Depeche Mode - Vesmírní lidé
Tak už je to zase tady. Černooděnci povstávají a chystají novou mši. Diskusní fóra praskají ve švech, rozebírá se nota po notě, srovnává se, jásá se nadšení a neskrývá se zklamání.
Proč to všechno? Inu, Depeche Mode mají novou desku, Sounds Of The Universe. A ježto se bavíme o nejkultovnějších z kultovních, slušelo se věrným ještě před vydáním řádně proprat titul. Prý je příliš velkohubý, prvoplánový, navíc příliš nápadně odkazuje na Music For The Masses (což osobně příliš nechápu). Podobná mela se strhla, když vyšel singl Wrong, ale to už se reakce nesly v pozitivnějším duchu. Není divu, je to energická šleha, která album jednoznačně zdobí. Energická, úderná, okamžitě zabírající a přitom nejde o vlezlou lepivku. Takovéhle kousky uměli Depeche Mode vždycky výtečně a rozhodně nesdílím pocit jistého diskutujícího na českém fanouškovském webu, že nic podobného DM nikdy neudělali. Naopak, Wrong kráčí ve stejné řadě jako Stripped, Never Let Me Down Again nebo The Dead Of Night. Prostě stará dobrá pochodová depeš, kožené bundy celého světa, spojte se.
První ohlasy na Sounds Of The Universe jsou v táboře DM ultras vůbec docela vyhraněné – buď totální nadšení a hlášky o nejlepší desce kapely (což připočtěme pochopitelné euforii z nových písniček, svou nejlepší desku už chlapci natočili), nebo skleslé přiznání, že se dotyčnému nahrávka nelíbí skoro vůbec. Což je samozřejmě lepší, než kdyby album prošumělo stylem „ale jo, dobrý“. Vyhraněné reakce koneckonců vzbuzovaly i minulé nahrávky – Violator taky zprvu nešmakoval díky odklonu od striktně synthi soundu a za úředně potvrzený vrchol depešovské diskografie byl označen až později, Songs Of Faith And Devotion ůsobilo taky poprask víceméně rockovým soundem a Gahanovou grunge vizáží, Ultra zas kdekdo nestrávil s tím, že bez Wildera už to není ono a podobně. Jak se vyprofiluje Sounds Of The Universe ukáže až čas, ale už teď je jasné, že po silném Playing The Angel natočilo trio další nadprůměrnou nahrávku. Pečlivý posluchač navíc odhalí momenty odkazující k dobám největší slávy, například návrat ke kovovým zvukům.
Vítězný tým se nemění
Není to jediný návrat, kterého se Depeche Mode na novince dopustili. Zvuk alba je do značné míry ovlivněn Goreovou zálibou ve starých analogových syntezátorech a skloňuje-li někdo v souvislosti s albem slovo Kraftwerk, není to náhoda. Martin Gore si podobných prehistorických inštrumentů nakoupil v poslední době přes eBay hromadu, což podle jeho kolegy Andyho Fletchera souvisí s tím, že skladatelský mozek DM přestal chlastat a pořídil si novou závislost. I díky tomu měli DM o mnoho nových písní než v minulosti, neboť čas, který dříve Gore strávil pařením, věnoval práci. Samozřejmě se nenechal zahanbit ani Dave Gahan a stejně jako na minulém Playing The Angel je i nyní spolupodepsán pod třemi novými skladbami. Songy Hole To Feed, Come Back a Miles Away/The Truth Is nesou v kreditech jeho jméno, společně s Christianem Eignerem a Andrewem Phillpottem. S nimi spolupracoval už na svém druhém sólovém albu Hourglass a na zmíněném Playing The Angel. Produkci měl, stejně jako v případě minulého alba, na starosti Ben Hiller. Je to pro DM trochu netypické, v minulosti většinou nespolupracovali s jedním producentem víckrát, sami přiznávají, že každý, kdo s nimi absolvoval natáčení alba, považoval čas strávený ve studiu za noční můru, ale Hiller byl výjimkou. Práci, kterou odvedl na Playing The Angel, si kapela nemohla vynachválit a moc stála o to, aby s nimi producent spolupracoval i na novince. Je to logické, úspěch Playing The Angel byl pro kapelu velmi důležitý. Jeho předchůdce Exciter se totiž příliš nepovedl a nemálo lidí docela zprudil. Vztahy v kapele byly na budu mrazu a bylo téměř životně důležité natočit album, které bude minimálně umělecky přesvědčivé. Povedlo se, Playing The Angel byla opět po čase opravdu povedená deska a DM samozřejmě nehodlají měnit vítězný tým. Natáčení si velmi pochvalují, prý probíhalo v přátelské atmosféře atd, etc. Obligátní promo řeči. Pro veterány ráže Depeche Mode je zázrak, jsou-li schopni koexistovat delší dobu v jedné místnosti, aniž mají potřebu vzájemné inzultace. Ostatní ukáže čas. Každopádně kult je znovu pevný v kramflecích a tak jedinou dosud nezodpovězenou otázkou zůstává, co vlastně chtěli říct tím podivným demoidním obalem? Že by nějaký utajený vzkaz do vesmíru?
