Black Celebration – Magnum Opus

Black Celebration dosáhlo krátce po vydání 3. místa v UK Album Chart, což bylo pro Depeche Mode do té doby vůbec nejlepší umístění. Je to velmi temné a experimentální album, není to popové album, nejsou na něm ani žádné popové singly. "A Question of Time", "Stripped"(která je skutečnou hymnou) a "A Question of Lust", to všechno byly skvělé písně, ne však úplně standardní singly Depeche Mode. Ale pro lidi, kteří byli zaujati touto skupinou, bylo toto album víc než ostatní, vytvořilo totiž kultovní status Depeche Mode.

Fanoušci totiž cítili, že to album je vytvořeno bez náznaku komerce, že je to album, které je každou částí opravdové. Daniel Miller, šéf Mute a producent alba Black Celebration [b]Martin Gore[/b] Když jsme se rozhodli nahrávat desku, vyhlídka na deset dvanáct písní to bylo jako obrovská hora. Pamatuji, jak jsme o nich debatovali s Danielem a Neilem a já vlastně na týden utekl, protože Daniel a Neil se mi pokoušeli říct, že ty písně nejsou dost dobré, že mezi nimi není žádný singl, a že se nikdy nebudou hrát v rádiu. [b]Daniel Miller[/b] To bylo celkem výstižné. Celé to bylo temné a my tam neslyšeli jediný singl. Nepamatuji si co přesně bylo první demo, ale bylo to pomalé, temné, dokonce temnější než finální song. Držel jsem se, abych to skupině neřekl, jelikož měl bys udělat desku, tak jak ji chceš udělat. Nedělat ji jedním způsobem a očekávat odlišný výsledek. Velmi jsme o tom debatovali. [b]Martyn Atkins[/b] (Art direktor) Myslím, že Danny byl v té době velmi úspěšný a měl jisté záměry, jak by mohl Depeche Mode posunout na další úroveň. [b]Gareth Jones[/b] (producent) To bylo v době, kdy se nedalo ještě předpokládat, že tohle bude magnum opus v katalogu Depeche Mode, chtěli jsme prostě dobývat vyšší vrchol. [b]“Alanova kamera“[/b] [i][b]Daniel Miller[/b] Jsme ve Westside 1.11.1985. Nastavujeme Midi zařízení, mnoho Midi, mnoho barevných Midi, pohovka je obsazena po demokratické volbě. Všude Synclaviery, bicí jsou ve vedlejší místnosti, hodláme samplovat bicí, támhle je Gareth Jones, který se vrátil k projektu po kratší pauze Vítej zpátky, Garethe, je příjemné být zpět? Gareth Jones - Rozkošné [/i] [i]Současnost[/i] [b]Gareth Jones[/b] (producent) Podle principů natáčení filmů Wernera Herzoga, jsme chtěli pracovat na „Black Celebration“, respektive Daniel měl to vnuknutí, že bychom měli takzvaně "žít s albem", což znamenalo, že jsme se každý den sešli ve studiu a pracovali na albu od prvního dne do posledního mixování. Měli jsme setkání, než jsme šli do studia kde jsme to probírali a každý...no nebylo to přímo přísaha, ale každý řekl, okay, uděláme to tak, což znělo přímo kouzelně a jako zajímavý nápad. [b]“Alanova kamera“[/b] [i][b]Daniel Miller[/b] Jsme tu do konce prosince, máme nahrané všechny písně a máme nahraný a smíchaný singl i jeho grafickou podobu. A dobře jde i práce na designu celého alba. Je to mnoho na práci, 11 písní na album, b-strany a ještě tracky pro 12 palcové singly. Naštěstí už máme vše naprogramováno chlapci z Worldwide lnternational a proto bychom neměli mít problémy.[/i] [i]Současnost[/i] [b]Gareth Jones[/b] (producent) Strávili jsme ve studiu 120 dní, nejméně 14 hodin denně, někdy i déle. Byl to velmi, velmi stísněné v klaustrofobické atmosféře. Každý byl každému neustále na očích, to bylo docela stresující. Jenže na tohle všechno jsme vědomě přistoupili už od začátku. Předtím než jsme začali na albu pracovat jsme si řekli udělejme to tak, takzvaně "žijme tím albem". Měli jsme vrcholy i pády, ale díky tomu jsme se do to mnohem více vcítili, více než na jiných albech. [b]Andrew Fletcher[/b] Gareth, to období musel úplně nenávidět, pravděpodobně si to dobře pamatuje.. [b]Alan Wilder[/b] Tím albem prochází temnota, která se na předcházejících albech neobjevovala. Z části pocházela z Danielovi melancholie, z