Povídání s Depeche Mode a Röyksopp
Depeche Mode přispěli k letošnímu roku astronomie svým albem Sounds of the Universe v dubnu, desku velké množství přiznivců přijalo s nadšením, stejně jako mnoho kolegů Depeche Mode z branže. Jedněmi z nich je i norská kapela Royksopp, která své povedené třetí album vydala o měsíc dříve a v rozhovoru s členy Depeche Mode se vyznala z lásky k hudbě věčných basildonských outsiderů.
Torbjørn Brundtland: Blahopřejeme k vaší nové desce! Slyšel sem ji a velmi moc se mi líbí. Moc mně potěšilo, že jste se věnovali přípravě, těch malinkých dohrávek na konci skladeb.
Martin Gore: Děkuji. Mám rád malá překvapení, o kterých nemusíš vědět, a přijdou 3 minuty a 17 vteřin po poslední skladbě. Protože se album jmenuje Sounds of the Universe, tak sem vlastně chtěl, aby to bylo 5 minut po závěrečné skladbě, v odkazu na spolupráci astronoma Mark Whittleho a umělce Jonathan Keatse, a jejich “stlačení“ prvního milionu let stáří vesmíru do 5 sekund. (pozn Dangerous: poslechnout si to můžete zde: http://www.wired.com/images_blogs/wiredscience/files/first1Myr.wav). Ale myslím, že to není až tak moc překvapivé.
Svein Berge: Zatím jsem mohl to album slyšet dvaapůlkrát, ale jsem naprosto pohlcen tou hudbou. Jsem váš velký přiznivec, vždy jsem byl. Abych byl upřímný, právě teď sem zatuhl v obdivu (smích). Zatím musím říct, že nejvíce se mi líbí “Wrong”
Dave Gahan: Tak to je v pořádku, tyhle rozhovory jsou vždy nejprve trochu zvláštní. Ano “Wrong” je první singl. Jednomyslně, jsme měli pocit, že tam je nový sound, nový postup v této písni, něco co jsme předtím ještě neudělali. Je to trochu na způsob řečnění a nebo černé komedie.
Berge: Musím to také moc ocenit, a je to pěkné přitažlivé pro někoho, kdo má rád syntezátory.
Brundtland: Zní to jako syntezátorový festival.
Gahan: Tak to rozhodně. Jeden z nejvíce zajímavých balíčků, který nám přišel byl Steiner-Parker tak z roku 1972. Ten téměř nemůžeš ovládat a to se stalo inspirujícím. Museli jsme to hned odpojit, když jsme se zarazili, jinak si to dělalo co chtělo. Museli jsme také hned začít nahrávat, protože jsme z toho nedostali nikdy stejný zvuk dvakrát za sebou.
Berge: Naprosto chápu. Máme Korg MS-20 a je lehce retardovaný, něco je jasně wrong s jeho DNA. Občas, když si myslíme, že je potřeba vložit do skladby něco zvláštního, jsou pokladem právě tyhle věci, které jsou trochu rozbité. Například, MS-20 je jako kytara. CS-80 je jako housle. Musíš mít určitý stupenň virtuosity k hraní na takovéto instrumenty.
Dave, co bylo impulsem vrátit se zpět a použít tolik analogových nástrojů? Když jste byli mladší, vrhali jste se do nových technologií a tyhle starší opouštěli.
Co je teď k vám přivedlo zpět?
Gahan: Skutečné zvuky jsou oproti těm, které vytvoříš na notebooku docela rozdílné. A teď se prostě skládá hlavně na noteboocích. Když jsi mladý, tak můžeš díky moderním technologiím trochu zlenivět, abych byl upřímný. S mnoha těmi nástroji MIDI často nefunguje, zvuk je nepředvídatelný, občas pustíš synťáky a kompletně se vše změní… Nalezli jsme to jako inspiraci k práci na této desce. Nebylo tam dopředu nějaké rozhodnutí používat analogové syntezátory, ale prostě se to tak přihodilo. Bez ohledu na nástroje, Depeche Mode byli vždy skupinou, která se snaží pracovat na popové skladbě. Vždy jsme měli tři témata, přátelství, hledání duchovních významů a vnitřního klidu… vše s jemně aplikovanou S&M tématikou.
