Devotional Tour - temná strana síly

Devotional Tour - temná strana síly

Devotional Tour, 100.000 mil na cestách, 90 tun nákladu a 2 miliony prodaných lístků pro nadšené fanoušky, ale také čtyři naprosto zdevastování muzikanti. To vše obnášelo nejdivočejší turné v dějinách rocku.

Depeche Mode´s Devotional Tour listed by Q Magazine as "the most debauched rock tour ever" 2008 Anton Corbijn Pro mne to bylo poprvé....Nikdy předtím jsem nenavrhoval vzhled podia. A neměl jsem představu kolik to bude stát a jak pracné to bude. Všechny ty obrazovky, příprava filmů, všechno se zpožďovalo. 1993 Anton Corbijn Tady vidíte dvě úrovně, hlavní je spodní úroveň, to bude Davea podium, hlavní Davea podium a potom tu je horní podium, kde budou syntezátory pro Martina, Alana a Fletche a potom tam budou videoobrazovky mezi oběma pódii. 2008 Alan Wilder Byl jsem velmi nadšený, když sem viděl ten návrh scény poprvé a všechny ty obrazovky. Když jsme dávali pásky pro koncerty dohromady a zkoušeli, tak to vše znělo skvěle. Myslel jsme si, "Tak tohle bude fantastické" až publikum tohle uvidí a uslyší, to bylo skvěle nabuzující, mnohem víc než se stát číslem jedna. Michael Pagnotta Tak dlouho jak se album prodává a singlové hitparády a rádia jej hrají, tak dlouho můžeš pokračovat v turné a ve skutečnosti bys měl pokračovat v turné. Světové turné, to je to co většina britských kapel vůbec nedělá, ale Depeche Mode je dělali vždycky. Alan Wilder Čím větší produkce, tím déle musíš zůstat na turné a by se ty náklady zaplatily, je příliš drahé se hned stáhnout, nedává smysl připravit tak velkou produkci a potom s tím zahrát pět vystoupení. Andy Fletcher Strávili jsme nahráváním 9 měsíců a potom jsme měli tři nebo čtyři týdny volna a potom už jsme zkoušeli na turné, to turné mělo více než 150 koncertů, to bylo nesmírně dlouhé. Michael Pagnotta Nebyl jsem překvapen tou délkou turné, ten problém s Depeche Mode tour byl, že bylo vystaveno velkému zájmu médií a všechno co se uvnitř kapely špatného dělo, jakékoliv konflikty ve skupině se zesilovali večer od večera. Je přirozeně vysilující být na turné. Dave Gahan Myslím, že jsme byli blízko toho, aby nás to fyzicky doslova zabilo Martin Gore Byli jsme jako na nekonečné párty, bylo to ...prostě úplně mimo kontrolu Craig Kostich Vždy se musíš usmívat a být v dobrém rozpoložení i když odevzdáváš daň, jsi dlouho vzhůru, absolvuješ after show, meet and greets, ráno rozhovory pro tisk, během dne TV interview..je to obtížné, je to obtížné pro kapelu. Dave Gahan Martin musel několikrát do nemocnice, a Fletch byl na tom opravdu špatně. Andy Fletcher Dave to prostě miloval, během koncertů je jak na jiné planetě. Během celého turné jsem měl depresi. Bylo to pro mne hodně těžké. Michael Pagnotta Fletch to turné nedokončil, Martin měl velmi obtížné období od prostřední části tour až do jeho konce. Nevím, jak tím Dave vůbec prošel. To je jedna z nejzajímavějších věcí na Daveovi, že uprostřed všeho toho neklidu a svých problémů, nikdy nezmeškal koncert, možná jsme zrušili jedno vystoupení a pokud by jsi tam, tenkrát byl, nedovedl by sis to vůbec představit. Daryl Bamonte Už jsme byli na tour léta nebo vlastně rok a potom jsme pokračovali do Austrálie a stále nás čekala ještě strašně dlouhá doba do konce turné. Andy Franks Už jsme jen tak kulhali, opravdu. Vše se stávalo těžším a těžším opravdu pro každého a ta skutečnost, že stále nevidíme konec toho všeho, každého přiváděla k šílenství Daniel Miller Ta poslední část turné, která nás zavedla zpět do Ameriky a do Jižní Ameriky, byla velmi diskutována, zda-li ji vůbec uskutečnit, a já mohu jasně říct, že jsem byl bytostně proti tomu, aby tour dál pokračovalo, protože jsem si myslel, že skupina není v dost dobrém stavu to zvládnout. Ale oni šli vpřed a udělali to, a Fletch byl toho