Před 20 lety vyšel singl I Feel You

Je to už dvacet let, co se mnohým skalním fanouškům Depeche Mode zbořil svět. "Nemůžu se dívat na ty jeho vlasy", "Bože, co ty kytary" "Grungeové opičky", to byly asi nejexpresivnější argumenty toho, proč kapelu opouštěli příznivci po stovkách...

 Po elektronicky vybroušeném albu Violator, s uhlazeným a přívětivým singlem Enjoy The Silence, Depeche Mode pro mnohé zrockovatěli a hudebně i vizáží, která byla do té doby nedílnou součástí jejich popularity, přešli na druhý břeh...

Singl I Feel You se objevil na pultech prodejen 15. února. Obal singlu na první pohled odkazoval na podobnou Corbijnovu práci u singlu Personal Jesus. Opět kříž, tentokrát černý kříž, rozdělující plochu na čtyři šedá pole, každé pole s fialovými obrazci symbolizující jednotlivé členy kapely. Pro ty, kterým by tato zobrazení nic neříkala, připojil Corbijn do spodní části každého z nich číselný kód, složený z dat narození jednotlivých členů kapely.

Singl se v britské hitparádě objevil poprvé a také hned nejvýše 27. února a to na 8. pozici. Od té chvíle ale strmě padal dolů. Ve Spojených státech dosáhl v žebříčku prodeje singlů nejvýše na 37. pozici, což naznačovalo ústup z pozic vydobytých v období Violator. Přesto byl singl I Feel You rozhodně výjimečnou skladbou v katalogu singlů Depeche Mode.

Mnohem přímější hudební vyjádření, živě nahrávané bicí a kytara, jsou ale proloženy vrstvami elektronických linek. Wilder: „Všechny bicí jsou nahrány živě. Většina z nich byla nasamplována a potom natočena do sekvencí ve formě bicích smyček. Samozřejmě se postupně měnily, tak jak se skladba vyvíjela. Ta série bicích smyček byla nasekvencována společně a to využitím Cubase (hudební software) od Steinberg, ale v rozdílném složení než v jakém byly původně nahrány.

Bicí byly zaznamenány ještě během pobytu v Madridu.“ Singlovou verzi písně mixoval Mark Stent, Alan Wilder (v kreditech uvedena nesprávně celá kapela) a Flood. Jako b-stranu singlu skupina použila píseň, kterou nahrála se smyčcovým orchestrem, Gorem zpívanou baladu One Caress. Singl I Feel You se samozřejmě objevil také ve dvojici dvanáctipalcových desek. Na standardní se objevily remixy od Marka Stenta (Throb mix) a od Supereal a John Crossleyho v trance provedení nazvaném Babylon mix. Na limitované edici se objevily dvě verze I Feel You, které remixoval slavný Brian Eno (Life's Too Short Mix a Swamp Mix).

Gore: „Poslali jsme mu pásky, Flood se s ním zná díky spolupráci s U2. Jeho mixy mají opravdu zvláštní atmosféru, pokaždé když si je přehrávám a není podstatné, zda je den či noc, tak mne nutí usnout. Je to opravdu zvláštní, dokonce jsme je museli odstranit z auta, protože i moje přítelkyně během řízení málem zaspala.“  O další remix pilotního singlu se postarala londýnská elektronická kapela vydávající rovněž u Mute Records jménem Renegade Soundwave (slavní Chemical Brothers později tuto kapelu označili jako jeden z významných vlivů na svůj zvuk), remix je pojmenovaný Afghan Surgery mix.  Ve Spojených státech byl o pár týdnů později vydán ještě další mix I Feel You, objevil se ale pouze na promo disku vydaném Sire/Reprise, verze nazvaná Intro edit, je identická se singlovou až na odstraněné intro, to kterému vévodí skřípavý zvuk. A právě ten překážel americkým rádiovým stanicím. V době vydání pilotního singlu byl už Wilder znovu ve studiu.