Zajímavosti:
O tom, že pro země bývalého komunistického bloku jsou Depeche Mode modlou, není sporu. Polští, čeští (ale i bratia zo Slovenska), ruští a kromě nich i němečtí fanoušci by za své miláčky dýchali a ani pád železné opony na srdečním vztahu nic nezměnil. Naproti tomu v domovské Velké Británii jsou Depeche Mode prostě jedni z mnoha, o nějaké obří popularitě se mluvit nedá. Singl se horko těžko vydrápal do první stovky v hitparádě, rádia o něj nezavadí a když letos Pet Shop Boys dostali Brit Award za své dosavadní úspěchy, prohlásil zpěvák Neil Tennant, že Depeche Mode by si cenu zasloužili už dávno. Doma holt není nikdo prorokem.
Psáno pro: časopis mGuide 2009/01
30.04. | Autor: Jindřich Göth
Názory Devotees (27)
tommy
1 1. máj 2009 o 10:15
DM už dávno dostali tú najvyššiu cenu a to tým, že sa stali súčasťou života ich fans a to je cena trvalá. Ostatné papierové ceny si môžu všetci ocenení schovať za klobúk.
JG vystihol to podstatné!
Hugi
2 1. máj 2009 o 10:46
Presne tak. Objektivna recenzia.
mhc
3 1. máj 2009 o 11:09
objektívna a super recenzia :o)
jozefst
4 1. máj 2009 o 12:07
S nijakým albumom zatiaľ nešliapli vedľa. SOTU opäť prináša nové prvky a geniálny je jeho takmer prog-artový úvod. Sympatické bolo aj využitie starých technológii. Paradoxom je, že Construcion again time, čo sa týka nástrojov paradoxne využívali na tú dobu nové technológie. Uvidíme, kam sa posunú ďalej.
Teething
5 1. máj 2009 o 12:08
Recenzia?
Toto?
smartodm
6 1. máj 2009 o 17:50
“totální nadšení a hlášky o nejlepší desce kapely (což připočtěme pochopitelné euforii z nových písniček”
v mojom pripade to nie je pravda, ziadna euforia, doteray som nazor nezmenil a ani ho nezmenim. pre mna je sotu spicka…
Oáza
7 4. máj 2009 o 07:40
No…tento článek není na album ale spíš na kapelu…stejně jako “dmdevotee” tohle album mi nejde pod kůži, skladbám prostě chybí dynamika a energie,myslím, že na koncertech se to zlepší vlivem živého bubeníka ale jakmile zazní po nové skladbě skladba starší,třeba ze SOFAD-nedá se to srovnat.Celé album mi zní jako když je vytvořené na jednom analogu bez dynamické klávesnice, co nemůžu vytknout je melodika písní - skvěle se zpívá..ale ta hudba mi prostě k těm skoro padesátníkům nejde…kdyby toto album vydal někdo v ČR,tak ho kritika i lidi zdrchaj !!!
Daniel79
8 4. máj 2009 o 08:36
Mne se prave ta melodika pisni na SOTU moc nelibi…opravdu vyraznych momentu je na albu malo.
ROBOTER
9 4. máj 2009 o 14:12
Hm, Kraftwerk se starého vybavení zbavují, DM ho nakupují :oD Jen tak na okraj, když už zmínili Daveovy songy Come Back a Hole To Feed, nepřipadnou Vám ta dema, co unikla před nedávnem na net, lepší, než hotovky na albu??? Mě teda rozhodně příjdou lepší dema!
http://www.kraftwerk.kx.cz/
smartodm
10 5. máj 2009 o 10:44
amen…
Flexible
11 5. máj 2009 o 10:55
urcite nepridu, mozno len Peace mohli nechat trochu viac podbne demo verzii, mozno to mohol odspievat Martin a Dave mu len “pomahat”...
celebration
12 5. máj 2009 o 11:13
mě na albu vadí a to fakt vadí jen jeden jediný momemt
daevova fistule v Peace….ano tento moment mi nepřijde u něj přirozený
a superlativ bych měl milion
Doctor Devotee
13 6. máj 2009 o 01:20
Tak som sa o5 vrátil z mediálnej pustiny. Tentokrát už konečne aj s vlastnými skúsenosťami so SOTU.
