Rozhovor: Martin Gore a Vince Clarke pro Interview

Rozhovor: Martin Gore a Vince Clarke pro Interview

Martin Gore a Vince Clarke v rozhovoru pro březnové vydání německé mutace měsíčníku Interview zavzpomínali na staré časy v Basildonu...

Toto je příběh jednoho alba, o kterém se nezdálo ani zatvrzelým fanouškům Depeche Mode: Na podzim roku 1981 Vince Clarke opustil svou skupinu Depeche Mode. O 30 let a 100 miliónů prodaných alb později se Martinu Goreovi ozval emailem s dotazem, jestli by spolu nenahráli techno album.

Interview: Jak reagovali ostatní členové Depeche Mode, a hlavně zpěvák Dave Gahan, na oznámení, že spolu znovu nahráváte skladby?
Vince: Nevím, co si o tom Dave myslí, už jsem s ním totiž delší dobu nemluvil. Fletch nás od začátku podporoval.
Martin: Nedokážu si představit, že si Dave to album vůbec poslechne.

Interview: Při vašem prvním vystoupení v Paddocks Community Center byl Gahan zvukovým technikem, tehdy v roce 1980, kdy se vaše skupina ještě jmenovala Composition of Sound. Třeba by tuhle práci mohl převzít i při vašem společném projektu VCMG.
Martin: Ani nevím, jestli se Dave tehdy opravdu staral o zvuk nebo tam jen tak nenuceně postával...
Vince: I tak je to vtipná představa. Stejně jako vzpomínka na ten koncert. Nemyslím si, že by měl Dave chuť postávat v techno klubech. Ale třeba se s tím albem opravdu vydáme na dj turné.
Martin: To chceme?

Interview: Přijeďte do Berlína!
Vince: Nebo zase do Paddocks Community Center!

Interview: Nebo do vaší staré školy v Basildonu, kde se odehrál první koncert Depeche Mode.
Vince: Mohli bychom zas celé město bombardovat vlastnoručně vyrobenými plakáty...

Interview: Nebyl jste tehdy naštvaný, že se Martin odvažoval hrát v obou skupinách: nejdřív s předskokany, potom, po výměně trička, s hlavními hudebníky Depeche Mode?
Martin: To je pravda! Byl jsi totálně naštvaný!
Vince: Ne, zlobil jsem se na Roba Marlowa.
Martin: To možná taky. Daryl Bamonte mi v každém případě vyprávěl, že jsi byl naštvaný. A že jsi stál v jeho kuchyni a tvrdil jsi, že mi podsuneš drogy, jestli budu hrát v obou skupinách.
Vince: Nenene. Zlobil jsem se na Roba.
Martin: Teď si zas vzpomínám: nemluvili jste spolu dva týdny!
Vince: Přesně.

Interview: Rob Marlow mi mimochodem vyprávěl o vašich časech v 5th Basildon Boys' Brigade, u křesťanských skautů.
Vince: Opravdu?

Interview: Ano!
Vince: Vyprávěl taky, jak jsme každou sobotu dopoledne postávali v obchodě s deskami, pak si koupili každý jeden singl a odpoledne se rozhořčeně hádali, která deska je lepší?

Interview: Líbil se mu Marc Bolan, vám spíš Simon & Garfunkel.
Vince: Zbytek času jsme proseděli v pokoji, Rob u kláves a já s kytarou, a zkoušeli jsme přehrát všechny ty staré věci. „Pinball Wizard“ The Who a „Get Back“ Beatles...

Interview: Jednoho dne přivedl třetí skaut, Andrew „Fletch“ Fletcher, svého kamaráda ze třídy Martina Gorea...
Vince: Správně. A někdy potom už hrál každý s každým. Všichni měli několik skupin. Ale v celém okolí byl jen jeden bubeník, Peter, ten hrál ve všech skupinách.