části z obecného stavu věcí a z části z toho jak ty písně byly napsány. To vše je na „Black Celebration“. A myslím, že je to velmi silné, víš. [b]Daniel Miller[/b] Nechtěl jsem, aby to bylo nedbalé, toho druhu kdy vše jde snadno, to jsem zkoušel změnit a myslím, že se to trochu zvrtlo v noční můru, ale také si myslím, že to pro album bylo dobré. Kdo ví? Kdo ví jestli kdyby si vyrazili každý den někam na čaj a měli třítýdenní dovolenou natočili to samé. Ve studiu bylo díky tomu velké napětí. [b]“Alanova kamera“[/b] [i] Alan (za kamerou): - Těšíš se na ten projekt? Daniel Miller - Samozřejmě, vždyť víš. Opravdu se na to těším, těším se na pár dalších šedých vlasů a taky na to, že jich budu mít o pár méně. [/i] [i]Současnost[/i] [b]Daniel Miller[/b] Tou dobou už samplování nebylo žádnou novinkou, když jsme dělali „Construction Time Again“, tak vše bylo skutečně nové a to bylo velmi vzrušující, cokoliv jsme nasamplovali a dali na desku, tak byl nový zvuk, jenže potom se to stalo běžnou záležitostí. [b]Gareth Jones[/b] (producent) Jiný koncept byl pohrát si s ozvěnami. Jelikož jsme měli myšlenku, že ozvěna a atmosféra byly stejná věc. Pokud jsme řekli, že album uděláme více atmosférické, tak jsme mohli použít více ozvěn a to více druhů atmosférických zvuků a více druhů ozvěn. [b]Stripped[/b] [b]Alan Wilder[/b] Jedna z prvních písní, které jsme nahráli, byla myslím Stripped a to skutečně šlapalo. Pravděpodobně jediný track na albu o kterém se to dá říct. Bylo to vcelku snadné, a já musím pochválit Martinovo demo, jelikož on nahrál to demo a na něm už použil úvodní zvuk s nasamplovaným zvukem motorkového výfuku. Řekli jsme si, pojďme to zopakovat do studia a potom vše ostatní plynule následovalo. Nahrávali jsme Daveovo Porsche, on řídil Porsche (smích), natočili jsme startování, kterým Stripped skutečně začíná. [b]Walter Farber[/b] (Intercord) V té době jsem dělal hudbu a měl sem Porsche, a v té době totiž bylo ještě možné řídit auto rychlostí 200 km/h, to už je dnes zakázané. A chlapci tenkrát řekli, jednou ho budeme mít také, žádný problém a skutečně.. [b]“Alanova kamera“[/b] [i] Natáčení videa „Stripped“ [b]Dave Gahan[/b] Takže my teď připravujeme video Stripped, během něhož demolujeme pár aut, zachytáváme ty údery, jako kdyby to byly bicí, myslím, že nám to jde. Dívejte, Danův starý Citroen (smích) [/i] [i]Současnost[/i] [b]Andrew Fletcher[/b] To byl prostě způsob, jak podráždit kritiky, kteří byli proti elektronické hudbě, měli jsme opravdovou misi, dokázat lidem, že elektronická hudba je platný typ muziky a to nás skutečně posouvalo vpřed, do té doby jsme nepoužili kytaru na tracku, přesněji od písně And Then.. Vždycky jsme kytaru použili a to zahodili. [b]Alan Wilder[/b] Jediné opravdové pravidlo bylo žádné kytary a myslím si, že i na Stripped není mnoho kytarových zvuků. V jednom úvodu, myslím, byla kdysi kytara. [b]Dave Gahan[/b] Vždycky jsme hledali nový zvuk. [b]Gareth Jones[/b] (producent) Ohňostroj na Stripped byl další úžasnou záležitostí, zřejmě to bylo 5.novembra (listopadu) [b]Daniel Miller[/b] Instalovali jsme rakety pod správným úhlem a zachytávali na mikrofony [b]“Alanova kamera“[/b] [i]Alan(za kamerou) ve studiu. - Chceš něco říct, Jürgene? [b]Jürgen Kramar[/b] (šéf Intercord Germany) Miluji ten rytmus, víš. Úplně mne hypnotizuje. Je v tom něco magického, co se mi zalíbilo hned od začátku, úvod je tak tajemný a potom přechází v ten rytmus, to je to co se mi na tom tak líbí, to je změna, to je velká změna a je to zatraceně dobrá nahrávka, to je to co sem chtěl říct. [b]Alan Wilder[/b] - Díky [/i] [i]Současnost[/i] [b]Jürgen Kramar[/b] (šéf Intercord Germany) Ne velmi špatné, ale určitě trochu zklamání je pokud se nedostaneš do Top Ten či Top Five, na druhou stranu to vždy záleží, co další ho je v tom čase právě na trhu, to nemůžeš ovlivnit. [b]Dave Gahan[/b] Lhali