Môjmu vypočutiu predchádzalo (a prekážalo) množstvo detailov. Moc som toho nezjedol ani nenaspal a k večeru som bol už taký uťahaný, že sa mi chcelo spať aj napriek 11.hodine, kedy bývam ešte svieži.
Ale svätostánok bol už pripravený- sklenený stôl (o ktorý som si v minulom storočí, keď som sa učil chodiť rozbil hubu) s krabicou od 4-och deluxov zakrytou tričkom istej britskej kultovej skupiny. Okolo nej vertikálne nastavané albumy, naležato pod nimi singly a bonusy. Celá moja diskografia
Už sa nedalo cúvnuť, vedel som, že to je dokonalý album. Ale netušil som, či bude fakt až tak bodobný prvým 2- to by ma moc nepotešilo, alebo to bude next dokonalý album, kt. mi neprirastie k srdcu ako CTA?
Každopádne nastala hodina pravdy. Ešte som na poslednú chvílu narýchlo dolaďoval svetlo- každá aj tá najmenšia lampička z vedľajšej izby bola moc, tak som si natočil na stôl iba monitor a tých niekoľko luxov bolo nakoniec presne to, čo som potreboval.
Doctor Devotee
14 6. máj 2009 o 01:23
Po obradnom vložení disku do mechaniky som stlačil play s vedomím, že svet už nikdy nebude ako predtým.
a celkovo ten song ma vôbec nechytil za srdce. Čakal som na druhý ale skrátka som asi už moc očakával a príliš sa obával, že mnohé recenzie boli pravdivé- aj keď nie negatívne- oba songy boli dobré, ale mňa neupútali. A potom to prišlo- vykúpenie v podobe Wrongu- začal hrať a…a nič. Ani chlpy sa mi nezježili ako obvykle. Vtedy som si z úľavou uvedomil, že zvuková karta tohto notebooku slušne povedané citeľne zaostáva za tou v PC mojich rodičov, odkiaľ poznám Wrong.
A potom to začalo- akási zmeť zvukov, čo Vy ostatní síce už dlho počúvate, ale ja som čakal z nejakej recenzie niečo ako I feel you. Prvé sklamanie. Nebolo to ako
I feel you, ale niečo úplne iné
Doctor Devotee
15 6. máj 2009 o 01:26
Odvtedy boli už očakávania menšie, lebo som vedel, že songy čoskoro dostanú ešte jednu šancu na kvalitnejšej technike. Už aj tak sa mi zdalo, že počujem iba náznaky zvukov, ktoré z toho compu nevytiahli ani moje špičkové slúchadlá. Teraz som to mal potvrdené a už som si hudbu našich bohov len tak nezáväzne vychutnával. Keď začala Fragile, moje očakávania už vlastne ani neexistovali, lebo FT, kt. uniklo na net ma tiež moc nechytilo. Akurát že som ho vtedy asi nedopočúval, alebo ho trochu zmenili- nakoniec som mal z nej omnoho lepší pocit, ako z predošlých dvoch. Ten koniec ma proste dostal ani neviem prečo
Nasledovala dušička- tam sa to začalo akosi otáčať aspoň trošku k lepšiemu a potom v 101. sekunde, no veď Vy už dávno viete, čo tam je. Pomaly som začínal chápať, aký vesmír nás to objíma. Áno, Little soul je perfektná.
A potom nasledovalo vždy niečo úplne iné, ako očakávam. Iné a teraz (bez očakávaní a nutnosti zapáčiť sa) už aj prekvapivo chytľavé. Každý další song bol dokonalý. Ale nie sám osebe ako IYR, Rush, WIMS, No good or Rumour.
Vesmír, ktorý som počúval sa predo mnou rozvíjal do nových tajomných zákutí, ktoré si ma okamžite získali až do závislosti po 1. vypočutí. Silnejšie ako syntetické drogy, a to už je čo povedať
Doctor Devotee
16 6. máj 2009 o 01:28
Zastavil by som sa pri inštrumentálke- to vôbec nieje vtip ako ktosi hovoril- tam iný song ani nemôže byť. Keď začal, videl som zvláštne obrazy v pohybe, ťažko sa to popisuje a už tak som tu zabral priveľa miesta.
