Alan Wilder: Control Freak

Alan Wilder: Control Freak

Rozhovor s duchovním otcem projektu Recoil Alanem Wilderem o těžkém životě hudebníka, pracovním postupu při nahrávání, spolupráci s ostatními lidmi a své minulosti a budoucnosti v Depeche Mode. A také jak je pro něj důležité mít nad věcmi kontrolu.

Recoil live, proč až teď? Rozdíl je v tom, že nyní to lze provézt způsobem o kterém si nemyslím, že by byl možný před deseti lety. Použít film by bylo velmi drahé a nemožné dosáhnout cenově efektivním způsobem. Teď to možné je, protože máme HD zařízení, se kterými se dají filmy natočit levně. Takže jsem najednou viděl potenciál pro prezentaci té věci. Vím, že to není tradiční živé vystoupení skupiny, je to spíš audiovizuální prezentace s živými prvky. Najednou jsem si uvědomil, že je možné to udělat. Máme best of kompilaci, takže se zdá být vhodná chvíle vyzkoušet to. To start a tape To je nejtěžší okamžik, začít. Napsat první slovo, nejtěžší slovo ze všech. Pro mě je to to samé. Na začátku se to zdá být velmi znepokojující. Cokoliv udělám bude jen malým kouskem ve skládance. Je toho tolik, co se má ještě udělat. Myslím, že zkouším experimentovat se zvukem, dokud mně něco nenapadne a nenadchne. Začít byl vždycky problém, rozjet projekt. Všichni tíhneme k tomu odkládat práci: ještě se nad tím zamyslím, začnu zítra... Recoil vs. pop Mám rád hudbu, která potřebuje čas, zapojuje vaše myšlení tak, že vás nutně nezaujme na první poslech. Většina hudby je právě taková, jenže tě rychle začne nudit. Prvoplánovou písničku si poslechneš třikrát a už ti leze na nervy. Myslím, že má hudba funguje opačně. Všechna moje oblíbená alba fungují na tomto principu, můžu si je poslechnout dvacetkrát nebo třicetkrát a vždycky tam najdu zvuk u kterého si pomyslím 'Tuhle část, tento aspekt, jsem předtím nikdy neslyšel'. A to jsou pro mě nejlepší nahrávky. Jaké to vlastně je, když člověk hrál v jedné z nejúspěšnějších světových skupin, vystupoval před miliony fanoušků a teď se protlouká jako nezávislý umělec? Jak moc jiné je to s Recoil? Recoil live vs. DM live Tak velký rozdíl to zas není. Pořád hraješ před obecenstvem, pořád procházíš tou samou rutinou: zvuková zkouška, přípravy... Jak jsem řekl, toto turné mě velmi bavilo, bylo to osvěžující být zas venku a potkávat spoustu lidí, cestovat. Líbilo se mi navštívit cizí země a stýkat se s cizími kulturami. To je pro mě vždycky zajímavé. Představení DM byly tak velké show, že kdybys z té akce zmizel, stejně by se konala. Byl jsem jen malým kolečkem v soukolí, které bylo prezentováno lidem. Pořád jsem se na pódiu cítil poněkud stranou, publikum nebylo vidět, jak bylo vzdálené, nemohl jsi vidět žádnou konkrétní tvář. Myslím, že teď je to velmi odlišné, vidíš všechny ty tváře. Pro mě je to skvělé, když tu jsou lidé, kteří se usmívají. Je to rozdíl a já jej opravdu vnímám. Snažím se v davu najít lidi, kteří se baví a soustředit se na ně, ujistit se, že se soustředím na správné lidi. Control freak Jsem perfekcionista. Chci mít kontrolu. Je to něco, co mě pohání. Protože když jsi perfekcionista, máš vždycky pocit, že jsi ze sebe nevydal to nejlepší. Myslím, že hodně umělců to cítí stejně. Říkají si, že mohli udělat věci lépe, že příště to bude lepší než všechno, co udělali předtím. A to je to, co tě žene vpřed. Tato část mé osobnosti mi nevadí. Znamená to, že jsem pomalý, že rád experimentuji