Depeche Mode si napsali vesmírný epitaf

Depeche Mode si napsali vesmírný epitaf

Byl by úplně ideální rok na to, aby Depeche Mode zrecyklovali všechnu svoji kulišáckou synthpopovou minulost a vyrukovali s něčím tak triviální a chytlavým jako Just Can't Get Enough.

Dělá to tak kde kdo od Madonny po Bowieho, když cítí, že se do kurzu znovu vrací zvuky a postupy, které oni sami produkovali nebo vynalezli o generaci dřív. Pro Depeche by to byla trefa - jak strašně vtipné - do černého. Co jiného totiž letos udělala dívčí kapela The Saturdays, když chtěla hit v britské top 10? Natočila cover Just Can't Get Enough. Nemluvě o holkách z BBC Sound of 2009 - jako La Roux nebo Little Boots, které syntezátorovou naivitu raného osmdesátkového popu přijaly za svůj způsob uvažování. Pro Depeche Mode ale není cesty zpátky. Jako když stojíte před otevřenou skříní, z níž páchne naftalín: víte, že přesně tyhle střihy už zase frčej, ale vám se do nich už znova nechce soukat. Připomínají vám zbytečně moc zážitků, na které chcete už léta záměrně zapomenout. Kapele proto nepodlehla lákavým svodům toho žít z úroků starých investic. Na Sounds of the Universe se vystřelili daleko za oběžnou dráhu, z níž by se dalo vůbec pozorovat, jaký vliv mají na současný pop. Pouze pilotní singl - a nejsilnější moment alba - Wrong je mrazivě cynickým ohlédnutím kamsi k Violatoru a nelítostná bilance toho, kam Davea Gahana zavedla víra v osobního Ježíše. Zbytek stopáže dosud nejdelšího alba v diskografii kapely ovšem dlí přesně v tom nekonečném, pietně ztichlém a ospalém vesmíru plném čekání a vynucené sebereflexe, který znáte třeba z filmu Ikarie XB 1. Pro tuto retro náladu se dokonale hodí i slabost Martina Gorea pro staré analogové syntezátory, jež před natáčením fanaticky skupoval přes eBay. Depeche Mode Jako všechny kapely, jejichž kariéra se počítá na dekády, i Depeche Mode na posledních albech přemohla tendence stavět na detailech. Vydávat náznaky a nedořečenost za hlubokomyslnost. Pokládat méně za více, aniž by byli schopni rozeznat, že jejich méně už je pro nezainteresované moc málo. Vesmír Depeche Mode se svými podmínkami dost blíží vakuu, v němž se zvuk nese jen velmi pomalu a často skončí nezaznamenán. Malichernosti jsou zapomenuty, pohled do neohraničených dálav vnukává kosmonautům pokorné myšlenky o bohu, morálce, soucitu a dokonalosti (In Sympathy, Peace, Perfect i Jezebel přednesená Martinem Gorem). Jsou to Songs of Faith and Devotion zpívané někým, kdo už opravdu prahne po víře i zbožnosti. V prostoru, který je jinak zcela prázdný. Gahan všechna ta témata převrací s velice střízlivou a realisticky měkkou dikcí v hlase, která by se hodila spíš do zpovědnice nebo na smrtelnou postel než na stadiónové turné, kam se kapela chystá vypravit. Problémem Sound of the Universe je, že zachází s časem - délkou skladeb - jako kdyby ho byly k dispozici roky. Když letíte raketou na planetu Micka, nebo jste odsouzeni bloudit na věky, tak ho možná tolik máte. Ale je to často jen tato cestovatelská nuda, proč máte chuť rozpindávat se o hlubokých aspektech života. Osobně bych jako posluchač část letu radši prožil v hibernaci a nechal se palubním počítačem vzbudit před přistáním. Natočili svoje dosud nejmeditativnější album. Po euforii, v níž se vše počítá ve velkých částkách, černé slavnosti i heroinovém ultra-očistci se Depeche Mode pokusili - jakkoli to zní pateticky - dojít smíření i moudrosti. Ještě nikdo před nimi nevyzkoušel, zda se k tomu syntezátorové písně vůbec hodí. Skoro by jim to vyšlo, kdyby tolik nepodlehli okouzlení z vlastní přemýšlivosti. A teď už by klidně mohli umřít, protože jímavější dopis na rozloučenou už si stejně nenapíšou. Pavel Turek, aktuálně.cz

Názory Devotees (22)

Hugi

 1    23. apríl 2009 o 21:32

Nemyslim ze DM si napisali nejaky epitaf, oni sa nelucia, oni tymto albumom zacali dalsiu svoju dekadu. A ako napisal vanitas: SOTU je genialny opus-plny suhlas grin

