Delta Machine review z Finska

Dnes se rozběhly poslechové párty po celé Evropě a tak jeden z finských novinářů, který je zároveň fanoušek Depeche Mode, připravil svůj zajímavý pohled na nové album Delta Machine.

Upozornění 1: nezapomeňte, že jsem slyšel album jen jednou - a když i to obvykle odhalí co se mi líbí nebo nelíbí, tak jsou to stále jen první dojmy.

Upozornění 2: neměl jsem k dispozici texty, takže jejich citace nemusí být zcela přesná.

Upozornění 3: Miloval jsem PTA a nesnáším SOTU, takže pokud se vaše názory liší od mých, týkající se těchto dvou alb, můžete nesouhlasit s velkou částí toho, co napíši…

Tááák ... nejprve celkový dojem. Přes všechny řeči o návratu Flooda a Martinových popisech jako směs SOFAD a Violator, tak bych řekl, že to co jsem je třetí část Ben Hillier trilogie. Zvuk je čistší a tvrdší než na PTA, ale některé problémy stále přetrvávají. Pokud budeme akceptovat fakt, že PTA je v mnoha ohledech hold minulosti DM, tak na Deltě jsou podobné odkazy na zašlou slávu roztroušeny po celé desce.

Jedním z problémů, který stojí za řeč, je nedostatek middle–eight, což je citelné zvláště v první polovině alba. Píši to již zde, jinak bych to musel uvést u každé druhé písně. Je to frustrující, jelikož na Delta Machine jsou opravdu skvělé písně (je to příklad Welcome To My World a Secret to The End, abych jich aspoň pár vyjmenoval.)

Další věc, kterou chci zde zmínit je to, že si nemyslím, že DM jsou schopni přijít s něčím opravdu ryze novým a originálním. Takže Delta Machine nám skutečně nepřinese nic až tak úplně nového, ale spíše ukazuje 32 letou kapelu, na vrcholu hry, revidující svou kariéru.  A to na nejlepších momentech (a že jich je na desce požehnaně), přináší stará témata, ale s novými zvraty.

1. Welcome To My World

 Soft techno pulsy v úvodu… a já jsem opravdu zvědavý, zda se jedná o instrumentálku, jak kdosi předpovídal. Potom ale přichází Dave: ”Welcome to my world / step right through the door”. Stavba skladby v úvodu je spíše jako In Chains, než příval energie A Pain That I´m Used To. Jenže tohle je protentokrát opravdu inteligentní a slibný začátek, který vede v až gradující refrén, kde Dave napůl slibuje a napůl hrozí: ”penetrate your soul” and ”bleed into your dreams”. Jsme instruováni abychom „sledovali, jak sluneční svit mizí a viděli měsíc, jak se začíná červenat (watch the sunlight fade” a ”see the moon begin to blush”), a sakra, to začíná být velké, jako World in My Eyes projektované do roku 2013. Po druhém refrénu jsem připraven padnout na kolena, ale pak náhle zase beepy praskání…místo aby tam bylo cokoliv jiného. Přesto vynikající start.

2. Angel

Tohle už známe. Nechtěl jsem tuhle skladbu hanět před albem, a protože jsem jí nebyl moc na první poslech potěšen, tak bylo snadné šetřit si její další poslech až na album. Žádné výrazné odchylky oproti verzi co všichni známe, jsem tam ale neslyšel.

3. Heaven
Musím říct, že ačkoliv je to docela přeceněné dát tuhle skladbu jako singl, tak na desce poskytuje vítanou úlevu od všeho toho tvrdého electra.

4. Secret To The End

Album navazuje na elektronicky úderné rychlé skladby, kořeněné trochou špinavé kytary. A pro jednou tu máme i pořádný refrén (hurá!). Co může vypadat trochu hloupě na papíře, funguje intenzivně a skvěle s hudbou: ”The problem should’ve been you / (”should’ve been you”) / (”would’ve been you”)/ (”could’ve been you”) / If it hadn’t been me / (”hadn’t been me”) / (”hadn’t been me)” Martin a Dave se překřikují v dlouhých částech. Mám podezření, že je to píseň, kterou napsal Dave. Není tam téměř nic, v čem bych poznal Goreův rukopis. Ale to není rozhodně projev neúcty, je to velmi silná píseň. A něco velmi ve stylu zvuků z It´s No Good zní instrumentální části po druhém refrénu.

5. My Little Universe

S "Můj malý vesmír se rozpíná" a "nádherná prázdnota mě obklopuje" (”My little universe is expanding” a ”beautiful emptiness surrounds me”) a také minimalistickými beaty, ozvláštněné řídkou zvukovou stavbou, to zní jako skladba pro Martina, ale z nějakého důvodu to zpívá Dave. Krátké ostré zvukové exploze narušují zvukový povrch, celé to zní velmi moc, jako "experimentální DM" ve stylu Macro či Counterfeit 2. Refrén je překvapivě nemelodický a do sebe zahleděný: ”Here I am king / I decide everything / I let no-one in / no-one”. Líbí se mi to velmi moc, ale jsem si jistý, že to bude patřit k těm více kontroverzním skladbám na Delta. Tempo se na konci zvedá ve stylu Music People od IAMX, ale nikam, jen pro efekt.

6. Slow

Po pár velmi elektronických skladbách, trochu bluesového vlivu s úderným: ”Slow, slow, slow as you can go / I want my senses to overflow”. Skladba začíná s náhražkou refrénu (tohle je jedna z těch skladeb, kde nelze opravdu říct, co je refrén a co sloka). Ospalé kytary zní více tradičně než je obvyklé a zatímco si někdo může stěžovat, že to postrádá nějaký chytlavý háček, tak já osobně jsem si to hned zamiloval a našel jsem tam i pár dobrých veršů: ”I let the world keep its colourful pace / I prefer to just study your beautiful face”.