Berge: Ano, a take sex a náboženství.
Gahan: Ano, to samozřejmě. Ale to všechno je součást něčeho většího. Album je názvané Universe - Vesmír, protože to je to co si myslíme, že je vyšší sílou. To vyjadřuje to, čeho chceme být součástí, opravdu. Jako lidské bytosti, my všichni chceme být částí něčeho. Prostřednictvím sexu, přátelství nebo náboženství, to je něco kam chceme náležet, potřebujeme cítit v tomto smyslu, že někam patříme.
Ještě, když se vrátím zpět, tak všechna ta zařízení byla hrozně drahá, my jsme je dřív nikdy nevlastnili – byli Daniela Millera. Neměli jsme s nimi až takové zkušenosti. Všechno bylo příliš obtížné nastavit. K nahrazení zvuku, jsme šli do kuchyně a mlátili nádobím a udělali prostě smyčku. Samplování bylo příliš obtížné.
Berge: Jo, to chápu, myslím, že nejblíže kdy jsem se dostal k Synclavieru, tak to bylo ve studiu Petera Gabriela.
Gahan: Nakonec veškeré to vybavení, je téměř jakoby nepodstatné. Jedna ze zvláštních věcí na Danielu Millerovu je, že měl vždy inspirující nápady při skládání a k vytvoření něčeho z ničeho, opravdu jednoduchým způsobem.
Depeche Mode měli příležitost slyšet nové album Röyksopp?
Gahan: Já ano, a jsem příznivcem této muziky. Krása toho alba je v jeho zvukomalebnosti.
Berge: Děkuji. To bylo hnací silou na na albu Junior, vytvořit prostředí či atmosféru a zachytit pozornost posluchače rozmanitostí různých stylů a zvuků. To je právě ten druh lidí, kteří jsou: eklektičtí. Jisté dědictví je zakotveno v naší hudební DNA a Depeche Mode jsou toho součástí.
Brundtland: Myslím, že jsme byli fanoušky Depeche Mode už v době, kdy jsme byli děti. Pocházíme ze severu Norska, z města Tromsø. Upevnili jsme popruhem na předek kola rádio Ghettoblaster a jezdili jsme po místních cestičkách. To byla parádní zábava. Mohli jsme být hlasití, jak jsme chtěli, protože nás nikdo nemohl slyšet.
Gahan: Mnoho skladeb co napsal už Vince [Clarke] se myslím zvukomalebností přibližuje věcem co děláme po jeho odchodu. To byl jeden z důvodů proč po léta pracujeme na vizuální stránce s Antonem Corbijnem, on také chápe naši hudbu filmově, očima fotografa i v širším smyslu. Vždy tam byl vizuální aspekt naší hudby. Když Alan přišel do kapely, tak jsme se mohli mnohem více otevřít vizuální stránce naší hudby.
Berge: Ano, to mi připomnělo VHS co jsme měli, bylo to “Strange” videofilm k Music for the Masses. Sledovali jsme to a milovali tu hudbu, ale také tu vizuální stránku. Říkali jsme si
“OK, to je to o čem to všechno je.”
Filter Magazine, spring 2009
Názory Devotees (16)
jeanmichel
1 23. september 2009 o 20:24
Myslím,že naozaj podstatný moment v tvorbe hudby je aj vytvorenie istej atmosféry ,alebo vytvorenie image.To práve spravil Anton Corbijn.Depeche Mode a Anton Corbijn proste spolu tvoria celok KULTU DM.V tom je tá sila.
tommy
2 23. september 2009 o 21:57
presne tak, ja som nedávno listoval v deluxe boxe SOTU a Anton tam odviedol skutočne skvelú prácu. Myslím, že lepšie ani nemohol vyjadriť svoj obdiv k DM a ich priateľstvu. Na druhej strane, keď čítam príspevky, že deluxe box je prázdny box, tak potom neviem… A že nerobí klipy k aktuálnym singlom DM? V deluxe boxe je všetko, čo chcel vyjadriť.
Monghi
3 24. september 2009 o 06:42
to dangerous: skvely clanok… kam na tieto “fajnovosti” chodis? Kde vysiel tento rozhovor?
Daniel79
4 24. september 2009 o 08:15
Dekuji za super clanek.