obětí a musel opustit turné. Alan Wilder Někteří z nás cítili, že Fletch by měl jet domů a dát se do pořádku, protože on nebyl v pořádku. A všechno co jsme museli udělat, aby mohl jet, bylo vyzkoušet někoho na jeho místo, měli jsme nasmlouváno mnoho koncertů. Daryl Bamonte Kapela měla meeting v hotelu Como v Melbourne, když jsem přišel z večeře, měl jsem zprávu od Davea, kde bylo: "Fletch pojede domů, ty budeš hrát místo něj", takže mně se nikdo neptal, bylo mi to řečeno. Alan Wilder Daryl byl docela dobrý, vzal to bez přílišného povyku. Daryl Bamonte Přiletěli jsme na Hawai, že jo, a Fletch zahrál poslední dva koncerty a potom mně Alan začal učit v hotelu na Hawaii celých 10 dnů, zatímco každý jiný byl na pláži. Přišel jsem do hotelu před první show a měl jsem keyboard v ruce a tam byla stará pokojská, která si myslela, že jsem vystupující z hotelového baru. Andy Franks Sao Paolo, to byl první koncert, kdy jsi byl na podiu, myslím, že jsi byl trochu nervózní Daryl Bamonte To tedy byl, neuvědomil, jsme si, že když jsi nervozní, tak se ti klepou obě kolena současně a Andy mi neřekl, že třetí show bude v Buenos Aires pro 80.000 lidí, on to prostě vypustil z konverzace. A to bylo dobře. Udělali jsme dalších 33 koncertů v Americe. Obrázok Andy Franks Měl jsem plaketu pro každého na konci turné, na které bylo: "Blahopřejeme, přežil jste" Martin Gore "Přežil jsem Songs of faith and devotion tour" Myslím, že to se nikomu jinému nepovedlo (smích). Také myslím, že nikdo nezůstal stejným na konci tour, jako byl při jeho začátku. Daryl Bamonte Já mám plakety dvě. To je proč se nemohu vypracovat. (smích) Andy Franks Tam byla jen jedna pro každého osobně. (smích) Gareth Jones Rock and roll turné jsou noční můra, je to výzva, projít rock and roll turné a udržet si své zdraví, protože tlaky jsou...možná to bude znít trochu směšně, protože si létáš první třídou, a jezdíš limuzínou do prvotřídních hotelů a cokoliv chceš, ale je tam problém emocionálního tlaku. Opravdu, rock and roll turné, dokonce i když tour manager je tvůj nejdražší přítel, to vše má za cíl dostat kapelu na podium, aby dělal skvělou show, ale o to co se děje potom, se už nikdo nestará. Michael Pagnotta Nikdo koho jsem znal v té době mi to nevěřil, když jsem se vrátil z turné téměř jsem opustil byznys. Myslím, že každý na Devotional tour udělal rozhodnutí, zdali vůbec pokračovat v hudebním byznysu. Bylo to hrozně obtížné. Nebylo divu, že o mnoho let později, Q magazine vybral "Devotional Tour za nejzkaženější rockové turné v celé historii, k tomu jsem jen řekl, "Tak to sakra přesně bylo" Martin Gore Bylo tak obtížné dělat album Songs of faith and devotion, ale zároveň je jedním z mých nejoblíbenějších alb, které jsme udělali. Alan Wilder Myslím, že něco se ve mně zlomilo, během toho všeho. A znovu, říkám, je to zvrhlé protože, cítím, že to vše v tomto období mne bavilo více než cokoliv jiného, co jsme dělali předtím a i když mé vzpomínky na tu dobu jsou velmi temné, tak si pamatuji své přemýšlení již během druhé pětitýdnové session v Madridu a já si řekl, "Nezapomeň nikdy tuhle chvíli, protože to je přesně to, jak špatné to začíná být." A měl jsem to stále v mysli, nikdy bychom neměli dovolit, aby se takový stav objevil znovu a jelikož jsem cítil, že ta křivka ještě více klesá, zřejmě jsem si řekl: "Dobrá, je čas" Obrázok Alan Charles Wilder následující rok po skončení Devotional Tour opustil Depeche Mode... Andrew John Fletcher se ještě několik měsíců po návratu domů léčil z těžké klinické deprese. Martin Lee Gore v následujících měsících po skončení Devotional Tour ještě více propadl alkoholu. Dave "The Cat" Gahan po Devotional Tour prožíval období nejtěžší drogové závislosti, vrcholící několika předávkováními, pokusem o sebevraždu a dvouminutovou klinickou smrtí. Obrázok