bychom, pokud bychom řekli, že jsme nepociťovali zklamání..Když něčemu věříš… Ale takhle zpětně, když skutečně vidíš, co v té době bylo v Top 40 a ty si se dostal na místo patnacté, tak to byl docela úspěch sám o sobě. [b]Chris Carr[/b] (Tiskový zástupce skupiny) To bylo docela zábavné, byl sem si naprosto jist, že to bude hit. [b]Gareth Jones[/b] Myslím, že „Stripped“ není zřejmý komerční song, není to „Just Can´t Get Enough“ Je to téměř tak daleko od „Just Can´t Get Enough“ jakoby...samozřejmě, je tam rozdílný autor, Ale ukazuje to jak daleko se až skupina posunula. [b]Martin Gore[/b] Nejhorší věc co se nám přihodila u „Stripped“ bylo, že v Americe někdo rozhodl, že ten song nevydají jako singl vůbec a vydají b-stranu „But Not Tonight“, protože ta píseň se objevila v jakémsi hloupoučkém filmu. U „Stripped“ jsme jenom mixováním strávili 9 dní a Bůh ví jak dlouho jsme ji nahrávali, "But Not Tonight“ jsme sfoukli za 3 hodiny (smích) a Američané s jejich rozumem se to rozhodli vydat obráceně.. [b]Alan Wilder[/b] Tohle byl klasický případ toho, kdy jsme se ujistili, že v Americe prostě pro nás není prostor. Víš, že prostě nepasujeme do Ameriky, nikdo nás tam nechápe, protože pokud lidé v tvé nahrávací společnosti tě přesvědčují, že B-strana Stripped, je lepší písní než samotné Stripped, tak co potom vědí? A v tom samém čase jsme jim na to kývli, což vypadá jako šílené pokud se koukneš zpátky, ale my jsme byli skutečně přesvědčení, že by to bylo mrhání časem, proto jsme souhlasili: "Nechme je, ať to udělají, jak chtějí, jestliže to chtějí udělat, tak je nechme, pokud si myslí, že to bude lepší". To byl Danielův argument: "Podívejte, Američané znají svůj trh, jestliže si myslí že to bude mít úspěch, jak s nimi můžeme diskutovat?" [b]Dave Gahan[/b] Přistoupili jsme na ten nápad, ale nejsem si jistý, jestli to vůbec pomohlo, upřímně. [b]Martin Gore[/b] „But Not Tonight“ samozřejmě nebyl hit, „Stripped“ by nedopadlo rozhodně hůře. [b]Bruce Kirkland[/b] Ppředseda společnosti Second Vision) Některé nahrávky, prostě americkému trhu vyhovují více než jiným trhům. A americké společnosti rády zkoušejí jiné cesty. [b]Craig Kostich[/b] (Vicepresident Reprise Records) Občas uděláš něco dobře, občas se něco nepovede. Dělali jsme to, co jsme cítili, že je správné pro skupinu. To nebylo, že by A & R nebo někdo jiný řekl, Líbí se mi tahle píseň víc. My nezměnili jejich singly jen tak, my máme zpětnou vazbu od rádií, tisku, víš, ovlivňující rozhodnutí co udělat. [b]Daniel Miller[/b] Tohle byl jeden z druhu kompromisů, co jsme udělali. Nemyslím si, že to vytvořilo opatrnost, ale upevnilo jí to. [b]Dave Gahan[/b] Příležitostně, se rádi necháme unést, nápadem někoho jiného [b]Daniel Miller[/b] B strany můžeš změnit, na úplných začátcích, u Speak & Spell nahrávek, měli prostě nálož písní a my jsme vybírali, co bude na A-straně, na B-straně, později dělali album a potom až napsali b-strany k singlům. [b]Black Day[/b] [b]“Alanova kamera“[/b] [i]Ve studiu, v pozadí zní „Black Day“ - Jsou tam 3 z nich - Dva samply - Jeden v samplu. Hrající jeden emulator - Jeden sampl -A ty si to přehrál? - Ne, to je všechno živě, živě na pásku. - Překvapivé, to udělali ve studiu? Gore - To je tuner, kytarový tuner - Vzpomínáš na ty staré kytarové tunery, to myslíš? Jones - Přesně, to je ono, Gore - Kdo by si to pomyslel, že? A řeknu Ti jednu zajímavou skutečnost, ten tuner nechal v mém domě pan Lampet, předchozí majitel. Kdo by si pomyslel, že to takhle zatočí s nahrávkou? Pokud by ho neměl, nikdy bychom ten track nenatočili - Mr Lampet (Goreův záchvat smíchu) Gore - Gore, Miller, Wilder, Lampet (Goreův opětovný záchvat smíchu)[/i] [i]Současnost[/i] [b]Gareth Jones[/b] (producent) Všechny naše B-strany, tedy všechny depeche b-strany a naše b-strany co jsme udělali s Depeche byly velmi důležité pro nás... Nikdy