Remotivator

 2    23. apríl 2009 o 22:02

Presne takyto pocit vakua a prazdneho priestoru som mal po prvom vypocuti albumu. Takze vyzera to tak, ze autor clanku pisal recenziu po 1.vypocuti. Skoda, ze sa potom zahybernoval a nepreletel vesmirom este raz :-(

Borunn

 3    23. apríl 2009 o 22:20

Fletch kdysi o singlu Wrong prohlasil, ze je to presny protiklad soucasneho popu. Zbytek alba je vsak soucasnemu popu o mile vzdalenejsi, nez Wrong a myslim si, ze je to tak dobre. Proc odsuzovat stadionove turne s timhletim albem?! Pokud to vyjde (a zatim to vypada zatracene dobre - soudim dle prodanych listku), tak by to mohla byt opravdova facka, kterou by DM soucasnemu popu ustedrili.
Samozrejme necekam zadnou revoluci v Popu, na to uz DM sil opravdu nemaji, ale cele tohleto velke show - nazev Sounds of the Universe; megaturne a nalada tohohle alba urcite svou stopu ve svete pop-music otisknou!
Budu v tom DM drzet palce.

milllis

 4    23. apríl 2009 o 22:24

... tolko abstraktných “povídaček”, to sa snáď ani nedalo čítať.

SOTU si púšťam každý deň, keď prídem z práce. A to sa mi nestalo pri žiadnom DM-albume. DOBRÝ album - jednoduché jak facka.

kikinkaDM

 5    23. apríl 2009 o 22:28

ten chlap napisal vela a predsa nic, musel som to dvakrat precitat aby som pochopil ci je podla neho ten album dobry alebo slaby kazdopadne ho absolutne nepochopil co je ale u DM normalne nie kazdemu je umoznene nazriet do veci do ktorych je tazko vidiet smile a co sa tyka turne tak tam je uz ale naozaj uplne mimo smile pochybujem ze bol niekedy na ich koncerte smile

PK

 6    23. apríl 2009 o 23:01

@ millis Přiznám se, že i po týdnu také každý den potřebu aspoň jednou denně si tu desku pustit — většinou vezmu psa a courám se s iPhone a sluchátky po loukách, abych na to měl klid a samotu. Ta deska ve mně vzbuzuje čím dál větší nadšení. PTA nastartoval obrat k lepšímu (po slabším Exciteru) a SOTU je skutečně téměř dokonalá — skvěle vyvážená, komplexní deska s rovnoměrně sytým soundem (což u PTA po pátém tracku neplatilo). Dave s Martem podávají skvělý hlasový výkon, Mart se vykašlal na zbytečné protahování konců skladeb a ty Davovy zase opatřil vhodnými aranžemi, např. kovadlina v Come Back (Davovy tracky mi občas připadaly krapet nudnější než Martovy). Jak tvrdím — nejvyrovnanější deska od Violator a Music for the Masses, řekl bych…

sinner

 7    24. apríl 2009 o 01:15

no konecne triezva recenzia - vdaka za uverejnenie - uz som ani neveril ze je nieco taketo na dm strankach mozne ...

kikINkaDM: klasika - nie je z albumu fanaticky odvareny - takze ho nepochopil ... ach jo ... veta “Depeche Mode na posledních albech přemohla tendence stavět na detailech. Vydávat náznaky a nedořečenost za hlubokomyslnost. Pokládat méně za více, aniž by byli schopni rozeznat, že jejich méně už je pro nezainteresované moc málo” vsak hovori ze ho pochopil zatracene dobre

Borunn: “Proc odsuzovat stadionove turne s timhletim albem?! Pokud to vyjde (a zatim to vypada zatracene dobre - soudim dle prodanych listku), tak by to mohla byt opravdova facka, kterou by DM soucasnemu popu ustedrili.”

lenze treba si uvedomit jednu “drobnost” ... ziadna facka sa konat nebude - lebo oni stadiony nevypredali novym albumom ... stadiony boli totiz vypredane davno predtym nez ludia poculi z noveho albumu co i len notu ... inymi slovami: ludia idu na DEPES - nie na novy album ... a depes su v prvom rade stare hity a novy album az daleko v druhom rade ... posledne turne na ktorom sa islo na novy album bolo devotional + exotic tour po SOFAD ... odvtedy sa chodi uz len na stary depes + nejake tie nove pesnicky ...

