Vesmír zvaný Depeche Mode

Dalo se čekat, že tahle hudební formace to zabalí v roce 1982, hned poté co odešel hlavní skladatel a tahoun ve studiu Vince Clarke. Jenže se stal pravý opak a zbylá trojice od té doby pracuje na své nesmrtelnosti.

Clarkův odchod plně rozzářil temnou hvězdu Martina Gorea a vedl vpříchod, dnes už živoucí legendy Alana Wildera. Wilder sice kapelu po 12 letech oficiálního členství opouští, ale jako by jeho duch držel skupinu při životě neustále. Na albu Ultra, z roku 1997, zůstali zbylí členové, jak tři malí školáci, kteří si najmuli staršího, hudebně talentovaného kamaráda jménem Tim, jež jim pomohl po zvukové stránce zaplnit mezeru po Alanovi, a o 4 roky později se školáčkové proměnili v náctileté puberťáky, dohadující se o své důležitosti, předhánějící se v lenosti a v tom, kdo je více zahleděný do sebe, čímž dokonale zamotali hlavy svých příznivců, kteří přestávali věřit v návrat skutečně tvůrčích a progresivních Depeche Mode. Ti, ale naštěstí začali podruhé dospívat. V roce 2005 přicházejí s albem Playing the Angel, natočeném za tři a půl měsíce, které se může přece jen už trochu měřit s opusy z klasické éry, a zároveň dokazuje, že trio zvané Depeche Mode má stále skryté rezervy. Ačkoliv, bylo album velmi úspěšné, přesto někteří fanoušci v něm, možná oprávněně, neviděli takovou propracovanost jako na albech ze začátku 90. let.

Za pár dní začíná rok 2009, dá se najednou očekávat vrchol kariéry Depeche Mode? Bezpochyby ano. První zpráva z letošního roku z blízkosti kapely říkala:„U Depeche Mode je najednou vše jinak.“ A lze říct, že to vystihuje přesně to, co se kolem Depeche Mode děje. Kapela si konečně uvědomuje svůj výjimečný status a nehodlá připustit jakékoliv hazardování se svým jménem. Martin Gore, který proslul svou skladatelskou leností a až znechucením studiovou prací, kterou velmi rád vyměnil za trochu ostřejší pití doprovázené nesmyslným brnkáním na kytaru, již dva roky píše nové skladby a piluje je k dokonalosti. Co víc, z Martina Gorea se stal synthezátorový studiový guru, neustále nakupuje nové i obstarožní elektronické mašinky a snaží se hledat ještě nepoužité zvuky a spolu s ostatními členy kapely a producentem Benem Hillierem propracovávat melodie k dokonalosti a pečlivě pilovat mnohovrstvý temný zvuk nového alba. Po textové stránce se Martin odhodlavá ještě více ponořit hluboko do své duše, plné temných zákoutí a pozvednout písně až na spirituální úroveň. Dave Gahan, v nedávné minulosti budující kariéru na image „rebel bez příčiny“, se už nesnaží kapelu rozložit a za každou cenu stáhnout pozornost na sebe, najednou se necítí být utiskovaným členem kapely, ale plnohodnotným tvůrcem, jež se podílí na něčem velmi výjimečném. Depeche Mode, se tentokrát rozhodli nespěchat, podepsali nový kontrakt jen na jediné album, a termín vydání si vymínili nastavit tak, aby každé z písní, mohli věnovat přesně tolik času, kolik si skutečně zaslouží. Depeche Mode hodlají na jaro 2009 připravit pro své fanoušky skutečně propracované, plnohodnotné dílo, žádnou garážovou rychlokvašku pro rádia. Chtějí album naplnit svými zkušenostmi, svými znalostmi i svým neustálým vnitřním bojem se sebou samými, ale také svým jedinečným humorem, svým nadhledem a ironií.

V roce 1990 Depeche Mode nabízeli růži, jako literární symbol přátelství a provedli nás světem viděným jejich očima. Pro rok 2009 se rozhodli zajít ještě dál, nabízejí vlastní vesmír, kde čas je možné zastavit a snít. Chtějí nás nechat nahlédnout do jejich vnitřního světa, který je pro ty, jež se ho snaží pochopit a umějí mu naslouchat, nádherným a jedinečným prostorem plným úžasných překvapení. A tak zahoďme skeptismus a těšme se na příští rok naplněný hudbou a koncerty této neuvěřitelné kapely, jež nás hodlá přesvědčit, že za zenitem rozhodně není, právě naopak, Depeche Mode se chystají na vrchol.

Příjemné a poklidné prožití adventního času přeje redakce depechemode.sk