Názory Devotees (65)

ROBOTER

 1    17. október 2009 o 21:07

To vše obnášelo nejdivočejší turné v dějinách rocku.

No, já bych těmi depešofilními superlativy trochu šetřil ;o) Každopádně masakr to tedy byl, i s dopadem do budoucna… kdoví, kam by se tvorba DM ubírala nebýt té krize v půli 90. let, myslím tím hudebně i významově...

Zenzucht

 2    17. október 2009 o 21:45

Když je to bez obrazového doprovodu, tak je ten článek jakoby vytržený z kontextu, ale možná to je jen můj dojem…

Monghi

 3    18. október 2009 o 10:20

ono… treba brat do uvahy, ze vsetky tieto veci su povedane s paradnym casovym odstupom, kedy vsetci zucasneni na to spominali v inych fyzickych a dusevnych podmienkach. Kazdy si pri spominani casto povie “Boze, ako som to vobec mohol vtedy zvladnut!?” V danej chvili sa ale kazdy citil inak… DM na Devotional tour, to boli chalani v Kristovych rokoch, obycajne to hlavne u chlapov byva prvy zivotny zlom, kedy si chcu este cosi dokazat… a mozno taketo nieco, spolu s nakladnym turne, ktore bolo treba zaplatit a este aj cosi zarobit… to proste asi inak dopadnut ani nemohlo. Dnes maju tiez paradne dlhe turne, akurat, ze po koncertoch je to inak, ako kedysi… su vyzretejsi, skusenejsi a poznaju uz svoje hranice… kdezto vtedy to bolo mozno o tom “kam az mozeme zajst”... a evidentne tu hranicu po skonceni turne nasli, coho dokazom su posledne vety tohto perfektneho clanku!!! A som strasne rad, ze Martin a Alan maju k SOFAD taky skvely vztah, pretoze pre mna (a to pisem stale) to bude navzdy to najskvelejsie obdobie kariery DM smile

Daniel79

 4    18. október 2009 o 12:36

Monghi: libi se mi ta ruznost nazoru. Pro me je to asi nejhorsi obdobi DM grin

Monghi

 5    18. október 2009 o 12:54

Daniel79: pohoda.. kazdy to vtedy videl a citil inak a rovnako inak sa na veci pozera s odstupom casu smile  A to je fajn, “historia” DM je totiz taka pestra, ze si kazdy v nej najde to svoje “naj” lepsie, ako aj “naj” horsie wink

kuko75

 6    18. október 2009 o 14:15

Naj turne aj piesne od DM, bohaty a hutny zvuk a myslim,ze aj najvyspelejsi album od DM, po SOFADe co vyslo okrem ULTRA uz je to iba taka nutnost nieco vydat a potom to tak aj dopadne,naprd.Preboha nech uz najdu nejakeho producenta co stoji za to(zlaty Flood).Ale to je len moj nazor.Nic v zlom.

jozefst

 7    18. október 2009 o 17:33

Devotional, najlepšia pódiová prezentácia DM aká tu kedy bola k albumu, ktorým otvárali nové obzory a prekročili latku, ktorú predošlým albumom umiestnili dosť vysoko. Album, videá a stage z tohto obdobia tvoria perfektný homogénny celok, zapadajúci do seba. Dnes to však kríva, no veľké šťastie, že sa to netýka toho hlavného a to hudby. Vtedy však pred vydaním albumov a videií človek netŕpol, a nemal obavy, či príde nejaká stagnácia. V porovnaní so súčasnosťou sú na tom najhorie videá (okrem Peace). Vlastne najhoršie, čo pre nich natočili v ich celej kariére. Len škoda, že Devotional obdobie si vybralo krutú daň.

Paloq2

 8    19. október 2009 o 08:24

Devotional,najlepšie vizuálne stvárnenie podia.Najlepšie možné prevedenie albumových pesničiek do moderného monštrozneho live stavu,ktorý ešte dnes považujem za stále najlepší. Od devotional som už tak prepracované a zmenené skladby na koncerte nepočul.

Dangerous

 9    19. október 2009 o 10:00

no věřte mi, že na živo ten koncert Devotional zase tak extrémně skvělý nebyl, vrcholem byl vlastně už úvod, hřmění, opony, stíny postav, fantastická Higher Love, neskutečná tlačeniče pod podiem…to vše bylo skvělé, tvořící atmosféru velkého koncertu… ale obrazovky a podium takhle zblízka nějak výjimečně nevypadaly, a zvuk byl také nic moc, pokud někdo hodnotí koncert Devotional ze záznamu několika koncertů od Corbijna, nazvaném Devotional, tak se dívá na slečnu s hodně silným make-upem smile

Daniel79

 10    19. október 2009 o 10:07

Ale tak Gahan byl za rockera…“i wanna see your fucking hands” grin

Dangerous

 11    19. október 2009 o 10:09

to Daniel79: jo, to teda byl

DM v Římě 1993
http://www.depeche-mode.it/inourmemory/video/devotionalromabehindthewheelwmv.wmv

Beladona

 12    19. október 2009 o 10:24

čuně smile
Ale stejně byl tenkrát nejvíc sexy.

kinn

 13    19. október 2009 o 10:28

Suhlasim s Dangerous-om, Corbijn spravil najlepsi koncertny zaznam v historii Devotional, ktory nemohol nechat v ludoch ine nez superpozitivne spomienky. V skutocnosti tie koncerty az na vynimky (Crystal Palace) asi az tak skvele neboli.