a zkouším všechny možnosti než udělám konečné rozhodnutí. Což značí, že všeobecně pracuji velmi pomalu. Ale tohle všechno upřednostňuji před situací, kdy všechna rozhodnutí podrobuješ hlasování lidí, kdy každý dělá malé kompromisy, aby se věci pohnuly a něco se udělalo. Přitom nikdo není skutečně spokojený. Takže rozhodně upřednostňuji mít nad věcmi kontrolu a mít poslední slovo. Taky rád pracuji s ostatními lidmi a baví mě dávat jim svobodu přispět svým talentem a nápady. Takže to není tak, že chci ostatním lidem bránit přispět, to není pravda, skutečně. Chci tolik příspěvků, kolik můžu dostat. Zacházím s nimi jako režisér se svými herci. Chceš od nich spoustu dobrých výkonů a potom si vše sestavit po svém. Visual work Ten klip udělal bez mého vědomí Dmitry Semenov, který žije v Moskvě. Přijel jsem do Moskvy za účelem promo party. A najednou to bylo tam, promítané na velké obrazovce a já se ptal „Co to je?“. Chlap, který tam byl se mnou, řekl „To udělal jeden kámoš.“ A já se na to jen díval a říkal jsem si „Páni, to je opravdu dobré.“ Tak jsem se s ním spřátelil a zapojil ho do více filmů. Podílel se na live show, udělal dva nové klipy, které se promítaly na vystoupení. Také udělal jeden pro Want, která byla nedávno volně ke stažení. Dobře si spolu rozumíme. Myslím, že mu to velmi jde, je velmi talentovaný. Rád zapojuji lidi, kteří jsou nadšení vytvářením věcí pro Recoil. Když mají talent, tak s nimi vždy velmi rád spolupracuji. Dark motives Držím se přirozeného způsobu práce, používám to o čem si instinktivně myslím, že je správné. Nesnažím se to moc analyzovat a přemýšlet o tom, jen sleduji, kam se to ubírá, reaguji na emocionální úrovni. A to jsou věci, ve kterých se opakuje temnota. Necítím se být zvlášť temným člověkem, necítím se být depresivní, v poslední době jsem v životě šťastný. Všichni máme starosti, věci, které musíme každodenně zvládat. Možná že se má temná stránka projevuje v hudbě. Nevím. Surviving the seventies To je způsob rané výchovy, být v kapele a cestovat po zemi. Hrát pro pár lidí za málo peněz a učit se řemeslo. Myslím, že mi to poskytlo dobrý základ, znamená to, že když se mi poštěstil nějaký úspěch, víc jsem si jej vážil. Vždycky si vzpomenu, jak těžké to bylo během těch let, když jsem neměl dost peněz. Žít na podpoře a přežívat jako hudebník, protože jsem nikdy nechtěl dělat nic jiného. Žil jsem tak od svých šestnácti let do doby než jsem začal vydělávat s Depeche Mode. Šest, sedm let. Neměl jsem peníze, ale nikdy jsem neuvažoval o tom najít si jinou práci. Jediná další práce, kterou jsem dělal, byla práce v nahrávacím studiu. Takže jsem byl pořád blízko. Takhle jsem vlastně potkal Dragons, začal hrát u nich i v jiných skupinách. From Karajan to Kraftwerk Nikdy jsem neměl takový talent na klasickou hudbu jako mí bratři, kteří jsou lepší hudebníci než já. Proto jsem pravděpodobně sklouzával do jiných oblastí. Jako teenager jsem se začal zajímat o popovou hudbu, blues. Hledal jsem kořeny populární hudby. Připadalo mi to víc vzrušující než cvičit na klavír. Snažil jsem tvrdě pracovat abych mohl hrát blues, přemýšlel jsem nad akordy a tím vším možným a skončilo to tak, že jsem se vydal úplně jiným směrem. Když jsem se přidal k Depeche Mode, když jsem potkal Daniela Millera a seznámil se s elektronickou hudbou, nebyla mi moc známá. Znal jsem Kraftwerk, ale jejich hudbu jsem hlouběji