Daniel79

 8    24. apríl 2009 o 08:41

Zajimava recenze. Negativni recenze na DM mi vzdycky prisly zajimavejsi nez nejake nadsene opevovani a ocenuju, ze ji kluci hodili na tyto stranky. Autor neni debil, proste ma tento uhel pohledu. Album se mi jinak celkem libi…dokonce jsem pod jeho vlivem zacal znovu poslouchat A Broken Frame grin

Flexible

 9    24. apríl 2009 o 09:04

to millis: presne tak to prislo aj mne, prilis abstraktne a zo strany autora mi to pripadalo velmi pozerske, ale je pravdou, ze SOTU sa mi stale velmi paci, a preto sa nedokazem vcitit do vnimania cloveka, ktoreho album moc alebo vobec neoslovil.
Ja teraz, co mi prisla “krabica”, trochu pocuvam remixy a bonus tracky, Light aj napriek “podobnosti” melodie s M.Davidom a Krokmi Frantu Janecka a ich Nenapovidej /aj ked pochybujem, ze by Mart alebo Dave na nom niekedy frcali, alebo ho prave objavili/ sa mi dost lubi, Martinom spievana The moon… ma dostava v cast gitaroveho sola a Ghost je krasny zavan Kraftwerku :0)

Marten

 10    24. apríl 2009 o 11:18

No ona hlavne je ta recenze napsana tak nejednoznacne a lisacky, ze ani neni zcela patrne, zda se autorovi SOTU libi ci nikoli. Je z ni citit alibismus, jakoby se autor bal rici co si skutecne mysli, protoze proste nevi jak se k albu postavit. Schovava se za “intelektualni” fraze a v podstate jen mlzi a naznacuje. Cist tuto recenzi je jak poslouchat nejake fylozificke zvasty (o nicem) pri nejakem cajovem sezeni a predcitani intelektualnich mouder. Jeto jedna z tech recenzi, ze ktere se vlastne ctenar vubec nic nedozvi a presto ma nutkani autora chvalit. Recenze co vlastne ani neni recenzi. smile

Daniel79

 11    24. apríl 2009 o 12:53

Marten: no ja myslim, ze je dobre nekritizovat neco, co nejsi schopen obsahnout, ty FYLOZOFE grin. Podle me je recenze celkem srozumitelna. Kdyby jeji vyzneni bylo pozitivni, tak bys takhle nereagoval.

jozefst

 12    24. apríl 2009 o 13:22

Nenatočili paródiu na samých seba. Nie sú tam stokrát prevarené postupy a lacné trendové zvuky, aby to znelo nasilu moderne. Samozrejme, v niektorých momentoch je cítiť silnú inšpiráciu Kraftwerkom ako pri Ghost, ale to je ešte v pohode. Úvod albumu je art-syntypopový, možno na prvý krát stráviteľný ale vydarený. Nadvezuje na The darkest star, ktorá uzatvárala PTA a je taktiež ladená v takomto duchu. DM sa našťastie nezaradili medzi ich kopirátorov a sú stále originálom a ten je iba jeden. Dúfam, že nás ešte v budúcnosti príjemne prekvapia a tvorivá kríza ich bude obchádzať.

Marten

 13    24. apríl 2009 o 13:27

Daniel: no vidis chlape a to je prave ten problem smile Kdyz pises recenzi na nejake dilko, musis brat v potaz, ze ne kazdy je tak intelektualne na vysi, aby pobral tak hluboke myslenky a mohl si sestavit alespon priblizny obraz, jake to vlastne je. Kdybych album neznal, vubec bych netusil co me vlastne ceka - myslim, ze dobre napsana recenze (pozitivni ci negativni) ma prinaset takove informace, ktere srozumitelne predstavi dane dilko.
Co mi prinese informace typu

Skoro by jim to vyšlo, kdyby tolik nepodlehli okouzlení z vlastní přemýšlivosti. A teď už by klidně mohli umřít, protože jímavější dopis na rozloučenou už si stejně nenapíšou.

, kdyz dane album neznam? Navic je to cele uzavreno tak, ze skutecne neni jasne, jestli je to dobre nebo spatne…
Ne kazdy ma takovou predstavivost jako ty chlape, FYLOZOFE smile
Jinak pro koho jsou recenze? Troufam si rici, ze predevsim pro ty, kteri se s dilem treba chteji seznamit, ne pro ty, co to maj sjete tam a zpet treba 100x smile

Daniel79

 14    24. apríl 2009 o 13:55

Marten: ale ne, dobre to napsal (prestoze znovu opakuju, ze mne se album libi). Myslim, ze recenze nema byt ani tak popis jako spis hodnoceni, dale informativnich clanku o SotU stejne vyslo pomerne hodne a navic lze predpokladat, ze tuhle recenzi budou cist hlavne ti, ktere SotU zajima…a odhaduju, ze takovi lidi to album vesmes maji kdispozici.

Tou vetou chtel autor rict, ze DM (podle jeho nazoru) prilis zabredli do filozofovani (opravdu se to slovo nepise s “y” grin ) a do budoucna uz nemaji co sdelit.