nebyl nápad, že B-strany je možno odfláknout. [b] Martin Gore se prosazuje jako zpěvák[/b] [b]“Alanova kamera“[/b] [i] [b]Gareth Jones[/b] (producent) Je 19. November (listopad) 1985 a my začínáme natáčet „A Question of Lust“ [/i] [i]Současnost[/i] [b]Daniel Miller[/b] Martin zpívá ty písně, které lépe znějí s jeho způsobem zpěvu. A tady se prostě stalo, že skupina odsouhlasila, že 4 písně zpívané Martinem budou na albu. „A Question of Lust“ byl první ne-Davem zpívaný singl, který skupina vydala, to byl dosti velký úkol v té době, samozřejmě, že pokud si hlavní zpěvák a singl, který vychází, není tebou nazpívaný, tak si možná budeš připadat trochu směšně, ale to bylo před 20 lety. [b]“Alanova kamera“[/b] [i] Ve studiu. Dave: - To je úžasné, to musíš vidět. Stalo se to..to bylo ve vlaku z Osaky do Tokia, v rychlovlaku, Martinovi se vysypaly kapsy na podlahu a měl tam .. šifónové šátky, punčochy, kalhotky, telefonní čísla, doslova hromady, kreditní karty, všechny možné světové měny, nejspíš, mezi tím telefonní čísla bývalých koček z celého světa koukni, Elaine...Susan,.koukej klíče, odkud to nikdo neví, trochu dopingu. - fakt? - Sirky, dva balíčky, něco hodně starého, mátové bonbony, krásné, čisté, krásné, extra silné bonbony, krásné, krásné. Růženec... Mart: - Pro novicky Dave: - Docela dobrý [b]Mixování alba[/b] Alan (za kamerou): Takže právě začínáme s mixováním alba, že? [b]Gareth Jones[/b] (producent) Ano, první je Black Celebration, titulní song. Budeme mixovat album v přesném pořadí, během následujících 19 dní.[/i] [i]Současnost[/i] [b]Gareth Jones[/b] (producent) Díky nahromaděnému stresu a všemu tomu bláznění, bylo mixování alba velmi obtížné. Z části protože jsme už byli přepracovaní, neměli jsme žádný odpočinek. Když takhle na to koukám zpětně, tak to je jedna z věcí, kterou uděláš možná jednou a potom si z toho vezmeš poučení a adaptuješ to na své pracovní metody do budoucna. Když jsme začínali mixovat tak jsme pociťovali tlak, víš? Dělat na takové velké věci to předpokládalo být genius. Domnívali jsme se, že děláme desku všech desek, tu nejlepší, kterou všichni z nás kdy udělali, tak proto byl tak silný tlak na mixování. Strávili jsme s Dannym "roky a roky" na prvním tracku. Dodělali jsme mix a poslouchali si jej, a řekli si: Ne, to není to pravý" A dělali znovu mix toho samého songu, jenže zase: "Ne, to není pořád ono" Skupina přišla a řekla: to je skvělý, možná pár změn: takže jsme to zase zahodili a začali znovu. Pochopitelně skupina už začala být skutečně vystrašená. Přicházeli a poslouchali docela rozumné mixy jejich písně, chtěli jen pár úprav a hnout se dopředu, dokončit tu desku a vyrazit na turné a dělat další milion jiných věcí. Pak skupina přišla, vzala si nás na slovíčko, bavili se o tom s námi, se mnou, s Danielem, a museli nám odstrčit prsty pryč z pultu, jinak bychom tam seděli ještě dodnes. [b]“Alanova kamera“[/b] [i][b]Daniel Miller[/b] Januar (Leden) [b]Alan Wilder[/b] - třináctého Daniel: Januar (leden) třináctého. Ne, čtrnáctého. Jsme zpět, já a chlapci. Vrátili jsme se z Londýna, kde jsme vystoupili v Joan Rivers show. Budeme tu asi ještě týden. Jinak máme hotovo mnoho práce. Mixovali jsme b strany i pro dvanáctipalcové singly, máme nahraný song, který se jmenuje "The World Without Nothing", Martin upravoval „Breathing in Fumes" Udělali jsme mnoho práce současně, to je velmi pozitivní. Pete a Karen se svým týmem přijedou během pár dní natáčet video.