neslyšel. Daniel Miller je samozřejmě velký fanoušek elektronické hudby, takže jsem byl obklopen spoustou elektronické hudby. Víc mě zajímal přístup Depeche Mode a Daniela Millera ve studiu, bylo to něco úplně jiného než na co jsem byl zvyklý, úplný opak. Otevřelo mi to oči, že je tu způsob, jak vytvářet hudbu, který není příliš závislý na muzikálnosti. Více se spoléhá na způsob punkového efektu. Vždycky říkám, že Depeche Mode by nemohli existovat bez punkového hnutí, které každému umožňovalo to zkusit. To je to, co udělali Depeche Mode, zkusili to, používali syntezátory místo kytar. A jediný důvod, proč používali syntezátory místo kytar byl, že se snáz přenášely, byly levné a malé, mohli je vzít do vlaku, odjet do Londýna a odehrát představení. Nemuseli mít zesilovače, drahé kytary a další věci, takže začali používat syntezátory z nutnosti, ne proto že by chtěli. Všechno se seběhlo náhodou. V každém případě, to co chci říct je, že jsem byl otevřený k různým způsobům práce. Teď se tyto elementy vždy snažím použít, když dělám hudbu. Oceňuji klasický základ, hudbu a přípravu, ale zároveň rád používám technologii. Když potřebuješ udělat něco velmi jednoduše, tak to tak uděláš. Music nonstop Myslím, že berlínské období pro nás bylo důležité, bylo to období, kdy jsme se učili o produkci, spojené z intenzivním obdobím, které jsme trávili ve městě, kdy jsme v noci chodili do klubů a ve dne pracovali. Bydleli jsme ve stejném hotelu, tak to bylo jak 24 hodin nepřetržité hudby. V tu dobu jsem potkal Garetha Jonese, se kterým jsme spolupracovali na třech albech a později jsme pracovali s Floodem a podobnými lidmi. Všichni to byli lidé, se kterými se dobře spolupracovalo a od kterých se dalo učit. Snažil jsem se mít oči a uši otevřené a od všech se učit. Bad chemistry Měl jsem chvíle, které nebyly moc dobré, týkaly se nějakého vystoupení nebo okamžiku v životě a pak jsem přišel do studia a udělal za ten den skvělou práci. Možná ti podobné rozpoložení mysli dovoluje něco hudebně odkrýt. Těžko říct, jak se to stává. Nezdá se, že by to mělo nějaká pravidla. Některé věci může způsobit napětí. Špatná chemie může stvořit dobré věci. Například když jsme s Depeche Mode pracovali na Songs Of Faith And Devotion, byly to těžké časy. Mezi lidmi vládlo napětí, ale myslím si, že jsme stvořili naši nejlepší hudbu. Je to paradox. Sampling Depeche Je to svým způsobem trochu svůdné, udělat to. Protože, jak říkáš, dostaneš okamžitou odezvu. A každý, kdo něco předvádí, chce mít odezvu. Takže je těžké odolat, použít všechny ty věci. Na druhou stranu, chceš udržet rovnováhu a nemít moc depeche věcí, jen odkaz. Takže co dělám je, že používám jen pár věcí, které byly na mou zodpovědnost, zvuky, které jsem vytvořil a remixy, na kterých jsem se podílel. Tím pádem je v tom pořád velká část mé osobnosti i když je to hudba Depeche Mode. Samozřejmě, že fanoušci to mají rádi. Trochu toho používám na představení, protože toho mám spousty. Remixing Depeche Oni mne požádali, abych udělal tu skladbu. Z období, kdy jsem opustil skupinu a ne některou z těch, na kterých jsem se podílel. Byl jsem v pokušení pustit se do staré skladby, něčeho z rané tvorby, abych viděl, co se tím dá dneska udělat. Ale oni chtěli vyloženě něco, na čem jsem předtím nepracoval a myslím, že to pro mě bylo také zajímavé, protože jsem k tomu mohl přistoupit s čistou myslí. Samozřejmě, že