Depešáci drží tempo

Rozhovor z časopisu Týden (ČR)

Co si pamatujete ze svého prvního koncertu v Praze, v březnu 1988?

Gore: Nic.

Fletcher: Já si to pamatuju. Na tom samém turné jsme předtím hráli v Polsku a v Budapešti, která se nám zdála normálnější. Pak přišla Praha. Takové šílení fanoušků pod pódiem a vlastně v celé hale jsme už nikdy nezažili. Bydleli jsme v hotelu, který byl snad, až na nás, úplně prázdný, všude kolem byly samé prostitutky.

Gore: No jo vlastně. Nejdivnější ale na tom bylo, že když jsme dohráli a jeli do hotelu, bylo město úplně prázdné. Vůbec jsme nechápali, kam zmizely ty tisíce fanoušků. Normálně postávají lidé před halou, nebo před hotelem. Tady to bylo, jako kdyby ulice někdo úplně vyčistil. Nevíte co se tehdy dělo?

Mohli jste se tehdy po Praze volně pohybovat? Nebo vás někdo doprovázel či sledoval?

Fletcher: Nic takového si nevybavuji. Byli jsme tehdy v Praze krátce. Pár dní.

V říjnu vydáváte jedenácté album Playing The Angel. Na dusseldorfské tiskové konferenci k zahájení světového turné jste se chlubili, že je to vaše nejlepší deska. Není smutné natočit nejlepší desku až po pětadvaceti letech hraní?

Gore: Kdo řekl že je naše nejlepší?

Zrovna vy

Fletcher: To asi řekl proto, že nám nahrávací společnost nakázala, abychom zněli optimisticky. Tak jsme byli pro jednou optimisty.

Takže není nejlepší?

Fletcher: Jak se pozná nejlepší deska? Řada lidí nám říká, že tohle je naše nejlepší nahrávka od Violator (1990). A já na to: A co třeba Ultra (1997)? My si myslíme, že všechny naše desky jsou dobré. Na tomhle albu mám rád hlavně náladu, která se na něj přenesla z atmosféry nahrávání. Byli jsme v pohodě.

Gore: To je pravda, bylo to jedno z nejsnáz nahraných alb Depeche Mode. Za prvních pět týdnů ve studiu jsme měli hotových jedenáct písniček, což je náš světový rekord. Normálně nahráváme desku roky.

Které album bylo nejtěžší dokončit?

Gore: Nejhorší to asi bylo se Songs Of Faith And Devotion a Ultra. Tehdy jsme si mysleli, že Depeche Mode končí. Ultra jsme nahrávali v New Yorku, a Dave byl na tom tak špatně, že nebyl vůbec schopen zpívat. Nahrát vokály k písni Sister Of Night mu trvalo šest týdnů. Tehdy jsme producentovi Timu Simenonovi řekli, že jako Depeche Mode pravděpodobně nejsme schopni tuhle desku dokončit.

Byli jste už někdy předtím takhle blízko rozpadu?

Gore: Určitě už v roce 1995, v okamžiku, kdy nás všechny svolal Alan Wilder do londýnské kanceláře a oznámil, že z kapely odchází. Tehdy jsme si pomyslel: Tak je to tady. Konec Depeche mode.

Fletcher: Už tehdy to bylo komplikované tím, že Dave nebyl zrovna ve formě.

Co teď dělá Alan Wilder? Vídáte se?

Gore: Slyšel jsem že se snad chce vrátit k hudbě, prý už má dost odpočinku a chce nahrát desku.

Fletcher: Opravdu? Jak to, že jsem o tom neslyšel?

Gore: Možná jsem si to vymyslel.

Na novém albu jsou poprvé v historii DM písně, jejichž autorem je zpěvák David Gahan. Co to, že jste mu po letech poprvé dovolili autorsky se podílet?

Gore: Vyhrožoval, že jinak nás někam zamkne, a šest měsíců nás bude trápit hlady.