[/i] [b] My všichni jsme Flies On The Windscreen[/b] [i]Současnost[/i] [b]Gareth Jones[/b] (producent) Jedna z věcí okolo "Flies On The Windscreen" která ne mne zapůsobila, byla jasná představa jak mouchy umírají po zásahu rychle jedoucím autem.. [b]Andrew Fletcher[/b] Do nynějška cítíme, že pozice b-strany singlu, nebylo dost dobrá, pro takhle skutečně dobrý track. [b]Gareth Jones[/b] (producent) Rázná síla té představy a smutku v ní a skutečnost že my všichni vlastně jsme mouchy na předních sklech, to je docela bezútěšné... A ten intenzivní smutek v té písni jakoby poznamenal ostatní tracky toho alba, i když na začátku to byla pouze "b-strana" .. [b]Neil ferrit[/b] Celá temná strana Depeche Mode, vystupovala už z názvu toho alba, ze způsobu jakým Martin to album začal psát, a také už se samotného vzhledu kapely. To vše bylo mnohem temnější, mnohem hlubší a mnohem významnější. To vše kolem Depeche v té době nebylo nic plánovaného, vyšlo to z nich naprosto přirozeně. [b]Výtvarné pojetí alba[/b] [b]Martyn Atkins[/b] (Art direktor) Nechci aby to znělo neonacisticky, ale my jsme obdivovali způsob jakým zavěšovali obrovské prapory, Němci.. na nacistických ústředích, během 30. let a během války. Pověsili obrovské prapory se svastikou a spustili je dolů po celé jedné straně budovy. A Daniel a já, jsme mluvili o tom, že uděláme něco podobného se symboly skupiny. Řekl sem Danielovi, že bych to udělal se skutečnou budovou. A potom Brian připravil ten model. To byl model na výšku stolu a vypadalo to jako 30 podlažní Italská futuristická budova. A udělal tam zavěšené proužky látky. No ale celé to vypadalo směšně. Nevím co Brian kouřil ten den, ale tohle bylo strašné. A to bylo trochu neštěstí, protože si myslím, že to příliš předjímalo co je na nahrávce a času bylo hodně málo, no a já sem jim šel ukázat fotografie a Depeche byli docela pěkně zklamaní [b]“Alanova kamera“[/b] [i] Jaký je verdikt? [b]Dave Gahan[/b] Dobrá, takže, můžeme to zkusit natáhnout, můžeme pohnout s písmem, udělat to trochu tenčí. Obrázek uprostřed bude lesklý a strany matnější. Myslím, že to vypadá docela přesvědčivě a podle mne to bude vypadat přesvědčivěji než na minulém albu, ale to je můj osobní názor. [/i] [i]Současnost[/i] [b]Martyn Atkins[/b] (Art director) To byl ten případ, kdy si říkáte "Jak to jen zachránit?" Takže jsme si dali práci se symboly. Udělali jsme nakonec docela vkusný obal. Bylo to asi dost drahé, ale nechali jsme embosovat všechny symboly. [b]Brian Griffin[/b] (Fotograf) Myslím, že se Martyn chtěl stát skutečně proslulým umělcem, on tam dal všechny ty symboly a ty černé opony. [b]Martyn Atkins[/b] (Art director) Na fotografii jsme tu látku skutečně ořízli, proto to bylo více jak pruh barvy, téměř jako futuristická součást budovy, nedá se říct, jestli to byl model nebo špatně vyfocená opravdová budova. No ale nakonec musím říct, že ten obal byl úspěšný. [b]Brian Griffin[/b] (Fotograf) Nemyslím, si že by ten obal byl nějak zvláště úspěšný, když to porovnáte s "A Broken Frame" [b] Anton Corbijn přichází[/b] [b]Alan Wilder[/b] nahrávání videoklipu k „A Question Of Time“ je velmi významný moment, protože to byla naše první spolupráce s Antonem a je naprosto zřetelné, že to mělo obrovský přínos. [b]Anton Corbijn[/b] (Režisér a fotograf) Jediný důvod, proč sem to udělal a tu práci vzal, bylo, že oni byli na turné v Americe. Rozpočet na to video byl velmi nízký, musím říct, ale skutečnost, že se bude natáčet v Americe, způsobila, že sem na to kývnul. [b]“Alanova kamera“[/b] [i]Gore: - Ahoj všichni, právě teď jsme v LA a dnes natáčíme naše další video, které bude k písni A Question Of Time. A je tady pár maminek s miminky a také máme jedno falešné miminko s jednou rukou, nevím, jestli to můžeš zaostřit. Docela děsivé. Je tu také Anton Corbijn, který ten klip natáčí.