S využitím Universe:Depeche Mode

Názory Devotees (33)

ivan

 1    15. február 2013 o 15:26

iba že OMFG

kikinkaDM

 2    15. február 2013 o 15:29

ked toto vyslo prestal som pocuvat novy DM na dlhe obdobie snad dva tri roky a dodnes sa mi nepaci, este ze na sofade boli aj ine veci smile hlavne WIMS, IYR, Rush ci HL

Pavel.Z

 3    15. február 2013 o 16:08

Ano pamatuji si, byl to velký šok. Ale od DM odpadli na druhou stranu “fanoušci” které zajímaly jen pózy, vystřihané vlasy, kožené bundy a podobné kraviny. Tohle všechno spláchli DM do záchodu albem SOFAD. Fandění DM bylo u nás lidové hnutí (spolu s fanděním kapele Oceán s alby Dávná zem a Pyramida snů), nebylo to ani tak o hudbě ale o společenství lidí se stejným životním stylem, módou, účesy atd., byla to hezká doba, ale všechno jednou končí a skončilo to SOFADem a potetovaným Davem s dlouhými vlasy křičícím do frndy v plotě I feel You .. bylo to jak vraždění neviňátek. Vrátili jsme se zpět do reality a z Petra Muka se pak stala hvězda TV Nova .. RIP.

Tomasito

 4    15. február 2013 o 16:24

To bol sok - CO? Dobre ze? Pamatam sa na to ako vcera - este som si hovoril, to je cudny klip a co ma ten Martin - nejake teplaky a ci co? Ale cim castejsie som to videl a pocuval tak to bolo stale lepsie a lepsie. Ta cast klipu, ked si da Dave dole okuliare je skvela (myslim cast piesne) ten prechod z toho tvrdeho ponatia na jemenjsie vyjadrenie (par sekund ale skvele). To boli casi - aj moj prvy koncert v Prahe - ta scena, Davidov prejav, koncertne verzie atd - pre mna vrchol skupiny DM. Bodaj by DM dokazali byt taky odvazni a skusili este raz nieco taketo - myslim tym pokusili sa sokovat. PS: Stale cakam na ten bluesovy album co stale David slubuje - stale cakam, ze urobia nieco co vazne oni chcu a nie co im je podvedome podsuvane, nebolo by to zaujimave - napr: album cisto bluesovy (mozno ziadna elektronika - nic) to by bol opat sok. Ale na to uz asi pani nemaju sil a ani chut (a mozno uz aj ta mladicka drzost tam chyba) - bolo to velmi pekne obdobie…

Pavel.Z

 5    15. február 2013 o 16:37

Tomasito: Jen bylo smutné, že na tu Spartu pak přišlo tak málo věrných Čechů a Slováků. To byla ostuda.

KRABAT

 6    15. február 2013 o 19:26

.... ale aspon sme tam nazivo videli posledny krat ALANA v pozicii , na akej mal ostat az doteraz . Vizualne - ked porovnam aj obdobie kedy bol koncert na SPARTE - som nic lepsie od DM nevidel .
Ale I FEEL YOU pre nikdy nemusela byt a ani stale nemusi . Ale co uz - je na svete a tak si ju vzdy povinne a v slusnosti odstojim .....

Dusan

 7    15. február 2013 o 22:18

Pre mňa nenormáne super vec a samozrejme celé SOFAD. Najlepší album na svete! Najlepšie turné sa svete! Keď som prišiel na štadión a zbadal tú scénu, skoro som odpadol, neskutočné. Keď prvý krát zahrmelo z pódia, pozrel som sa na oblohu grin A keď sa celým štadiónom ozvalo I can taste more than feel, úplné šialenstvo…  wilder za bicími, tiež skvelé. Vôbec som nevnímal, že je menej ľudí, plocha bola plná, v pohode, aspoň sa dalo ľahšie preniknúť do kotla počas koncertu.  Pre mňa najsilnejšie obdobie DM.

marcel

 8    15. február 2013 o 22:20

podle mě jeden z nejlepších klipů kapely, ohromně elektrizující energie, kterou prostě miluji!:)

Remotivator

 9    15. február 2013 o 23:21

Neviem, kolko presne to stalo, ale “I feel you” je najdrahsi klip v dejinach DM…

Gabriel

 10    15. február 2013 o 23:25

Remotivator, nezda sa mi, ked si vezmes napr. klip Walking in my Shoes, cela ta sceneria, vyprava a herci su neporovnatelnejsie nakladnejsie ako “jednoduchsie vyzerajuca” performance kapely v I Feel You.

