Tim Simenon’s “Ultra Wall”
Tim Simenon: Depeche Mode producer now bringing gourmet burgers to Prague.
Prague's Hoxton Burgers features a special wall dedicated to the Depeche Mode LP Ultra. It includes a number of gold discs awarded to the album's producer Tim Simenon, who today operates the funky restaurant and personally prepares its trademark artisanal burgers.
Hoxton Burgers on Náměstí Míru is co-run by Tim Simenon, an Englishman who moved to Prague from Vienna in the middle of the last decade to open a previous high-end fast food business in the city, Brixton Balls.
Prior to that, the Englishman had a whole other life and career – in music. As Bomb the Bass, he had a massive hit in his early 20s with Beat Dis, a track that helped catapult then nascent sampling technology to the top of the charts.
Simenon released several Bomb the Bass LPs and became increasingly sought after for his production and remixing skills, bringing his cutting-edge dance nous to tracks by huge 1990s names such as Seal and Neneh Cherry.
Bomb the Bass were on the dance label Rhythm King, which shared a building with Mute Records in West London. Simenon was friendly with Mute's founder Daniel Miller, who brought him into contact with the imprint's flagship artists – then one of the biggest acts on the planet – Depeche Mode.
"I had got into their music when I was a still at school and followed all their releases really," says Tim Simenon, whose favourite Depeche LPs were Music for the Masses, Black Celebration and Violator.
After doing a number of remixes for Depeche Mode, in late 1995 Simenon – who had also wowed the group with his work on Gavin Friday's Shag Tobacco record – found himself in contention to oversee their next album.
Simenon impressed further during a trial period when he worked on three tracks with the musicians and got the nod to produce and mix the album. "I think Daniel and the band took a chance," he says modestly.
However, it was an unusually turbulent time for the group. Long-time member Alan Wilder had just quit Depeche and singer Dave Gahan was going through a well-documented period of serious drug addiction.
"Alan had left after Songs of Faith and Devotion and Dave was doing his thing. Martin and Fletch were going, Is it going to be a Martin Gore solo album?" says Simenon. "But somehow we did eventually get it all together."
Initial recording took place at Simenon's London studio, before a stay in New York – where Gahan was based – to record the vocals. It was between those two sessions that Martin Gore wrote Ultra's powerful lead single Barrel of a Gun.
Typically Gore would bring his own demos of the tracks to the table. The producer would then "rip them apart", change the pitch to suit Gahan's voice and then strip away as much as possible in order to let the potency and beauty of the songs shine through. "The idea for me was always, Less is more," he says.
Simenon recalls the three members of Depeche Mode as very different types. He says that the late Andy Fletcher – who contributed little to song construction – was something of a "layman" in the band, offering opinions on what worked and what didn't. "He got to the point, without the BS, and just said what he thought."
The producer says the musical void filled by Wilder was in part filled by the small crew of collaborators he regularly worked with at the time.
There were also special guest musicians on the 1997 LP, including legendary Can drummer Jaki Liebezeit, who Simenon brought in to perform on The Bottom Line.
"We got Jaki to play probably the least drums ever," he says with a chuckle. "But apparently he liked the track and said Ultra was his favourite Depeche album."
The producer says Ultra, which took a full 15 months, was the longest music job of his career, but is also one he looks back on with huge fondness. "I'm really proud to have been part of it – really proud."
That pride is reflected in the "Ultra Wall" – featuring those words written out in pink neon – on one of the exposed brick walls of Simenon's current venture, Hoxton Burgers, which opened last August.
Beneath the sign are three gold discs he received for producing Depeche's ninth studio LP, as well as one for follow-up release The Singles 86–98, a compilation that features Barrel of a Gun and It's No Good.
Visitors can also check out a number of gold discs earned by the producer with other artists and enjoy cool curated playlists from Simenon, who in the past was also a highly successful DJ.
And of course they can savour some of the very best burgers in the Czech Republic, including Hoxton's speciality, the excellent Smash Burger, personally prepared by the Englishman and his business partner Nikita.
Simenon says the Ultra Wall does bring in Depeche Mode aficionados – adding that he counts himself among their number. "I still get excited when a new single comes out, and I've been playing Ghosts Again on a loop," he says. "I'm still a fan on that level."
When the band bring the tour for new LP Memento Mori to Prague's Letňany airfield at the end of July this year their old producer will be there. "I'm still in contact with Martin," Tim Simenon says. "I'll go and see the band, and then hang out backstage and catch up."