Co robilo toto turne silnym boli alanove koncertne aranzma skladieb, tie su dodnes neprekonane.

Daniel79

 14    19. október 2009 o 10:55

...za zminku mozna stoji to, ze Wilder (muj nejoblibenejsi clen) neni moc dobry bubenik (coz je pochopitelne). Ty zive bici…to byla jenom takova paradicka, show…

A ten stagediving…no uplni Rage Against the Machine :o)

Dangerous

 15    19. október 2009 o 11:18

Alan Wilder svými schopnostmi bubnování bohatě stačil na skladby DM, osobně preferuji čím dál víc jeho styl než současného opravdu profi bubeníka Eignera.

Alan Wilder udělal v letech 92-94 po hudební stránce strašně moc pro kapelu, tvrdě pracoval na Martinových demech,  připravoval live verze skladeb pro Devotional tour (World in my eyes, mne tenkrát naživo málem posadila na zadek), připravoval hudební část pro Devotional video, doslova zpatlával dohromady kousek po kousku pro Songs of faith and devotion live (i když tady svým perfekcionalismem ztvořil doslova obludu) a byl to Alan kdo vytvořil fantastické verze pro Exotic/Summer Tour, Intro+Rush+I want you now, to je nepřekonatelné.

Alan Wilder, ale také jako jediný nebyl tak křehký jako ostatní tři (basildonští outsideři) ve skupině, a neměl jako jediný ze skupiny problémy se svou psychikou, Gore se díky ní uchlastával, Fletch byl naprosto na dně, a Gahan si své skryté komplexy léčil nejhoršími svinstvy.

Alan naproti tomu prožíval sladké období, čerstvě zamilovaný do jedné z členek support bandu, dělal práci, která ho bavila a chtěl pokračovat v turné, tak ho to asi muselo velmi bavit (přece to nedělal pro peníze, ne?)

Alan byl v letech 92-95 na vrcholu…ostatní členové se brodili v bahně...uteklo 14 let a jak se vše otočilo ...

Beladona

 16    19. október 2009 o 11:28

Devotional se Antonovi vážně povedlo, ta tajemná, dráždivá a temně romantická atmosféra je nepřekonatelná. Žádné jiné koncertní video DM se tomu ani nepřibližuje. 
Dave je skutečně jak na jiné planetě, jako by žil jen těma písničkama. I když je to stálo hodně, bylo to k něčemu dobré.

Beladona

 17    19. október 2009 o 11:33

S tím Alanem, těžko říct. Taky je možné, že jeho aristokratická odměřenost mu brání se přiznat, že byl taky na dně.
Mně totiž připadá, že dodnes není srovnaný se svojí minulostí v DM.

Dangerous

 18    19. október 2009 o 11:35

No, já bych těmi depešofilními superlativy trochu šetřil

Depeche Mode´s Devotional Tour listed by Q Magazine as “the most debauched rock tour ever”

Dangerous

 19    19. október 2009 o 11:46

Taky je možné, že jeho aristokratická odměřenost mu brání se přiznat, že byl taky na dně


Nemyslím, že byl na dně, on byl prakticky hlavní silou, která chtěla pokračovat v tour, on byl tím, kdo vzal Davea za Gorem, že Fletch musí z kola ven..atd..atd..

Bylo to velmi zvláštní období, ty si to určitě pamatuješ, když se Fletch vrátil domů, tak se za čas objevilo prohlášení, že Fletch se chce ještě více zaměřit na manažerskou stránku v kapele, a nepodílet se na té hudební, tenkrát to bylo interpretováno jako odchod Fletche z DM a když odešel Wilder, tak se v tisku objevovaly titulky “DM jsou již jen dva”

Informací bylo tenkrát poměrně hodně málo, dnes se to moc nezdá, ale Depeche Mode v Devotional éře nebyli v hlavním centru dění...byl tu grunge, a média měla úplně jiného hrdinu než DM.

Dangerous

 20    19. október 2009 o 11:48

nič sa neotočilo, iba sa potvrdil alanov smer a jeho slová. z depeche mode sa stala pop mašina na peniaze

myslel sem po psychické stránce smile

Dangerous

 21    19. október 2009 o 12:08

jinak proslýchá se, že Alan připravuje (už od začátku roku…a teď znovu hlasitěji), album druhu “Best of Recoil” ...ne, nejlepší album Recoil, ale to nejlepší od Recoil ..a to nezní příliš nekomerčně..no uvidíme smile

Dangerous

 22    19. október 2009 o 12:18

každý umelec, ktorý je vnímavý a kladie na seba nároky dokonalosti je psychicky na tom, zle…umenie bez takejto dane sa vkustku robiť nedá

Violator natočili DM, když byli naprosto v pohodě, kamarádi, kteří spolu chodili každý večer ven…všichni čtyři smile

Dangerous

 23    19. október 2009 o 12:34

Alan sice chlastá, ale dokonalost je ta tam…ale kdo stojí o umělou dokonalost, že?v chybách je krása…

Snaha o perfekcionismus na zpatlanině Songs of faith and devotion live mluví za vše smile

Beladona

 24    19. október 2009 o 14:01

každý umelec, ktorý je vnímavý a kladie na seba nároky dokonalosti je psychicky na tom, zle…umenie bez takejto dane sa vkustku robiť nedá...DM sa ukľudnili, už nemajú pred sebou víziu dokonalosti, ktorú tam pretláčal alan..

