Kraftwerk hrál fantasticky (recenze koncertu)

Z noci ze včerejška na dnešek odehrála německá legendární skupina Kraftwerk koncert na letním festivalu Summer of Love 2006 v Pardubicích. Na koncertě se sešel i hlouček Depešáků, kteří si stominutovou show užili stejně jako já. Kraftwerk byl prostě úžasný.

Pardubický festival Summer of Love je festivalem zaměřeným hlavně na techno. Už od odpoledne vyhrávali nejrůznější DJ‘s a scházely se davy kovaných technařů s dudlíky, obojky, síťovanými tričky a kohouty na hlavách. Mezi technaři tu a tam vykukovali normálně vypadající posluchači, někteří dokonce v bundách a tričkách Depeche Mode. Bylo mi jasné, že tito na techno nepřijeli a že jsou v Pardubicích hlavně kvůli Kraftwerku.

Půl hodiny před koncertem se pod pódiem vytvořil takový minikotel Depešáků, který se po celý koncert staral o atmosféru, řval, tleskal a zpíval. Depešáci se prostě nezapřou :o) Koncert odstartoval v jedenáct hodin hitem Die Mensch Machine a pokračoval v úžasném tempu. Autobahn, Radioaktivitat, Tour de France… Kraftwerk odehrál takřka všechny hity, včetně písně Roboter, při které na pódiu nestojí členové kapely, ale jejich umělé kopie, roboti.

Styl Kraftwerk je specifický. Na první pohled se zdá, že se pódiu nic neděje. Čtyři chlapíci stojí, ťukají do laptopů a hrají na klávesy. To je všechno. Kraftwerk je ale přesně takový, jaká je jeho muzika. Kraftwerk nehraje o lásce, nehraje o problémech lidstva. Spíše si hraje (ve smyslu „hrát si“, tj. bavit se); opěvuje umělou techniku, roboty, kalkulačky, dálnici, moderní svět počítačů… Je to v tom velký kus ironie a smyslu pro humor. Tu si všimnete, že kapele, oblečené do černých obleků, blikají světýlka na kravatách; při závěrečných písních Aerodynamik a Music nonstop zase všichni čtyři chlapíci přijdou v zeleně svítících oblecích. Dynamiku jejich vystoupení vytváří právě takovéto blbůstky a především fantastické projekce, které – troufám si říct – jsou ještě lepší než ty od Depeche Mode. Přesně pasují k muzice, navazují na každý tón a jsou výtvarně ohromně nápadité.

Taktéž zvuk je specifický, Kraftwerk je sice v určitých ohledech podobný některým prvkům muziky Depech Mode (vždyť Martin Gore má Kraftwerk za svůj vzor, obě skupiny se osobně znají). Zpěvu je ale v „písních“ Kraftwerku minimum, spíše jsou to takové zvukově nesmírně bohaté a originální syntetizátorové instrumentálky. A ještě byl dodal, že jsou chytlavě melodické, současně se dá na ně tančit a mají tempo. Pardubický koncert byl v tomto smyslu tradiční, zvukově to byl typický Kraftwerk. Nicméně tu a tam se skupina po bouřlivé reakce publika rozjela a zakomponovala zvuky, které na live záznamu šňůry z let 2004 – 2005 nejsou (CD se jmenuje „Minimum – Maximum“, kdybyste se po něj sháněli).

Včerejší koncert byl na Kraftwerk poměrně specifický. Takřka nikdy se při koncertech nikdo ze členů kapely neusměje a nekouká se příliš do publika, nekomunikuje s ním (to ale není nějaké povýšené gesto, ale záměr – mají takový styl, chtějí být umělí, jakoby studení). Publikum, které se sešlo, bylo ale fantastické od samého začátku. Opět bych vyzdvihnul „náš“ hlouček Depešáků. Měl jsem pocit, že právě my si koncert nejvíce užíváme a paříme. Skupina si toho všimnula, všichni čtyři se smáli (!) a šlo na nich vidět, že mají z takového přijetí velkou radost. Po včerejším koncertu jsem přesvědčený, že pokud Kraftwerk bude ještě někdy dělat šňůru (nejstarší člen nedávno slavil 60. narozeniny, Kraftwerk hraje přes třicet let), v Česku hrát určitě bude. Nepropásněte to!