Remotivator

 11    15. február 2013 o 23:35

@Gabriel: to nemam zo svojej hlavy, bolo to v nejakom dokumentarnom filme o DM, skusim po-google-it

marcel

 12    15. február 2013 o 23:56

Toto období považuji za vrchol všeho co udělali před i po SOFAD. Kromě hudby samotné jde i veškeré výrazivo, které je neuvěřitelně silné a působivé. Když se dívám po x-tý na Devotional, mám stále místy “husinu”.
Nevím proč, ale považuji to celé za jednu velkou dokonalost - umělecké dílo, kterému se zatím nic nevyrovnalo.

Pavel.Z

 13    16. február 2013 o 09:01

Dusan: Psal to už někde Dangerous, v roce 88 chtělo jít na DM 100 000 lidí, v roce 93 přišlo na Spartu tuším 19 a stadion nebyl vyprodaný. Hlavní důvod byl SOFAD ( a i skladba I fell you) podle mě. To prostě značná část fanoušků “nerozdýchala”.
Na koncertě jsem stál vlevo u podia u repro smile Vydržel jsem to v kotli jen do půlky koncertu, pak už se to nedalo. Měl jsem o dost kilo míň než dnes. Pak jsem si pěkně prošel celej stadion a stál jsem na tribuně kousek od Davida Kollera z kapely Lucie. Tři dny jsem pak neslyšel, ale mám vzpomínky dodnes.

Alan byl za bicími dobrý, ale s Christianem Eignerem bych ho nesrovnával, ten je jinde. Ale Alan bubnoval s nadšením a to se cení. smile

Pavel.Z

 14    16. február 2013 o 09:36

Tam někde vepředu, vlevo u záclony stojím smile I tady je vidět, že ten stadion prostě nebyl plnej a to byla škoda no.

http://www.youtube.com/watch?v=y4OXOEfYi4E

Anderton

 15    16. február 2013 o 12:37

I feel you viedla mesiac MTV hitparádu, čo bol vtedy zoznam najhranejších skladieb v európskych rádiách, takže nejaký novinár chce byť zase zaujímavý a komentuje jej fyzický predaj ako “ústup z pozícií”(toto Heaven určite nečaká). Amíci to s kúpou albumu dotiahli až na vrchol tamojšieho rebríčka. Ani single z Violatoru neboli zase žiadne number ones, DM fakt nestojí na predajoch singlov.

Dusan

 16    16. február 2013 o 12:49

Ja viem, že nebolo vypredané. Niekde som čítal, že tam bolo 30 000 ľúdí. To je jedno, mne to vôbec neprišlo a nemal som pocit, že je tam málo ľudí. Ja som bol na začiatku po pravej strane zvukárov. Postupne som išiel bližšie a bližšie, až som bol úplne blízko pódia, rovno pod Wilderom za bicími. Pri prídavkoch som sa posunul opäť dozadu a to bolo skvelé rozhodnutie, tie chorály na PJ a ETS, svetlá efekty, majestátne pódium… veľmi veľa superlatív by sa dalo napísať. Po koncerte som si ľahol na trávu a pozeral na oblohu a mal pocit šťastia a vďaky, že som to mohol zažiť. Tak som to prežíval a ak teraz nadávam na ten ich zvuk, tak aj tieto spomienky a samozrejme celá wilderovská tvorba budú navždy znamenať, že sú pre mňa najlepšou kapelou na svete.
O tomto to bolo, živeľnosť, show:
http://www.youtube.com/watch?v=vAV2cmh05TM

smidak101

 17    16. február 2013 o 13:10

Já jsem byl jeden z těch debilů co si nechal narůst dlouhý vlasy.