[/i] [i]Současnost[/i] [b]Alan Wilder[/b] Anton pracoval velmi na lehko. Měl jednu kameru, producenta a možná někoho kdo mu svítil, a to bylo vše a nám se to moc líbilo. Byli jsem zvyklý pracovat s velkými filmovými štáby, s nezajímavými zbytečnostmi v pozadí, což jsme nesnášeli. Proto když přišel tenhle chlápek, bylo to svěží a snadné, navíc měl dobrý smysl pro humor. [b]Anton Corbijn[/b] (Režisér a fotograf) To byl pro mne skutečně bod zlomu, měl sem mnoho nápadu na filmování, natáčet bylo pro mne víc než jen fotit, pořád sem se rozhlížel kolem a vše natáčel, to bylo v tomto smyslu, významné video, pro mne osobně. Musím říct, že byli trochu nespolupracující, protože řekli nahrávací splečnosti, že mohou přijít jen na půl dne, nicméně se mi povedlo přesvědčit Alana, aby přišel další den, proto je to video tak udělané. [b]Chris Carr[/b] Mute hledala ke spolupráci fotografy, kteří dělají rozdílným způsobem, ale on byl v té době, také veřejný nepřítel číslo jedna jako fotograf, protože fotil, tak jak to viděl on, proto rád fotil čtyřčlenné skupiny způsobem, že jedna tvář byla rozeznatelná a tři rozmazané a přicházeli lidé a říkali "To nejde, takhle je to nepoužitelné, to je strašný. Co to je?“ Ale to bylo Antonovo umělecké vyjádření. A myslím že Dave, tím byl velmi zaujat a myslel, že Anton, jim může pomoc. V té době se skupina posunula, mezinárodně. Jako PR sem viděl, co to přinášelo, proto sem viděl ten růst. [b]Antihvězdy?[/b] [b]Dave Anderson[/b] (Hudební novinář) Zmínili jste Chris Carra, jejich tiskového zástupce, a právě on mi řekl:"Vím, že nemáš rád Depeche Mode, máš rád jiné, ale měl bys přijít a vidět je naživo, je to zážitek". Řekl sem, že sem je viděl. Ne ne, řekl on, přijď a koukni se a na ně, pokud si nejsi jistý a pokud si nejsi jistý tím, co dělají, přijď, setkej se s nimi a popovídej, protože oni Tě dostanou. Myslím, že Chris je skvělý chlap a já mu věřil, tak sem do toho šel, byl sem s nimi na turné, a to bylo docela zábavné, tři kamarádi ze školy a jeden nový kluk, a všichni se chovali k sobě velmi přátelsky. Bylo to docela dětinské a takové chlapecké, fakt dobré. [b]Daniel Miller[/b] Humor kluků ze školy je mezi nimi dodnes. [b]Jonathan Kessler[/b] (manažér) Ano, vypadá to jako pěkný kontrast, když vidíš tu ponurost, černé oblečení, melancholickou show a temnou hudbu a potom je vidíš v jejich skutečném životě, kdy jsou velmi přátelští, velmi vřelí a velmi vnímaví, to je zábavné, bych řekl. Byli vždy nohami na zemi. [b]Daniel Miller[/b] Nerad bych je nazýval obyčejnými, ale oni vždy byli velmi skromní, ano to je ten výraz, byli skromní [b]Dave Anderson[/b] První den byl v Bournemouth, a tam to bylo o fotbale a hudbě, protože dokud se stavělo podium ve velké hale, tak jsme se rozhodli zahrát si zápas, jelikož skupina se nudila, tak si zahráli proti několika Němcům. Docela dobří byli ve fotbale někteří z nich, musím říct, někteří nebyli, ale já neřeknu kdo. No a náhle zjistíš jak velcí oni jsou, protože když je aftershow, setkávají se s mnoha lidmi, jako na meet and greet atd. A tam se objevovalo mnoho důležitých lidí, bylo tam mnoho celebrit, a říkáš si, to je událost. [b] Celosvětová černá oslava[/b] [b]Dan Silver[/b] (Koncertní agent) V roce 1986 udělali koncertní šňůru větší než kdykoliv předtím. Album vyšlo 17.3.1986 Pak udělali produkční zkoušku a okamžitě potom TV vystoupení. Udělali velké turné po Spojeném království, po dvou vystoupení ve Wembley si vzali týdenní přestávku a potom se přenesli na velké evropské turné. A potom jsme měli minimum času na vyčištění kostýmů a jejich příslušenství, když opouštěli Německo a letěli do Ameriky, kde hráli přes 6 týdnů a nakonec vyprodali halu Forum v Los Angeles a přidali dva koncerty v Irvine Meadows v Orange County, kam se vešlo 15 000 lidí. Fenomenální úspěch v Americe a z Ameriky hodlali zaútočit na Japonsko. Všechno co jsme si naplánovali tak prostě sedlo. [b]“Alanova kamera“[/b] [i]V zákulisí během turné [b]Jurgen Kramar 86[/b] (za kamerou Alan) Mělo by to být docela brzy, pár měst chybí, ale myslím, že toho dosáhneme, jestliže ne během tour tak krátce po, ale povede se to, oběma albům (Black Celebration, Singles 81-85) Alan: - vážně?? Jürgen: ano, - takže "Double Gold Celebration" to bude velmi dobré pro párty, Jürgen: to bude velmi dobré, ano, pochybuji, že si uděláme čas na párty, měli bychom po turné .. - Možná, bychom mohli trochu podvádět (smích) [b]Letištní hala, Copenhagen[/b] Alan za kamerou - poslední slovo k turné? Andrew Fletcher: - Jsme na letišti v Kodani, je to poslední noc, ukončili jsme naše 5 měsíční světové turné. Gore: - Skončili jsme včera a udělali jsme v noci párty, takže každý je dnes ráno trochu mimo, jak je vidět, ale bylo to dobrý.