A album Junior si rozhodne poslechnete, je to pecka. Zvlast doporucuju The Girl and the Robot - to je harmonicky jasne DM styl.
bundienka
5 24. september 2009 o 08:31
Kvalitný rozhovor sám o sebe. Nemám absolútne žiadne výhrady voči akýmkoľvek vyjadreniam. Ako keby to bola skladačka, ktorá perfektne zapadá do seba.
A nový Royksopp je fakt skvelý. Je to v poslednej dobe jedna z mojích najpočúvanejších vecí vôbec. Ako je tu v článku popísaná zvukomalebnosť a pestrosť vo zvukoch, tak sa len zhodujem s týmto tvrdením.
A pieseň the girl and the robot ? totálna pecka ako skoro celý album… ale fakt je že táto pieseň ako keby jej úvodné melódie boli vykradnuté z ETS Devotional verzia. len je to poňaté ich štýlom a preto je to kvalita počúvať. Takýto druh článkov sem môžete zverejňovať aj každý deň:))))
Dangerous
6 24. september 2009 o 09:02
The Girl and the Robot se mi také líbí, vždycky se mi k ní vybaví depešácká klasika In Sympathy.
Daniel79
7 24. september 2009 o 10:53
To srovnani s Enjoy the Silence je na miste, protoze obe skladby jsou harmonicky “spatne” napsane. To je koneckoncu takovy poznavaci znak DM, ze se v jejich skladbach objevuji akordy, ktere tam jakoby nepatri - ale v tom prave spociva Gorova genialita, ze ty zabehnute konvence dokazal porusit takovym zpusobem, ze to zni skvele…i kdyz on to asi porusoval spis intuitivne nez cilene.
Dangerous
8 24. september 2009 o 11:10
to Daniel 79: to máš pravdu, ale já tam slyším i to spojení s In Sympathy, navíc In Sympathy a Enjoy se po hudební stránce zase až tolik neliší, ta bloodline: enjoy-walking-it´s no good-freelove-precious-in sympathy…je stále nepřerušená
Flexible
9 24. september 2009 o 16:02
tak v tom dievcati s robotom je naozaj vsetko, ENJOY, Human League, Communards, len poriadny hlas tomu chyba :-(
/vypocul som sice len vyse minutky, mozno tam nejaky hlasisko vytiahli/
to dievcatko s neznym hlaskom mi tam vobec nesedi, ale clanok a aj pjesnicka su pekne…
Jakub73
10 24. september 2009 o 21:14
Nové album Rajské polívky (Royksopp) jsem ještě neslyšel, ale to první Melody A.M. je už dnes klasika. Podobně jako u Killers je pěkné vidět, že mají rádi DM. Možná je pro mě i jiná podobnost, a sice, že po prvním téměř dokonalém albu, následovalo mírné zklámání v podobě druhé desky. Ale Melody A.M. je fakt naprosto úžasná deska…
Berge říká, jak ho zaujalo video Strange…přesně! Člověk koukal s otevřenou hubou “CO TO JE!” - v pozitivním smyslu. Nejdřív skvělá deska a pak následovalo to video…nejkrásnější doba s DM…těsně před “revolucí”.
To, že na nátlak MTV a firmy (hlavně Craig Kostich z Reprise), odstavili Antona od klipů, mě ale dosud sejří. Anton má obrovský podíl na úspěchu DM. Od doby, co netočí klipy pro DM, se tahle silná zbraň kapely stala zvlhlou municí...Dream On, Precious i Wrong - první singly z posledních tří alb - měly všechny slabé klipy…tedy hlavně první dvě jmenované skladby. Snad jen I Feel Loved se může poměřovat s Antonovým dílem. Ostatně mistr u Suffer Well ukázal, jak se to dělá. Vím, že hodně lidí DM nekriticky zbožňuje, ale jsou to normální lidi s dobrými a špatnými vlastnostmi. Pro mě to bylo “hození přes palubu”. A to se nedělá. O tom, jací DM jsou vypovídá trochu i to, že poté, co One Night In Paris dostalo jakousi cenu za nejlepší koncertní záznam, nikdo z kapely nebo managementu Antonovi nezavolal, nepoblahopřál, nepoděkoval. Při jedinečné možnosti strávit s Antonem jeden večer, mi to řekl a bylo na něm vidět, jak moc ho to mrzí. Martin Gore je schopen pomoci s financemi na film Control, ale zvednout sluchátko a pogratulovat, nebo někoho ocenit je pro něj cizí. Je to dost anglické...a odpovídá to anglické protestantské individualistické nátuře.