Právě Dave v současnosti dokazuje pravý opak. Zůstal stejně vnímavý a hloubavý, ale snaží se to uplatnit ve svých písničkách. Snaží se svojí práci dělat mnohem líp a dokonaleji než předtím a psychicky se zdá být velmi silný.
Umělec nepije, protože je tak citlivý, ale je labilní právě proto, že tak chlastá smile

Monghi

 25    19. október 2009 o 14:04

s tym spomenutym kamaratstvom v DM by som bol trochu opatrny… dokial tam bol Alan, tak to povacsinou byvali 2 tabory.. Alan-Dave vs. Martin-Fletch ... a dobre je zname, ze Alan prechovaval voci Fletchovi hodne velku averziu, znamy je aj konflikt po jednom koncerte na Masses Tour, kde sa do seba pustili a Fletchovi sa uslo riadne zaucho…

co bolo bolo, vyvoj sa zastavit neda a kazdy nasiel uspokojenie… aspon naoko… do Fletcha uz nik nevrta a Alan si vychutnava zivot vidieckeho aristokrata…

Dangerous

 26    19. október 2009 o 14:23

s tym spomenutym kamaratstvom v DM by som bol trochu opatrny

Pokud Gore a Wilder tvrdí, že během natáčení Violator chodili všichni 4 ven jako gang, nelze jim to nevěřit. Ono se stačí i podívat či vzpomenout na tiskovky z té doby, jak se jeden k druhému chovali, a porovnat to…
Typický příkladem je tiskovka k listening session v Ministry of sound, pamětnící jistě v zpomenou na přenos v Radosti, ...tam najednou neseděli 4 spoluhráči z kapely, ale 4 různí lidé, ze 4 různých světů, ta hladká struktura pojmu Depeche Mode právě tam nabrala pro spoustu fanoušků 4 ostré hroty.

Dangerous

 27    19. október 2009 o 14:34

MTV 93, Ministry of sound

http://www.youtube.com/watch?v=yEeeIgQeJLw

Daniel79

 28    19. október 2009 o 14:38

Dulezite je, aby umelec prozival silne emoce, at uz pozitivni nebo negativni (a umel je vyjadrit). Je pravdou, ze obvykle nejsilnejsi jsou ta dila (bavime se o pop music), kde umelec vyjadruje silny vnitrni smutek nebo urcitou rozervanost, ale nemusi to byt pravidlo.

BTW to, ze kapela (mozna jen zdanlive, co my vime) drzela pohromade, nic moc nevypovida o tom, co v te dobe Gore vnitrne prozival (i kdyz Violator zni spise tak, ze mel v te dobe dobre obdobi).

BTW2: podle me je pro hudbu nejlepsi, kdyz kapela tahne za jeden provaz, kdyz je mezi nimi silny pocit sounalezitosti…coz nemusi znamenat, ze se clenove neutapeji v depresich.

Dangerous

 29    19. október 2009 o 14:45

to Daniel79: Martin Gore si během psaní skladeb pro Music for the Masses tzv. simuloval stav zamilovanosti, aby mohl napsat takový skvělý song jako The Things You Said

Bavíme se pořád o představitelých pop-music, kde přece nic nemusí být skutečné.
Možná proto tak imponoval “rozervanec” Gahan ve svém Devotional období, najednou to vypadalo, že ty skladby jsou přímo o něm, ale on nebyl rozervaný, spíš praštěný, a ztělesňoval přesně to, čemu se dříve vysmíval smile

Monghi

 30    19. október 2009 o 14:51

tak ci onak, SOFAD obdobie bolo vrcholom silneho fanusikovstva, kultovosti… vsetko po tom uz bolo take vlazne, posunuli sa proste niekam inam… ale tak to ma byt.. umelec sa nema nechat ani brzdit, ani skatulkovat, ma robit proste veci tak, ako to citi… vsetko v historii DM je vysledok ich vlastnych rozhodnuti… nie je vela kapiel, ktore to mozu s hrdostou prehlasit…

Daniel79

 31    19. október 2009 o 14:51

dangerous: moje rec, Gahan byl driv osobity, ale v SOFAD odbobi uz jenom ztelesnoval takovy stereotyp bohemske rockove hvezdy…mozna ztelesnoval spis nechtenou karikaturu hvezdneho rockera.