Je to dobrej a zajimavej clanek, prestoze osobne se s tim negativnim hodnocenim neztotoznuju.

Marten

 15    24. apríl 2009 o 14:19

Daniel: sorry za “y”... jsem rozileny smile Clovek pise rychle a… - preci jen taky se musi pracovat ze…

No helej tady se s tebou asi nazorove nesejdu - no co uz. smile To, ze me SOTU zajima jeste neznamena, ze uz jsem ho slysel.

Tady neni patrne co tim myslel (tou premyslivosti), zda narazi na hudebni stranku veci, nebo na textovou… No proste clanek je oznacen jako recenze, ale je vsim, jen ne recenzi smile

Zana

 16    24. apríl 2009 o 16:17

Pre mna celkovo alibisticka recenzia. Autor je taky zaujaty sam sebou a svojim kvazi filozofickym nadhladom, ze sa v nim straca. Tato recenzia ma urcite neurazila….. :-D

Hugi

 17    25. apríl 2009 o 09:08

to tomy: A vidno ze Ty sa nevies zmierit s tym ze kde je momentalne A.W. a kde je teraz DM. hold posral si to sam chlapec ...grin

Zana

 18    25. apríl 2009 o 14:29

ani nie, celkom úprimná (a nie zlá) recenzia a posledná veta je celkom zaujímavá a výstižná. Vidno, že autor hudbu DM celkom dobre pozná.

Tak ak ak je to ten Turek, ktoreho myslim, pozna DM velmi dobre. A recenzie vie pisat, to vsak neznamena, ze mu prave tato vysla.Ale kazdy ma pravo na svoj nazor…  Turek, ja aj Ty….

profile

 19    25. apríl 2009 o 15:07

@Zana: turek

dan_b

 20    27. apríl 2009 o 18:41

Pavel, vyborny clanok a myslim ze vystizne zhrnutie albumu!

Este by som dodal, ze pocas promo Playing the Angel, Martin spomenul ze nevie definovat co pre DM znamena byt mainstream. Tymto albumom sa DM najviac priblizil k mainstreamu, ktoremu sa predtym ako keby snazil vyhybat. Bohuzial rukopis typickeho DM soundu, ak nieco take vobec existuje, je velmi slaby a dal by sa mozno zhrnut do styroch piesni (In Chains, Hole to Feed, Wrong, Corrupt). To je z celkovo poctu 13 pre skalnych fans velmi malo a akokolvek prijat In Sympathy, Fragile Tension, Peace, Come Back, Sleepwalker alebo Perfect nieco ine ako spevavy popik, tak to skratka nie je v mojich silach. Ma to ale vsetko logiku, Daniel Miller musi produkovat albumy (for the masses), inac Mute neprezije - to sa ale nemusi zhodovat s tym, co chcu skalni fans.

Byt oddanym fanusikom cohokolvek znamena byt objektivnym, kritickym, dokonca aj odmietavym a nie je hanba ked niekto, kto zije DM viac ako dve desatrocia ma iny nazor ako vacsina. Pre mna je album velkym krokom dopredu pre DM stat sa popovou ikonou pre novy typ fanusikov odrastenych na The Killers alebo Kaiser Chiefs. Mna nezostava nic ine ako vratit sa k ovela lepsiemu PTA, alebo Ultra - nehovoriac o Paper Monsters alebo Alanovom Recoile.

Flexible

 21    27. apríl 2009 o 23:11

...ale DM sa nikdy “nehrali” na nezavislu scenu, to sa ich tak niekto len snazil zaradit, vzdy si len robili veci PO SVOJOM a tento pribeh pokracuje…

Hugi

 22    28. apríl 2009 o 00:56

to dan_b: ok. neberem ti tvoj nazor, to by som si ani nedovolil, ale teraz si dovolim prezentovat ten moj : Typicky DM sound existoval, existuje a bude este par let existovat, o tom som presvedceny. Co sa tyka SOTU tak je to pre mna:Wrong,Hole to feed, In Cains, Corrupt, Oh Well, Ghost.
Som oddany uz skoro 30 rokov a tento album beriem trochu ako navrat do plodnych 80´s kedy som s DM zacinal este za komancov.
Takze pre mna je SOTU akoby vdaka nam skalnym a tvoje tvrdenia ze DM sa tymto stane novou popovou ikonou “pre novy typ fanusikov odrastenych na…(tak to ani nepoznam, sorry!) je trochu scestne - tot moj nazor grin pekny den

After Party, Roxy, Praha

Diskutovať môžu iba zaregistrovaní a prihlásení užívatelia.

  Vytvorte si účet   Prihláste sa