017 o 18:00
Studio kontakt a rok 1998…pozvánka na párty
https://www.youtube.com/watch?v=AZO-f4qZVPo
Hammersmith Odeon
22 21. september 2017 o 18:21
@Michaela 146 [#21]: Michaela, to prave orechove studio kontakt bolo s Palom Janikom a Ivetou Paskovou (teraz Malachovskou). Davam ukazku, bohuzial nie tu depesacku, ale aspon cca z obdobia VIOLATORu
https://www.youtube.com/watch?v=cC6O3uOu2qs
Edo
23 22. september 2017 o 14:15
Uf, ako to že sa o tomto dozvedám až teraz? Portál nenevštevujem sporadicky ale newsletter mi chodí a ani na FB som nič nezachytil…?! V zásade patrím k mainstreamu, ale obľúbené albumy by som trocha pomenil.
Liba
24 6. október 2017 o 16:29
...tak ja mám 45 a DM milujem od svojej 15. Ako úplne prvú som od nich počula Black Celebration nahratú na starej emgetonke prehrávanej na takom tom malom magiči na baterky. Láska na prvé počutie, už prvé tóny tej piesne ma privádzali na myšlienku - ” dočerta, prečo som o nich nevedela skôr ?” Odvtedy to už išlo - plagáty z Brava za stovku - po celej stene prilepené izolepou, odkiaľ na mňa milými očkami hľadel Dave oblečený v čiernej koži s malou náušničkou v uchu ( ešte som sa nevedela v tej dobe rozhodnúť, či budem milovať Gahana alebo Wildera, napokon to vyhral Dave
, aj manžela mám takého, čo sa na neho podobá, nedalo sa inak, láska je láska
). Môj syn má 22 a minule mi hovorí :
” Mamina, ale vieš, že ten ” depeš ” nie je vôbec špatný ?! ” No, ja to viem už 30 rokov.
Liba
25 6. október 2017 o 16:39
...ešte som chcela dodať : aj napriek tomu, že Dave má 55, je stále krajší...zreje ako víno, no…len nech nám vydrží aspoň do 100! A inak - stále ešte verím, že sa Alan vráti a budú zasa stará dobrá štvorka. Mne tam proste chýba, nech si hovorí kto chce, čo chce.