On tam patrí- nieje iba Martinovým východiskom z núdze, keď už nemal nič iné v rukáve a potreboval next song na album.
Dnes je iná doba- všetci vedia, čo myslím
Doctor Devotee
17 6. máj 2009 o 01:31
Keď album dohral, počkal som si na easter egg na konci. Aká úžasná to vec!
Vtedy som už zhodnotil, že vlastne aj hole to feed je skvelá (len som ešte nevedel o tej zvukovke) a jediná chybička na kráse ostala pieseň s tými reťazami. No čo, povedal som si, že sa možno poddá časom, ako mnoho iných a pustil som si album znovu. Ladenie synťákov mi už vôbec nevadilo- už som vedel, že „to nebude ako I feel you“
Ale kým Dave prestal spievať... to už som plakal na kolenách ako malé dieťa. Vlastne, nie ako malé dieťa, ale šťastím…
Flexible
18 6. máj 2009 o 08:47
...zaujimave aj mne sa pri In chains ale uz pri prvom vypocuti v tom klude noci, ktore mi pri pocuvani robilo spolocnost, chcelo tiez stastim plakat…
“where you mooooved, has got me yeeeerning I know, you know…”
bubak
19 6. máj 2009 o 09:23
Jo Jo SOTU je špica, drtim ho dokola snad uz měsic a pořád se nemůžu nabažit.
Zana
20 6. máj 2009 o 15:55
Album sa mi pekne dostava pod kozu, kazdy den si ho davam ako antistresovy liek, pekne na plne pecky, po navrate domov. Vzdy ma oslovi nieco ine. Prvy bol Wrong, nieco ma nutilo pocuvat ho viackrat denne, potom Come Back, Corrupt, Jezebel. Momentalne ficim na In Chains, je to ako droga. Ta piesen ma fakt dostala. Pustam si ju aj do usi cestou do prace a domov. Aj napriek tomu si este stale netrufam SOTU zaradit do svojho rebricka DM albumov. Asi si budem musiet pockat na live prevedenia. A ako som uz pisala do inej temy, po SOTU mam podvedomu chut vratit sa k SOFAD. Neviem cim to je, ale beru ma veci IYR, WIMS ....
bubak
21 7. máj 2009 o 15:51
to Zana : Taky už jsem to někde psal že mi to tak nějak evokuje SOFAD a přitom je to uplně něco jinýho, zajímavý. Asi tou silou
Vlado
22 7. máj 2009 o 18:29
Zana a bubak: a mozno to nuti pustit si sofad preto, aby sme po biede na sotu poculi poriadne nadupane songy sofadu..podvedome…
bubak
23 8. máj 2009 o 08:30
to Vlado : Biedě ?? Ty asi nemáš uši, no to je mi líto.
Vlado
24 8. máj 2009 o 08:33
to bubak: no asi nemam, pretoze patrim do tej skupiny, ktorej sa to takmer vobec nepaci a naopak milujem Ultra
som asi pomyleny…
Doctor Devotee
25 8. máj 2009 o 10:37
Ale veď ULTRA milujeme všetci!
bubak
26 8. máj 2009 o 23:35
to Vlado : No čoveče tak to já zas Ultra moc nemusim, to byl pro mě po SOFADU hroznej skok dolu, jo jsou tam pecky jako Barel, Its no good, usseles ale celý album mi příde takový nesourodý, to mám o hodně víc radši Excitera, ale pořád to nebyl návrat na špici a to podle mě je jak PTA tak SOTU.
Michaelson
27 5. jún 2009 o 11:20
Pravda pravduca, Exiter bol najvacsi pruser DM:)
aranzmany, a melodie su velmi vkusne urobene a vyzrete, sak pani uz maju dost rokov a skusenosti.
SotU, je skvely album. I ked DM je pre mna uz skor hudba nenaplnenych idey,
sklamani a depresii:)
O umeleckej urovni by som nepolemizoval, ale ani pri najmensom..
Vsetky fistule
a Gahan ma stale super kovovy hlas a v kombinacii s Gorem, je to pravy Depeche mode..
Solovky Gahana a Goreho nezneju tak vokalne dobre, ako ich kombinacia v DM..
howk:)