Básne Depeche Mode: Violator

skvelé!!!

Šťastná to žena! Chválím. Smutek se prohlubuje a já padám do beznaděje.

Pridaná báseň “Sweetest Perfection”.

Lidé mi říkají a to se chceš vzdát všeho co jsi roky budovala ve prospěch lásky…Neznala jsem co je láska, roky jsem neslyšela z úst partnera říkat mám Tě rád i samo nebe by plakalo, pod tíhou mých slov…

Pán je rozený básník Básníci Ticha.

Jeden mě drží v řetězech a druhý mě zklamal! Muž mého života odešel s tajemnou neznámou… Nespáľme to krásne v nás.

V samotě člověk nejvíce prozře, její chuť je hořká a barva nejčernější, možná právě proto jsem depešák…Hledat lásku je k zešílení...Upadá do temnoty je zahalená v černém, jen na dálku svítí její dlouhé světlé vlasy. Schladí jí slova Josefa Rychtáře vdovec po Ivetě Bartošové no vypadáte stále skvěle, kdy už se mnou půjdete na kávu, ten chlap je vážně nezmar…A Vy zažíváte pocit samoty a opuštění, prázdná srdce bez vysvětlení...Není tu nebude, zůstane snem o kráse a ublížení...

Znám ten pocit osamění, ztracená v davu…Jen Vy a úžasná hudba, která Vás kdykoli přenese tam, kde je Vaší duši krásně... V tu chvíli jako by ze mě všechno spadlo…
Je tam bolest,
niterný hlad v srdci,
bolestná touha po svobodě..
A ta hudba mi dodává pocity klidu, radosti, harmonie a vyrovnanosti. A především naději v lásku…
Nehledám bohatství, nehledám ani krásu fyzickou, ale tu uvnitř – cit, upřímnost, pravdu a porozumění.
Nehledám žádný milostný románek, ale muže pro život…

Ráda bych věděla zda je láska věrná?
Rudá, jak od krve, či snad růže černá...
Co barva prozradí...Lásku k hudbě, či k ženě.
Rudá je Violator, či spalující vášeň.
Černá je záhadná a svůdná, stejná jako žena vamp.
Černá je, ale také tajemná, stejná jako hudba DM (F)  @}->—–

Myslíš, že život je jen hra a však já ji nehraji, ale já tu hru žiji a ani nemáš ponětí,... jak těžké to je když to tak bolí. Zůstala jsem uvězněná...nedokážu se odrazit a tolik bych si přála se posunout…Jednu životní kapitolu bych ráda uzavřela, jelikož mi někdo otevřel oči, byla to láska a byla krásná...Napsat pár řádků? Stačilo málo, najednou to bylo, něco začínalo! Tak proč si odešel nechal mě zde tak prázdnou a zlomenou a já umírám tou nejhorší smrtí s bolestí v srdci na hudebních vlnách metalu…Proč asi…Což je paradox…Stejně jako, když mi kolega pan Ing. dal hádanku je to kulaté černé a uprostřed je díra…Co je to? Gramofonová deska!!!

pssst, už ani muk…Péťa Muk…Při vzpomínce srdce zabolí...
Jsou mých zpovědí
jsou tvých vyznání nám
jsou mých prožitků
jsou tvých srovnávání
jsou mých zatmění
jsou tvých poznání
jsou mých záchvěvů
jsou tvých nekonečných
zapomnění
Enjoy the Silence…
https://www.youtube.com/watch?v=RpoJPPq6kHg

Když řinčí zbraně, mlčí múzy? Opak je pravdou, jak mám mlčet, když se trápím!!!
Doba blahobytu končí a začíná doba temna!

@Michaela 146 [#11]:

Martin píše nádherné skladby je to nedocenený skladateľ

Martin má až neskutečný skladatelský um, krásný “dar” píše o bolesti, kterou já velmi dobře znám…
Zrovna tak krásně píše o romantice, jedním slovem jsou to básně, které já miluju, co je asi nejvíce zajímavé já se v těch textech prostě nacházím…Ale nejen Martin má talent od Pána Boha, ale i ten kdo miluje…

Ale teď není čas na lásku, za humny krveprolití...muži ve válce a ženy čekající na složení zbraní...
Právě v těchto dnech, dostává skladba ten pravý význam
And oh we had so much time
How could we commit the worst crime…
https://www.youtube.com/watch?v=xj3J55S_njM&list=PL6nFdW-cuc-p-D-peBD9zscuP4TxZaLz3