Interview: Pane Clarkeu, vzpomínáte si na první dojem, který ve vás Martin zanechal?
Vince: Byl spíš stydlivý. Samotář se suchým humorem. A víte co: Dneska vypadá úplně stejně jako tehdy.
Martin: Cože?!
Vince: Vůbec se nezměnil.
Martin: Teď si uvědomuji, že ani nedokážu říct, jaký jsi dnes. Na to tě znám moc málo – vyměnili jsme si jen pár mailů a před koncertem Erasure v L.A. jsme spolu povečeřeli. Vím jen, že Vince je možná jediný člověk, kterému vlastní víc nebo aspoň stejně tolik syntezátorů co já. A to odpovídá tomu klukovi, se kterým jsem se seznámil tehdy v Basildonu. Byl posedlý vším, co mělo knoflíky a vydávalo zvuky.

Interview: To očividně pro projekt jakým je VCMG stačilo... Pozdní díla velkých hudebníků jsou často sentimentálním ohlédnutím se zpátky. Vy jste naproti tomu jen tak natočili techno album.
Vince: Nejsem typ člověka, který by oplakával minulost. Nikdy nejde o poslední desku, ale o tu další.

Interview: Pane Gore, není album Ssss vlastně něčím, co jste vždycky chtěl dělat, něčím, co více odpovídá vašemu vkusu? Poctivé techno, bez zbytečností kolem?
Martin: V soukromí opravdu poslouchám hodně techno, skoro každý den na internetu hledám nové kousky a remixy, už jenom proto, že je to druh hudby, kterou si rád pouštím. Z tohoto pohledu máte asi pravdu, že je tohle album něčím, co bylo delší dobu na spadnutí. I proto, že práce na něm proběhla v takové pohodě.

Interview: Jak vlastně došlo k tomu, že jste po velkém rozchodu před 30ti lety najednou opět spolupracovali?
Vince: Minulý rok jsem objevil minimal techno a někdy potom mě napadlo, že by byl dobrý nápad produkovat album tohoto žánru. Po tom, co byly téměř hotové dva kousky jsem v noci seděl, poslouchal náčrtky a uvědomil si, že by bylo fajn se s někým o projekt podělit. Věděl jsem, že Martin taky rád poslouchá techno a že spolu sdílíme stejnou vášeň pro syntezátory a světy zvuků, takže jsem mu napsal mail.
Martin: V něm stálo: Měl bys zájem nahrát se mnou techno desku? Žádné lhůty, žádný tlak. Odpověděl jsem mu jen: Ok.
Vince: Potom, co Martin přislíbil účast, jsem mu poslal první rozdělané kousky, on sem tam něco doplnil, celý projekt probíhal jako pingpongová hra. Vše se dělo přes internet.
Martin: Nemluvili jsme spolu dokud jsme nedokončili desku. Vše se událo přes sdílení dat.
Interview: Takže takové patchwork techno.
Vince: Ano, jako bychom spolu malovali obraz: Jeden začne u pozadí, druhý maluje dům, sluníčko, strom...
Martin: ...a někdy potom je obraz hotový.

Interview: Oficiálně bylo dlouhou dobu ticho po pěšině. Pak loni na podzim vyšel remix VinceClarkea pro Depeche Mode, nyní společné album Ssss – správní fanoušci pochopitelně doufají v další logický krok: společné album s Depeche Mode, více jak 30 let po Speak and Spell.
Vince: Ne! Depeche Mode a Erasure jsou a zůstanou dvě odlišné věci. Martinovo hlavní povolání je u Depeche Mode a moje zůstane u Erasure. Remix a společný projekt byl fajn, to stačilo.