jsem to slyšel. Viděl jsem, jak to nahrávali, ale nebyl jsem tam, při procesu, kdy to vytvářeli, takže jsem nebyl ovlivněný jejich diskuzemi jak by to mělo a nemělo být. Jenom jsem si poslechl píseň. Vlastně jsem nechal jen vokály a zbavil se všeho ostatního, čehož bylo docela hodně, abych mohl jen slyšel píseň jako takovou. A potom se pokusit udělat svou reinterpretaci. Je to zajímavé, není to pro mě nezvyklá činnost. Tolik věcí mi připomnělo, jak jsem s nimi nahrával. Když slyšíš nahrávky Davea a Martina, tak tě to vezme zpátky do studia, kde jsme byli společně. Bylo pro mě zvláštní na tom pracovat, ale užíval jsem si to. The difference Moc remixů jsem dohromady nedělal, ale mám pocit, že by vždycky měli být relevantní k písni. Nezajímají mě mixy, kdy dáš všechno pryč a jen k tomu přiděláš taneční beat. Nevidím v tom smysl, to pro mě není remix, to je úplně nová skladba. O co se snažíš je odlišná interpretace původní skladby. A někdy to znamená, že odděláš spoustu vokálů a necháš tam víc místa, ale stále by si to mělo zachovat atmosféru originálů nebo k němu být relevantní. Myslím, že dřív jsme byli limitovaní jak to dělat, nemohl jsi prostě hodit pár samplů do počítače a rychle vytvořit novou skladbu. Museli jsme použít původní nahrávku na pásce a editovat ji. Pamatuji si, že první dvanáctipalcový singl, který jsem s Depeche Mode tvořil, byl Get The Balance Right. A to je remix, u kterého lidi pořád říkají „Á, to bylo tehdy tak jiné“. Jmenuje se Combination mix. Pamatuji si, že všechno, co jsme dělali, bylo přehrávání částí multitracku a pak editování. Všechno bylo o editování pásky. Protože tě vytvoření dvanáctipalcového mixu stálo víc úsilí, byl tím pádem nějakým způsobem zajímavější. Nebylo to snadné udělat, tehdy jsi musel pracovat s limitovanou technologií a to jim dalo jistý druh unikátního zvuku. The group Myslím, že jsme všichni otevření tomu něco příležitostně vytvořit, ale nejsou to žádné konkrétní plány. Nechtěl bych se vrátit a být znovu ve skupině nebo něco takového. Myslím, že po čase je každý víc uvolněný. Lidé si myslí, že nejsme kamarádi, ale to není pravda, skutečně. Je to jen tím, že jsme spolu málo komunikovali a, jak jsem řekl, chtěl jsem dělat odlišné věci. Nikdy jsme se v pravém slova smyslu nepohádali. V poslední době jsme spolu komunikovali víc. Nedávno jsem potkal Davea v New Yorku, Martin vystoupil jako DJ na show Recoilu. Je fajn být natolik v pohodě abychom mohli dělat takové věci. Independent forever? Jsem šťastný. Do tohoto okamžiku jsem byl shovívavý ke všemu, co jsem dělal, bez pravidel, finančních problémů. Ale věci se mění, hudba se mění a každý utrpěl klesající prodejností, takže takhle nemohu přežívat věčně. Teď je větší tlak na vydělání peněz, snažit se aby se to zaplatilo. Recoil zrovna nikdy nebyl stroj na peníze. Je to něco, co jsem mohl dělat díky své minulosti. Rád pracují sám, rád mám nad projektem kontrolu a mám rád, když mám poslední slovo. Nemám sklon ke komerci. Je fajn, když někdy něco náhodou může být komerční, ale není to záměrně, prostě to tak jen dopadne. Pracuji individuálně, nechám hudbu vstoupit do svého přirozeného pracovního procesu a sleduji co se stane. Dělám to rád. Jedinou nevýhodou je, protože dělám hodně často sám, že nemám okamžitou zpětnou vazbu od lidí kolem mě. Což je něco, co by asi každý měl mít. Aby ses ujistil, že neztrácíš nit.