Asi už nie som hoden, ani komentárov, ani iného… Páčia sa mi slovenské verzie textov, pán má talent a chuť... Osobne sa teším na “Blue Dress”... Nechcem mu to rozbiť, nie som ani dobrý, ani talentovaný... Ale predsa mi nedá:

Blue dress

Vnikáš do mňa, len tak, bez súhlasu
Vnikáš do mňa, len tak, bez pátosu

Trháš moje modré šaty
Zvieraš môj driek ako opraty

Snažíš sa vniknúť do mojej tajnej komnaty
Narazíš však na dno svojej prázdnoty

Na modrej oblohe letí červený drak
Žlté polia zahalil temný mrak

Násilím si ma berieš zo severu či východu
Už včera bolo neskoro dať sa k odchodu

Kedysi sme boli bratia, dnes sme na nože
Zabudol si, že sme utkaní z tej istej rohože
Prečo si ma opustil, môj Ty Bože!

Moje telo je už na kusy
Kanónom mi však stále mieriš do pusy

Moju dušu nikdy nedobyješ
Zuby si na nej vybiješ

Šedo-modré oči pomaly zatváram
Opúšťam milované polia, odchádzam

Na konci môjho bytia obľúbená pieseň znie
Čo tie verše znamenajú, iba autor vie…
„Put it on
and don’t say a word“

Do mojich uší iné verše vnikajú
„Put in on… pravdu vie iba on“

Čierny kŕdeľ naživo mi spieva:
„Put it on
and don’t say a word“
Už nie sme ani ja, ani on…
„Songs Of A Lost World“

Ach bože z nebe, já prosím tebe, pomodli se za nás…
Osude, má z tebe strach,
nechtěla, aby viděl její tvář.
Dala mu svoji duši co měla,
dodnes se straní proto od lidí.

Lidé mluví více, než je zdrávo,
proto uvěřila, že odešel se sequen.
Byla smutná a stále sama,
žádné starosti už nevnímala.

Až válka jí probrala, mění lidi i životy.
Hluboko v duši umírá žalem,
že ztrácí svou osudovou lásku.
A přesto je ráda, že je zpět,
jen neví co bude dál…

“CLEAN”

Čistý, chcel by som byť opäť čistý
Čistý, prečo som kedysi písal samé drísty
Čistý, už nechcem mať v duši tie škodlivé hlísty
Čistý, kiež by som vedel písať pekné listy

Rútil som sa na dno svojej prázdnoty
Nevedel som, čo robiť od dobroty
Už ma nebavilo počúvať hudbu plnú clivoty
Bol som prázdny, bez pridanej hodnoty

Roky plynuli a Ty si nečakane zmenila moje pocity
Zrazu to nebol svet plný ničoty
Ten západný mi ukázal iné hodnoty
Nevisel nado mnou mrak desivej temnoty

Niekedy možno boli sme Ja a Ty
Kto vie či ešte budeme Ja a Ty
Či spolu objavíme nové svety
Či pochopíme o čom spievajú „Krvavé kvety“

Půlroční čekání a noci probdělé,
půlnoční čekání na Tebe.
Bezesné noci, noci probdělé,
čekání na zázrak, čekání na Tebe.

Čekání na východ slunce, lehký tanec v temnotě.
Čekání až se rozední, jen měsíc ví ten napoví...
Snad s nadějí si počkám, jestli se jednou dočkám.
Čekání na zázrak na Tebe můj drahý.

Hm, tak som si prečítal celú zbierku básni “Violator” a nemám slov… Kiež by som mal taký talent, pán básnik!
Dnes žijeme časy, kedy je veľa výrazov doslova sprofanovaných, ale v tomto prípade si myslím, že to tak nie je.
A ja som si uvedomil, že ním nie som a ani asi nechcem byť... Slová sú zbytočné...
Rozmýšľam, ktorý text ma najviac zasiahol, slohu už asi mám… Ale chce to čas na (ne)jedno dôkladnejšie “rozobratie veršov”...

...a já se u jedné sloky pro změnu červenám.
Ano, jsi přirozený talent

Básnická licence je fajn věc, ale u Blue Dress už první 4 řádky prostě neodpovídají ani otrockému překladu, ani tomu, co autor chtěl říct.
Put it on
And don’t say a word
Put it on
The one that I prefer
... se nemůže přeložit jako
Uver mi,
Na nič nemysli.
Uver mi,
Všetko, čo hovorím.

Obleč si je a nic neříkej
Obleč si je, ty co mám nejraděj.