Interview: Pane Gore, dokázal byste si představit spolupracovat ještě jednou s Vincem Clarkem na albu Depeche Mode?
Martin: Teprve před pár týdny jsme měli schůzku kvůli dalšímu albu Depeche Mode, které by mělo vyjít v první polovině příštího roku. Připravil jsem už nějaké kousky, Dave taky něco napsal, takže vše probíhá docela dobře. Podle plánu bychom tento rok měli ve studiu strávit docela spoustu času. A jelikož budeme většinu alba nahrávat v New Yorku, je možné, že nás Vince navštíví.

Interview: Němci stejně jako Angličané mají dvě hudební slabiny: bombasticky romantický kýč jako je Wagner a Depeche Mode a elektronickou hudbu. Jak se to k sobě hodí?
Vince: Nakonec jde vždycky o hity!

Interview: Jak si vlastně vysvětlujete, že vy oba, jedni z největších anglických textařů uplynulých 30ti let, pocházíte ze spíš poklidného Basildonu?
Martin: Nemám ani ponětí! Ještě pozoruhodnější je, že na území menším než kilometr čtvereční vyrůstali také kytarista Cure Perry Bamonte a Alison Moyet, zpěvačka Yazoo.
Vince: Basildon je takzvané nové město, postavené po druhé světové válce, ospalé město pro dělníky před bránou Londýna. Bohužel zapomněli lidé odpovědní za výstavbu do plánů zakomponovat nějaký zdroj zábavy, který by lidem zvedl náladu. Bylo prostě vystavěno mnoho domů. A pár ulic. A to bylo všechno. Takže si naše generace, děti dělníků, kteří se tam přestěhovali, musela najít něco, co ji bude bavit. A tím něčím byla hudba.

Interview: Kdy jste byli v Basildonu naposledy?
Vince: V mém případě před více jak deseti lety. Zajel jsem tam z nostalgie: stará škola, pár hospod, náš starý dům... který mi tehdy připadal tak velký. Přitom je velmi malý. Nemohl jsem uvěřit, jak malý ve skutečnosti je. Martin bydlel o jeden blok dál.

Interview: Mluvíte o tom domě, ve kterém se v garáži nacházela první zkušebna Depeche Mode? Pod pracovnou vaší matky, kvůli které jste vždycky museli mít sluchátka?
Martin: Zvenku bylo slyšet jen klapání kláves...
Vince: A Daveův zpěv.

Interview: Pořád hrajete se sluchátky?
Vince: (směje se) Ne, vždycky na plný pecky.

Interview: Zakladatel Mute, Daniel Miller, vždy rád vypráví, že si při práci na prvním albu Depeche Mode všiml dvou věcí: Vince Clarkea, který dnem a nocí seděl u syntezátorů a Martina Gorea, který raději seděl s krabičkou čínského jídla u videoher.
Vince: Ha! To sedí. Zajímal jsem se víc o přístroje. Ty jsi tehdy ještě chodil do zaměstnání a zajímal ses spíš sporadicky...
Martin: Ano, pracoval jsem v jedné v bance v City, určitě by ze mě byl mizerný bankéř.

Interview: Změnilo se za těch 30 let nějak rozdělení rolí?
Martin: Už žádné čínské jídlo! Což je určitě zapříčiněné tím, že v Santa Barbaře není jediný rozumný Číňan.

Interview: Pane Clarkeu, Váš první syntezátor jste si koupil z naspořených peněz, které jste si vydělal jako uklízeč na letišti. Je pravda, že jste musel uklízet záchody v letadlech?
Vince: Měl jsem spoustu příšerných zaměstnání, to ano. Ale tohle byl vrchol: musel jsem mimo to čistit okno pilotní kabiny a odškrabávat ptačí trus.

Jörg Harlan Rohleder
Interview / březen 2012

Poznámka redakcie: Autorom prekladu je užívateľ eternal_outsider. Článok bol pôvodne zaslaný do FanWeb-u. Ďakujeme za príspevok ;)

Názory Devotees (7)

Čítať a pridávať komentáre môžu iba zaregistrovaní a prihlásení depešáci.

  Vytvorte si účet   Prihláste sa