[/i] [i]Současnost[/i] [b]Dan Silver[/b] Nelze ignorovat úspěch téhle skupiny. Seděl sem docela tiše, šťastný, že jsem byl na turné s jednou s největších skupin současnosti. [b]Bruce Kirkland[/b] Skutečně zde (v Americe) ukázali sílu s „Black Celebration Tour“, najednou byli atraktivnější svými živými vystoupeními než prezentací v rádiích. Což byl opak k Velké Británii, kde měli úspěšné popové singly a byli vnímáni jako popíková skupina, tady (v USA) ale měli reputaci jako důvěryhodná alternativní koncertní kapela a to postavilo základ k budoucím ohromným live vystoupením. To by mohlo být lekcí pro dnešní hudební skupiny. Jejich úspěch jako koncertní kapely předstihl jejich úspěch v prodeji desek a úspěšnost v rádiích. [b]Chris Carr[/b] A to se stávalo kdekoliv, to se stávalo i za "Železnou oponou" kde se to nikomu jinému nepovedlo. [b]Andrew Fletcher[/b] Francie, byla na programu a Itálie, Španělsko, Skandinávii tam jsme vždy měli úspěch, ale také tam zůstával pocit, že skutečně neděláme něco dobře, protože v naší vlastní zemi je to zklamání, ale byli jsme šťastní, že všude jindy máme takový úspěch. [b]Daryl Bamonte[/b] Po prvních pár albech a úspěších a předtím než se skutečně povedlo prorazit globálně, tohle bylo pravděpodobně moje nejoblíbenější album. [b]Daniel Miller[/b] Já prostě... Takhle.. bylo možné vidět mnoho fanoušků, přicházejících na koncerty během „Tour For The Masses“ a i později, a oni byli stále oblečeni v tričkách „Black Celebration“ a také mluvili o „Black Celebration Tour“ jako o nejlepším turné vůbec. [b]Chris Carr[/b] Myslím, že to bylo fantastické, ještě pořád to je, pro mne...milník, v jejich vývoji. [b]Dan Silver[/b] Pro mne to znamenalo vidět skupinu na opravdovém vrcholu, všechny věci do sebe zapadly a říkali, "Tohle je skutečně důležitá skupina" a oni museli ujít dlouhou cestu od jejich popíkových songů z Basildonu. [b]Andy Franks[/b] Myslím, že titul je skutečně.. [b]Daryl Bamonte[/b] Výstižný. [b]Andy Franks[/b] Oslavujme temnotu. [b]Dave Gahan[/b] Na konci toho jsme byli skutečně vyčerpaní a to bylo také po minulé desce, kterou jsme dělali v Berlíně, dělali jsme tam 3 desky, víc nebo míň, myslím, že jsme také vyčerpali naše přátelství, nahrávací přátelství s Garethem a Danielem. Byli jsme prostě přepracovaní. [b]Martin Gore[/b] Když pracujete ve stejném týmu společně po dlouhou dobu, tak se to stává klaustrofobickým a všechno je příliš všední. [b]Dave Gahan[/b] Při pohledu zpět, to skutečně pomohlo desce. [b]Martin Gore[/b] Daniel si musel uvědomit, že musí dělat něco jinak, protože Mute byla docela úspěšná a on zkoušel produkovat desky, každé 3 měsíce ve studiu a k tomu nahrávací společnost. To nemohlo být pro něho vůbec jednoduché. [b]Daniel Miller[/b] Zkoušel sem poslouchat tu nahrávku, ponořit se do ní, kompletně, objektivně, bez zapamatování připomínek, typu:" Bicí by měli být takhle a kytara znít zase tak". Je to nesporně jejich nejtemnější album, a je dobré, já jsem pyšný na tuhle desku. [b]Gareth Jones[/b] Nálada alba, odráží náladu skupiny v té době, oni byli více napjatí. Každý usiloval o hlubší a temnější výsledek a zralejší a to se odráželo ve způsobu jakým jsme to album dělali [b]Daniel Miller[/b] To byl konec něčeho spíše než začátek, možná tak je to jen v mé hlavě, protože to bylo poslední album, na kterém sem pracoval s nimi, ale myslím si, že se něco potom změnilo… Translation and design by dangerous