Daniel79

 32    19. október 2009 o 14:54

Monghi: “SOFAD obdobie bolo vrcholom silneho fanusikovstva, kultovosti”

To neni pravda (podle me teda). V te dobe hodne fanousku odpadlo a kapela prestavala byt kultovni - tim nasledovanim tehdejsich trendu zacali DM byt konvencni. V letech 84-90 to byl skutecny kult.

Beladona

 33    19. október 2009 o 14:56

Možná se choval trochu nepřirozeně, ale pořád to byl Gahan. Mně ta škatulka rocker přijde jako klišé. Podívejte se na Jaggra nebo Popa, to je přece něco úplně jiného.

Daniel79

 34    19. október 2009 o 15:02

Beladona: ano, skatulka “rocker” je jen snuska klise. A z Gahana te doby mam dojem, ze se prave tato klise snazil naplnit…aby z nej teda byl ten rocker.

Pripada mi, ze se v te dobe pokusil stat se ikonou…jako byl treba Kurt Cobain. Kdysi dokonce prohlasil, jak ho nasralo, kdyz Cobain spachal sebevrazdu (predbehl ho)...je to smesne nebo smutne?

Dangerous

 35    19. október 2009 o 15:04

tak ci onak, SOFAD obdobie bolo vrcholom silneho fanusikovstva, kultovosti

já ti nevím, aspoň v Čechách to určitě neplatilo… rok 1990-91, o depešáky (fanoušci DM) jsi zakopával, až to bylo otravné, 92-93 počty fans výrazně klesaly… 93 DMF party v Lucerně cca 1.500 fanoušků, ale dost jich otrávených z nové desky a image Gahana, “nemůžu se dívat na ty jeho vlasy” “tohle už nejsou DM” atd. atd. atd. .. ale všichni si skvěle užívali skladby ze starých alb, několikrát hraná I feel you hlavně starší fans přinutila jen stát a zírat…Depeche Mode opravdu potřebovali nové lidi, aby poslouchali jejich f&d album… a v Čechách je nenašli…levné lístky na koncert v Praze (necelých 400Kč) zůstaly více jak z poloviny neprodané..a kult Depeche Mode v Čechách šel do kytek…

Dangerous

 36    19. október 2009 o 15:15

to dmdevotee: Enjoy the Silence to byl mainstream

Dangerous

 37    19. október 2009 o 15:17

Jiank Gore vždy i v 80. a 90. tvrdil, jsme popová skupina… smile a Enjoy the Silence či Walking in my shoes byly vrcholem jejich popových schopností, teď už se do toho mainstreamu moc nedostávají smile

Beladona

 38    19. október 2009 o 15:23

človek začne chlastať, keď pociťuje rozdiel medzi predstavou a skutočnosťou

Myslím, že většina lidí začne pít, když nedokážou snášet realitu a tak si utečou do vlastního světa.

v minulosti DM mali o sebe dojem a oprávnený, že robia subkultúru mimo main stream….teraz robia top of the pop, čo ja ďaleko od toho, čo to bolo v minulosti…ze?

Možná jsem naivní, ale věřím, že pořád dělají písničky, jaké jim připadají dobré. A jak to ostatní přijmout, to je věc jiná.

Dangerous

 39    19. október 2009 o 15:23

Podívejte se na Jaggra nebo Popa, to je přece něco úplně jiného

poslechni si Gahana co přesně říká v Electronic Press Kit pro ULTRA, když hodnotí sám sebe v období SOFAD smile

Beladona

 40    19. október 2009 o 15:30

poslechni si Gahana co přesně říká v Electronic Press Kit pro ULTRA, když hodnotí sám sebe v období SOFAD

No ano, chtěl být divoký rocker, ale nebyl smile

Dangerous

 41    19. október 2009 o 15:31

dokonce tam říká, že chtěl být jako například Mick Jagger, Michael Hutchence atd.. smile

Daniel79

 42    19. október 2009 o 15:32

Beladona: tim hur pro nej…:)

Dangerous

 43    19. október 2009 o 15:33

dmdevotee: DM jsou kapela 80.let
svojí proslulost, založili na 80. albech Reward, Black Celebration, Music for the masses a filmu původně pojmenovaném The Mass…

Daniel79

 44    19. október 2009 o 15:36

dmdevotee: DM byli jednou nohou v alternative a druhou nohou v mainstreamu. Spis teda v tom mainstreamu, rekl bych. Na komercni strance veci jim vzdy zalezelo, napr. Wilder o ETS prohlasil, ze jeji ponechani v baladicke verzi by bylo “zlocinem proti jejimu obrovskemu komercnimu potencialu”.

Beladona

 45    19. október 2009 o 15:38

Prostě mu ruplo v bedně no grin

Dangerous

 46    19. október 2009 o 15:40

tak tak, hlavní punc nekomerčnosti dávalo Depeche Mode to, že vydávali u nezávislého labelu, ale i ten label musel být z něčeho živ, a proto byl např. Miller zhrozený když slyšel Black Celebration dema a neslyšel tam jediný singl, ... zato Enjoy the Silence dovolila Millerovi pořádně rozšířit stáj Mute o do té doby neznámé umělce..