Fletcher: Naštěstí jsou Daveovy písničky taky o bolesti a utrpení, takže to dobře zapadá do naší koncepce. Dobrá věc je, že Dave coby skladatel textů stále ještě roste, zatímco Martin je už, řekl bych, přerostlý a na sestupu.

Gore: Myslím že Davea po jeho vlastním albu Paper Monsters přestalo bavit zpívat písničky, které mu napsal někdo jiný. Takhle se cítí daleko víc zapojený do práce kapely.

Jak rozhodujete, které písničky se dostanou na album? Máte nějaký demokratický způsob hlasování?

Fletcher: Tentokrát jsme to nechali na producentu Benu Hillierovi, ať si vybere sám.

Gore: Benovi jsme dali daleko víc pravomocí, než našim předchozím producentům. O některých jeho rozhodnutí, co se týče výběru skladeb, mám pochybnosti, ale respektuji je. Na tom, že Dave už taky skládá, je dobré i to, že máme spoustu nových hotových věcí. Já vždycky psal písničky jen na jedno album, teď mi jich několik zbylo.

Proč jste si vybrali Bena Hilliera, který dosud produkoval úplně jiný typ muzikantů, třeba U2, Blur, nebo Duran Duran?

Gore: Navrhli nám ho v nahrávací společnosti. Mezi dalšími producenty se nám jeho nápady líbily nejvíce. Ben je skvělý člověk - navíc jsme netušili že je to takový fanoušek elektronické hudby. ma sbírku starých analogových syntezátorů a neustále po internetu skupuje další. To, jak naše nové album zní je Benem hodně ovlivněno.

Do jaké míry je úspěch alba u kapel slavných jako DM závislý na tom, jestli vás budou hrát v televizi a v rádiu?

Gore: Rádia a televize se zdají čím dál mocnější. Mohou si diktovat podmínky, na které by bylo dřív nemyslitelné přistoupit. Například teď nám nahrávací společnost řekla, že musíme udělat tříminutovou televizní verzi našeho singlu. Proč tři minuty? To jsme nikdy předtím nemuseli.

A vy to uděláte?

Gore: Musíme to udělat, jinak bychom se nedostali do televize.

To po všech těch letech hraní a šedesáti milionech prodaných alb potřebujete televizi? Znamenalo by rozhodnutí bojkotovat televizi, že se vaše deska bude prodávat katastrofálně?

Fletcher: Nevydáváme desky jen pro lidi, kteří nás znají a věrně kupují každou naši desku. Chceme i nové posluchače, proto musíme udělat tříminutovou televizní verzi. Navíc televizní a rozhlasovou propagaci děláme po celou kariéru.

Máte hranice, za něž odmítáte jít?

Fletcher: Jednou jsme v německé televizi museli držet v náručí živá kuřata. Bylo to dávno, teď už s kuřaty nepózujeme a myslím že nebudeme ani v budoucnu.

Gore: Jsou návrhy, které jasně odmítáme. Například teď si naše nahrávácí společnost udělala průzkum a pak nám řekli že bychom měli singl Precious zrychlit o 1,5 procenta, prý by se pak víc hrál v rádiích. Zkusili jsme to, nahrávka vážně zněla líp, ale zavrhli jsme to. To už by bylo moc.

Mnozí muzikanti se dnes politicky angažují. Podpořili jste někdy nějaké hnutí, angažujete se v boji za lepší svět? Proč jste nehráli na Live 8?

Gore: Zrovna jsme byli ve studiu uprostřed nahrávání desky. Pro nás není tak jednoduché se sebrat a udělat koncert. Možná kdybychom byli uprostřed turné, tak bychom se Live 8 zůčastnili.

Fletcher: Všichni tři se zajímáme o politiku, ale máme úplně odlišné názory a nedokážeme se shodnout. Takže si to děláme soukromě a každý po svém. A navíc všichni věříme tomu, že muzika nedokáže změnit svět, že nemá takovou moc. Svět mohou změnit politici, a těm my se vyhýbáme.

zdroj: tyden.cz