Jsem upřímně zvědavý na nové Royksopp
Monghi
11 25. september 2009 o 09:05
o ocenovani prace v DM vieme vsetci svoje
hlavne z minulosti. Dnes si zasa navzajom vsetci z tria tak “pochlebuju”, ze to miestami vyznie az trochu trapne. Su to svojim sposobom cudaci, ale… je to typicky ludske konanie… kazdy sme nejaky. Vdacnost sa da vyjadrit tisic sposobmi, otazne vzdy je to, ci sa na druhej strane, komu je adresovana, stretne so spravnym pochopenim 
Marten
12 25. september 2009 o 10:05
No Jakub73 s tim odstavenim Antona to nebude tak zcela pravda - myslim, ze po trech klipech k albu Ultra Anton sam zacal prohlasovat, ze chce svou karieru posunout dale a s natacenim klipu (predevsim pro DM) si bere pauzu. Klipy proste pro nej uz nejsou zajimave a v tom je zakopnaje pes, ne v tom, ze si DM nechaji zvanit do toho kdo (a jak) klip natoci. Myslim, ze klip k songu Wrong je naprosto paradni zalezitost (jeto take dukaz toho, ze DM nejde o to, bejt za kazdou cenu videt na MTV) - ten klip moc rotovanej nebyl - neslo o easy video. Pro me skvela pisen s vybornym videem.
Jinak jeste k Antonovi - neni pravda, ze by nad jeho prinosem DM ohrnovali nos - temer pri kazde prilezitosti mu useknou poklonu a mluvi o nem jako o dalsim clenu skupiny, jako o cloveku, ktery velkou merou prispel k uspechu DM.
Jakub73
13 26. september 2009 o 15:08
Marten: Závidím ti tvou naivitu, s jakou věříš, že DM by si nikdy nenechali kecat do toho, kdo bude točit jejich klipy.
Neříkám, že DM ohrnují nad Antonovým přínosem nos! Souhlasím, že o něm mluvěj pěkně a vždy ho stejně jako Daniela Millera připomínají jako člověka, který má na jejich úspěchu obrovský podíl.
Ale věř mi, že tomu tak skutečně bylo. Ostatně když se podíváš na Antonovy stránky, sám zjistíš, že tvé trvzení, že klipy pro něj nejsou už důležité, docela pokulhává. Točil je v době vydání Excitera, točil je i v následujících letech. Díky Míše Olexové, která měla na starost vydávání Bongu a která se s Antonem zná velmi dobře, jsem měl tu čest se u ní doma zúčastnit večeře, kde byl Anton. Je to velice chytrý, zábavný a úplně obyčejný člověk. Pamatuji se, že byl naštvanej, že nemůže točit klipy na tehdy aktuální album. Nebyl naštvaný na DM, spíše na jejich americký label.
DM jsou prostě součástí šoubyznysu, kde jde o velké peníze…iluze stranou
tommy
14 29. september 2009 o 22:11
“Prostřednictvím sexu, přátelství nebo náboženství, to je něco kam chceme náležet, potřebujeme cítit v tomto smyslu, že někam patříme. ”
Je to presne tak!
A až teraz som pochopil, že SOTU milujem pre jej zvukomalebnosť , ktorá mi tak chýbala na posledných dvoch surových a minimalistických albumoch . Hlavne sa mi tá zvukomalebnosť vrátila do mojej hlavy…
tommy
15 29. september 2009 o 22:16
Inak Röyksopp ma tak trochu vrátili na prelome milénia k DM. Asi to nebude náhoda, že som na posledné narodky dostal knihu o Nórsku, kde je väčšia časť venovaná “Benátkam severu” t.j. mesto Tromso
jeanmichel
16 2. október 2009 o 17:44
No tento Royksopp,celkom zaujímavé pohodové počúvanie.Ten ženský hlas taký kludný a spevavý.A aj tá elektronika tam dobre znie.Vhodné aj pre nedepešákov.