Názory Devotees (10)

alanaw

 1    9. máj 2007 o 12:26

to dangerous: úplna bomba, super, fakt je to maximálne autentické a vďaka za skvelú prácu….vždy ma vedeli prekvapiť svojími názvami alb, ako stačí len málo na vyjadrenie tak mnoha vecí...z tých úryvkov je fak cítiť zábavu, že si to vcelu užívali, hlavne Maťo na ceste vlakom, a čo ma fakt pobavilo je samotný Anton…. ale na druhej strane Amerika a ich prijatie Stripped, je jasné, že tam stále prevláda komercia a všetko čo k tomu patrí....BCB je jemné a temné zároveň ( to je ich správny kombinácia )...

2strange2

 2    9. máj 2007 o 13:19

Odkaz Questionu of Time akoby pretrvával aj v I Feel You, Sufferi či Martyrovi. A Photographic akoby ďalej žil v QuestTime….Tá pieseň je jednou zo základných tehličiek DM. Popri People Are People trebárs. Na tieto veci nedám nikdy dopustiť.  Celý album BS je dobrý, len niektoré veci od Maťa sú ako také jednohubky.

2strange2

 3    9. máj 2007 o 13:22

A Crobjnov klip nemá chybu - hlavne ten Mikymaus vystrčený cestou na diaľnici. Tá motorka úplne ladí do rytmu, hoc mohla ísť trochu rýchlejšie.

Alizza

 4    9. máj 2007 o 20:21

je to jednoducho super
-uzasne ako “kaslali” na okolity svet a chceli si to spravit len po svojom.
-moze mat tento album uzasnejsi uvod ako “Let´s have a black celebration”? asi nie.

“Ano, vypadá to jako pěkný kontrast, když vidíš tu ponurost, černé oblečení, melancholickou show a temnou hudbu a potom je vidíš v jejich skutečném životě, kdy jsou velmi přátelští, velmi vřelí a velmi vnímaví, to je zábavné, bych řekl.”
-toto je jednoducho nadherne

SOM VO VYTRZENI :-D

chmelko

 5    9. máj 2007 o 21:33

dangerous:smekam, ten clanok je umelecke dielo..len tak dalej,,muselo ti to dat pekelne vela prace..
inac stripped je moja favourite a teraz v pamati ani za boha neviem najst ten usek z ohnostrojom..
mysleli ten uplny zaciatok, nieco ako blesky, nez je iba pocut brukot motoru..?

jozefst

 6    9. máj 2007 o 21:57

Stripped/But not tonight ich môj naj singel, vlastne tak ako všetky ostatné ale tento je akýmsi reprezentantom. A to isté platí aj o albume. Tie zábery zo štúdia musia byť super.

Dangerous

 7    10. máj 2007 o 11:04

Tohle album je naprosto úžasné. Martin Gore si v každém textu alba “Black Celebration”, pohrál se svým velkým tématem: “Láska a sex proti šedi a nudě života” je to cítit z každé písně..

To celebrate the fact, That we’ve seen the back, Of another black day x
Take me in your arms, Forgetting all you couldn’t do, Today
..............

There are lambs for the slaughter x Come here, Touch me
Kiss me
............

Though it’s not love
It means something
...etc..etc..etc.

jytule

 8    10. máj 2007 o 18:34

supr článek…práci na něm vážně obdivuju, skvělé...
na albu jsou podle mě v podstatě samé hitovky: Black Celebration, Stripped, A Question of…, Fly on the Windscreen But not Tonight…
hodně dráždivé songy:o) i po tak dlouhé době mi přebíhá mráz po zádech, DM nikdy neomrzí a zvlášť ne tohle album:o)
Mart do toho dal vážně hodně
jinak díky moc za perfektní článek

aries

 9    11. máj 2007 o 15:54

magnum opus - tak to je genialne

opat sa mi pacia ich nazory na svet, zase som sa nieco dozvedel o antonovi a par insideroch, btw dodatocne docenenie fly on the windscreen ma trochu soklo ale pozitivne, ved tento b-side hrali este aj o 7 rokov neskor na devotionale… dakujem za clanok

macadm

 10    17. máj 2007 o 14:00

je to proste bomba- nemám čo iné dodať, pohodové čítanie;-)

Placebo, Bratislava

Diskutovať môžu iba zaregistrovaní a prihlásení užívatelia.

  Vytvorte si účet   Prihláste sa