Časopis RESPEKT: Černá oslava po černém dni

Český časopis RESPEKT prináša vo svojom špeciálnom vydaní "1988" článok s názvom "Černá oslava po černém dni", ktorý je obhliadnutím za prvým koncertom Depeche Mode v Prahe.

Vydanie si môžete zakúpiť v tlačenej podobe, alebo si odomknúť digitálnu verziu. Článok nájdete na respekt.cz

Foto: Herbert Slavik

Názory Devotees (4)

NODLISAB1973

 1    30. november 2018 o 20:22

Velka doba Dm.Mal som 15 zial som sa nezucastnil.Boli pre mna niecim zvlastnym a dodnes su mojou hudobnou ikonou.A to pretrva az do dalsich vekov.Super band.

Jakub73

 2    5. december 2018 o 09:54

Po revoluci se ale strhla hudební lavina. Tam, kde dřív byl Michal David, zpíval Mišík. Průvodní jev demokracie - tedy svoboda jednotlivce - vyústil až k ohromnému boomu skinheadských kapel. Po Praze se pořádaly hony na Vietnamce. Kdo nebyl oi, byl punk. A na nezávislé scéně mocne udeřila Nirvana a grunge na jedné straně a taneční scéna, která ovlivnila i alternativní kapely té doby jako Primal Scream, Happy Mondays, Stone Roses. Najednou někde říct, že mám rád Depeche Mode, se setkávalo s nechápavým výrazem. Taky jsem chodil do klubů, do Bunkru a pak mě smetla taneční horečka. Radost FX a Miš Maš. Do toho party na Ládví a ve Slovanském domě. Pamatuju, jak na Radiu 1 zvali lidi na party na Ládví slovy, “prosíme, aby vás nechodilo tolik. MINULE BYLO 1600 lidí a byl to masakr. Odcházelo se ven v pátek večer, návraty v neděli večer.
A když vyšlo I Feel You, byl to šok. Jako já tu věc miluju na desce. Live tak nevyzní. Klip super, ale ten šok při pohledu na vyhublého potetovaného Gahana stylizovaného jako Ježíš alternativního rocku. Teď byla legrace vidět na Letný před koncertem všechny ty wanna-be Gahany, jak měnej image, ale samozřejmě to nemohli mít narostlé jako Dave. Tohle já prostě nepochopím. Dave mě inspiroval k nošení kožených silných náramků. Ale abych letěl ke kadeřníkovi…no nic. Koncert byl skvělej, ale nebyl podle mě zdaleka vyprodanej. Prostě začátek 90. let znamenal pro DM na alternativní scéně obrovskou konkurenci.
Buď jak buď, Songs of Faith and Devotion je pro mě magnum opus kapely. Znamenal velkou změnu ve zvuku, náladě, produkci. Ono musí bejt strašně těžký přijít s něčím po Violatoru. DM mohli natočit Violator 2, ale naštěstí zariskovali.

Michaela 146

 3    5. december 2018 o 20:39

Ano, přesně to vystihl Jakub73, stejně jsem to vnímala i já, neskutečné jak to letí.Čas pádí, čas letí, těžko ta léta vrátíš zpět
A tak i Husákovy děti dospěly do Kristových let, kéž by…dnes již spíše 40 plus…

Dodnes mě mrzí, že jsem se nestala tou vyvolenou a nemohla se koncertu zúčastnit, jelikož mi v té době bylo sladkých 14. let…v té době téměř nemyslitelné jít na koncert…..

Až v roce 1993 jsem zažila koncert Depeche Mode live, tenkrát dárek k mým dvacátým narozeninám od rodičů, vzpomínám si jak jsem se na ten koncert náležitě oblékla na hlavě jsem měla černý baret na sobě černé tílko k tomu černá minisukně černé silonové punčocháče a v pase černý pásek s cvočky pro mé okolí jsem tenkrát byla ta extravagantní blondýnka zahalená do černé barvy, která  přímo zbožňuje Depeche Mode ♫

Michaela 146

 4    11. december 2018 o 23:00

A jedna nostalgická vzpomínka na DM party rok 1992…Tohle je můj oblíbený slogan: Mládí radost, žádná starost. Ten čas mládí byl tak vzácný, hudební svět depešácký, náš ráj na zemi na hudební vlně Depeche Mode. My žili jsme jen pro hudební rozkoš a radost a necítili žádnou starost…..“

https://www.youtube.com/watch?time_continue=20&v=x-UFbbUZg1w

Diskutovať môžu iba zaregistrovaní a prihlásení užívatelia.

  Vytvorte si účet   Prihláste sa