Názory Devotees (14)

chmelko

 1    14. máj 2012 o 19:59

hltal som každé slovo, super článok, dík! smile

Monghi

 2    14. máj 2012 o 20:24

palec hore!!!!

Roman

 3    14. máj 2012 o 20:25

Je to tento rozhovor. Uz som to raz pochvalil.
http://www.depechemode.sk/magazin/aktualita/alan-wilder-pro-dac-tv/
Diky aj za preklad.

Monghi

 4    14. máj 2012 o 20:58

viete co? Je mi jedno, ci Alan v DM je alebo nie, ci niekedy bude alebo nie, ale… aby som bol uprimny, podla mna najviac na jeho odchode utrpeli koncerty!!! Odkedy odisiel, tak koncerty DM NEMAJU ATMOSFERU!!! Hovorte si co chcete, ale ked tam bol Alan, tak sa stare songy upravovali do aranzmanov tak, aby sa hodili k albumovej atmosfere. Sa zapocuvajte do koncertov do roku 1995… stare pecky akoby jednoducho boli z aktualnych albumov, ku ktoremu sa robilo turne. Ako je to dnes? Cista ubohost, hlavne posledne turne to ukazalo na plne gule… Strangelove, hlavne Master And Servant… sice potesili, ale doslova vytrhnute z kontextu. Toto mi na DM vadi najviac… mozeme tu velebit Davida a Martina, ako vedia zabavit, ale to je len jeden aspekt show DM, v globale je to len o tom, ze sa nimi nechame strhnut a je to zabava. Za Alanovych cias to bolo o niecom inom a stare zaznamy este aj rozprudia fantaziu, co tie novsie nedokazu ani zdaleka. Alan je totiz perfekcionista po kazdej stranke, coho sa chyti, to dotiahne do posledneho detailu!!! A ze to bolo citit!!! A ked pocuvate Recoil, tak to aj citit je… aj v pripade jeho remixov…

Dusan

 5    14. máj 2012 o 21:33

to Monhi: musím napísať, že absolútny súhlas. Ak niekto bol na koncertoch za čias Alana, tak presne vie, o čom si písal. A ak nie, tak v tých záznamoch to jednoznačne je. Ja napríklad ani neviem rozlíšiť medzi posledným a predposledným turné. Úplne sa mi zvukovo a vizuálne “zliali”. Pred tým každé turné malo akúsi svoju vlastnú atmosféru charakteristickú pre tú dobu a aktuálne album. A ako si písal, všetky skladby do jedného… Vystúpenia mali určitý druh magičnosti, ktorá tam už nie je. A nemá to nič spoločné s faktom, že “staré dobré časy”, ale prípravou turné, aranžmán, akýsi pokus o umelecké dielo vyjadrené vystúpením.

chmelko

 6    14. máj 2012 o 22:12

nebude to asi len o Alanovi, Anton na devotional v dobrom slova zmysle prestrelil, nie len finančne, ale aj megalomansky (pre mna naj stage ever) a všimnite si, že od vtedy okrem tej gule a podobných efektných fičuriniek, už žiadne poschodia, bicie tabule, fialove svetlo ak nepočítam one caress, poschodia) akoby chceli minimalizovat naklady a zefektívnit zisk, možno len už nechcu opakovat devotional…ale me skrátka vadí aj to, že su tak odkrytí a vidiet uplne všetko, niekedy bolo omnoho menej svetla na nich a pod..

Radbuza

 7    14. máj 2012 o 22:22

Nevím no, mě na tom asi nejvíc štve, že Alan opravdu makal na 150 procent a dokázal najít si přivést i lidi, co mu ještě výrazněji pomohli. Alan pro mě představuje toho ducha DM, člověka, co těm skladbám vdechává ono kouzlo jedinečnosti, vyjímečnosti a to, že jsou DM v různých encyklopediích o hudebních legendách.

Dost mě proto sere, že Alan si jede svou cestičkou a zbytek DM taky svou. Po 15 letech se zdálo, že se může zrealizovat jejich společný projekt. No a zase tomu tak není. Za časů Alana DM psali historii hudby. Dá se toto povědět i dnes, že jejich nové album bude psát historii ? Vnitřní hlas chce křičet “miluju DM, jsou nejlepší na světě, zažívám euforii při jejich nových písních”. Nejde to křičet, jsou jen staré excelentní písně a vzpomínky.