7. Broken

A po několika zřejmě méně komerčně zaměřených věcech, je to další s klasickým singlovým potenciálem, úder ala DM. Tohle mě okamžitě dostalo. Zvukově velmi vyzrálé a tématicky mezi chytlavostí ale intenzivnější jako v Little 15 a záhadným rychlostním drama jako v Behind The Wheel. Refrén je jednoznačně nejchytlavější a nejvíce popový na desce: „When you fall in / I will catch you / You don’t have to fall that far / You can make it/ I will be there / You were broken from the start.“ Za živého boha se nemohu rozhodnout, jestli to napsal Martin nebo Dave – protože to prostě miluju. Cítím, že by to mohl být Mart, ale ten text (který znovu funguje více s hudbou než na papíře), to si nemohu pomoc, to je Dave. Skvělá práce, ať to dělal kdokoliv. Asi zešíleli, když tohle nedali jako první singl.

8. The Child Inside

Jemné dětské krůčky, syntezátory ala Introspectre, tak tady jsem si už opravdu myslel, že to musí být první instrumentálka. Ale není. Martin přichází se skutečně strašidelným textem, když první sloka končí asi takhle: ”you really should have dug a little deeper / the body parts that you’re beginning to find / are starting to scare the child inside away” (Pravděpodobně to mám trochu nepřesně, ale takhle to nějak zní, aspoň pro navození té myšlenky. Brrr… Martinovo tremolo je také stále vyspělejší, jak stárne. Tohle není ta ze svěžích balad, které si od Martina mnozí (včetně mně) přejí, ale je to stále atmosférické a skutečně brilantní. ”Opravdu byste si měli vzít všechny své panenky s sebou do postýlky.“

9. Soft Touch / Raw Nerve

Po pár pomalejších či středně rychlých písních jsem zvědavý, zda přijde ještě více uklidnění, jak to na albech většinou dělají. Jenže v tom do dveří vtrhne Dave jako bejk: ”Have I got a soft touch / Have I got a soft touch? / Or is my radar that off?” Nu dobrá. Celková nálada je podobná Better Days, ale ne tak neučesaná, je tu i více melodie. ”Oh brother, give me a helping hand“, tahle část dává písni nápaditou dynamiku. A má to dokonce i prostřední osmičku! Hurá! Jsem si jistý, že tohle budu milovat, po více posleších.

10. Should Be Higher

Další vypalovák. Tentokrát se zdá, že hlavní inspirací byl Gary Glitter na amphetaminu. Ani mě neudivuje, že se povídá, že by to mohl být druhý singl: Velmi pěkně vybudovaná atmosféra, refrén funguje velmi dobře ve spíše epickém – nedepešáckém – stylu. Daveovy vokály se střídají, nízké ve sboru, jeho emotivní zpěv zde připomíná Ville Valo. A až beznadějně zní slova v refrénu: "Your lies are more attractive than your truth / Love is all I want / Your lies are written down there in your heart / Love is all I want”, to odhaluje, že to musí být Daveův track, ale přitom výborný.

11. Alone

Další rychlá skladba a potenciální singl, s textem hrající obvyklé DM hry o lásce a náboženství: ”I am your father, your son, your holy ghost and your priest”. Refrén:  ”I couldn’t save your soul / I couldn’t even take you home / I couldn’t have played that role / Alone” v pozadí záblesky epické melodie a hned jsem si přál, aby tam byla další. Ale ano, další skladba, další hit.

12. Soothe My Soul

Prvních 11 skladeb zabralo kolem 50 minut a možná, že je to místo, kde Delta měla skončit, protože se Soothe My Soul albu konečně dojde pára. Klišovitý sub-Corrupt kousek: "Jdu si pro tebe, když zapadá slunce / Jdu si pro tebe, když nikdo není poblíž / Přijdu do tvého domu a rozbiju tvé dveře / Jdu k tobě, protože musím cítit tvou kůži " (”I’m coming for you when the sun goes down / I’m coming for you when there’s no-one around / I’ll come to your house and break your door / I’m coming for you because I need to feel your skin”) A to vše proto, abychom se v refrénu dozvěděli: "je tu jen jeden způsob, jak uklidnit mou duši". Je to trochu hloupé a možná i trochu smutné, že taková slova jdou od chlápků, kterým je kolem padesáti. Jinak musím říct, že samotná melodie není vůbec špatná, bylo by to dobré béčko, ale na albu ji považuji za přešlap. Skutečně doufám, že to je píseň od Davea, protože tento druh lenosti bych od Martina, v současné formě, neočekával.

13. Goodbye

Po chvilkovém skrývání v pozadí, vystupuje na scénu znovu bluesová kytara - tentokrát ve stylu ala  Pleasure Little Treasure. Samohlásky jsou velmi zesílené ve vokálech. Takže jsem měl co dělat, napsat o tom něco srozumitelného - refrén je spojení: ”Goodbye again”, to again tam je zřejmě jako uklidnění pro ty, co by si vzali goodbye příliš k srdci. Píseň má falešný konec a potom se prudce vrací v explozivní závěrečné minutě. Není to vůbec špatná skladba, a po více posleších ještě poroste, ale se Soothe My Soul bylo kouzlo přerušeno. Trochu zbytečně...

 autor: ELDRITCH

překlad: Dangerous