Hoxton Burgers: the website www.hoxton.cz & location, Instagram
Author: Ian Willoughby
Názory Devotees (9)
Violations
1 11. marec 2023 o 17:17
Super clanok,inac ma niekto skusenost s prvou pesnickou dm,ktora mu zmenila zivot?mne ju zmenila skladba i feel loved ktoru som prvykrat pocul ako chlapec v radiu,ale hlavne najdena original 2cd compilacia the singles 86/98 u bratranca,ten album mi zmenil zivot a stal som sa depesakom hlavne skladby only when i lose myself ci surrender ktore neomyslitenou sucastou patria k albumu ultra
Jaman77
2 12. marec 2023 o 09:55
@Violations [#1]: Nikdy nezabudnem a tusim to bolo na ORF tv stanici kde som po prvy krat videl a pocul Strangelove a myslim,ze hrali aj NLMDA to ma odpalilo..pretoze v tom obdobi som pocul len rockove veci nejaky ten metal a zrazu akysi chlapciska v ciernom,vykosene hlavy a hudba ktora ma opantala natolko,ze som jej (im) verny doteraz
jozefst
3 12. marec 2023 o 20:17
Jaman77, tak Strangelove, asi prvá skladba aj u mňa, pri ktorej som DM začal registrovať po hudobnej stránke a napokon ma dostala 101-ka, aby sa stali mojou kapelou no. 1. A vsadil som na dobrú kartu. To čo s hudbou dokázali a dokážu robiť, tak klobúk dole.
Jakub73
4 14. marec 2023 o 18:01
Mně změnila život kazeta, na které bylo album Black Celebration. Bylo září 1988. Půjčil mi ji spolužák. Poslouchal jsem celou noc pořád dokola a nechápal jsem, jak je možný udělat takový písničky a jak to, že se mi líbí ta temnost, která zněla jako z jinýho světa. Tu noc se zrodila celoživotní láska. Pak jsem koupil od kamaráda desku Music For The Masses. Pamatuju si, jak jsem jel metrem a pod paží měl to album. Nějaká holka za mnou říkala svý kamarádce, “hele, hele, von má depešáky”. Kromě lásky k Depeche Mode jsem se ale celej život vymezoval vůči typickým “depešákům”, co se oblékali jako kapela. Takže jsem vždy slýchával, že nevypadám jako “depešák”. Než vyšlo Ultra, tak několik let do té doby bylo velice uncool říct, že miluju DM. Scéna byla rozdělená na grunge a klubovou taneční muziku. Já pařil na house od r. 1993 každej víkend se vším, co k tomu patří. S Ultra se najednou se svým obdivem k DM přiznávali i lidi, co, aby byli cool, se mi dřív smáli. 1. listopadu 1990 jsem v Deutschlandhalle v Berlíně viděl DM poprvé naživo díky neuvěřitelnému štěstí, kdy jsem spatřil pár minut před 20h Andyho Frankse, tour managera kapely známého z filmu 101, kde říká do vysílačky “Start the intro tape”. Za lístky tam chtěli překupníci 300 marek. Andy Franks si mě vyslechl, pak se jen zeptal, kolik je nás tam z Československa (potkal jsem další lidi, vetšinou Slováky). 13! “Počkejte tu 5 minut”. A za 5 minut přinesl 13 backstage passů.
ViolateYou
5 14. marec 2023 o 21:14
Jakub73: wow, pekny pribeh 1.koncertu DM, sam Andy Franks sa ti postaral o to ze pojdes na koncert. Super.
Neviem co bolo nebolo cool a kedy, ale teda DM asi nebol cool ked som bol na strednej a vravel som ze ich pocuvam. A mal som spoluziaka co ich doslova nenavidel - on metlak a ja depesak.
Koli DM ma aj zbili 4-5 nackovia - odzadu zautocili najskor hrdinovia, spytali sa mna a 2 kamosiek ci sme pankaci ja ze nie depesaci a uz to slo, no zbili by ma aj tak to je jedno :D no boli to super casy.. intenzivne.. a DM boli toho neoddelitelnou sucastou.