Daniel79

 47    19. október 2009 o 15:42

dmdevotee: “že mali navzájom so seba taký strach, že sa museli schlastať, aby mali odvahu k sebe príst a porozprávať sa…alan sa bál martina, david sa bál martina, čakali na jeho vyjadrenie a martin ako introvert, ktorí im nikdy nevedel odpovedat na otázku sa radsej zrubal, lebo sa s nou nevedel vysporiadať...”

Ty jsi opily? grin

Dangerous

 48    19. október 2009 o 15:46

to Daniel79: no já myslím, že to dmdevotee naprosto rozřešil, DM začali chlastat jeden kvůli druhému a Wildera s Floodem donutili ostatní udělat z Enjoy komerční song a nechali chudáka Gorea (který proti tomu protestoval) za trest bez chlastu smile

Daniel79

 49    19. október 2009 o 15:48

dmdevotee: nerad bych se poustel do skepulaci jaky byl Wilderuv postoj k smerovani DM do mainstreamu (odhaduju, ze vcelku kladny - sve avantgardni choutky uspokojoval v recoilu), ale kazdopadne to nic nemeni na komercnim zamereni kapely. Ja s tim ovsem nemam problem - byl to kvalitni mainstreamovy pop.

Daniel79

 50    19. október 2009 o 15:55

dmdevotee: takze to nejspis dopadne tak, ze Gahan v den svych narozenin vyda tiskovku, ze opousti DM. No to je v prdeli…:-(

kikinkaDM

 51    19. október 2009 o 18:03

dmdevotee je fajn ze si taky fanatik a je fajn ze mas svoj nazor a najkrajsie obdobie Dm, kazdopadne nemozes to prezentovat ako fakt ze to bol vrchol po vsetkych strankach pre dm fans co zazili zrod kultu 84-90 bol sofad tazka tragedia hovorim za seba a mnohym mojich vtedajsich kamosov ktori sa s tym album ozaj nevedeli vyrovnat , je to urcite najtemnejsie obdobie DM a ma uzky suvis s psychikou chlapov a totiz ze sa im v rokoch 30-33 zacne “preklapat” psychika, mozno aj preto Alan z kapely odisiel lebo bol od nich aj starsi a tento dusevny iniciacny proces prekonaval skor a sam, zvysni traja pod vplyvom okolnosti sa snazili pochopit dusevne zmeny pomocou drog, na sofade su fajn skladby nebol by to predsa DM keby neboli ale povazovat ten album za vrchol je podla mna neobjektivne a velmi suvisi dnes u mnohych fans prave so skutocnostou ze aj oni akurat v tom case “dospievali” a preto zakonite na nich to obdobie aj album zanechalo trvale nasledky smile kazdopadne devotional povazujem aj ja za najlepsie video koncert od DM

yo-yo

 52    20. október 2009 o 12:57

“Kultovost” DM skoncila koncertom 101 v Pasadene - pocitanie dolarovych bankoviek vo filme je symbolicke. Violator bol prvy album (pre mna), ktory uz patri viac do mainstreamu - menej experimentov a samplovania, viac pocitania a uctovania. SOFAD aj Violator su velmi silne albumy, ale v nich uz citit urcite cielavedome sledovanie rytmickych a zvukovych trendov - nieco ako vypocitavost.

jozefst

 53    20. október 2009 o 22:11

Ktovie, kam by DM smerovali po Violatore, či by to nebolo viacej tuc-tuc v štýle remixu Sea of sin. Aj keď je to tuším práve oficiálna verzia verzia skladby napriek tomu, že má označenie remixu. Čo sa týka Violatora, tak práveže toto je experiment a SOFAD vyložene. Construction time again spolu s týmito albumami tvoria trojicu albumov, kde výrazne zmenili zvuk. Alebo lepšie povedané, toto sú albumy, ktoré určovali hudobné obdobia u DM. Práve tieto zmeny DM pomohli k tomu, že nie sú nejakými zabudnutými hviezdami z 80-tich, ale legendami. Kde je dnes napríklad Ultravox? Bolo by zaujímavé vedieť, ako príjimali fanúšikovia odchovaní na Speak and spell a A broken frame, zmeny v hudbe DM, keď vyšiel Construction time again?