Dusan

 18    16. február 2013 o 13:31

to smidak101:  tak to je dobré grin neviem koľko bolo takých fanúšikov…

Pavel.Z

 19    16. február 2013 o 13:45

Bylo jich hodně. Mezi nima i nekteri moji kamaradi. Dlouhe vlasy bílé kalhoty a černé sako smile Ale tak to už šlo mimo mne v době po SOFAD už jsem byl dospěly a měl jiný starosti. A pak mi i došlo ze chtít se podobat svymu idolu je pekna kravina. Dlouhý vlasy, kerky, drogy jsem odmítal. smile

petr101

 20    16. február 2013 o 16:27

I Feel You? Má žena říkala, že je to divná píseň. Vzal jsem ji na koncert v Bratislavě. Když hráli tuto píseň, myslel jsem, že jí prostě neudržím. Nikdy jsem se neodklonil. Vždy DM. Jsou mou každodenní součástí ji 22 let. Poslouchám je od 13 let.

Pavel.Z

 21    17. február 2013 o 08:02

Nakousnu ještě jednu temnou stranu té Daveho proměny a té doby. Znám některý příklady a proměny fanoušků, které se týkali i drog. No, možná to byli lidi, kteří by to toho spadli i bez “Daveho vzoru”, ale asi by se pár příkladů našlo co si zkusili šlehnout , aby byli jako Dave ... nebylo to jen o image dlouhých vlasů jak napsal Smidak101.

jozefst

 22    17. február 2013 o 11:43

Singel I feel you, veľmi dobrý krok vpred. Gahanov nový vzhľad pre tú dobu som videl tuším vo vtedajšom Brave. SOFAD posunul kapelu vpred.

bel canto

 23    18. február 2013 o 09:34

I feel je melodicky velmi slaba a ani Wilderova brutalna zvukova snaha tu skladbu zdvihnut do vysin jej nepomohla. I feel zasadne nepocuvam, SOFAD pre mna zacina od druhej piesne. Je to akoze Personal II (takisto spomienka na Violator) ale ako sa hovori, privela kriku pre nic.

jozefst

 24    18. február 2013 o 11:07

I feel you je skôr taká rifová skladba. Lepší úvodný singel (s akustickým béčkom One carres je to zaujímavý singel na DM) a otvárak SOFAD-u ani byť nemôže.

mks

 25    18. február 2013 o 14:58

I feel you je jedna z nej pecek na kazdem koncerte - elektrizujici a neskutecne energicke. Skvela skladba, super vokal… Kdyz vysla byl jsem (asi jako vetsina) v soku a skladba se mi nijak zasadne nezamlouvala. Kazdopadne dnes ji mam rad a ani na desce ji nikdy nepreskakuju. Jak jsem psal, live je proste bozi.

kikinkaDM

 26    18. február 2013 o 17:13

a ja sa stale tesim a dufam ze na dalsiom setliste IFY nebude :( a stale je omg a tolko fajn veci by tam mohli dat ...

mooger

 27    18. február 2013 o 20:23

Tak I Feel You je pecka a ten zvuk to je paradicka ja sa vyzivam v tej skladbe a v celom SOFAD . To bol posun vpred. Vobec nevadi ze tam nieje melodia to si pustaj Erasure tam mas melodie kolko chces.Ta piesen znie brutalne nadcasovo a po 20 rokoch je stale u mna vynikajuca ako aj album co sa o poslednych albumov ani neda povedat….proste ich nepocuvam. Tak polroka dozadu som si pustil SOTU a bohuzial ledva som ho dopocuval ,to bolo trapenie je to slabucky album. Kde na to chodis ze ,,je to akoze Personal II ” a podobne porovnavania skladieb…proste nechapem tomu a pritom tak rozdielne zneju tie piesne. A to ich mam opocuvane velmi dobre samozrejme s vynimkou poslednych troch albumov.Ale kazdy vnimame inak hudbu . Ozaj bel canto onedlho zacne turne co by si chcel aby hrali.