Violations1
6 14. marec 2023 o 21:29
to JAKUB 73 : waw super comment,vzdy som ich chel vidiet na zivo, no nemal som tu moznost :(...ale pamatam si na teenegerske casi stravene na remixovej stranke , vtedy len vznikali net kaviarne,pametam si ze som mal vzdy nejake drobne aby som si vypocul nieco nove od nich,a ked unikla demo nahravka fragile tension a prvy krat som ju pocul v kaviarni to bol zazitok,skoda ze to uz nieje take intenzivne ako v 80/90 rokoch :DDD…nechapte ma zle ale pre mna je aj ich nova tvorba super hlavne pre mna je playing the angel delo fakt super vobec nepreskakujem a taka wrong na ktorej som prisiel na chut az po velmi dlhej dobe fakt parada,pamatam sa ako som robil v zavode a zrazu v radiu isla precious,tak mi to zdvihlo naladu ze dovidenia
Jakub73
7 14. marec 2023 o 22:05
Jako tehdy jsem se zeptal rodičů asi 6 týdnů před tím koncertem, zda bych mohl jet. “Ani náhodou. Je ti 16! Si se zbláznil!” Tak jsem držel hubu a domluvil se s kamarádem z gymplu, že pojedeme spolu. Já si někde půjčil 100 marek a doma řekl, že jedu na chalupu ke spolužákovi. Jenže kamarád se nedostavil na Nádraží Holešovice. Rodiče ho nepustili. Jel jsem sám, ale já pitomec si koupil jen jednosměrný lístek za asi 70 korun. Říkal jsem si, že v Berlíně si koupím lístek nazpátek. Už ve vlaku jsem potkal kluka z Prahy a partičku ze Slovenska. Přijeli jsme brzy ráno a ten den byla příšerná kosa. Už v 8h ráno jsme byli před halou. Já se šel projít po městě, což v případě Berlína znamená prochodit boty. Na nádraží jsem se ptal na lístek do Prahy. 60 marek!!!! Cože???? Uvědomil jsem si, jakej jsem blbec. Když jsem se vrátil, tak jsme se všichni krajani, oněch Šťastných třináct, už dali dohromady. Ale bylo to beznadějný. 100 marek? Každej se vysmál. Holky brečely. Já říkal, nevzdávejme to, když tak si počkáme na přídavek. Když jsem uviděl Andy Frankse, byl ověšenej vysílačkama a něco řešil a já začal řvát ze všech sil. Nakonec si mě všimnul a pak se to domluvilo. Ostatní neuměli moc anglicky, tak jsem jim řekl, že dostaneme zdarma vstupy…začalo objímání...pak někdo řekl, že to nevyjde…holky, co řvaly a teď se radovaly, začaly znovu řvát…jejich tváře černý od slz a šminek. Noc jsem strávil v přízemí nějakého domu mezi popelnicema. Ráno se vydal pěšky k dálnici. Vzal mě černoch. Jel z Hamburku do Prahy. Nabídl mi pivo, sám už jich asi pět vypil. POvídáme si chvilku a za minutu mě budí. Jsme v Praze. V r. 1990 byly normálně celní kontroly, tak jsem se ho ptal, proč mě nevzbudil na hranici. Prý se o to snažili na obou stranách celníci, ale nešlo to. Když jsem se rozhlídl, byly všude plechovky. Vypitý. Vypil 15 piv za volantem. Po návratu domů, než jsem řekl první lež, se mě matka zeptala, “tak co, jaký byli ti tvoji božani?” “Mamíííí, to byl super koncert. Kdo ti to řekl?” “Myslíš, že jsem blbá. Celou dobu mi bylo jasný, že tam pojedeš”. Matkám se lže těžko
ViolateYou
8 18. marec 2023 o 11:16
@Jakub73 [#7]: Pozeram si aj zo srandy setlist co tam hrali:
Shake The Disease, Master And Servant, Here Is The House, Clean, Route 66..
no to bolo asi to posledne co by ta trapilo vtedy , paradna story!
Jakub73
9 18. marec 2023 o 11:57
Skvělý bylo to, jak jsou Němci zdvořilí. Člověk požádal a oni ho nechali jít dopředu. Já mám jen 172cm, ale tady jsem se dostal až někam 10m od pódia. Když jsem se vrátil, tak ve škole jeden “kámoš”, do té doby velký fanoušek DM, ale i EBM, prohlásil, že DM jsou měkká sračka. Závist z něj jen stříkala a tak dělal, že ho to vůbec nesere. Byl to úžasný zážitek, i když Devotional na Letné to překonalo.