kikinkaDM

 54    20. október 2009 o 22:23

Jozef na vnimanie nejakej extra zmeny v pripade S&S a BF oproti CTA su iba 2 roky…. v 1981 vysiel prvy album, o rok neskor druhy a o dalsi uz treti takze je tam ovela mensi casovy skok ako medzi MFTM a SOFAD-om, ja som zacal pocuvat DM v 1984 a moj prvy album SGR som zral strasne (dodnes ) samozrejme som si zohnal aj predchadzajuce tri a naozaj CTA mi znel inak ako tie prve dva a mal som ho svojim sposobom rad , no ABF bol moj najoblubenejsi z prvych troch. Ja by som skor povedal ze DM mali prelomovy album kazdy album smile ktovie ako by to bolo keby nemali prvych 7 rokov kariery rok co rok album s jednou prestavkou v 1985

jozefst

 55    20. október 2009 o 22:58

kikINkaDM: Ten prelom ohľadom Construction vnímam v použití nových technológii a to samplingu. Veď hľadaním zvukov venovali viac času ako samotným piesňam. Toto sa všetko samozrejme odrazilo aj na zvuku. Béčko Work hard je naozaj neporovnateľná v aranžmánoch ako napríklad hocičo z predošlého obdobia. Takú zmenu dva roky po vydaní prvého albumu neurobili ani The beatles. S tým, že každý album DM bol prelomový, tak aj mňa to napadlo, ale CTA, SOFAD a Violator, tak tam vidím akési medzníky. Počúvať DM od SGR, tak smekám. MŃa to chytilo až od 101-tky. Pred tým som ich začal viacej registrovať ohľadom Strangelove. Škoda, obdobie Pípl á pípl som si neprežil a samozrejme aj iné pecky do 101-tky v daných období. Ale za to 101-tka, tak to bola aspoň otváracia brána, keďže je to live best ofka s “bomnusom” Pleasure little treasure.

yo-yo

 56    20. október 2009 o 23:11

moj prvy album ktory som pocul od DM v roku 1983 bol album CTA.  bolo to u suseda ktory bol v lete v Juhoslavii a tam to kupil. ostali mi usta otvorene ked som to u neho pocul z vinylu cez hifi sluchatka Tesla. potom som sa dostal aj k ABF a bolo. stal som sa depesakom. grin))

kikinkaDM

 57    20. október 2009 o 23:53

Jozef a to si predstav ked som zacal v 1984 a potom cakat na novy album dva roky do 1986 to bolo utrpenie ) este ze boli tie predosle tri a bolo co pocuvat smile

Monghi

 58    21. október 2009 o 07:54

v prvej casti SOFAD dokumentu, ktora bola zamerana na samotne nahravanie bolo vlastne vsetkymi potvrdene, ze album je vysledkom frustracie… nebolo vlastne nic planovane, nemali jasnu predstavu kam sa pohnut… po prvykrat robili (doslova amaterske) jam session, z ktorych mnoho veci potom pouzili… takze, zvukovo “genialne” je to mozno aj preto, ze to bol v zaklade cisty chaos. Inak to video sa da pozerat do nemoty!

yo-yo

 59    21. október 2009 o 15:28

kikINkaDM: esteze medzitym vydali dva celkom dobre single so zaujimavymi B-ckami ... Flexible je kvalitna psycho skladba

jozefst

 60    21. október 2009 o 19:53

kikINkaDM: Dva roky čakania na DM album sú teraz v porovnaní s terajšími štvorročnými prestávkami prechádzkou ružovou záhradou, ale aj tak to určite dalo zabrať. Keď sme pri industriálnom DM období vzor 83-84, tak v Prahe v 2001 odzívaný Fad Gadget má skladbu v tomto duchu Collapsing new people, ktorá aj zvuk CTA od DM evokuje.

kikinkaDM

 61    21. október 2009 o 23:17

yoyo o tom ziadna debata flexible je moc fajn vec ale nebol to album boli to len take perlicky smile

jozefst

 62    22. október 2009 o 13:17

Flexible, pradchodca Personalu ohľadom použitia strunového nástroja, v tomto prípad banja. http://www.youtube.com/watch?v=CYPwOvgEC3A . Silný set nealbumových singlov Shake the disease/ Flexible. It´s caled a heart/fly on the windscreen.

yo-yo

 63    22. október 2009 o 15:00

strunovy nastroj - gitaru grin pouzili predtym aj na CTA v skladbe Love In Itself a ... And Then - posledne menovana je jedna z mojich najoblubenejsich skladieb DM

chmelko

 64    23. október 2009 o 22:47

ja by som zase netvrdil, že sa neboli schopný po natačani SOFAD normalne bavit…

http://www.youtube.com/watch?v=gidZctKQJY4&NR=1

Night

 65    24. október 2009 o 16:15

Myslím, že reagujú presne tak ako iní......keď je veľa problémov, máme tendenciu byť v strese a naopak, keď povinnosti pominú, príde etapa úľavy - fungujeme pokojnejšie a dokážeme sa i baviť....tak ako oni…i keď je zjavné, že Dave mal riadny problém…

After Party, Roxy, Praha

Diskutovať môžu iba zaregistrovaní a prihlásení užívatelia.

  Vytvorte si účet   Prihláste sa