bel canto

 28    19. február 2013 o 11:19

Je to o vnimani presne ako si napisal. Pre mna je Precious klon Enjoy the Silence, I feel you je Personal II. Samozrejme maju ine melodie slohy, refrenu, stavbu ale ide o chatakter ako to na mna chce posobit. I feel ma silnu nosnu gitarovu linku ako Personal, ale Martin si dal pozor aby to nebola cista kopia. SOFAD je zvukovo viac prirodny ako synteticky Violator, to je mi jasne. Ano, je to nadcasove s tym suhlasim. Ale melodicky je to prilis dietne, vykrik i feel you to ma cele niest, ale je to prilis slabe, ked to nema odozvu v slohe. Na mna malo, niekomu to staci a hotovo.

mks

 29    19. február 2013 o 12:19

bel canto: promiň, ale jediné co mají IFY a PJ společného je kytara jako základní stavební prvek skladby. Jinak jde o zcela odlišné věci. Pokud jde o charakter, tak tvou logikou by se prakticky o každé skladbě (jakéhokoliv interpreta) dalo říci, že jde o klon toho, či onoho. Já se nestačím divit nad některými názory. Přirovnání Precious a ETS už tak mimo mísu není. Tam je těch podobností více. Jsou tam podobně stavěné sloky i refrény, podobné temtp skladeb, podobný výrazem… Sound je samozřejmě dost odlišný. Jinak ještě k IFY - onen výkřik je právě velmi silný. Je to silně zpívané. Slyšel jsem ji od jiným interpretů a skladba šla tak trochu do kytek. Důvod - hlas. Tak silně, jak to dává Dave to nikdo nadal. V hlase je energie a drive. Třeba verze od Apollo 440 je strašně slabá oproti originálu - je to jak když to někdo kuňká. Dave s tím nemá problém ani na živo a vždy do toho jde naplno a agresivně.

bel canto

 30    19. február 2013 o 12:26

MKS ja suhlasim ze len gitara je to pojitko - ale to je to dolezite. Ktora skladba okrem Personal ma gitarovu linku v tej pozicii ? I feel you predsa - ziadna ina - preto to tak vnimam. Samozrejme maju ine melodie slohy, refrenu, stavbu - to som uz pisal. Pre mna vykrik Reach out and touch faith ma vacsie gule ako I feel you, mozno je to tym, ze za Reach out and touch faith je viac podpornych konstrukcii. Pozri o nic nejde, je to len moj nazor nic viac ...

mks

 31    19. február 2013 o 13:16

bel canto: v poho… já se nechci nijak hádat. Jen diskutujeme. Každý nějak vnímá hudbu, hledá sovislosti, objevuje atd. To je normální. Jen mi přišlo podivné označit IFY jako PJ2. Jinak v poho samo.

bel canto

 32    19. február 2013 o 20:34

MKS ja mam este vacsiu haluz : Ja za Bohemian Rhapsody II povazujem Innuendo - myslim Queen. Obe skladby su uplne ine, ale ta roznorodost a zlozenie viacerych piesni dokopy mi to jasne hovori. Myslim ze Mercury pred smrtou chcel postavit este jeden pomnik. A to iste si myslim aj pri I feel you. Po najlepsej piesne od DM, za ktoru Personal povazujem gitara v I feel you jasne na tento pomnik odkazuje.

Tomba

 33    19. február 2013 o 23:44

Renegade Soundwave a Brian Eno rozhodně udělali jedny z nejzajímavějších remixů v historii DM!

Diskutovať môžu iba zaregistrovaní a prihlásení užívatelia.

  Vytvorte si účet   Prihláste sa