Mě prostě štve, že je určitý recept na super alba a oni se prostě nemůžou domluvit na spolupráci. Vadí mi to. Čekám už nějakých 15 let na něco vyjímečného, extra depešácky srdečného a prostě ta atmosféra starších alb nepřichází. Kdyby to dokázal někdo posadit tak hezky do určitého duchovna, dát ten entusiasmus a tu starou atmosféru do nových alb, byl bych nejštastnější na světě.

Klukům je padesát a já stále věřím v nějaké ještě super album, které by mohlo vejít do historie. Chci, aby se mladí mezi sebou bavili “ty vole, slyšel jsem song od Depeche Mode, to musím mít” !!!! Chtěl bych, aby mladí objevili krásu Depeche Mode v dnešní době. Všechno jsou to pouze staré nahrávky.

Je to reálné nebo pouze sním ? DM mám rád, ale chtěl bych jimi zase žít, ne jen vzpomínat!!!!

Omlouvám se, že jsem napsal dlouhý příspěvek, ale už to muselo ven.

radoo

 8    15. máj 2012 o 08:26

presne tak,ked si pozrieme posledne 3 dvd zaznamy,ziadna zmena v aranzma.na poslednom turne som sa tesil na master and servant,ale v takom prevedeni ho nemali radsej hrat vobec.plytky zvuk,ziadna dynamika,udernost ako si to tento bohovy song vyzaduje.strange love tak isto.

radoo

 9    15. máj 2012 o 12:04

pytal som sa mojej dceri -ma 18,ci v skole niekto pocuva dm.nie ze nepocuva,ale ani nevedia ze existuju.zase na druhej strane,ak by chlapci urobili album pre tie decka,by som to nedokazal pocuvat ja.

eternal outsider

 10    15. máj 2012 o 23:21

jsem ráda, že se článek líbí smile snažím se držet krok se zkušenějšími kolegy grin
taky jsem otevřená vůči všem eventuálním návrhům a připomínkám smile
tomy: děvče grin (tedy jestli to bylo mířeno na mě grin ) děkuji, dělám to moc ráda

jinak, k tématu, jak už jsem psala na dm.cz, Alan je perfekcionalista a individualista, sám to v rozhovoru přiznal spolu s tím, že nerad přistupuje ke kompromisům. DM i Alan se vzájemně velmi obohatili, ale překvapilo by mne, kdyby došlo k nějaké užší spolupráci. Fanoušky chápu, kolikrát by si člověk něco přál, ale výsledek přitom závisí na vůli jiných smile

Depeshak

 11    16. máj 2012 o 14:38

neskutocne dobra relacia DAC TV, a opat som objavil nove kapely smile

K Wilderovi nemam co povedat, klasik smile Hovori mi z duse.

Dakujem za clanok.

Depeshak

 12    16. máj 2012 o 15:08

to Monghi : vystihol si to dokonale, jeden z dovodov, preco nechcem/nechcel som ist na koncert Depeche Mode (a asi nikdy ani nepojdem), sklamat sa a zburat si vsetky tie idealy, ktore vychadzaju z historie kapely a z ich vrcholu (86-93).

Ostanem si ja pri tom svojom komornom sledovani hudby a nadalej budem pozorne sledovat scenu Depeche Mode z dialky.

Dusan

 13    16. máj 2012 o 18:34

to Depeshak: až také zlé to nie je grin Bol som na Sofad tour a je pravda, že NIE JE ŠANCA, aby sa taká mágia zopakovala, ale aj tak, neboj sa, kľudne na koncert choď.
to eternal outsider: zabudol som poďakovať za perfektný článok. Super, len tak ďalej.

Pesu

 14    18. máj 2012 o 09:51

K tym novym kapelam (projektom).
Niekde som tu cital clanok s Alanom a spominal tam, ze robil jeden mix pre SONOIO-RED. Tak som skusil a neviem sa odtrhnut od tohto albumu. Pre mna neskutocneeee, v tomto duchu ak by DM urobili novy album, klobuk dolu. Bol by som spokojny.

Diskutovať môžu iba zaregistrovaní a prihlásení užívatelia.

  Vytvorte si účet   Prihláste sa