Depeche Mode - V náruči smrti (1995-1998)

veľmi dobré čítanie, vďaka….obdobie Alanovho odchodu a hlavne Daveov návrat je vždy fascinujúce, no a Antonova pointa clipu Barrel of a gun to vystihla maximálne….

Diky Dangerous, v patek mi dosel Ultra remaster, takze skvele nacasovani )

super článok, díky dangi..
konečne sa možno hlavne utíšia dohady okolo dovodu opustenia skupiny Alanom…

Tak dobře už jsem si dlouho nepočetl.   Děkuju, super článek.

Krásný článek, díky dangerous.
Z jejich nadhledu mám příjemný pocit, že staré křivdy byly zapomenuty.

výborně zmínili povedené turné, pro mě osobně se jednalo o nejlepší koncert, perfektní atmosféra v T-mobile aréně, totálně vyprodáno, byl to zážitek, hala plná fanoušků. Oproti poslednímu koncertu v PRG nebo i Blavě - kde se přišla podívat i řada lidí, kteří se prostě chtějí podívat na DM (jako já na Madonnu), ale ta atmosféra pro mne již nikdy nedosáhla úrovně z koncertu v Praze 98.
Zejména přivítání a začátek v podobě QOT. Na to nikdy nezapomenu.
DM byli zpět ..ten pocit byl úžasný a na lidech to bylo ohromně znát. U NLMDA jsem myslel, že omdlím, oslňující. Zažil jsem to už v 93, ale na letné byla úplně jiná atmosféra, bylo to perfektní, ale ne tak jako 98.
Grandiozní. Nikdy nezapomenu.

Ano, koncert v roce 98 ve Sportovní hale byl neskutečný...venku pršelo, nevlídno…ale oproti 2006 všichni v černém, skutečná black celebration… sice support Purity trhaly uši, ale potom.. po Painkiller přišlo A Question of Time a to byl sakra nářez, neskutečná atmosféra… když odpočtu úvod Higher Love z Devotional, tak Sportovka 98 byl můj nejlepší koncert vůbec…

to Ringo: no to je škoda, byla to hodně dobrá show na podiu a hodně odvázaná v hledišti a při reach out and touch faith to byl takový hukot, že je div, že to ta hala vydržela:)

bolo to fakt užastne….vela ludi, včetne mna si bolo istých, že sa jednalo o posledný koncert..preto tolko emocii….bola to divočina..

Ringo: taky mě s tím pěkně štvou. Stejně jako ty jsem to prošvihla :-(

ten koncert je jedinečný už len preto, že sa niesol v duchu uvolnenej a takej prostej atmosfére, ktorá to odlišuje od tých predtým, že to nebolo proste o klasickom marketingu _ vydáme album, urobíme promo a poďho na koncertné turné, proste to bola čistá radosť z hudby a predovšetkým z nich samých… mylsím, že každý z nás pri pohľade ako vychádzali zo zákulisia išiel vyskočiť z kože…:-)

Co se týče telefonátů fanoušků do Mute, dnes to zní zvláštně, ale v letech 92-96, to byl i u nás jediný způsob, jak získat zaručené informace o DM (internet byl u nás v plenkách), sám sem v tom období několikrát telefonicky mluvil s Jiřím Vatkou (šéf MuteCS) nebo s panem Popovičem z MuteCS, kteří byli naprosto skvělí a v klidu informovali náctileté fanoušky o tom, co se chystá či děje v jejich oblíbené kapele…
Myslím, že to přesně vystihovalo celou filozofii MUTE Daniela Millera, být co nejblíže fanouškům a působit jako “jedna rodina”...

to dangerous :
PŘESNĚ...již nikdy se to neopakovalo, to byl pohled nad vše, všichni ruce nad hlavou, totální euforie, všichni v černém, venku chladno, podium bez pózy, čistý depeche mode, lidé kolem mě šíleli, zpívalo se tančilo se, celá hala na nohou….personal, never let….už se to nikdy neopakovalo.
naprosto unikátní zážitek, lidé byli neuvěřitelné spojení...fakt no comment

to hide…: “lidé byli neuvěřitelné spojení” tak to je naprosto výstižné! také se objevilo v recenzích: “Jádro nejvěrnějších fanoušků tvořila celá hala”

jj taky povazuju koncert z 98 za nej, co tu DM odehrali;] pecka za peckou, ta hala malem spadla;]

přátelé a jen tak btw, jeden němec mi nabízel 1000 marek za jeden lístek, byl jsem s přítelkyní (dnes manželkou), oba jsme studovali a mě tenkrát ani na 1 setinu sekundy nenapadlo, že bych prodal. To píšu proto, abych dokreslil tu atmosféru. lidé prosili o lístky - prostě šílené.

jsem hrozně vděčný za tento zážitek, moc vděčný za tu možnost prožít večer s Vámi lidi, na to se nezapomíná...

Vdaka za super clanok… Nemohla som sa od neho odtrhnut. Je to sila, konecne ziadne zahmlievanie . Koncert v 98 som zazila a nikdy na neho nezabudnem. Ked som pod sebou v kotli videla vsetky ruky nad hlavou a balkon sa otriasal a kolisal pod naporom fanusikov… Zazitok na cely zivot, bolo to fakt uzasne.

Koncert onoho pamatneho vecera bol skutocne jedinecny a neopakovatelny! Este nikdy som nepocitil silu DM tak intenzivne ako toho vecera a uz teraz mozem smelo vyhlasit, ze uz nikdy ani nepocitim nakolko to bola absolutna magia. Bol to jedinecny okamih kedy bol na koncerte hadam aj sam Boh a svojim pozehnanim musel mat podiel na tom zazraku aj on sam lebo inak si to neviem vysvetlit. Nic podobne sa uz nemoze udiat pretoze to bola dokonalost sama. Zaverecna pasaz NLMDA kedy pri osvetlenej hale mavali vsetci rukami patri k emocionalne najsilnejsim zazitkom v mojom zivote a zrejme to uz tak aj ostane. Este aj teraz mi beha mraz po celom tele. Ak by som bol v tom okamihu umrel, umrel by som stastny… a pravdu povediac nechybalo mi k tomu vela…

DAKUJEM fantasticke citanie

toľko skvelých myšlienok v tak skvelom článku. Celé to obdobie bolo zvláštne nielen pre DM…Aj ja som bol Prahe v 1998, bol to vôbec môj prvý live DM v živote, ale na dojmy a pocity sa ma radšej nepýtajte…
Kiež by som to mohol ešte raz zažiť, aby som si uvedomil, čo som videl a hlavne počul…Nuž,ale nč nemožno v živote vrátiť späť (dont look back).

Konečne som sa aj ja dostala k prečítaniu tochto fantastického článku.A čo dodať? Len to čo vždy!Zas ma to dostalo a doslova vtiahlo do deja. Dramatycký dej ktorý napokon vyústi do happy endu. Z tohto obdobia by sa dal normálne napísať román ktorý od začiatku do konca vyráža dych.
A dúfam ,že som dobre pochopila, že spomýnate na koncert v Prahe 98´.Mala som možnosť tam ísť aj ja , len akurát v ten termín som mala už pól roka vyplatenú dovolenku do Španielska v tedy ešte s mojím priateľom , teraz už manželom. No neľutujem to lebo len vdaka manželovi som sa dostala už na 2 koncerty a viem ,že to niesú posledné!

Najma ten uvod bol taky “vtahujuci”. Ale nastastie to skoncilo happyendom